"Pompo" se Harlem kouskem předvedl prvním fans Obradoira! Zatím neplatil. A komentoval Tanjeviče

Když Černohorec Ivanovič senzační střelou z půlky za zvuků koncové sirény popravil v Bělehradě Srby, jen se nad tím pobaveně usmál. Uběhlo však jen pár dní a na velkém pódiu stanul on. Také v eurokvalifikaci, také v zápase venku, také při vítězství a dokonce s projektilem metaným z ještě větší dálky. A především - s trajektorií  mířící přesně do černého. Jen ta drobnost tomu chyběla, a sice aby šlo o trefu zápasového triumfu. Tím se však Pavel Pumprla řečený Pompo ani trochu netrápil. A už vůbec ne tím, že někteří spoluhráči míč propadající košem ani neviděli a že mu nymburský ex-parťák Ladislav S. ani neposlal blahopřejnou esemesku. O tom, o celé portugalské misi sledované už i fanoušky Obradoira i o brutální verbalitě Bogdana Tanjeviče vyprávěl reprezentační křídelník pro čtenáře Basketmagu.

 

Pavle, kolik vás ta velká trefa do koše Portugalců bude stát?
Naštěstí ceník za podobné věci nemáme a ani nebyla stanovena žádná cena, což mě ani moc nemrzí. (směje se) Nikdo po mně nic nechtěl a doufám, že něco nepřijde po přečtení tohoto článku. Je ale pravda, že se něco takového mockrát za kariéru nepoštěstí, takže by si to asi i něco zasloužilo.
 

První taková paráda v kariéře?
Je to tak.

Pomohly vám soutěže ještě z působení v Nymburku, kdy se každý předzápasový trénink při venkovních utkáních evropských bitev střílelo o 10 eur?
Teoreticky by pomoct mohly. Doufám ale, že teď nikoho nezklamu, když přiznám, že - a ono to v těchto případech je ze všeho nejlepší - jsem vůbec nemířil, vůbec jsem se na ten odhod nesoustředil a spíš jsem to chtěl jen zahodit s tím, aby už to bylo ve vzduchu a nestihli mě faulovat. A až když jsem viděl, že je trochu čas, tak jsem to poslal někam směrem na koš. Takže víc než cokoliv jiného to byla absolutní náhoda.



Vyhrál jste někdy tu prémii 10 eur?
Jo, jo, několikrát jsem to za ty tři roky vyhrál.

Kolikrát jste si za kariéru střelu z takové dálky vyzkoušel?
Už v Opavě jsme to čas od času po tréninku testovali. V Nymburce to pokračovalo. A už se to stalo takovou tradicí, že i v nároďáku jsme si párkrát soutěžně od půlky každý hodili.

Byli po takovém hřebíku do rakve domácí hráči ještě skleslejší? A co vám pověděli spoluhráči?
Je pravda, že jak to bylo neočekávané, tak jsem i od několika spoluhráčů slyšel, že to vůbec neviděli. A pak se divili, proč ještě přiskočilo něco na skore. (smích) Asi jedinou větší reakci vyjádřil Petr Benda, který se na něj netradičně zaradoval tím, že zvedl obě ruce nad hlavu a prsty signalizoval, že trojka platí. Tak ten mě pobavil nejvíc. A domácí? Když míč propadl košem, tak hala absolutně ztichla, což v ten moment bylo opravdu kouzelný. 
 

A co blahopřejná sms od ex-kolegy Sokolovského, na jehož trefu z Prostějova přes celé hřiště vám ještě pár metrů chybělo?
Je asi pravdou, že jak ho to není hodno, tak zřejmě nepovažoval za důstojné se mi vůbec ozvat. Ne, to byla legrace, ještě jsme spolu nemluvili.

Mohl jste čerpat inspiraci i od Černohorce Ivanoviče, který takhle zničil rozhodující střelou Srby?
No, leda že by zapracovalo nějaké hluboké podvědomí. Samozřejmě jsem to ale viděl, i když jsem si neříkal, že bych to taky chtěl někdy zvládnout. Mnohem lepší by jistě bylo rozhodnout ten zápas jako on, takhle to je jen taková perlička.  

Zase ale o bod prohrávat a trefovat takový pokus s daleko větší odpovědností by nebylo dvakrát příjemné.
To ne. To bych se asi i víc soustředil, pokud to je vůbec z téhle vzdálenosti možné. A třeba by to nedopadlo.



Všimli si i v Obradoiro, vašem novém působišti?
S pár lidmi hlavně z managementu v kontaktu jsem, ale na tohle ještě nikdo nereagoval. Začátkem týdne zahájili přípravu a mají jiné starosti. Moje výkony v repre sledují asi jen okrajově? Byla tam ale jedna zajímavost přímo po zápase v Portugalsku. Měl jsem totiž první setkání s fanoušky Obradoira. Jedna rodina i s dětmi se na utkání přišla podívat a po skončení na mě mávali s klubovým dresem a prosili o společnou fotku. To mě potěšilo, že i tady jsou fanoušci našeho týmu, nebo vážili cestu až ze Španělska.

No, tak to jste jim předvedl na úvod pěknou parádu...
(směje se) Doufám, že teď budou všem vykládat, že střílím trojky přes celý hřiště. To bude zajímavý začátek.   

Klub vám kvůli reprezentaci nedělal žádné problémy?
Ne, ne, ne. Asi žádného trenéra by sice nepotěšilo, když jsem se jako jediný z kádru nemohl zapojit do začátku přípravy, na druhou stranu byli rádi, že mají reprezentanta. A i ze strany vedení českého nároďáku byli ujištění, že budu hrát a mít svoje minuty, takže budu rozehraný. V tomhle ohledu to tedy nevadilo.

 

Vy jste v utkání byl dost na míči, společně s Tomášem Satoranským. Bylo to cíleně, že jste měl být hodně aktivní, nyní už jako člen základu?
S trenérem byla domluva, že i kvůli mému pozdějšímu zapojení do přípravy nebudu v prvních zápasech hrát tolik, ale tohle už bylo třetí utkání, navíc šlo trochu i o vynucenou situaci, když Jirka Welsch nebyl úplně stoprocentně připraven. Příště to ale může být zase jinak a bude na hřišti potřeba někdo jiný. A to, že jsem byl víc u míče, vycházelo spíš ze hry, z toho, jak se muselo reagovat na obranu soupeře a komu to v tu chvíli šlo.

Zároveň jste ovšem měl i čtyři ztráty, Tomáš nezvykle dokonce pět. Proč hlavně vy dva? Bylo to tím, že jste s míčem hráli přece jen víc?
Tak to bývá, že ti, co jsou u míče a snaží se tvořit, mají ztrát nejvíc. Proto jich tradičně nejvíc mívají rozehrávači. Kdo míč nemá, ani ho ztratit nemůže. Dokud to ale není na závadu celého zápasu, je i tohle jeho součástí. Samozřejmě jich nesmí být moc. Mě to rozhodně netěší a tuto statistiku nehodlám opakovat, ale důležité je, že to nemělo velký vliv na výsledek.

S už čtyřmi ztrátami za krkem jste v samém závěru vyslal velmi odvážnou a zároveň důležitou přihrávku do šestky na Bendu. V tu chvíli o tom, co bylo, tedy vůbec nepřemýšlíte?
Na nás právě v tu dobu už bylo vidět, že jsme trochu zakřečovaní a bojíme se cokoliv udělat, a tak se dá ten zápas velmi snadno prohrát. Člověk musí být obezřetný a dávat si na ztráty pozor, ale zase to nesmí být za cenu toho, že se bude hrát "zanďour". To právě proti nátlakové obraně malých hráčů soupeře bylo hodně nebezpečné. Dával jsem si tak velký pozor, abych tu poslední příhru nezkazil a šla Péťovi přímo do rukou. I on sám přiznal, že si taky při zakončení dával hodně bacha, protože to byla velmi důležitá chvíle.



Kromě ztrát jste pustili soupeře zpátky do hry i 14 povolenými útočnými doskoky za druhou půlku, je to zatím váš největší problém?
Bylo to hodně paradoxní, když jsme jim za celý první poločas v útoku dovolili jediný doskok. Možná proto jsme měli pocit, že nám nebudou dělat problémy. Přestali jsme se na obranný doskok soustředit, což se nám málem vymstilo. V první půlce jsme ale ukázali, že si to dokážeme pohlídat, jde hlavně o to dávat si na to pozor celých 40 minut.
 

Teď to bude asi ještě důležitější, zvlášť když i kouč Italů naznačil, že Turci jsou ještě fyzičtější než jeho skvadra.
S Turky se musí počítat jako s jedním z favoritů, i bez velkých hvězd mají další výborné hráče. Jsou velmi agresivní a turecký styl je fyzický celkově, takže s tím počítáme a myslím, že naším složením týmu bychom jim v tom měli konkurovat.   

Kdo bude mít na starosti například Ilkana Karamana, který se proti Italům prezentoval monstr dunkem?
Toho hráče zrovna neznám a ani video s tou smečí jsem neviděl. Radši jsem se díval na to, co mě povzbudí, a to byl Gigi Datome, který zasmečoval přes tureckou obranu. (směje se)

S Tureckem teď doma půjde nejspíš o druhé místo ve skupině. Co proti němu bude nejdůležitější a jaká je vaše šance?
Šance je určitě. Hráli jsme vyrovnaně s Italy, kteří je porazili. Porazili jsme Bělorusy, kteří hráli v Turecku vyrovnaně. Doma by to mělo být minimálně vyrovnané. A hlavní bude - vyhrát. I se stavem 4-4 se z třetího místa postoupit dá, ale mít pozitivní bilanci s pěti výhrami by nám mohlo jistě pomoct ještě víc. A i kdyby to na druhé místo nakonec nestačilo, naše výchozí pozice k postupu ze třetího by se ještě zlepšila.

Bude v pondělí připraven i se svým svalovým problémem Jiří Welsch?
Myslím, že jo. Po Portugalsku se mu to nijak zvlášť nezhoršilo. Doufám, že bude hrát, protože svými zkušenostmi a schopnostmi je velmi platný.

Co jste říkal na to, jak sepsul kouče v NBA trenér Turků Tanjevič?
No, nestačil jsem se těm výrokům divit, jak si nebral servítky nad hráči, co mu nepřijeli, ani nad trenéry NBA. Pokud to tak skutečně řekl, je to docela ostrý. Já do té situace až tak nevidím, ale asi se dá souhlasit s tím, že pro klíčové hráče nároďáku, kteří ještě v NBA nemají tak velkou úlohu, je reprezentace prospěšná. A když můžou hrát takoví borci jako Gallinari, který má jasnou pozici v NBA, proč by nemohli hrát tito nováčci? Dívám se na to ale i ze strany hráče, který si chce radši udržet dobrý vztah se svým klubem. Poslouchá jeho příkazy a vyhovět oběma nejde. Takže plně bych za Tanjevičem v tomhle nestál. A pokud jde o tu kvalitu trenérů, já to nemůžu posoudit, ale jestliže taková evropská veličina jako Messina se dokáže dostat pouze na pozici asistenta, tak nějaká kvalita tam být musí. 

 

Petr Hamták