Rado: Doufám, že jde o předzvěst české budoucnosti

Kromě asistencí, kde jej předčil Jiří Welsch, a doskoků, kde byl o tři kusy lepší Michael Efevberha, byl v nymburském Utkání roku nejlepší prakticky ve všem. V bodech (26), trojkách (3 z 8 pokusů), šestkách (9 z 9), v získaných faulech (6) i míčích (4) a k tomu přidal také 6 doskoků. Do soupeřova valu najížděl proti eurotitánům bez stopy strachu, i když věděl, že někdy narazí i na blok a většina zakončení bude složitá. Do obrany dával celé své slovenské srdce, byť celou čtvrtou čtvrtinu musel bojovat s břemenem 4 faulů, a byl tím hlavním faktorem, díky němuž se Nymburk proti CSKA po téměř 35 minut držel ve hře. Oč větší byl však jeho 39minutový výkon, o to menší a skromnější byla téměř všechna slova Radoslava Rančíka, jež zaznamenaly diktafony a propisky hroznu novinářů, kteří hlavní postavu dne po 13bodové porážce obklopili.

Rado, mrzí tenhle výsledek hodně?
Je strašně těžké hrát proti týmu jako CSKA a dovolit si na konci takové chyby, které nás stály celý zápas. Přesto musím pogratulovat každému hráči, který dnes nastoupil. Všichni jsme do toho dali úplně všechno a můžeme být spokojení, že jsme na hřišti nechali srdce.

Dalo se během zápasu užít si prostředí haly a šestitisícovou kulisu?
Jasně. Už jen to, když člověk přijde do haly a vidí takové množství lidí, je pěkný zážitek, který pak jen trochu pokazila ta prohra.

Lze takto těžký zápas nebo i jakýkoli jiný vyhrát jen na dva střelce?
Všechno jde vyhrát. To, že jsme dali víc bodů já a Mike Efevberha, není podstatné. Kdybychom hráli jen my dva, tak prohrajeme. My máme na hřišti vždy pět hráčů a musíme si pomáhat jeden druhému. A tak je to vždycky, že někdo dá víc a někdo méně.



Co jste se snažili dělat v momentech, kdy vám CSKA přísnou obranou přihrávky rozbíjel hru, vy jste kvůli tomu měli ztráty a z vaší hry se staly ostrůvky soubojů 1 na 1?
V první řadě si v této situaci musí člověk udělat kontakt, aby se k míči vůbec dostal. V tom ale nebyl hlavní klíč k zápasu. Ten byl v tom, že jsme je na konci pustili do laufu a udělali nějaké chyby.

Co tedy zůstalo z vašeho plánu pro útok, když jste museli hodně hrát 1 na 1 a často se opět spoléhalo na vás?
Těžko říct. Já jsem taky vystřelil pár pokusů, které jsem nemusel, a možná i proto výsledek dopadl, jak dopadl. Takže část zodpovědnosti beru na sebe. Jsem ale typ hráče, který když vidí takový vývoj skore, snaží se týmu pomoct co nejvíc a možná to je někdy na škodu.

V poločase byly fauly 12-5 a nejednou se při některých faulových hvizdech v době lámání zápasu hodně pískalo. Jak jste to vnímali vy na hřišti?
Tohle komentovat nebudu.



Jde téměř šest tisíc lidí na tomto Zápase sezony považovat za maximum při daném průběhu sezony, která se na evropské scéně pro vás nevyvíjela nijak skvěle?
Nevím, zda to bylo maximum. Chci jen poděkovat všem organizátorům, kteří pro diváka v Česku připravili takový zážitek. A jen doufám, že to je předzvěst budoucnosti, která český basketbal čeká.  

Jaký pocit máte z toho, když právě do takového zápasu s nejbohatším týmem Evropy vstupujete s výhradně česko-slovenskou pětkou?
Nad tím jsem nepřemýšlel, ale když to tak říkáte, je to pěkné, že v Česku jsou hráči, kteří dokážou hrát s takovým týmem jako CSKA. Je to ale týmová hra, a kdybychom na hřišti neměli další hráče, dopadlo by to mnohem hůř.

 -trh-