Satoranský, nejužitečnější hráč Barcelony v celé sérii, dělal možné i nemožné. Na konci ale nebyl vykoupen

ECHO ZÁPASU 4 ČTVRTFINÁLE EUROLIGY VČETNĚ OHLASŮ SATORANSKÉHO   Organizace FC Barcelona od něj nemohla žádat víc. Ne v první sezoně ve velkoklubu, kdy měl plnit roli zálohy za zkušeným brazilským mazákem, aby ji končil jako - nikoli v každou chvíli nápadný, přesto zcela klíčový hráč. Ten, který byl nejužitečnější z týmu v celé čtvrtfinálové sérii Euroligy! Tedy v bitvách o Final-4, jež je pro klub formátu Barcelony standardem. Letos jí však zůstane zapovězeno, neboť po zdánlivě snadném prvním vítězství následovaly v sérii tři porážky v řadě. Se soupeřem, který se nejen ve vrcholné formě považuje za nepřemožitelného.

"Olympiacos je tým, který se nikdy nevzdává, a má know how vrátit se do zápasu z jakéhokoli deficitu a ještě vyhrát. Dokázali jsme to mnohokrát v minulosti, dokázali jsme to tuhle noc a znovu to dokážeme i v budoucnu," příliš nepřeháněl v moři červenobílé extáze po čtvrtém utkání série (71-68) křídelník Olympiacosu Vangelis Mantzaris, autor 11 bodů včetně 3 trojek ze 4 pokusů.

Barca tak po domácím selhání v Utkání 2 i přes zlepšení ztratila obě bitvy na venkovní palubovce. O 2 a 3 body, v Utkání 4 navíc trojkou s koncovou sirénou utkání. Jejím autorem nebyl nikdo jiný než autor osudových tref Olympiacosu z posledních sezon Printezis, pro něhož to přitom byla zpoza oblouku první trefa z celkem šesti pokusů. 

Ač se na to nehraje, český playmaker si dva tak kruté konce nezasloužil snad nejvíc ze všech. Pro tým, který musel podat na venkovní palubovce proti skvělému soupeři i mnohem přísnějšímu metru arbitrů absolutní výkon, dělal možné i nemožné. Nejenže jej podporoval v sérii jako druhý nejvytíženější (s 25 minutami těsně za Navarrem) a nejužitečnější hráč (těsně před Tomičem a Navarrem a o parník před ostatními), trefil 5 ze všech 27 trojek týmu, včetně 3 z 11 v utkáních venku, jako jeden z mála chodil víc na útočný doskok, v prvních dvou zápasech měl po jedné ztrátě a za 55 minut v Pireu ani jedinou, ale ještě byl po Navarrovi (12) s průměrem 10,3 (stejně jako Tomič) i jedním z pouhých tří výraznějších střelců týmu!



Především měl ale ten nejtěžší defenzivní úkol, který žádné statistiky neoceňují - hlídat hrající legendu, kapitána Olympiacosu a nyní už druhého skórera novodobých dějin Euroligy Vassilise Spanoulise, který v sérii zastínil úřadující jedničku a kapitána soupeře Juana Carlose Navarra.

Defenzivní práce dvoumetrového Satoranského proti počítačově operujícímu mozku soupeře byla v utkáních v Pireu samostatnou show, jejíž hodnota vynikala nejvíc v několika málo sekvencích, kdy Spanoulise hlídal někdo jiný. Při svém vrcholném představení v Utkání 4 Satoranský snad až na jednu výjimku přes sebe nenechal hbitého protivníka projít 1 na 1, jako had se vyhýbal všem Řekovým snahám získat faul, svou výškou mu znemožňoval dobrý výhled z trojky a jediný trojprojektil přes něj Spanoulis docílil nouzovým odhozem ve výklonu.

Pokud přišla clona, vypomáhající pivot držel Spanoulise do momentu, než se k němu Satoranský bleskurychle (a rychleji než kdokoli jiný) vrátil. Ve čtvrtém utkání tuto strategii Barca dopilovala následnými rotacemi k dokonalosti, takže ani včasné odložení míče Spanoulise nevedlo k mnoha volným střelám a několikrát jej i celý tým hosté dostali do nouze a ztrátových přihrávek.

Oblíbenou fintu se zaběhnutím za pivota na trojku a okamžitým odpoutáním střely Barca řešila rychlou výpomocí dlouhých paží centra Tomiče nebo Satoranský Spanoulise stíhal tak rychle, že střelu prostě nezvládl odpoutat. Spanoulis se tak musel uchylovat k těm nejnouzovějším odhodům, nebo zkoušem pronikat přes vypomáhající pivoty do koše, kde byl místy až ztrojován, ale také přes dlouhány Barcy docílil zavěšením do vzduchu dvou důležitých tref.

Bohužel pro Barcu hrál v utkání o pár minut déle než Satoranský, kterého také sám bránil, a tak Čecha museli místy nahradit Oleson nebo Abrines, kterých se ale Spanoulis snadno zbavoval a také pak skóroval. V rozhodujícím závěru navíc Satoranský přešel na Mantzarise, který tou dobou trojkami škodil hostům víc, Spanoulis (až do závěrečných dvou akcí) navíc už vypadal unaveně. Do jednoho útoku se pro něj netypicky nezapojil vůbec.

Přitom při jeho přítomnosti na kurtu každý jeden útok Olympiacosu vypadal stejně. Spanoulis začal pod košem, vyběhl si pro míč za clonu pivota na trojku a tam většinou po cloně začal svou tvorbu. To byl velký rozdíl oproti Barceloně, kde Satoranský jako hlavní rozehrávač spoustu útoků opět nechával na Navarrovi a po clonách pivotů do koše, jak je mu jinak vlastní, nechodil vůbec.



Až ve čtvrtém utkání jej Xavi Pascual poprvé poslal hrát zády do Spanoulise. Jeden pokus skončil bez zakončení "třemi vteřinami", další získaným faulem, poté při vyklizené šestce Čech přihrál na trojku Navarrovi, který byl zavřen, a napočtvrté střela přes Spanoulise neskončila v koši. Pro Barcu je velká škoda, že z těchto situací nevytěžila víc. FCB tu má v nejvyšším rozehrávači svých dějin proti většině playmakerů v Evropě nespornou výhodu a je zřejmé, že Satoranský by své podkošové operace, uvolňování i zakončení měl dál zdokonalovat.   

Stejně tak Barca strádala tím, že Pascual znovu až příliš spoléhal na tvorbu své pravé ruky Navarra, který ale v Utkání 4 na přihrávce a v průnicích ztratil 4 míče a v nájezdu nebyl tak nebezpečný, jak by mohl být sporadicky pronikající atlet Satoranský.

Barca do Zápasu 4 změnila svou základní pětku, z níž byl stejně jako z většiny utkání eliminován power forward Doellman, jehož nahradil v posledních utkáních první hráč na pozici 4 Lampe, a zpod koše i z trojky málo efektivního Thomase zastoupil Abrines, který tým v úvodu, ale pouze v úvodu, podpořil svými trojkami.

Kataláci odehráli v obraně a z větší části i v útoku téměř dokonalý první poločas, kdy dovedli k preciznosti vše, oč se v sérii pokoušeli. Spanoulis tak měl 3 body za 13 minut (z pole 4/1, ona nouzová trojka). Neházel ani šestku, získal jediný faul, měl 3 asistence na 1 ztrátu a především - byl 5 bodů v minusu.

V útoku Bracelona zlepšila exekuci, dostávala míče na Tomiče a získávala trestné hody. Tedy získávala ve druhé čtvrtině. Zatímco v té první byl poměr testných bilancí 9/8 k 0/0, ve druhé desítce při větším vysedávání Spanoulise a vylepšených rotacích hostů 0/0 ku 8/7.

Satoranský už za úvodních 7,5 minuty nasbíral všechny 3 své zápasové asistence. Při dvou faulech proti brejkům domácích měl ale také už za 4 minuty 2 fauly. Pascual ale proti svým zásadám "zagambloval" a Čecha nechal na hřišti ještě další 4 minuty, než vystřídal i Spanoulis.



Už i ve druhé čtvrtině ale bylo znát, že Barca pro to, aby uspěla, musí podat jen a pouze dokonalý výkon. Protože řecké domácí prostředí je řecké domácí prostředí. Už před několika lety, když ji ve čtvrtfinále vyřadil Panathinaikos, si stěžovala na to, jaká byla soupeři v domácích utkáních povolena tvrdost. A třeba v Utkání 4 jako by se vrátil čas - tu se soupeř zavěsil na rameno obru Pleissovi, kterému byla odpískána pohyblivá clona, tam zase - a ne jednou - na útočném doskoku někdo z domácích hromotluků postrčil hráče Barcy a dostal se tak snáz k míči.

Tomičovi byl ve třetí čtvrtině písknut průraz do pohybujícího se soupeře, v rozhodující čtvrté právě centr Barcy dostal při zakončení ránu do hlavy, aniž se cokoli dělo. Anebo se pískaly v poslední čtvrtině dvakrát kroky podkošovým hráčům Barcy, které byly buď zcela neznatelné, nebo nebyly vůbec. Jen kvůli málo průkaznému televiznímu záběru pak nebylo jasné, zda nouzová trojka o desku Mantzarise na 61-59 přišla poté, co si rozmyslel kvůli bloku střelu a odhodil si míč az sebe, anebo byl předtím lehce zblokován dostupujícím Doellmanem. Reakce kouče Pascuala nicméně směřovala k variantě 1.

Díky vydařenému závěru druhé čvrtiny včetně 4. trojky spolu s načasovanou závěrečnou akcí se hosté dostali do vedení 29-37. Ve třetí části pak vedli nejvíc: 29-39. Jenže to už jim také začaly odkvétat trojky (2 za druhou půli), naopak domácí (do půle 9/1) na nich vystavěli svůj triumf, což znamená 24 bodů (4 trefy v každé čtvrtině) z 42 ve druhém poločase (po 3 měli v zápase Mantzaris a 17bodový Spanoulis). Stejně tak se začal zvedat do půle neviditelný Printezis (celkem 14), jemuž se hosté maximálně snažili odpírat míče.

Olympiacos se protrojkoval až skoro na remízu, ale Barca měla Satoranského, který se prosmýkl v nájezdu mezi dvěma soupeři i s faulem a pak nachytal Spanoulise, který si o zlomek déle hlídal clonu, díval se na druhou stranu, a vůbec si tak nevšiml Čechova prosvištění do koše. Ve čtvrté čtvrtině měl Satoranský také smůlu při mega dunku přes ruce hned dvou soupeřů, kdy míč smolně vylétl z obroučky, ale zase mu vyšlo dopíchnutí a především trojka na 61-62.

Na posledních pět minut už domácí neměli vyfaulovaného Dunstona a Barca se prošestkovala až k vedení 61-65 74 vtřein do konce. Pak se ale nechal obejít na trojce Abrines, když ještě FCB mohl faulovat, Navarro vypomohl od Mantzarise a přišla trojka. Vzápětí následoval super presink domácích, Satoranský ještě dokázal přihrát ze trojení, ale Tomič mu poté dal prakticky nechytatelnou příhru a ze ztráty se domácí dostali do vedení.

Navarro z šestek získal bod navíc hostům, ale Spanoulis (v tu dobu měl Satoranský na starosti Lafayettea) využil clony a z odskoku pod košem zakončil i přes Tomiče s Doellmanem. Poté selhaly nervy i u veterána Navarra, který proměnil jen jednu šestku, a domácí měli po timu pět vteřin na střelu. Při remíze ale nebyli pod takovým tlakem, což uvolněnému katovi na trojce Printezisovi stačilo. A pandemonium v Pireu mohlo spustit svá stavidla.



"Neplánovali jsme tu akci pro Printezise, ale měli jsme tam malou sestavu, kde mohl vystřelit kdokoli. A když Sloukas uviděl Printezise volného, poslal mu míč a ten rozhodl," popisoval klíčovou náhodu kouč vítězů Giannis Sfairopoulos, podle nějž byl Olympiacos v posledních dvou utkáních lepší v maličkostech, jež rozhodovaly. Ve čtvrtém utkání pak bylo podle něj hlavní pozvednutí defenzivy ve druhém poločase.

Xavi Pascual podotkl, že jeho tým měl zvítězit. "Olympiacos měl ale víc štěstí. S výkonem svých hráčů jsem spokojen, protože jsme se museli vyrovnat se spoustou těžkých situací a přesto jsme utkání  kontrolovali. Chyby nás stály koncovku obou zápasů venku, já z nich však viním jen sebe."

Tomáš Satoranský své poslední utkání premiérové euroligové sezony završil na 12 bodech (z pole 9/4, s Abrinesem měl nejvíc pokusů, TH 3/3, v půli +6, na konci -4), 7 doskocích, 2 ziscích, 3 asistencích a 2F+. Byl s převahou nejužitečnějším hráčem svého týmu.

"Strašně to bolí. Byli jsme přesvědčeni, že jako tým dokážeme vyhrát aspoň jedno utkání na Olympiacosu. Zvlášť po třetím zápase jsme upravili některé detaily naší hry a odehráli výborný zápas. Olympiacos ale v sérii ukázal, jak je mentálně silný. Dokázal se vždy přehoupnout přes nějakou ztrátu. Oba zápasy rozhodl v koncovce," smutnil český reprezentant.

"Samozřejmě vše bolí o to víc, že ten konec v posledním zápase k nám byl tak krutý. Je těžké teď hledat důvody, proč se to stalo. Byla tam spousta detailů, které většinou ve vyrovnaných zápasech rozhodují. Nejhorší na tom je, že 1:20 do konce jsme vedli o čtyři body."

Klíčem k sérii byl podle Satoranského druhý domící zápas. "Ten nás dostal do téhle pozice, kdy jsme byli nuceni vyhrát na Olympiacosu. Ten nám vzal domácí výhodu. Byl to z naší strany nejhorší zápas série. Za celou dobu jsme se do něj nedostali a jenom jsme dotahovali. Olympiacos měl skvělá procenta, hrál výborně a my jsme nedokázali najít odpověď. Pak se ukázalo, jak je Olympiacos silný doma a před bouřlivou atmosférou si ta utkání nenechal vzít."