Rančík s nožem na krku: O budoucnost se nebojím!

 

EXKLUZIVNĚ Z BĚLEHRADU  V dunícím Pioniru hrál o svou další budoucnost. S pověstným nožem na krku. V hale Partizanu měl v pátém kole Euroligy poslední možnost dokázat trenérovi Ivanovičovi, že stojí za to, aby si ho nechal i dál.

Právě duelem v Bělehradě končil slovenskému reprezentantovi Martinu Rančíkovi měsíční test v hvězdném týmu Caji Laboral. "Já se tím ale nestresoval. Ty zápasy jsem tu odehrál dobře, lidi mě znají, takže obavy o svou budoucnost nemám," řekl těsně po zápase na Partizanu.

V Eurolize měl v tu chvíli za 5 zápasů průměry téměř 10 bodů a 3 doskoky za 18 minut. Podobné průměry má i v ACB, kde svých pět zápasů podělil mezi Bilbao a Caju.

 

Tým mistra podle něj potřebuje nyní ještě jednoho pivota. "Stanko Barač je tu na pivotu sám, a když se dostane do faulových potíží, chybí tam pak ve středu šestky jedno velké tělo. Ale uvidím, co bude. Nebojím se," dodává na adresu týmu, který v létě opustil směrem do NBA brazilský superpivot Tiago Splitter.

 

Duško Ivanovič po zápase slíbil, že rozhodnutí o Rančíkově budoucnosti bude mít další den. Nakonec z toho bylo jen prodloužení nejistoty. Caja Laboral si 32letého, 204 vysokého podkošového hráče s výraznou stopou v ACB rozhodla ponechat do víkendového duelu s Barcelonou. Až po něm se bude jednat dál.

 

 

Martine, je po minulé sezoně, strávené kvůli zdravotním problémům mimo palubovky, nyní skoro senzační hrát takovéhle euroligové zápasy za mistra Španělska?
Ale jo. Na druhé straně já jsem si byl vždy vědom svých kvalit a teď mi to po fyzické i psychické stránce sedlo. A i tohle angažmá jsem si zasloužil zápasy odehranými v Bilbau, kde jsem podal dobré výkony v lize a Caja mě okamžitě oslovila. Pak jsem i v Eurolize dokázal, že hrát umím a patřím mezi evropskou špičku.

 

Pár zápasů v Bilbau tedy stačilo na to se ukázat?
Oni si potřebovali ověřit, že jsem zpátky ve formě, jakou jsem míval, a že fyzicky jsem na tom taky dobře. O dalším jsem přesvědčovat nemusel, (v ACB) mám dobré jméno.    

 

Oni by mi to i chtěli prodloužit, ale měli čtyři pivoty, a když se vrátil Alex Hervelle, už by tam nebylo místo. Takže jsem měl trochu štěstí v neštěstí. O budoucnost se ale vážně nebojím.

 

Celý zápas na Partizanu jste měli na výhru, kde se to zkazilo?
Hlavně šlo o poslední čtyři minuty. Vyhrávali jsme o jedenáct bodů a na konci tam bylo vícero sporných míčů, kdy to rozhodčí posoudili i v náš prospěch, ale hlavně jsme v útoku měli víc atakovat obruč. Domácí měli už pět faulů a my se měli dostávat do situací, kdy bychom stříleli šestky. Jenže to se nestalo, domácí dotáhli a pak byli šťastnější.

 

Jakou roli sehrálo prostředí haly Pionir?
Ta sehraje roli pokaždé, i když to publikum samé zápas nehraje. Hraje těch deset lidí na hřišti, ale fanoušci určitě pomohou. My jsme ovšem odvedli dobrou práci, hlavně v druhém poločase, kdy jsme dostali méně bodů, než v prvním. V útoku jsme si vypracovávali velmi dobře pozice, ale některé lehké střely jsme neproměnili. I já osobně jsem měl několik výborných možností, které mi tam nepadly. No, na konci možná domácí bojovali o trochu víc.   

Vy jste se hrál až do vyfaulování, na hřišti jste byl i v závěru a na konto jste si připsal přes 20 minut (4 body, z pole 7/2, 3 doskoky). Bylo to víc, než co jste mohl čekat?
To záleží na více faktorech. Stanko Barač měl od začátku problémy s fauly, takže jsem minuty čekal, ale jsem zklamaný z těch dvou tří střel, které už byly skoro uvnitř a nakonec se z obruče vykroutily. To mě trochu mrzí, protože takové situace musím proměňovat.

 

Když se vrátím k vaší 24bodové show s Žalgirisem, to asi v kruzích ACB slušně rezonovalo, že?
To ano. Za ty minuty, které jsem dostal, byla moje produkce velmi dobrá. A proti Žalgirisu jsem se cítil opravdu velmi dobře a střelba mi vycházela. Bohužel jsme prohráli, takže ten výkon nebyl tak hodnocený, jak by býval mohl být při vítězství.

 

Určitě. Trenér nám vytknul víc věcí, na kterých jsme se snažili v tréninku pracovat. V Eurolize se venku vyhrává hodně těžko a o to víc nás tahle domácí porážka mrzí.

 

Jak těžké je se prosadit v tak špičkovém klubu, jakým je Caja Laboral?
Lehké to určitě není. Hráči jsou tu výborní. Já jsem víc příležitostí dostal, když Stanko měl problémy s fauly. Jako první čtyřka nastupuje Teletovič, který má sebevědomí a stoprocentní důvěru trenéra, takže za ním bych dostával minut mnohem méně. Ty minuty, které jsem dostal, jsem se ale vždy snažil zužitkovat na maximum.

 

Jak se vám bránil Jan Veselý?
On je velmi talentovaný, rychlý, ale musí ještě popracovat na fyzické stránce, protože je trochu lehoučký. Svou agresivitou a rychlostí pohybu ke koši si ovšem vybojuje spoustu míčů. Doufám, že na sobě bude dál pracovat a dotáhne to velmi daleko.

 

Ano, pak jsem se na Honzu podíval a on říkal, že to asi byl míč. Já jsem určitě zasáhl jen balon, ale tohle je individuální, každý rozhodčí by to možná neodpískal.

 

Petr Hamták, Bělehrad