S koučem lvů o střelecké roli Čísla 32, oknech na doskoku, poslední šanci a čtvrtině proti LeBronovi

Čas se nachýlil a před reprezentací českých lvů už nestojí žádný další přípravný duel. Jen první ostrý zápas evropské kvalifikace v Bělorusku. V šesti testech celek nepoznal porážku a třídenní turnaj v Chomutově završil dobytím Bulharska o 14 bodů. Basketmag se po utkání zeptal kormidelníka Pavla Budínského, jak se mu po třech utkáních daří zapracovat Tomáše Satoranského, jak důležitá bude jeho úloha coby střelce, co se zatím o týmu dozvěděl a také jak by si vedl proti Bronovi a spol. v zápase na jednu čtvrtinu.

Kouči, tušíte, o kolik se tato bulharská sestava lišila od té z ME 2011?
Někteří hráči jim chyběli, ale pro nás to nebyl špatný soupeř. Hráli tu dobře v prvním utkání turnaje, kde mi připadali v lepším stavu fyzicky. Dnes se mi už zdálo, že byli pod tíhou třídenního programu a nešťastné bodové prohry se Slovenskem, a jakmile jsme začali hrát hodně rychle a navyšovat skore, tak už nebyli tak kompaktní, což se projevovalo i ve verbální komunikaci vůči vlastní lavičce.    

V utkání bylo na obranném doskoku pěkných pár oken. Bude mít tenhle tým dostatek vhodných typů na tuto činnost?
Řekl bych, že určitě. Je ale taky třeba vidět, že v některých pojetích obrany, když se snažíme zesilovat krytí na kombinace jako pick and roll, nebo post-up, dochází k mnoha rotacím a po vystřelení míče nemáme hráče ještě dobrané. Pak ten doskok třeba nemáme. Pokud ale ustálíme některé situace a hráči budou dělat, co mají, tak máme správné typy, co si obranný doskok pohlídají. Zatím jsme čelili soupeřům, kteří měli na pozicích 4, 5 a někdy i 3 fyzičtější hráče, než jsme my. Konkrétně Bulhaři disponovali statnými robustními typy, a pokud se hra stlačí na malý prostor, jsme pak trochu v nevýhodě, neboť naši pivoti nemají tolik kil, aby ty soupeře odtlačili. Zase je to ale vyvážené něčím jiným.

Kdo by se mohl připojit jako další výraznější distanční střelec k Davidu Jelínkovi jako hlavnímu čistému snajperovi této sestavy? A mohl by se jedním z nebezpečných střelců stát i Tomáš Satoranský?
David je hráč, který nepochybuje o tom, že je velmi dobrý střelec. Právě zápas s Bulharskem toho byl čítankovým příkladem (20 bodů). Navíc i když nedává, tak o tom nepřemýšlí, a s touto svou rolí nebezpečného střelce z perimetru je srozuměn. Je dobré mít takového snajpera. Máme ale i dalšího v podobě Luboše Bartoně, který bude mít na pozici 3 i 4 možnost skórovat ze střední a dlouhé vzdálenosti. A také Jirka Welsch má stejné možnosti k zakončení, byť mu to tentokrát tolik nepadalo. U Tomáše je vidět, že má sebevědomí, je soutěživý a bude-li ty střely mít a bude-li se cítit komfortně, nemusí tolik řešit, jestli dá, nebo ne. A je tu i Vojta Hruban nebo Pavel Pumprla, který ještě po dvou měsících laborování s kolenem nemá ten správný zápasový rytmus.

My jsme si hlavně řekli, že na téhle úrovni není prostor řešit, kdo je střelec a kdo nestřelec. Proti Turkům nebo Italům musíme vsadit i na to, že budeme při zakončování odvážnější. A budeme po hráčích chtít, aby v některých situacích prostě stříleli. A další zase budou vytvářet nátlak na útočný doskok.



Mohl by být Satoranský, který měl ve všech zápasech turnaje poměrně dost bodů, i takřka tím hlavním skórerem celku?
Principálně chceme, aby tým hrál podle našeho konceptu. Do něj Tomáš zapadá právě proto, že se snaží hodně rychle přenášet hru a tlačit spoluhráče svým rychlým driblingem a pohybem dopředu. Jeho somatotyp, dravost i živelnost je pro nás velmi účelná. Při jeho vnikání do koše nebo při převahových situacích zakončených smečí jsou spoluhráči samozřejmě rádi, protože na ně přenáší své sebevědomí. Jeho výška, mobilita a právě zdravé sebevědomí jsou pro tým cenné, už proto, že Česko, jak se obecně tvrdí, nemá dost kvalitních rozehrávačů, co by snesli evropské měřítko. Tomáš ale dokazuje, že i při svém mladém věku nepochybuje o své kvalitě a nemá ani přehnaný respekt vůči ostatním. Hraje tak, jak by hráč draftovaný na čísle 32 do NBA hrát měl. Ve srovnání s turnajem v Estonsku to zvedlo i výkon celého týmu.                          

Jak se zatím do hry stihl zapracovat? A jak moc s ním musíte mluvit mimo tréninky?
Po tom týdnu musím říct, že je radost s takovým hráčem spolupracovat. Naslouchá pokynům, celý tým ho velmi pěkně přijal a on svou ochotou se okamžitě zapracovat do mužstva ukázal, že chce pomoct dostat se na mistrovství Evropy. Rychle vstřebal systémy v obraně i útoku. Vzal si to na pokoj, prostudoval a za dva dny věděl, jak ta hra asi běží. Plus každý další den se mu snažím předávat své poznatky a postřehy z odehraných utkání. Třeba před Bulharskem jsme spolu seděli po obědě, abych mu řekl, jak si představuju, že má řídit a ovlivňovat tým. Mám v tomhle dobrou zkušenost s Levellem Sandersem a i Tomáš by měl být moje pravá ruka na hřišti. Stejně to máme nastavené i s Michalem Čarneckým. Tomáš mi potvrdil, že má takovou spolupráci taky rád a i na hřišti bylo vidět, že ví, kdy může tým pustit do volnější hry a kdy ho naopak víc organizovat a řídit, aby se hrál víceprocentuální basketbal.

Jde předpokládat, že po tak krátké přípravě nebudete moct spoléhat na zónové obrany?
Ani si nemyslím, že bychom to mohli proti týmům ve skupině aplikovat. Italové, Turci a potažmo i Bělorusové a Portugalci budou týmy, které ve svém středu budou mít spoustu kvalitních střelců, co by si proti zóně rychle vytvořili střeleckou pozici. Třeba Bělorusové až na dva borce nedisponují typy hráčů na kvalitní ballhandling a spíš mají poziční střelce, čekající na míč, co už se s tím pak moc nemažou.

Co vám všech těch šest přípravných zápasů zatím napovědělo?
Že máme zdravého ducha! Tým si velmi dobře uvědomuje, že tato kvalifikace už něco znamená. Uvědomuje si, že tohle je možná poslední možnost, kdy si osmdesátkové ročníky mohou zahrát s devadesátkovými. Tedy Welsch, Bartoň a Benda spolu s generací Satoranského, Jelínka nebo Balvína. Za ty tři týdny se utvořil velmi pracovitý a ukázněný kolektiv, který se dál zlepšuje. I od našich soupeřů jsme dostali kredit za předváděnou hru a teď je otázka, zda ten krátký čas na přípravu bude stačit na to, abychom porazili i týmy zvučnějších jmen a také ty papírově na naší úrovni.

Na základě diskuse vašich hráčů mám ještě jednu hypotetickou otázku: Jak by si tato sestava vedla v utkání na jednu čtvrtinu s letošním týmem USA?
(směje se) No to je krásné téma. Pokud by to byla skutečně jedna čtvrtina, tak by hráči byli ochotní vydat ze sebe to nejlepší, aby přinejmenším výsledek byl přijatelný v tom smyslu, že by neměli pocit, že tento americký tým předvádí něco z úplně jiné planety. Pokud bychom měli tu nejlepší pětku, byla by schopná za jistých okolností hrát třeba i vyrovnaně.