Síla šampionů zmizela, Barcelona padla a truchlí

Nálada v Barceloně připomínala typicky jižanskou lamentaci nad nebožtíkem. Když už odešel, je zapotřebí ho řádně oplakat. "To se nemělo stát!" kříčí z textů, komentujících ten nezvratný fakt, že basketbalisté katalánského klubu si nezahrají Final Four Evropské ligy. Koná se přitom u nich doma.

Raději by zmizeli z města, ale to se jim nepodaří. V době, kdy bude kontinentální elita bojovat na olympijskémn vršku Montjuic o pocty nejvyšší, hráči obhájce titulu se spořádaně sejdou dole ve městě a ve své domovské hale potrénují na poslední ligové kolo.

"Očekávejte neočekávané," pravil americký basketbalový publicista Frank Lawlor před čtvrtými zápasy čtvrtfinálového play-off. A že je navzdory svému původu odborníkem na evropskou scénu, se potvrdilo mimo jiné i v duelu Barcelony s Panathinaikosem Atény. Nástup řeckého týmu do druhého poločasu hosté nezachytili a pak se vezli až k vyřazení.

Barcelona je teprve druhým týmem historie Euroligy, jemuž se nepodařilo kvalifikovat se do Final Four, když ho pořádá. Tím prvním byl v roce 2008 - ejhle - Real Madrid. Což ovšem katalánské hoře nad "zesnulým" nijak nezmenší. A kdo by se divil, kdyby většina pozůstalých připojila k truchlení ještě malou modlitbičku za to, aby v rozhodujícím zápase v úterý Bílý balet prohrál s Valencií. Ne že by její obliba na Costa Brava byla silnější než lednové slunce, ale kdyby měl přijet dobývat velký titul Real... fuj.

Ti, do jejichž emočního rejstříku oplakávání nezvratných faktů nepatří, se soustřeďují na to, proč letos Barcelona neuspěla. Ano, Gianluca Basile se dlouhodobě zranil, pak i Pete Mickeal. Ano, Ricky Rubio poznává, co to je pokles formy. Stále je tu ale tým nabitý osobnostmi. Alan Anderson je hráčskými kvalitami rovnocennou náhradou za Mickeala. Jsou tu další špičkoví borci.

Jedno vysvětlení se nabízí - v současném kádru není opravdový vítězný typ hráče. Anebo některým loňský titul stačil. Paradoxně to byl kouč fotbalové Barcelony Pep Guardiola, kdo řekl onu větu: "Kvalita špičkových týmů je podobná, rozdíl tvoří touha být šampionem."

Basketbalová Barcelona s Panathinaikosem prohrála dvě utkání v poslední minutě. A v tom posledním jako by se bála, že se stane totéž, raději pustila úspěch už dřív. Roli lídra se na sebe v Aténách pokusil vzít Juan Carlos Navarro. Kdo jiný než hráč, který obléká dres jednoho klubu už od patnácti let? Jenže ani jeho úporná snaha nestačila.

Barcelona nehrála špatný basketbal, chraň bůh. Většina jejích hráčů předvedla dílčí skvělé výkony či momenty. Ale najednou, když bylo zapotřebí přidat něco skrytého, nebylo kde brát. Touha být šampionem byla pryč.

"Čekali jsme, že to přijde, a ono nic," dodává oficiální klubová stránka k závěrečné čtvrtině rozhodujícího zápasu s Panathinaikosem. "Cítil jsem se bezmocný, naše síla zmizela," potvrdil Rubio.

A trenér Xavier Pascual si moc dobře uvědomuje také to, kdy zmizela. "Bylo to ve druhém zápase série, ještě doma. Rozehráli jsme ho dobře, ale prohráli. Naše sebedůvěra byla v nenávratnu, nevzali jsme si ji do Řecka s sebou. Potřebovali jsme srdce, víru, ale ztratily se."

Také kouč se přidal do špalíru pozůstalých: "Nebudeme obhajovat doma. To bolí, to bolí. Náš sen je pryč." Ale ani lamentace smutečních hostů nemůže trvat věčně. Barcelona vede španělskou ligu a za týden ji čeká velký zápas v Madridu.!