Sám král Felipe předal trofej kapitánu Felipemu. Real utrojkoval Olympiacos a je podeváté vládcem Evropy

SUMMARY FINÁLE EUROLIGY    Expres Sergio Llull se vřítil jako blesk do koše a zvýšil už na 71-55. Když se vracel do obrany, sevřel obě ruce v pěst a začal s nimi túrovat pomyslnou motorku, již v tu chvíli sedlal jeho tým. Ta "pětistovka" dvě minuty před koncem už nezadržitelně letěla cílovou rovinkou k vysněné trofeji. A Real tak ve finále Euroligy konečně splnil misi, kterou v titulové bitvě nedotáhl loni proti Tel Avivu a předloni proti Olympiacosu. V neděli 17. května však proti celku z Pirea přišel čas odplaty a Real už tentokrát, navíc na domácí půdě, slavně triumfoval. K vítězství 78-59 mu aplaudovala většina z 13 tisíc diváků v burácejícím BarclayCard Center, včetně španělského krále Felipeho VI. Z jeho rukou pak kapitán Felipe Reyes převzal nablýskanou trofej pro šampiony a v 35 letech se tak konečně dočkal vykoupení i v kontinentální soutěži číslo 1.

"Stejně jako v každém zápase jsem i tentokrát žádal hráče o to, aby hráli a drželi spolu. Právě to potřebujete, když máte v týmu tolik hvězd," vypíchl kouč Realu Pablo Laso, který za svůj tým dřív také hrál a jako kouč jej vede už od roku 2011.

Přiznal, že před několika týdny byl na obědě s rodinou, kde jeho syn bez obalu vyjevil nedůvěru v otcovy schopnosti: "Řekl, že si nemyslel, že bychom v Madridu mohli zůstat tolik let. Můj vlastní syn!" I Laso junior však jasně narážel na jednu věc - obrovsky náročné prostředí v Realu, kde se táta udržel i po dvou porážkách ve finále nebo po loňském selhání ve finále ACB.

Pro Olympiacos začal zápas symbolicky - ztrátou a minutou šestkou semifinálového hrdiny Vassilise Spanoulise. Na něm v obraně začal Carroll, tým na něj navíc po clonách vypomáhal dlouhým hráčem, který čekal na návrat osobního strážce. Spanoulis byl někdy u postranních čar až ztrojován, neměl dobré výhledy na přihrávky, dopouštěl se ztrát (4), měl mininum asistencí (3) a z poutání pozornosti nedokázal těžit tak jako jindy. Navíc jeho střely byly většinou krátké.



I na tomto letos 33letém borci, který do finále vstupoval se 7 výhrami v utkáních Final-4 v řadě, se projevilo obrovsky náročné semifinále s nadupanými obry z CSKA. "Byli jsme špatní na doskoku (40-25 pro Real, z toho 12-5 v útoku) a v trestných hodech (26/12, Spanoulis 4/1). A když jsme z 40-29 otočili na 40-41, chyběla nám energie, abychom si udrželi koncentraci. Asi už jsme se cítili unavení, Real měl navíc důležitou výhodu domácího prostředí," pravil zklamaný playmaker.

Kouč Realu si nemyslí, že by měl na Spanoulise, který dal za 31 minut jen 3 body z 5 střel (trojky 4/0), nějakou magickou formuli. "Moji chlapci na něm odvedli skvělou týmovou práci a on se nedostal do rytmu. Bránili ho různí hráči, takže si na nikoho nemohl zvyknout," doplnil Pablo Laso, který nechal Spanoulise drtit i Llullem nebo Riversem.

Zavíraný Spanoulis se tak musel spoléhat na produkci spoluhráčů, z nichž dlouho jako jediný držel týmový prapor křídelník Lojeski (top skórer týmu se 17 body), autor 10 bodů v první čtvrtině (15-19). Jen on (3) a Sloukas (2) se tentokrát prosadili zpoza oblouku a bilance 23/5 tu rovněž byla výhrou Realu.

Ten naopak z trojek zářil, a byť právě jeho silná distanční střelba ho v minulosti v některých velkých zápasech zradila, tentokrát mu - podobně jako v semifinále - zápas dokázala vyhrát (30/13). Trojprojektil trefilo hned 7 mužů, když nejlepší byl top skórer (16) Carroll (5/4), jehož erupce po ztrátě vedení 40-29 byla v závěru třetí čtvrtiny esenciální při nabytí nového náskoku (53-46).   

Bylo až neuvěřitelné, jak při aktuální podkošové síle Realu téměř celá finálová produkce ležela na mužích z perimetru. Základní power forward Reyes odehrál kvůli faulům jen 16 minut s 2 body, hvězda semifinále a základní centr Ayon 15 minut s 2 body, další pivot Bourousis dostal vyměřených pět minut a power forward Slaughter 16 se 2 body. Byla tu však jedna výjimka - univerzální forward a chlap do tvrdých bitev Andres Nocioni, který tým posílil před touto sezonou.



Tenhle 35letý argentinský frajer, ošlehaný stovkami bitev v NBA, byl důležitý už v semifinále, ale v titulové bitvě vystoupal na vrchol. Bez ohledu na bolest v koleni a kotníku, jež ho nejspíš nemálo trápila. Rval se s ostrými hochy z Pirea na doskoku (7), udělil dva velkolepé bloky z obtížných pozic při náskoku zpoza zakončujícího střelce (po prvním z nich obdržel za protesty technickou chybu kouč Olympiacosu), skvěle pozičně bránil a k tomu přidal 12 bodů včetně 2 trojek.

Pro tohle všechno byl zaslouženě vyhlášen MVP závěrečného turnaje, a když si přebíral cenu, halou burácelo hromové "An-dy", "An-dy". Jako by to připomínalo cosi z jedné české arény z minulých dní.    

Utkání zahájil nejlépe, jak mohl, Olympiacos. I přes několik ztrát vedl, když nutil soupeře zavřením podkošového prostoru do trojek, a Real tak za první čtvrtinu trefil jen 3 dvojky a za poločas 6. Jenže soupeř na tom nebyl o mnoho lépe (8) a při trestné bídě 14/6 a 10 ztrátách zaostával 35-28, když vítěze 9 body nečekaně potáhl Mačiulis (v půli nejlepší z Realu).

V dresu Olympiacosu byl dlouho neviditelný i obvykle produktivní power forward Printezis, který se trochu víc rozběhl až po změně stran (celkem 11 bodů).

V úvodu třetí čtvrtiny Olympiacos mentálně vypadával z rolí, když třeba na trojce odešli hned dva obránci od úspěšně zakončujícího Fernandeze (tentokrát jen 7 bodů). Při marnosti Spanoulise vedl Real ve 23. miutě už 40-29. Jenže domácí pak hloupými ztrátami proti zpevněné obraně soupeře a minutými distančními střelami vrátily tým z Pirea do hry (Reyes si tu navíc udělal 4. faul) a po jeho šňůře 12-0 se začínalo 14 minut do konce znovu.



A začínal především Jaycee Carroll. Ten mezi 27. a 29. minutou trefil 3 trojky (třetí přes dva obránce před sebou) i pokus zpod koše a vynesl tým, v tu dobu účinně doskakující v útoku, k vedení 51-44. Právě tady se zápas zlomil.

Zhruba polovinu čtvrté části se Olympiacos, který na trojce marně zkoušel těžit z akcí na volného Sloukase, ještě držel, ale Real měl Nocioniho. Ten tu trefil obě své trojky, a když udělil svůj druhý blok, hala už burácela v předtuše blížícího se triumfu.    

Rozhodnutý závěr pak narušila jen divoká rozmíška mezi Fernandezem a frustrovaným Spanoulisem. Španěl po vsítěném koši vrazil míč do rukou řeckého soupeře, jenž v naštvání balonem po Fernandezovi mrštil. Ten ho Spanoulisovi hodil znovu, načež ten míč zahodil na půli soupeře a obdržel technickou chybu. Pár minut po zápase si to ale oba kohouti rozdiskutovali už v míru.   

"Nejdřív jsme měli problémy s jejich přebíráním v obraně, ale když jsme do hry vložili naše střelce, aby roztáhli hru, soupeř už na to nenašel odpověď," radoval se litevský křídelník Realu Jonas Mačiulis.

Kouč poražených Giannis Sfairopoulos, třetí různý trenér, který dovedl tým do třetího finále za 4 roky, shrnul dění takto:

"Tempo zápasu bylo takové, jaké jsme chtěli mít. Pokud domácí tým dá 70 bodů a vy máte dobrý útočný den, můžete být v utkání v dobré pozici. Jenže nám to v útoku nešlo. Zjevně nám chyběla energie, v semifinále jsme měli 16 útočných doskoků, ve finále jen 5. Důležité bylo, že Real trefil ve druhé a třetí čtvrtině některé těžké střely. A momentum zápasu změnily především Carrollovy trefy. Potom už to bylo hodně složité."