Rozlícení fanoušci Španělů žádali hlavu kouče Juana Orengy už v závěru apokalypsy s galským kohoutem

Vyhoďte Orengu! Právě tímhle skandováním skončil pro horkého kandidáta na finále dlouho očekávaný Světový pohár na domácí půdě. Místo vysněného triumfu nad obhájci z USA přišla tryzna už ve čtvrtfinále se španělským osudem posledního roku - nájezdníky z Francie. Ti loni v druhém poločase semifinále ME doslova zmlátili španělského favorita, aby později slavně triumfovali na celém turnaji. Středeční epické vítězství ve čtvrtfinále SP stojí však ještě mnohem výš - už proto, že v základní fázi nemělo Španělsko se soupeřem problém (88-64). Hlavně ale proto, že proti domácím los galacticos nastoupili Francouzi bez celé záplavy opor - Noaha, Turiafa, Seraphina, Ajincy, Mahinmiho a zejména bez rozehrávačů De Coloa a Parkera. Jejich mistrně provedená strategie a skvělé individuální výkony pivota Goberta a rozehrávače Heurtela je však donesly až ke břehům ráje.

To zklamaní domácí fanoušci v závěru duelu v Madridu prožívali před středeční půlnocí zcela opačné pocity. A hlava kouče se nabízela jako první. Španělská federace si ovšem na tenhle průšvih zadělala tak trochu sama. Povolat před loňským ME na lavičku dlouhodobě druhé nejlepší reprezentace světa muže, který byl do té doby jen asistentem head coache Scariola, a sám vedl nejvýš mládežnické národní týmy, byl riskantní tah. A Španělům už druhý rok v řadě nenese ovoce.



Loňský výbuch v druhé půli semifinále Eurobasketu byl prvním varováním. Letošní rána už pro hvězdný celek musí být naprosto deprimující. Orenga na výtečnou exekuci hry soupeře nedokázal během utkání zareagovat a jakkoli změnit herní tvář svého týmu, který jevil známky nemalé nervozity, a celý zápas se nemohl trefit z dálky (trojky 22/2).

Bez toho však mohou Španělé jen těžko uspět. Jejich styl je stejně jako v případě Realu Madrid založen na líbivé hře plné brejků, trojek a parádních akcí. Když ale tohle soupeř dokáže zastavit (Španělé měli jediný úspěšný protiútok) a má štěstí na horší střelecký den souspře, při hře 5 na 5 si pak hýčká solidní šanci. Francouzi navíc měli vhodné obránce na oba bratry Gasoly, umí hrát pro Španěly nepříjemný fyzický basketbal, a rozbili i hru rozehrávačů Rubia, Calderona, Llulle a Rodrigueze.

Jak vysvětlil kouč vítězů Collet, strategií bylo vyvíjet v obraně všudypřítomný tlak na oba Gasoly, a to i v horním postavení. Tam je podle něj řada týmů nechává volnější a oni to jako skvělí přihrávači využívají. Proto právě u nich v horním postavení začínají mnohé španělské akce. A to Francouzi rozhodně nechtěli dovolit.

Na španělský tým, který se ve třetí čtvrtině snažil zápas zlomit trojkami z čím dál větší vzdálenosti, jež vysílal i podkošový muž Ibaka, byl věru divný pohled. Jako by každá z hvězd měla pocit, že právě ona překlopí vývoj skore na domácí stranu, a opustila kolektivní pojetí, jímž naopak vynikali Francouzi. A když tým navíc v nedostatečném počtu hráčů chodil na útočný doskok a boj o odražené míče tak celkově prohrál na hlavu (28-50, v útoku 8-16), je pouhých 52 nastřílených bodů jen logickým vyústěním jeho herního plánu, který neměl alternaci pro situace, kdy se nedaří.

Španělé přesto svou šanci měli. Ještě dvě minuty před koncem ztráceli jen 52-55. Pak už však nedali ani bod. Třeba i proto, že v zápase zcela nevýrazný Rubio přestal v jednom z rozhodujících útoků Francie bránit po úderu od soupeře, a umožnil tak snadný koš. Možná i proto, že zcela nulový byl Marc Gasol, na nějž možná jako na emotivního jižana dolehl úterní odskok k narození dcerky, po němž se k týmu opět připojil až ve středu.



Jediný, kdo si po bídě poslední čtvrtiny (9-23) a celého zápasu vysloužil ovace vstoje, byl dvojnásobný šampion NBA Pau Gasol, autor 17 bodů a 8 doskoků.

"Taková porážka hodně bolí. Bohužel jsme ale nehráli dobře a nedostáli výzvě tohoto turnaje," pravil zdrcený lídr týmu, který jednoznačně odmítl, že by jeho skvadra soupeře podcenila. Podle Gasola je nejsmutnějším faktem to, že španělský tým na výhru měl. A mohl si tak dál uchovat naději na vysněný titul z domácí půdy.

Snajpr Juan Carlos Navarro s poměrně jasným odkazem ke kouči Orengovi (ten po zápase myšlenky na rezignaci neměl) dodal:

"Všichni novináři se dívali daleko za čtvrtfinále, stále se mluvilo o finále. Francie si ale nachystala lepší hru než my. Byla připravenější a koncentrovanější. Přehrála nás v každém ohledu."

Mimochodem, kromě Paua Gasola s Navarrem (10) nikdo z týmu nedal víc než 6 bodů. A doslova zdrcující byl pak rozdíl v ratingu obou týmů: 77-37 pro Francouze.



V jejich táboře se tak přirozeně řešily docela jiné věci. Duchovní vůdce týmu a 15bodový kapitán Boris Diaw, prožívající rok snů (titul mistra Evropy, titul v NBA a nyní semifinále SP), prohlásil:

"Před zápasem jsem klukům řekl, aby si věřili, a hráli, jako by to byl poslední zápas, abychom si pak neměli co vyčítat. Měli jsme velkou motivaci vyhrát. Motivací domácích bylo (jen) neprohrát. Moc lidí nám nevěřilo, ale my to přesto dokázali."

Diaw byl dojat především výkony mladších spoluhráčů, kteří celku pomohli přestát nápor domácích ve třetí čtvrtině a v závěru zasadili soupeři rozhodující rány.  

Kouč Vincent Collet, který si díky tomuto triumfu zapsal na konto další velkou senzaci dějin světového basketbalu, podotkl, že porážka ze skupiny posloužila mužstvu jako velký motivační faktor. "Ukázali jsme hráčům, jak špatně v tom utkání hráli. A oni pochopili, že dnes vítězství není nemožné."

"Věděli jsme, že musíme uspět díky obraně, protože Španělsko získává sebevědomí svým útokem."

Tahle slova by se dala tesat do kamene.