Satoranský: O WW by se mělo rozhodnout do draftu

Po pěti letech v srdci Andalusie dosáhl v daných podmínkách a s týmem zelenáčů zřejmě maxima možného, když před pár dny přimáčkl ve čtvrtfinále ACB ke zdi druhý tým základní části a eurocupového vítěze Valencii Basket. A i když svůj odchod z Cajasolu Sevilla, kde mu právě skončila smlouva, nechce ještě definitivně potvrdit, z jeho různých odpovědí je patrné, že má namířeno o dům dál. A nejspíš i výš. O kolik pater to bude, se rozhodne již brzy, protože úřadující nejlepší hráč Česka Tomáš Satoranský chce mít o své budoucnosti jasno v řádu dnů. Bude jeho novým útočištěm některý z euroligových celků, které se o něj aktuálně zajímají, nebo využijí svá práva jeho majitelé pro americké teritorium Washington Wizards? To je dnes jedním z nejžhavějších témat nejen tuzemské basketbalové scény. Více už v exkluzivním rozhovoru Basketmagu s českou rozehrávačskou jedničkou.

Tomáši, v kariéře máte za sebou už i vítězné semifinále Eurocupu, pobití vicemistrů světa z Turecka, snovou koncovku s Polskem na ME, přesto - šlo by označit třetí rozhodující duel čtvrtfinále ACB na půdě Valencie, kde jste exceloval 17 body a 11 asistencemi (první dvojciferný zápis v asistencích za pět let v ACB), za z osobního pohledu vaše číslo 1?
Byl to opravdu speciální zápas. Já jsem ještě čtvrtfinále ACB nehrál, protože první rok v lize, kdy jsme se utkali s Madridem, jsem do toho moc nezasáhl. Takže i z pozice zodpovědnosti a mé role v týmu to byl jeden z mých nejdůležitějších zápasů. Navzdory celé úspěšné sezoně jsem první dvě utkání série neměl nic moc, ale v tom rozhodujícím zápase se to všechno obrátilo. Podle čísel a hlavně asistencí to byl jeden z těch opravdu nejlepších.

Proč se vůbec v prvních dvou duelech tak nedařilo? Tolik po vás Valencie šlapala?
Valencie hraje hodně fyzický basketbal, často zdvojují a hodně si na mě vypomáhali. Mně se navíc nedařilo střelecky. Střely, co normálně dávám, mi vypadávaly z koše. V druhých poločasech jsem se tak víc soustředil na organizaci hry, přihrávání a podobně.

Po pravdě, až z toho přecházel zrak, co všechno v tom rozhodujícím duelu procházelo u sudích hlavně při nájezdech do koše. Získat faul už byl velký kumšt. Pouští se tento fyzický styl jen v play-off, nebo i v základní části?
Možná v play-off se ty kontakty ještě přiostřují, ale Valencie je opravdu známá tím, že 40 minut tvrdě brání, což je dané i typologií jejích hráčů. A tím, že hrají s takovým nasazením, rozhodčí pak nemohou pískat úplně všechno. Valencie tak hrála celou sezonu a vlastně tím vyhrála i Eurocup. A my se té hře snažili přizpůsobit, protože máme jeden z těch fyzičtějších a atletičtějších týmů v lize.



Říkal jste si, že ač venku, je to zřejmě váš poslední zápas za Sevillu, a proto do něj dáte absolutní maximum?
Nad tím jsem moc nepřemýšlel, protože udělat to, hráč pak většinou zahraje blbě a s ním i celý tým. Spíš je důležité přemýšlet o tom nejbližším utkání. Na druhou stranu i ten druhý zápas série, který mi nevyšel, jsme vyhráli, protože jsme hlavně druhou půli odehráli týmově. Šli jsme do vedení až o 15 bodů. Mě už se na to tady taky ptali, jestli nad tím přemýšlím jako nad posledním zápasem, ale tohle jde v play-off stranou.

7 asistencí za poločas jako v onom třetím utkání s Valencií, to jste asi jen tak neměl. Teď to přišlo v rozhodujícím čtvrtfinále ligy. Překvapil jste....?
(přeruší otázku) Já to už moh mít, ale Balvan (spoluhráč Ondřej Balvín) tentokrát chytnul všechny moje přihrávky. To mě hrozně překvapilo. Normálně bych teda těch 7 za poločas mohl mít běžně, ale bohužel jemu to vypadává... Ne, vážně. Ondra odehrál ten třetí zápas výborně. Měl tam několik skvělých zákroků v obraně, bloky i vypíchnuté míče. Zahrál fakt super.

Připravili jste si na třetí zápas nějaký trumf?
S výjimkou nějaké obrany pick and rollu ani ne, spíš to bylo dané jednotlivými situacemi. Samozřejmě první zápas byl jiný, protože jsme ve čtvrté čtvrtině totálně odpadli a oni nás porazili o třicet. To se ale později pro nás ukázalo jako dobrý výsledek. Ne že by nás přímo podcenili, ale už se viděli v semifinále. 

Byla Valencie po dost senzační porážce u vás ve třetím utkání hodně nervózní?
Trochu nervóznější byli. Měli strach, že se jim stane něco podobného jako loni, kdy porazili Zaragozu o 40 v prvním zápase, ale druhý ztratili v prodloužení a třetí doma prohráli taky. Pro Valencii je semifinále historicky zakleté, protože tuším z 18 play-off jen dvakrát postoupila do semifinále. A to je znervózňovalo. Oni letos postavili nejlepší tým, co kdy měli, přesto bylo znát, že si doma nebyli tak jistí a my měli spoustu šancí vyhrát. Z minus devíti jsme se ještě v úplném konci dotáhli a měli i poslední útok na vynucení prodloužení. A to byl i náš plán - zůstat v zápase až do konce a pak se uvidí, jaké šance budou v posledních dvou minutách.

I přes tu nervozitu ale domácí vysázeli 13 trojek z 26 pokusů, což je neuvěřitelná bilance.
Oni dávají spoustu trojek celou sezonu. Jejich hrozná síla spočívá v tom, že trojku může dát pivot i čtyřka, ať je to Dubljevič, Aguilar nebo Doellman, všechno to jsou střelci z perimetru a na tom docela i zakládají svou hru.

Na stránkách ACB uváděli, že takový nářez jako 17 bodů a 11 asistencí nebyl v lize už od roku 1990. To se vám tedy povedl skutečný majstrštyk.
Já myslím, že to bylo jen v rámci Cajasolu, nebo jsem to tak aspoň pochopil. Už jsem totiž o podobných statistikách v play-off u jiných hráčů slyšel.

Snad nezpochybnitelné ale je, že jste už během druhého čtvrtfinále překonal klubovou legendu Carlose Montese. A stal se historicky nejlepším asistentem Cajasolu se 461 zářezy. Přitom jste první roky v klubu neměl velkou roli, ani minuty.
Je vidět, že tam asi nikdo nehrál třeba deset let. (směje se) Musím říct, že i mě tohle překvapilo. Nebral jsem to nějak hrozně vážně. Je to jistě skvělý, že jsem to dokázal ve 22 letech - a překonat nějaký historický milník v takovém klubu, to člověka vždycky potěší. V play-off to ale nebylo tolik důležité.



Na rozloučenou s klubem to ovšem nebylo špatné, ne?
(směje se) To je taková otázka, na kterou když odpovím, tak zároveň odpovím i na jiné, které ještě nepřišly. To je dobrý! (smích) Já tedy řeknu, že na rozloučení s touhle sezonou to nebylo špatný.

Jaké jste měl na ten poslední výkon sezony ohlasy?
V klubu převládala určitě spokojenost, nejen s touhle sérií, ale vůbec s celou sezonou. Vedení nám řeklo, že je na nás hrdé a že jsme podali maximální výkon. Byli jsme nejmladším týmem ligy a nikdo nám nedával moc šancí, navíc po tom mizerném startu sezony. Pořád jsme se ale zlepšovali, naši mladí kluci zaznamenali ohromný progres a za to jsem byl hrozně šťastný. Play-off bylo v pozdější části sezony jedním z našich cílů a pak jsme chtěli odehrát i výbornou sérii s Valencií, což se nám povedlo, navíc proti týmu, který měl v základní části jen 4 porážky. Taky bych chtěl moc poděkovat fanouškům. Podporovali nás víc a víc a na poslední zápas jich přijel do Valencie plný autobus, což se v Cajasolu, navíc při té vzdálenosti (660 kilometrů), moc nevidí.

Potkali jste se s fanoušky i po zápase?
Oni vyjížděli ze Sevilly už v 7 ráno a přivítali nás už před utkáním, když jsme vyráželi z hotelu. Skákali tam a skandovali, což bylo pěkný. Cítili jsme od nich podporu. Po utkání na nás čekali zase a poděkovali nám za výkony. Bylo to moc hezký.

Vy jste měl v zápase jednu vyhrocenější situaci, kdy jste se postavil na útočné půlce s míčem vyjíždějícímu Doellmanovi a on si na vás udělal nesportovní faul. Publikum spustilo ohromný pískot, který trval ještě pár útoků po tom. Mířil jen na sudího, nebo částečně i na vás?
Na mě, myslím, ne, čelist mě po té srážce bolela ještě několik dní. (smích) O nějaké simulaci tam nemohla být řeč. Spíš šlo o to, že domácí naštvalo posouzení té situace jako nesportovní.

Bylo sedmé místo po základní části s bilancí 18-16 maximem vašeho týmu s průměrem 23 let. A jak vyznívá srovnání se šestou pozicí euroligové Vitorie Davida Jelínka, která byla jen o výhru lepší?
Naše situace jsou naprosto rozdílné. Pro nás je to veliký úspěch, vlastně ještě v posledním kole jsme bojovali o šanci Vitorii v tabulce předstihnout. Pro ně je to šesté místo strašné zklamání, s tou historií a ambicemi, co mají. My jsme bohužel měli hodně špatný zápas u nich, takže při rovnosti bodů bychom neměli šanci je přeskočit.

Ve třetím čtvrtfinále s Valencií jste končil na hodně slušných +7 bodech v plus/minus. Plus 3 jste měl i v základní části doma s Barcelonou a u ní i na Realu jste ty své tři čtvrtiny zápasu zvládl na minus 1 (celkově v sezoně 21 zápasů v plusu nebo na nule, včetně druhého a třetího čtvrtfinále, a 16 utkání v minusu). Jak důležité pro vás tohle je, minimálně pocitově nebo z hlediska sebevědomí?
Toho jsem si ani nevšiml. Na druhou stranu byly zápasy jako prodloužení ve Valencii (v 32. kole), kdy jsem to měl minus 24 (Satoranský měl v tom utkání zároveň druhou nejvyšší validitu sezony 29). (směje se) Někdy to člověku při pohledu na statistiky připadá, že to tak v zápase ani nebylo, až při probírání se utkáním si uvědomí, kde se to stalo. Když to ale vezmu trochu seriózně, tak z pozice rozehrávače je tohle strašně důležitý. Chci, aby tým šlapal, jak má, a to jsem se tuhle sezonu snažil zlepšit. Pro (kouče) Aita to bylo to hlavní, co ode mě očekával. Je důležité, aby tým na hřišti správně fungoval.
 
Zásadní je ovšem i to, kdy teď začnete řešit své další angažmá.
Jelikož už nějaké informace o některých nabídkách mám, tak po pár dnech volna si na to chci sednout, promluvit si s agentem, rodinou, přítelkyní a posoudit, co by bylo nejlepší. Nejbližší dny tak pro mě budou klíčové.



Zájem má podle španělských médií Malaga, Valencie i Barcelona, lze některé z těchto jmen ze špičky ACB potvrdit?
Některé ano, některé ne. Nechci ještě přímo jmenovat, ale je tam zájem z různých španělských klubů. Jsou tam ty, na které se soustředím a které výrazněji zvažuju, a pak i ty, které ne, protože tam ten zájem není tak velký.

Zajímají se o vás všechny španělské euroligové celky?
Tak, všechny to nejsou.

Teď malá odbočka. Když hovoříme o španělských euroligistech, jeden z nich nedávno zažil obří zklamání. Real Madrid druhý rok v řadě padl ve finále Euroligy. Proč ho podle vás Maccabi Tel Aviv dostalo?
Bavili jsme se o tom i s trenéry v Seville. Real jednak nebyl v nejlepší formě, kterou měl na začátku sezony, kdy naprosto dominoval celé Evropě. Navíc pro tenhle formát turnaje je hrozně těžké určit nějakého favorita. Poslední tři roky vyhrály týmy s nejmenším rozpočtem (z těch ve Final-4), od kterých se titul čekal nejméně. Maccabi ale bylo ve finále v naprosto skvělé formě, bylo sebevědomé a mně připadalo, že Real přejeli fyzicky.              

Zpět k vám: když vezmete v potaz ta jména jako Barcelona, Valencie, nebo Malaga, nezní vám to v některém ohledu i lákavěji, zejména pokud byste v tom týmu měl i podstatnou roli, než nejistota v NBA?
I tohle je jednou z věcí, které zvažuju, a budu zvažovat. Jaká situace pro mě bude vhodná, co mi v kariéře pomůže dál. Po téhle sezoně budu rád v týmu, kde bude nějaká větší rivalita a konkurence, a kde budu bojovat o místo. V Seville jsem teď měl obrovskou důvěru, když mě nechali hrát přes 30 minut na zápas. Za to bych chtěl klubu i trenérům moc poděkovat. Teď by bylo skvělé bojovat o pozici zase v nějakém silnějším celku. A teď nemyslím vyloženě bojovat o minuty na hřišti, ale spíš mám na mysli tu rivalitu s hodně kvalitním point guardem, se kterým bych se o herní čas na pozici 1 dělil.

Takže by nevadila role střídajícího?
Samozřejmě bych preferoval být jedničkou a být v základní rotaci. Dokážu si ale představit, že po situaci, co jsem měl v Seville, moje minutáž nepůjde nahoru. Naopak, půjde dolů, ale to je logické. Taky ale neříkám, že se nemůže stát, že ještě budu pokračovat v Seville, nicméně to je méně pravděpodobné.

Ve 22 letech jste šestý nejužitečnější hráč nejlepší národní ligy kontinentu. Jak vám pomůže tohle, třeba i k nějaké lukrativnější smlouvě?
Každá statisticky lepší sezona ve sportu pomáhá k lepším angažmá. Je to dobré vodítko pro týmy, které mě moc neznají, ale celky, co mě znají, už mě spíš sledují podle toho, jak hraju, a ne už tolik ta čísla.

Nahoru šel letos i váš spoluhráč v Seville a další reprezentant Ondřej Balvín, kterému na 11. příčce (6,41) chybělo nějakých šest desetin doskoku k primátu mezi reboundery celé ligy. Bude tedy jeho sebevědomí při srpnové kvalifikaci ME nadzvedávat střechu nymburské haly?
To jsou velký slova. (smích) Tak, Ondra udělal v tomhle aspektu velký pokrok. Na rozdíl od minulých let měl v týmu obrovskou zodpovědnost, navíc s dalšími pivoty Hernangomezem a Porzingisem (18letý, 213 vysoký Lotyš s velkými šancemi v letošním draftu NBA) si při tréninku hodně pomáhali. Ondra nás v těch doskocích opravdu táhnul, a jak jsme měli hodně vysoký tým, bylo důležité mít doskoky, v útoku i v obraně.



Při vědomí, že nový kouč lvů Ronen Ginzburg při působení v Nymburce nevyužíval právě velká silná těla, bude Ondřej mít v národním týmu své místo?
Ondra není ten typický vysoký pivot, co jen stojí pod košem, kde rozdá nějaký blok a taky něco doskočí. Španělskou ligu podkošový hráč bez pohyblivosti nemůže hrát. I Aito, byť po něm nechtěl nějaká zdvojování hráče s míčem, požadoval agresivní obranu třeba při pick and rollu. Podle mě tedy Ondra bude obrovskou pomocí pro národní tým.

Co vás teď bude čekat do nástupu do reprezentace?
Když pominu rozhodování o budoucnosti, chtěl jsem si v tom jediném měsíci před repre hodně odpočinout. Mám pocit, že jsem teď jel už deset měsíců v kuse, proto bych nějaké volno přivítal. Chtěl bych ještě pár dní strávit v Seville, pak cestovat po Španělsku a potom už se vrátím do Prahy, kde se budu připravovat na repre a doufat, že se moje budoucnost vyřeší.

Wizards se vyjádřili, že by vás letos chtěli do Letní ligy. To je tedy mimo hru?
Už jsem řekl, že Letní ligu hrát nechci, pokud jde tedy o Wizards. V Letní lize už mě viděli, znají mou hru a já nevidím důvod, proč bych tam měl hrát znovu. Letní liga není na to, abych se nějak individuálně zlepšil. Pokud by do budoucna nějaký jiný klub tohle po mně chtěl, možná bych o tom přemýšlel, ale to mluvíme o hypotetické situaci.

Mohli by si vás Wizards vyžádat alespoň na nějaký vlastní mini kemp?
O ničem takovém mě zatím neinformovali a já myslím, že se to ani nestane. Do Ameriky jsem teď neměl vůbec v plánu jet. Hlavní bylo odpočinout si před repre, s kterou nás čekají důležité zápasy.

Kdy s vámi Wizards hovořili naposledy?
Osobně to bylo, když u nás v Seville hrála Barcelona (na konci ledna), jinak komunikují s mým agentem, což je lepší, protože jsem se mohl soustředit na sezonu.

Loni jste přiznal zklamání, že po tehdy životní sezoně po vás Washington ještě nesáhl. Na přelomu roku jste mi už řekl, že i během této sezony vám Wizards dávali najevo, že o vás zájem mají. Letos jste po ještě lepší sezoně než loni, nikdo vás navíc nemusí draze vykupovat ze smlouvy, na druhou stranu z vašich slov se mi zdá, že reálnější je setrvání v Evropě, v nějakém týmu euroligového kalibru. Do jaké míry je nyní pravděpodobné, že po vás Wizards už konečně sáhnou?
Já už se zdržuju uvádění nějakých pravděpodobností. Nevím, je to spíš otázka pro ně. Já to za ně nemohu rozhodnout.

Do kdy čekáte z hlavního města USA rozhodné vyjádření?
Do draftového dne (26. června) by nějaké rozhodnutí padnout mělo. To si aspoň myslím.