Revoluce v Eurolize spuštěna! Zapomeňte na soutěž, jakou jste znali. Blíží se ultimátní fáze (skoro)uzavření

TÉMA   Željko Obradovič, kouč, který soutěž nejvíckrát vyhrál, už před dvěma lety predikoval a varoval zároveň: "Evropský basketbal míří k uzavření Euroligy. Jiné řešení nevidím. Basketbal na starém kontinentě, jak dokázal španělský národní tým, se stále přibližuje k NBA a pro jeho upevnění je jedinou možností silnější Euroliga, v níž se budou ty nejlepší celky střetávat ve spoustě zápasů. Můžu vás ujistit, že pokud tohle neuděláme, NBA jednoho dne přijde a ustaví svou evropskou divizi, což by znamenalo smrt evropského basketbalu, jak jsme ho dosud znali. A pokud jde o národní ligy, ty se budou hrát bez účastníků Euroligy, kteří by se mohli připojit třeba až v play-off." Tolik slova trenérského velikána.

Že Obradovič není s uvedeným stanoviskem osamocený, dokazuje i nedávné interview šéfa Eurolegaue Basketball Jordiho Bertomeua, uveřejněné na webu elitní klubové soutěže, a další texty na španělských, italských a dalších specializovaných portálech. 

"Náš hlavní cíl se od založení novodobé struktury Euroligy nemění. To znamená, že chceme vytvořit skutečnou evropskou ligu, s postupy i sestupy, bez (dosavadního) ohledu na to, co se děje v jednotlivých evropských zemích a jejích soutěžích. Půjde o přirozenou cestu k dosažení postupu do těch nejvyšších soutěží, která pro kluby i fanoušky bude jasná a srozumitelná. Jsem si jistý, že fanoušci si pak budou užívat ještě lepší Euroligu i Eurocup," pravil Bertomeu.

Podle něj Euroliga zažívá trvalý progres od svého (novodobého) počátku. V nejdůležitější části sezony (TOP 16) se hraje víc zápasů (po vytvoření pouhých dvou skupin už 14) a zvýšila se provázanost Euroligy a Eurocupu, kdy letos už podruhé osm odpadlíků ze základní části Euroligy bude po vzoru fotbalu pokračovat ve druhé fázi Eurocupu.



Letos v létě nastal další posun, když byl na přechodné období několika nejbližších sezon upraven systém ne vždy průhledných licencí. Víceleté A-licence byly omezeny třemi na jednu zemi a od konce letošního ročníku budou klubům automaticky prodlužovány, pokud splní požadovaná kritéria. B-licence budou zrušeny a nahrazeny napevno přidělenými místy (na tři roky) v Eurolize jednotlivým (vybraným) evropským ligám (2 celky z Adriatické, po jednom ze španělské, francouzské, německé, italské, polské, turecké a VTB ligy). Napříště už bude udělena jen jediná divoká karta a automatický postup do Euroligy získá vítěz stále našlapanějšího Eurocupu.

Tyto úpravy téměř na nulu snížily možnosti průniku do elitní soutěže klubům z méně slovutných lig. A novinky, které vejdou v platnost podle odhadů nejdříve za tři roky, jim seberou i poslední naděje, neboť jediná cesta mezi euroligisty povede skrze - podle zákulisních informací - dvě až čtyři postupová místa z Eurocupu. To bude také znamenat, že nejhorší celky z Euroligy v dané sezoně sestoupí do Eurocupu. Jinak konec, šmytec, utrum. Euroliga bude soutěží jen a jen pro nejužší evropskou smetánku.

Do té by podle hrubých předpokladů měly patřit týmy jako Barcelona, Real, Vitoria, Malaga, Fenerbahce, Galatasaray, možná Efes (který ale má problémy s návštěvností, třeba za minulou sezonu měl průměr 4600, což byl pátý nejhorší), Panathinaikos, Olympiacos, Milán, Maccabi Tel Aviv, (snad) Žalgiris, CSKA plus někdo další z Ruska (u ruských klubů, ovšem ne jen u nich, však bude ve hře i otázka způsobu financování), Bayern plus někdo další z Německa, jeden, možná dva celky z Francie. Na zbytek Evropy připadne pravděpodobně jen pár posledních míst.

Jen pro připomenutí - celky a země, jež dominují závěrečným kolům Eurocupu a měly by tak největší šanci na postup do Euroligy, se rok po roce opakují. Třeba za posledních sedm sezon se mezi poslední čtyři (tedy celkem 28 týmů) probojovaly v deseti případech španělské týmy (získaly tři tituly - dvakrát Valencie, jednou Badalona) a v osmi ruské (tři tituly - Kazaň, Chimki, Kubáň). Dvě účasti měli Litevci (Rytas) a Srbové (Vršac, CZ Bělehrad), po jedné Ukrajinci, Italové, Němci, Turci, Řekové a Chorvati.



Z toho jasně plyne, kdo by si na postup dělal největší ambice. A také to, že pro zbytek Evropy by se elitní soutěž stala víceméně nedobytnou metou. Jako poslední důkaz složitosti dosažení alespoň semifinále slouží příklad Chimki, které mělo v minulé sezoně neuvěřitelnou šňůru vítězství ve VTB lize i Eurocupu a prakticky euroligovou soupisku, aby si pak v Eurocupu vylámalo zuby na Valencii.  

Nikoli nepodstatným požadavkem je už nyní pro držitele licence A nejméně 10tisícová kapacita arén. Pro B a C licence je i pro letošek stále "jen" 5000, ale lze předpokládat, že 10 tisíc bude pro budoucí Euroligu minimálním standardem a pak by velká řádka hal po celé Evropě jednoduše nestačila. Pro představu - v této sezoně hrají v halách pod 10 tisíc Cedevita Záhřeb, Zhořelec, Klajpeda, Sassari, Limoges, Bayern, Nižnij Novgorod, Kazaň, těsně i Valencie (9000), ovšem i velkokluby a pravidelní účastníci Final-4 jako CSKA (kapacita 5500) nebo Barcelona (7600). To je 11 ze 24 klubů! Jak CSKA s Barcou naplňují desetitisícové kritérium pro majitele licence A, je skutečně záhadou.

Pro licenci A zní v regulích soutěže dokonce hrozba (platná od sezony 2013-14, ročník před tím byla povinnost vyprodávat aspoň 80 procent kapacity), že pokud její držitel ve dvou po sobě jdoucích sezonách nebude mít průměr prodaných lístků aspoň 8000, bude mu licence zrušena nebo pozastavena. Pokud by se tento článek striktně dodržoval, po právě probíhající sezoně by se to dotklo nejen Barcelony a CSKA, ale i Efesu (s loni a zatím i letos velmi bídnými návštěvami) a Malagy (loni a zatím i letos kolem 6000).

Na "pyramidovém konceptu", kdy i do Eurocupu se bude definovaným způsobem postupovat z národních lig, podle Bertomeua mezi hlavními personami Euroligy zavládla shoda, detaily se ale ještě musí vypilovat. Rozhodně odpadne systém licencí a v každé lize budou týmy předem jasně vědět, kdo má postupovou šanci.



Kvůli požadované férovosti systému bude podle Bertomeua nutné co nejvíc sjednotit formáty jednotlivých národních lig, aby evropské celky měly plus minus stejné startovní podmínky.

Nový systém, který podle šéfa Euroligy znamená dosud nejradikálnější změnu za 15 let od vzniku nové Euroligy (mimo struktury FIBA, Bertomeu je u toho jako ředitel už 14 let) a bez nadsázky revoluci v evropském sportu, bude ovšem vyžadovat i splňování přísných kritérií v rámci nyní zaváděného Financial Fair Play systému (ten má být už naplno platný pro sezonu 2015/16), kde zřejmě nebude místo pro kluby dotované z kdovíjakých peněz oligarchů, ale bude třeba pracovat na základě standardních ekonomických pravidel a zdravých vyrovnaných rozpočtů.

Už kvůli tomu Bertomeu nevidí šanci, že by se vše mohlo stihnout dřív než za tři roky. Za příklad tu celé Evropě dává mnichovský Bayern, kde jsou fotbalový a basketbalový rozpočet striktně odděleny, a naopak se mu nelíbí fungování Barcelony a Realu, kde finanční toky mezi fotbalem a basketbalem nejsou příliš transparentní. Podobné výhrady pak má například i k CSKA.

Plusem nového systému podle Bertomeua bude i možnost plánování dlouhodobých vizí klubů a jejich investorů, neboť top kluby budou vědět, že si zachovají příslušnost k elitní soutěži a nebudou závislé například na jednom nevydařeném finále národní ligy. A fanoušci dostanou naservírované zápasy skutečně nejlepších proti nejlepším. Jak dodává Bertomeu, pro příznivce bude vše mnohem přehlednější, neboť bude předem jasné, kdo se do jaké soutěže kvalifikuje a kdo ne, což bylo dosud dost závislé na tom, jak dopadne ta která národní liga.



Argument s nepřehledností je skutečně relevantní, přesto zároveň zamlčuje jednu zásadní skutečnost, k níž směřuje cíl soutěže s těmi skutečně nej kluby Evropy. Některé v Eurolize kvůli kvótám pro jednotlivé soutěže chyběly a chybí a naopak šanci dostávaly a dostávají i kluby, které namnoze ani neměly a nemají adekvátní rozpočty, arény i návštěvnosti a v soubojích s evropskými giganty pak hrozí velké rozdíly ve skore a také malá atraktivnost těchto zápasů pro širší diváckou obec. Stručně - v budoucnu už žádné Klajpedy, Zhořelce, Sassari nebo Nižné Novgorody.  

Tlak na střetávání jen těch nejlepších je skutečně velký, což potvrzují i čísla z posledního rozšířeného TOP16, kde byl zaznamenán 20procentní nárůst v návštěvnosti oproti předchozí sezoně. Navíc Euroliga má už nyní sledovanost kolem 800 milionů TV diváků v téměř 200 zemích celého světa. A tohle číslo chce nadále vylepšovat.

Ke zvýšení atraktivity a vizibility Euroligy byl letos po 17 letech vrácen do hry Interkontinentální pohár, který se uskutečnil za účasti úřadujícího šampiona Euroligy (Tel Aviv) v Brazílii. Už druhý rok navíc Euroliga testovala asijské trhy, kam se letos vydala Barcelona. Bertomeu k tomu dodává, že je třeba zjistit, kolik tam vedle již mohutně zakořeněné NBA ještě zbylo místa. A podle všeho se zdá, že docela dost.



Tím se dostáváme k zásadnímu tématu - spolupráci s NBA, nebo dokonce její nové evropské divizi. Dokonce i Jordi Bertomeu přiznal existenci pracovního návrhu basketbalové verze Ryder Cupu, který v golfovém světě představuje duel týmu Evropy proti výběru USA. S odchodem komisionáře Davida Sterna byla myšlenka uložena dočasně k ledu, ale Bertomeu by do další inovace rád šel.

"Exhibiční zápasy by získaly ještě větší náboj, pokud bychom do nich zapojili i prvek soutěžení. A formát Ryder Cup by se k tomu hodil perfektně," soudí euroligový boss, podle nějž přibližování k- nebo spojování s NBA je nyní utopií a pro Euroligu nesprávnou strategií. "Nicméně vložit do naší spolupráce prvky soutěžení jsou jasným cílem. NBA má v sobě řadu zajímavých prvků, ale my fungujeme v Evropě a Euroliga musí obsahovat evropské hodnoty jako vášeň, drama a týmovou hru."

Z uvedeného se zdá, že Euroliga chce NBA pustit maximálně do své předsíně. Ale taky se nemusí vše přiznávat naplno. A tohle všechno může být jen vytváření předpolí pro jednu nebo dvě budoucí divize NBA na starém kontinentě. Ostatně podívejte se, co Euroliga promuje i na svém YouTube kanále...