Rodák Pomikálek po třiceti minutách zářil, ale podrobil se také kritice: Už to na sebe musíme brát i my, "mladí"

Na rodné hroudě, z níž se odrazil do velkého basketbalu, si nemohl přát víc. S téměř 30 minutami pobyl na hřišti hned po Jiřím Welschovi nejdéle. Při posledním útoku Pardubic, ve stěžejní okamžik celého duelu, musel bránit klíčového hráče soupeře, k tomu přidal 16 bodů z 10 střel z pole. Přesto nováček v týmu nymburských obhájců trofeje Tomáš Pomikálek po finále Poháru České pošty veřejně sdílel i sebekritiku. Proč?

Tomáši, nepletu-li se, je to pro vás osobně první velký titul v kariéře, navíc dosažený ve městě, kde jste se narodil a s basketbalem začal.
Je to tak a je to bonus k tomu vítězství. O to je to lepší.

Jak to, že to byly proti Pardubicím nakonec takový nervy?
My jsme někdy ve třetí čtvrtce začali dělat chyby, i v obraně. Dostali jsme nějaké koše s faulem a hlavně nám soupeř dával body po doskočení vlastních šestek, z toho dali asi šest bodů. Měli tam dost útočných doskoků a tím nás opravdu trápili.

Ty dvoje pardubické doskočené šestky ze závěru první půle vás asi budou stát hodně, že?
Jo, to bude ještě "drahý". (když se například v zápase Eurocupu stalo, že si soupeř doskočil vlastní šestku, nymburská pětice, která byla v tu dobu na hřišti, pak musela celému týmu zaplatit pizzy do šatny po jednom z tréninků)

Po 54 bodech a 8 trojkách v půlce, nepropadli jste lehkému uspokojení?
To ani ne. My jsme dost bodů i dostali a pořád to bylo dost natěsno. Nic nebylo rozhodnuté a my jsme se tím nijak neuklidnili.



Když ve třetí čtvrtině Pardubice začaly stahovat 16bodové manko, zhoršili jste se vy, nebo se soupeř začal zlepšovat a líp bránit?
Je fakt, že nám se tam přestalo dařit v útoku, nepadly nějaké střely a Pardubice začaly víc běhat, byly aktivnější a z toho dávaly střely. Postupně se dostaly do laufu a přiblížily se až na plichtu.

Byl to už několikátý zápas, kdy to vypadalo, že nebýt kolegy Rančíka, neměl by to v rozhodujících chvílích kdo vzít na sebe. A to průběžně laboruje se zraněnou patou a lecčím dalším.
On má mentalitu, že to v těchto chvílích na sebe dokáže vzít. Jedině dobře, že tady někoho takového máme.

Vy jste po jednom timeoutu v druhé půlce, kdy Pardubice stáhly na osm, taky útok vzal úspěšně na sebe a zatlačil obránce při nájezdu až do koše. Pak už jste ale žádné repete neukázal. Není to však už tak, že i vy "mladí" byste v těchto situacích měli přiložit ruku k dílu víc?
Přesně tak. Jsme tu na křídle tři mladý kluci, i když mladý už říkám opatrně, a někdo už to na sebe vzít musí. Nemůže hrát jeden dva hráči celý zápas.

Jaké pokyny byly do vypjaté koncovky? V té poslední obraně jste asi rozehrávače Žabase neměl záměrně faulovat.
Tak, jen v krajním případě, aby z toho nebyl koš s faulem nebo volná trojka.

Byl podle vás Žabas šetřen, když nehrál ve střední části zápasu skoro 15 minut v kuse?
To ne, spíš se začalo dařit Michalovi Čarneckému, měl spoustu nájezdů, bylo na něj hodně faulů, protože nájezd má rychlý a my jsme ho nějak nestíhali chytat. On to navíc umí dobře shazovat a Pardubice dávaly dost jednoduchých košů.

Vy jste měl jak úvodu, tak třeba i v koncovce na starosti Žabase. Jak jste obstál podle vlastního hodnocení?
Nic moc, protože přese mě šly asi tři koše s faulem. Takže žádná sláva.

A jedna organizační otázka: Jaký je váš dojem z formátu dvou hal při turnaji Final-8?
Myslím, že je dobré to ukázat i jinde, kde není basket na nejvyšší úrovni, jako byl případ Turnova. V obou halách se mi líbilo, škoda jen, že se liberecká hala nedá naplnit. To je jediné minus.


-trh-