Reprezentantky ztratily šestiletou vítěznou šňůru s Ruskem. Co všechno megabitva na MS ukázala?

 

25.9. Dvojí optikou lze nahlížet na včerejší tříbodovou porážku lvic od Ruska na mistrovství světa. Jeden pohled je pozitivní, ten druhý nikoliv.

 

Zřetelným plusem je, že vzdor katastrofické 26procentní střelbě z pole, 28 z dvojek a 19 z trojek, stály jednu dvě přesné střely od triumfu nad obhájkyněmi stříbra z Brazílie. 

 

Naději jim dávalo enormní úsilí v obraně, která není bezchybná a Ruskám dovolila 15 ofenzivních doskoků, ale 55 bodů od Ruska, jeho 26 ztrát a mnoho nezakončených útoků, to jsou pro Češky povzbudivá čísla.

 

"Utkat se na turnaji ještě jednou, stoprocentně jim to vrátíme," obnovovala včera mezi slzami smutku nitky bojového ducha Ivana Večeřová.

 

"Ta porážka mě moc mrzí. Mohly jsme je porazit klidně o 15 bodů, měly jsme na to! Já cítím, že k poražení byly," dodala s obrovskou naléhavostí i trpkostí v hlase zároveň.

 

Kapitánka Hana Horáková se přidala: "Je to strašná škoda, tahle výhra by se nám šikla, abychom ve čtvrtfinále nenarazily na Ameriku a Austrálii. Možná nám bude chybět."

 

Večeřová zmínila ještě jeden pocit. "Nevím, proč jsme to nedokázaly dotáhnout, jestli to je nějaký komplex. Vlastně jsme je porazily jen ve finále Evropy 2005."

 

"Komplex z Rusek? U mě tam tohle vůbec není, takhle to neberu," reagovala na stejné téma Horáková.

 

 

Má pravdu. O komplexu není třeba hovořit. Češky totiž včera přišly už o šest let trvající neporazitelnost s Ruskem na velkých turnajích! Poslední porážka se datuje k OH 2004.

 

Následovaly velké triumfy ve finále ME 2005 a na MS 2006, kdy vítězství zařídilo trio Vítečková, Horáková, Bednářová a tým vysázel 11 trojek z 18 pokusů. 

 

Ještě k obraně - ta včera ze strany českého týmu fungovala na "hraničních hodnotách". Pomyslné tlačítko VOLUME hlavně v druhé půlce víc otočit doprava nebylo kam. Snaha bránit přihrávku na hráčky bez míče i zdvojování pivotek pod košem často pracovaly velmi precizně.

 

"Chtěli jsme od začátku bránit tak, jako by hráč už dodribloval (na těsno, nalepené na útočnicích). Na začátku to tolik nešlo, ale v závěru už jsem s tím byl spokojen," řekl trenér Blažek.

 

Ivana Večeřová měla k obraně domácí pevnosti výhrad o něco víc. "Bránit jde vždycky líp. Nebyl to vůbec pěkný zápas a nám pořád chybí hodně. Ze začátku tam byly chyby, kdy jsme je nechaly jít samotné do koše. Obrana byla celkově dobrá, ale taky jsme dostávaly lehké koše z kiksů. Byl to hrozně zvláštní basket," divila se.

 

 

Tou druhou, horší stranou mince včerejší bitvy, jsou doznání kouče i hráček, že tlak domácího prostředí a z něj plynoucí nervozita jsou na výkonech pořád velmi znatelné. Tedy, se statečnou výjimkou Hany Horákové, kterou téměř jako jedinou hluková vlna fanouškovské podpory nadnáší k ještě heroičtějším a hvězdnějším představením.

 

"Podle mě má tohle družstvo na o hodně víc, než předvádí," jasně prohlásila sama kapitánka.

"Byly jsme hodně svázané. Strašná škoda začátku, kdy Rusky hrály s chladnou hlavou a něco jim spadlo z dálky, naopak nám nic. Střelecké procento jsme měli strašné, asi to bylo tou nervozitou."

Parťačka Večeřová přihodila další názor. "Atmosféra na nás dolehla, stejně jako s Argentinou, kdy jsme měly vyhrát možná o 40. Je to zvláštní, proč se tak trápíme. Hala nás hnala dopředu a možná tam byla i přemíra motivace. Pořád jsme do toho chodily bezhlavě. Člověk měl pocit, že to dá, že tam ten prostor je a ve finále zjistil, že se třeba nedokázal dobře zorientovat."

"Já sama, jak jsem moc chtěla, jsem se nechala vyprovokovat k tomu, abych taky pomohla, ale nešlo to, nedávala jsem, chodila jsem do bloků," shrnula téměř vědecky Večeřová, která potvrdila slova trenéra, že hráčky o sobě i hře velmi přemýšlejí.

 

Šlo se nechat inspirovat neuvěřitelným představením rozehrávačky Horákové, která hrála jako počítač, bez chyb a téměř na hranici lidských možností?

 

"Jasně, byla obrovskou inspirací pro nás všechny. Jen ona ale jako jediná dokázala věci dotáhnout až do konce. My jsme tam šly trošku s bázní. Když jsme ji viděly, snažily jsme se, co to šlo, ale koše nám tam prostě nepadaly," litovala Večeřová.

 

Rusky podle ní měly důkladně přečtené české systémy. "A my jsme pak chtěly hrát každá sama, což byla chyba. Dostávaly jsme se do problémů s časem, do zakončení pod hráčkami v pokročilém času na útok. Stěpanova tam stála pod košem a to úplně stačilo. Pořád jsme si říkaly, že to i přes ni dáme. Jenže někdy, když ten blok ani nepřišel, my jsme to stejně odhodily krátké, nebo zbrklé, protože jsme se lekly, že tam přijde. Bývalo by nám pomohlo dát něco zvenku. Naopak Rusky hrály v útoku možná víc s nadhledem než my." 

 

Ač se opticky zdálo, že střelba se nedařila především zvenku, podle Večeřové tým selhával hlavně zpod koše. "Jedině Hanka tam uměla najet a využít toho, že dlouhé pivotky Ruska se ještě nestihly vrátit."

 

Hovoříc o Stěpanové, nelze nezmínit ruční šavlovačku s Večeřovou po jednom z doskoků, v němž ruská pivotka utržila ránu do obličeje a po zápase prohlásila, že soupeřka měla inkasovat nesportovní faul. "Šla jsem do doskoku a tohle byla náhoda, žádný úmysl," hájila se Češka.

 

Hana Horáková se vrátila i k samotné koncovce, kdy po nesportovním faulu na ni byla ještě šance srovnat skore. "Strašně mě mrzí, že jsem nedala tu šestku a pak jsme školácky ztratily balon. Tohle už příště udělat nesmíme! Ať si to radši někdo vezme, najede a je aspoň faul, ale ne o to takhle přijít," řekla rozmrzele. 

 

 

V obličeji měla při tom tak rudou barvu, jako by právě doběhla maraton, složila 5 tun uhlí, nebo vyšla po hodině ze sauny. Její enormní nasazení v zápase vyvolávalo otázku, zda se ve zdraví dožije jeho konce. Už po třech čtvrtinách stála vysíleně v předklonu, a když kolem ní v poslední desítce několikrát najela maličká Hammon, nebo minula šestku, bylo znát, že už by oddych potřebovala. 

 

"Bál jsem se o ni, aby to vydržela. Mohl jsem ji častěji střídat, ale brzdit hráče v laufu je těžké. Lidi by ani nepochopili, proč jsem ji stáhnul. My se spíš musíme soustředit na kvalitní regeneraci a hledat místo, kde jí ulevit v dalších zápasech. Mám s ní dobrou komunikaci, řekne si, kdy potřebuje střídat," řekl trenér Blažek.

A jak se cítila sama kapitánka?

"Byla jsem strašně unavená! Stálo mě to hrozně sil. Ani mi nepřišlo, že jsem někdy střídala. Ráda bych se někdy schovala někam na křídlo. Ale i v minulé sezoně jsem takovéhle zápasy v Eurolize zažila."

 

V útočné fázi Horáková udivuje snad nejvíc úžasným tahem s míčem do útoku. Podle Blažka se jí v tomto aspektu hry na šampionátu nikdo nevyrovná. "Vyvážet míč by ale měly i ostatní hráčky, včetně pivotů. Měly by to dělat s radostí. Pak by naši hru dostaly na ještě vyšší úroveň," požaduje kouč.

 

Hanu Horákovou chválí i za perfektní četbu hry, operativní myšlení, předvídání pohybu hráčů i směru a rychlosti letu míče.

Kapitánka však vzdor svým 21 bodům v útoku často cítila bezmoc. "Hrozně jsme se nadřely na každý koš, nebyly tam žádné jednoduché akce, žádná dvojička, nic."

Blažek byl spokojený s 62 pokusy z pole. U svého týmu dokonce viděl víc otevřených pozic, než mělo Rusko. "To ale těžilo v obraně i útoku z kvalitní hry pivotek, které sbíraly body díky útočným doskokům."

 

Kouče zároveň potěšilo, že po 23 chybách s Argentinou bylo splněno jeho nařízení vecpat hru do 15 ztrát. Avšak potěšen byl s výhradou: strach z nechybování měl podle něj vliv na méně odvážnou hru.

 

Češky dnes čekají od 20:15 Japonky a pak v osmifinálové skupině s největší pravděpodobností trio Jižní Korea, Španělsko a Brazílie. "Tyto týmy jsou na úrovni Ruska. Až na dva celky, které na MS vyčnívají, je to tu všechno velmi vyrovnané."

 

Dokud existuje naděje, není třeba podléhat skepsi. Korejky mají jen osm zdravých hráček, Brazilky nepředvádějí žádnou krásu a i se Španělkami by Češky se současnou obranou měly hrát vyrovnaně.

Možnost na to vyhnout se ve čtvrtfinále USA a Austrálii stále žije. A dokud žije, měly by za ní lvice jít s veškerým odhodláním. Šance jako je ta letošní tu už dlouho nemusí být.  

Petr Hamták
Foto: carlosnovotny.com