Romana Ptáčková o své misi u lvic U20, podkoši bez centimetrů, obrovské síle Hoškové a národním centru

INTERVIEW BASKETMAGU   Přišla, viděla, postoupila. Přišla, viděla, udržela. Tak zní úspěšná dvouletá bilance koučky Romany Ptáčkové u ženské reprezentace U20. Tu loni vrátila po 4 letech do elitní divize a letos už dosáhla na 11. příčku v nejvyšším evropském patře. Nejen o tom, jak trnitá cesta - prakticky bez hráček nad 190 centimetrů - k tomuto umístění vedla, bude nyní hradecká trenérka vyprávět v exkluzivním interview.

Trenérko, po čtyřech letech jste vrátila Česko do divize A, letos ji navíc i udržela. Jaký je to pocit?
Já jsem byla na A-divizním ME dvacetiletých poprvé a ten rozdíl (mezi námi a soupeři) byl hlavně v silové stránce. Nevěděla jsem úplně přesně, co nás čeká, věděla jsem ale, že náš tým nepatří k těm nejsilnějším, zvlášť pokud jde o podkošovou sestavu. Hlavním cílem tak určitě bylo udržení.

Kromě pivotky Salačové, která se při turnaji potýkala se zdravotní indispozicí, z loňské sestavy pokračovaly pouze Vyoralová se Samkovou. Co ta velká obměna, navíc ve vyšší divizi, pro váš tým znamenala?
Ročník ´95 nemá mnoho hráček, které by na reprezentaci měly výkonnost. Od začátku se tak do nominace na jejich úkor dostávaly hráčky ročníku ´96. Letos to tak byl úplně jiný tým a začínaly jsme od nuly. Snažily jsme se ale vybrat to nejlepší, co bylo. Nemohly jsme už počítat s mladšími hráčkami, tak jako loni, kdy jsem měla dvě děvčata z ročníku ´96 (mezi některými hráčkami tak byl rozptyl až tří let). Letos to už federace nepovolila a musely jsme si vystačit s ročníky ´94 a ´95.

Koho z těch mladších, které jste si vzít nemohla, byste s sebou vzala? A kdo chyběl z důvodu zranění a omluv?
Z ročníku ´96 to byly dvě hráčky, které jsme měly už loni, a to pivotka Aneta Mainclová a rozehrávačka Eliška Mircová (tehdy 17letá), která byla v loňském týmu první rozehrávačkou. Z důvodů školních povinností z nominace nakonec vypadly Pohunková se Severovou, které se emailem omluvily těsně před prvním srazem z prvních tří soustředění. Vzhledem k tomu, že většina ostatních hráček školní povinnosti měla taky, jsme se nakonec dohodly tolerovat pouze jedno a půl soustředění z celkových sedmi, což celkově nebyl velký počet. Jinak o vážných zraněních nevím. Až na turnaji nám vlastně už od prvních dnů vypadla Naďa Salačová kvůli žaludečním problémům. Nepřišlo se ale na to, čím byly způsobené, a předčasně tak odcestovala domů.



Právě Salačová byla vaší jedinou hráčkou nad 190 centimetrů. Odpovídalo i při její absenci konečné 11. místo možnostem tohoto týmu?
Určitě odpovídalo. Možná mít lepší los, kdy z naší osmifinálové skupiny (se Španělskem a Francií) bylo strašně těžké se prokousat dál, mohlo by to dopadnout o stupeň dva líp. Taky to ale mohlo skončit hůř. Tím, že nám vypadla Naďa jako nejvyšší a nejzkušenější z podkošových hráček, řekla bych ještě 14 dnů před mistrovstvím, že budeme mít vůbec problém se zachránit.   

Jak vám výška chyběla na turnaji celkově?
Samozřejmě chyběla hlavně na obranném doskoku. V útoku se to tým snažil kolektivně a vůlí nahradit, kdy tam chodily i hráčky z perimetru. Když ale nemáte pod košem oporu, která ty míče sbírá, je to na obranném doskoku strašně složité. A celkově pak naše hra nesměřovala přes podkošové hráčky do vymezeného území, odkud padají ty nejjednodušší koše, a to včetně bodů z protiútoků (o něž se tým bez obranného doskoku nemohl opírat).

Vy, trenéři, si už řadu let stýskáte, že v českém basketbale nyní obecně chybí vysoká děvčata, řekněme 190 a vyšší. Kde se podle vás "schovávají", nebo proč pod koši chybí?
Nemůže to být v ničem jiném než ve výběru na samém počátku. Prostě je nemáme. Nevím, jestli jsou v jiných sportech, ale u nás se taková hráčka urodí možná jednou za tři roky a jsme pak za ni rádi. Jde o to takové dívky podchytit, najít, ale to je otázka už těch náborů.



Chybí výškové typy i vám v Hradci Králové?
Chybí. V dorosteneckých kategoriích sice nějaké hráčky byly, ale ono to není jen o výšce, ale i o talentu a o tom, jestli pro ně je basket vůbec prioritou. Stává se, že pro spoustu hráček ten sport prioritou být přestává a to způsobuje další úbytek.

Lotyšsko, Slovensko, Polsko či Nizozemsko skončilo na ME výš. Je to shoda okolností, nebo jsou na tom tyto země v něčem lépe třeba i dlouhodoběji?
To by se musela vzít každá země zvlášť. Lotyšsko má teď výborný ročník. Mělo tam i hráčky ročníku ´96, tedy 18leté, které ale patřily k absolutně nejlepším. V malých zemích dost často záleží, jak se daný ročník povede. Lotyšky ovšem hrály i moderním způsobem a líbily se mi. Slovensko mělo dvě hráčky z Košic, které už hrají i Euroligu, což jim dává obrovské zkušenosti. Se Slovenskem jsme se mohly konfrontovat v přípravě a řekla bych, že jejich basket, myslím tím hlavně ligu dospělých, je o něco agresivnější a kontaktnější. To by naše ženská liga trochu potřebovala. My jsme hrály s Ružomberokem a z jeho strany to byl velmi kontaktní, silový, moderní, rychlý basketbal.                

Trenér fotbalové reprezentace Pavel Vrba nedávno prohlásil, že i český fotbal by si měl vzít ponaučení v tom, jak funguje český tenis nebo fotbal v jiných zemích, a sice že sdružuje nejlepší hráče do národních center. Je tohle prvek, bez kterého se ani tuzemský basketbal při spíš menších počtech výjimečných hráčů nebude moct dlouhodobě obejít?
Tohle je složitá otázka, kterou jsme konzultovali už několikrát. Vždy najdete plusy i minusy. Pro herní růst jednotlivých hráček a pro zvyšování jejich talentu samozřejmě potřebujete tu největší konfrontaci i na tréninku. A pokud je to tak, že v (nynějších) centrech máte vždy tři čtyři talenty a nemají na tréninku při menší konkurenci takové možnosti dál růst, vývoj pak nejde tak rychle dopředu. Tento systém (národních center) existuje ve Francii nebo ve Španělsku, ale zase to není tak, že by fungoval ve většině zemí. Podle mě by koncentrace těch nejlepších hráček byla dobrá. Neříkám, že pouze do jednoho místa, ale třeba do čtyř center. To si umím představit. Muselo by se o tom ovšem diskutovat.



Vaší top skórerkou na turnaji byla Kamila Hošková (na druhém snímku shora), nakonec 23. střelkyně turnaje s 10,3 bodu. ME začala skvěle, s 16 body byla dokonce pátá nejlepší, pak ale nastal útlum. Bylo to zvýšenou pozorností obran, nebo i něčím jiným?
Jí nejlíp vyšlo první utkání, kdy měla vysoké procento střelby. Byla tam čerstvá. Ona hraje stylem, že nechává na hřišti hodně sil, hraje na sto procent a odvádí kus práce i v obraně a na doskoku. A myslím, že po první půlce mistrovství jí začaly docházet síly. Bylo vidět, že má horko těžko z čeho brát a to byl ten hlavní důvod.                 

Jediná další dvojciferná byla s 10 body Vyoralová a pak už tam bylo jen jednou sedm a jednou šest bodů. Prosazovaly jste se v útoku obecně těžko, nebo prostě tohle není ročník střelkyň?
Je pravda, že útočná fáze nebyla jednoduchá. Na procentu úspěšnosti je zřetelně vidět, že to nebyl tým střelců. I procento trestných hodů to ukazuje jasně. A tím, že jsme se nemohly opřít o hru podkošových hráček, nezbylo nám než co nejagresivněji bránit a pokoušet se o zakončení z protiútoků. Jako střelce z druhé vlny jsme měly jen Terezu Vyoralovou a Veroniku Havlíkovou, ale ani to nebylo každý zápas.

175 vysoká Kamila Hošková byla jako křídlo s 5,3 doskoku i nejlepší doskakovačkou týmu (27. na turnaji). Co říká o týmu tohle číslo?
Vypovídá to o kvalitě našich podkošových hráček, jejich výšce a kilech. Další, kdo pod košem nastupoval, byly Anička Hrušková vysoká 178 a Mariana Opočenská (184, na třetím snímku shora), která ve VŠ operuje na křídle. Chyběl tam ten typ silové hráčky, jakou je Kamila, která ač nemá centimetry, disponuje neuvěřitelnou silou a tohle má prostě vrozené. Můžeme být rádi, že jsme ji tam měly a že tuhle černou práci dělala.    



Měly jste jedenáctý útok s 55,8 bodu a jasně poslední obranu s 66,8 obdrženého bodu, což bylo o 20 bodů za nejlepší Francií. Je to i s minus 11 body v průměru na utkání až skoro husarský kousek, že se povedlo to 11. místo?
Určitě jsme nepatřily k týmům s horší obranou. Jde pouze o statistické číslo a obrana je zkreslená tím, že utkání s Francií jsme musely trochu vypustit. To musím přiznat. Už jsme neměly Salačovou, Vojtíková zápas předtím dostala úder do hlavy a hrála v podstatě přes nedoporučení doktorů. Byla šetřená a tím pádem nám pod košem nezbýval vůbec nikdo. Takže tu obranu zkreslila dvě utkání - s Francií a pak ještě s Tureckem ve skupině, kdy nás oba soupeři přeskákali, a skore tím narostlo. Pokud jde o útok, tam jsme měly horší procento střelby. Na tomhle mistrovství jsme si prostě musely všechno vydřít. 

Nejlepší asistentkou byla s průměrem 1,2 rozehrávačka Andělová (na čtvrtém snímku shora). Je jistě pravda, že na těchto mládežnických turnajích se na statistiky ne vždy dá spolehnout, přesto - jak jste byla spokojena s rozehrou obecně?
Po MS žen U19 v Thajsku (2009), kde byly ty absolutně nejhorší statistiky, co jsem zažila, včetně  chybně zapsaných bodů hráček, už turnajové statistiky nemohu mít za bernou minci. My jsme tam měli v zápase zapsané dva zisky, přitom jich bylo minimálně 15. Dělali to opravdu otřesně. Snad jen dané a obdržené body byly správně, a možná ještě doskoky. Zisky, ztráty, asistence a bloky už byly absolutně vedlejší věcí, což se týká i tohoto ME. My jsme měly na rozehře Andreu Andělovou a Verču Havlíkovou, kdy každá je úplně jiným typem. Andrea je výborná v obraně, má i výborný nájezd pod koš, ale také horší střelbu. Verča je zase klidnějším typem hráčky, je zodpovědná, ale chybí jí temperament a má i slabší obranu. Na druhou stranu nás podržela střelecky. Používaly jsme je tedy podle potřeby. Celkově ani jedna nepatří k vyloženě tvořivým hráčkám, které by zdobil velký herní přehled. Právě tuhle roli loni lépe plnila Eliška Mircová.

Během turnaje jste protočila kompletní tým, kdy každá hráčka měla v průměru nejméně 8 minut. Byla to v daných podmínkách nutnost, nebo jste takto zvyklá fungovat?
My vyžadujeme opravdu stoprocentní nasazení a jsem na to tak zvyklá. Na mistrovstvích Evropy to tak bylo vlastně vždycky. 9 utkání za 11 dní je strašná porce a odehrát to tak, že by hráčky nastupovaly v těch prvních pěti šesti zápasech 40 minut, věřím, že bychom pak nejspíš nebyly schopné se v těch posledních utkáních zachránit. Možná by se to i dalo odehrát v menším počtu, ale my měly i zdravotní problémy a chvilkové indispozice a i tím jsme se také musely řídit.



Byla v základní skupině maximem výhra nad Belgií? A jaké byly vaše šance v osmifinálové skupině proti Lotyšsku a Španělsku, kdy jste duely ztratily až v závěrečných pěti minutách?
Tohle byly dva z našich nejpovedenějších výkonů. Když jsem se zamýšlela nad tím, proč jsme nevydržely až do konce, byly ty důvody vyloženě herní. Lotyšky nakonec obsadily páté místo a Španělky druhé. A základní skupina? Belgie asi byla maximem, i když s Ruskem bychom asi byly schopné obstát o něco lépe, protože na perimetru jsme stačily. Nicméně pod košem měly Rusky tradičně velmi šikovné a individuálně zdatné pivotky a v tomto prostoru jsme to jednoznačně prohrály.

Kdo by z tohoto vašeho týmu mohl být materiálem pro seniorskou reprezentaci, nebo minimálně zdatnou hráčkou v ŽBL, když uvážíme, že jste neměla žádné křídlo přes 180 a vyjma Salačové ani podkošovou hráčku vysokou 190?
V širším kádru reprezentace žen už je Tereza Vyoralová (na spodním snímku). A pak asi jedinou hráčkou, která tu větší šanci má, je již zmíněná Kamila Hošková. Další holky už nejsou tak silově připravené. Pro ligu se tam občas někdo objeví, ale tady mluvíme o top týmech a reprezentaci.

Dokáže se Kamila prosadit i při svých 175 číslech?
Já nemám zkušenosti se seniorskou reprezentací, jen tuším, že to tam bude složitější. Ale vzhledem k tomu, že ona je opravdu buldočí typ a silově neskutečně vybavená hráčka, může tím ty chybějící centimetry nahradit, tak jako to ukázala i na tomhle ME U20.