"La bestia checa" nebo "Český letec", tak se píše ve Španělsku o forwardu budoucnosti Šimonu Puršlovi

INTERVIEW S ČESKOU NADĚJÍ V ZARAGOZE  Na začátku května způsobil se Zaragozou senzaci, když s týmem samých sedmnáctiletých vyhrál základní skupinu na závěrečném turnaji španělského mistrovství U18. Canarias Academy nasázel 17 bodů a při triumfu nad Barcelonou přidal k 16 bodům i 9 doskoků. Po jeho duncích (v prvním videu) o něm psali jako o "La bestia checa", nebo "El volador checo", tedy jako o Bestii či Letci z Čech. I když pak v osmifinále jeho tým padl, on zářil 20 body a 12 doskoky za 39 minut.

V červnu už se učil jako jediný Čech z ročníku ´97 s 39 dalšími nadějnými Evropany od hvězd NBA, a to při kontinentálním vydání Basketball Without Borders, jež spolupořádá FIBA s nejlepší ligou světa. Na přelomu července a srpna pomáhal české U18 na mistrovství Evropy 11 body na utkání jako 26. střelec turnaje k záchraně divize A.

A na začátku letošní sezony už doufal v první soutěžní start v dresu elitního týmu Zaragozy, kdy možná větší šanci než v ACB mu kyne v cizineckými kvótami nezatíženém Eurocupu. V čerstvých 17 letech to nebylo vůbec špatné jaro až léto 204 vysokého forwarda, na kterého chtějí spoléhat v Zaragoze a jednou snad i v české reprezentaci. Víc už o tom všem řekne on sám. Šimon Puršl.



Šimone, platí, že jste v létě prodloužil smlouvu v Zaragoze, kde působíte už dva roky, až do sezony 2017/18? Je to už standardní profesionální smlouva a obsahuje třeba i výkupní klauzuli? 
Ano, po minulé sezoně jsem prodloužil na další čtyři roky. Smlouva se bude odvíjet od mých výkonů, při splnění některých výkonnostních kritérií si polepším, zbytek jsou detaily, o kterých jsem smluvně vázán mlčet, což se týká i výkupní klauzule.

Když jste se uvázal na tak dlouho, znamená to, že ekonomická situace se ve Španělsku pomalu zlepšuje, když i Bilbao se v létě po původním odstoupení z ACB nakonec ještě před novou sezonou vrátilo do ligového oběhu?
Zda se situace zlepšuje, nebo zhoršuje, je otázka spíš pro ekonomy. Já zůstal po rozboru s agentem ve stejné situaci, neboť je to pro mě skvěle a na míru ušitá basketbalová situace. O Bilbau vím jen to, že bylo vyřazeno z ACB kvůli ekonomickým problémům, ale se vstupem nových majitelů do klubu bylo přijato zpět.

Mimochodem, kromě vás, Satoranského, Balvína a Pumprly působí aktuálně ve Španělsku ještě nějaký další český zástupce?
Se mnou v Zaragoze je od srpna malý Víťa Krejčí. To je v mládežnických týmech, pokud se nemýlím, vše.



Měříte 204, na jaké pozici se budete profilovat v dospělých jako na své definitivní?
To pořád ještě úplně nevím. Spíš budu hrát na pozici 4, ale pořád se snažím zlepšovat v rychlosti, driblingu i střelbě kvůli hře zvenku.

V minulé sezoně jste hrál za dva týmy. Jak se vám dařilo s U18 Zaragozy?
Soutěž se hraje tak, že se nejdřív začíná regionálně, což u nás znamená ligu Aragonu, tedy našeho kraje, kde většinou vyhráváme všechno velkým rozdílem. Sezona pak vrcholí španělským šampionátem, což je něco jako naše mistrovství republiky, jen s tím rozdílem, že ve Španělsku to vždy obnáší asi 30 týmů. My jsme ve skupině hráli dobře a porazili i Barcelonu a Canarias Academy, ale pak jsme bohužel v osmifinále podlehli domacímu Marínu.

V minulé sezoně jste také zapisoval 7,7 bodu a 4,4 doskoku jako "starter" ve 4. lize (EBA). Jakou kvalitu váš tým El Olivar má?
Náš tým pro ligu EBA je určený hlavně pro nás juniory, abychom se tam vyhráli. Je tam i pár veteránů, ale hlavní část tvoříme my mladí. Minulý rok poté, co pár hráčů po první polovině sezony odešlo, jsem začal dostávat víc příležitostí a taky se mi začalo víc dařit. Pro letošek už se mnou počítají jako s jedním z tahounů.



Nyní už regulérně trénujete s týmem ACB? 
Budu dál hrát za U18 i EBA, ale s prvním týmem trénuju už pořád. Minulou sezonu jsem s ním trénoval občas v její druhé polovině, ale teď jsem do ACB celku zapojený neustále.

Jak si vůbec vedete v tréninku třeba při hře 1 na 1?
S týmem ACB je to samozřejmě těžké. Dostávám bloky, občas se ani nedostanu k zakončení, ale cítím, že se postupně zlepšuju a dokážu se pomalu prosazovat víc a víc. Nejvíc zabrat na mé pozici mi dává Marcus Landry. Dřív hrál nějakou dobu NBA a přesto, že je o něco menší než já, je velmi těžké ho ubránit, protože má skvělou střelu, je tvrdý, velmi atletický, rychlý a má dobrý nájezd.

A kdo je vám největším rádcem?
Asi všichni, hlavně ti starší, zkušení hráči. Když vidí, že jsem něco udělal špatně, nebo je napadne, co by mi mohli poradit, tak si mě zavolají a vysvětlí mi to.



Na čem vás trenéři nutí nejvíc pracovat? 
Momentálně krom toho, že pracuju individuálně na technických věcech, se mnou trenér U18 trochu pracuje na psychice. Jde o mentální stránku při pobytu na hřišti během celého zápasu.

Když jsme u trenérů, v létě musel od A-týmu nenadále odstoupit ze zdravotních důvodů kouč Abos, který nedlouho poté zemřel. Jak jeho skon klub a tým, jejž vedl šest let, poznamenal?
Bylo to dost smutné. Samozřejmě se vědělo, že byl už delší dobu nemocný, ale i tak to byla dost těžká rána pro všechny, protože každý věřil, že se zvládne uzdravit. Byl to skvělý trenér i člověk. Spolu s Willym Villardem, což je náš sportovní ředitel, vytáhli CAI z druhé ligy až do ACB, kde jsme pod jeho vedením skončili v sezoně 2012/13 třetí. Ještě minulý rok jsem s ním trénoval, nám mladým vždy hodně pomáhal a radil. Po jeho smrti se tu před každým zápasem držela minuta ticha a týmy nosily černé stuhy na dresech. Trenér Abos byl tady ve Španělsku skutečně velkou osobností.

A-tým nyní vede dosavadní asistent Ruiz. Je to pro vás výhoda, nevýhoda, nebo je to jedno?
Je to asi nastejno, možná malá nevýhoda. Jak nastoupil Joaquin Ruiz, řekl bych, že je na něj tak trochu tlak, aby tým vyhrával, a nemůže si dovolit dávat nás mladé tolik do hry. Já například v přípravných zápasech před sezonou hrál minulý rok více než letos. Ale jinak vztah máme asi stejný, a to dobrý.



V létě jste už za první tým dával i nějaké body v přípravě. Jak blízko nebo daleko je tedy první start v ACB?
Ano, ve dvou zápasech jsem dával malý počet bodů. Dostal jsem příležitost jako druhá "čtyřka", když se zranil Marcus. V zápase proti Burgosu z druhé španělské ligy a pak proti ruskému Chimki, které bylo minulou sezonu v Evropě skoro neporazitelné. První start v ACB je asi stejně blízko jako první start v Eurocupu. Dvanácté místo v týmu je pro zápasovou soupisku rezervované pro nás juniory (s jedním z nich Garciou je Šimon na třetím snímku shora) a střídáme se na něm tři, tak doufám, že nějaký zápas, kdy budu na lavičce právě já, budu mít štěstí a pošlou mě i na hřiště.

Vy máte v týmu mimo vás dokonce už 8 cizinců. Je i tohle trochu problém, kvůli kterému je těžké se protlouct aspoň na lavičku při zápasech ACB?
Pokud jde o cizinecké limity, vím jen, že minulou sezonu muselo být z dvanácti hráčů pět Španělů a tento rok už by to měli být jen čtyři. I tak je to ale pro cizince trochu složitější.

Jaké jsou letošní ambice Zaragozy? A jaké má s vámi klub plány pro budoucnost?
Pokud jde o ambice, asi to bude play-off a zajistit si pro další sezonu Eurocup. Před dvěma roky jsme měli skvělou sezonu, kdy jsme skončili třetí v lize za Realem a Barcelonou. Kdyby se to zopakovalo, bylo by to krásné, ale hlavní je asi ten Eurocup i pro příští rok. Na první tým mě chystají určitě, kvůli tomu mě sem chtěli. Rád bych byl platným hráčem A-mužstva co nejdřív. Uvidíme, za jak dlouho se to povede.



Mají teď Češi v ACB lepší jméno? Berou vás tam o něco vážněji díky zviditelnění Satoranského, Pumprly, Jelínka či Balvína?
Týmy jdou především za kvalitou a talentem. Vnímají se výsledky na mezinárodní úrovni a je tedy dobře, že se naše repre opět podívá na ME. Jinak si ale kluby vezmou toho, kdo jim pomůže vyhrávat zápasy. 

Vás v červnu pozvali na evropský kemp "Basketbalu bez hranic" do Říma. Co vám dala tahle zkušenost? 
Nejdřív jsme tam dělali individuální činnosti a různá měření, jako dělají hráčům před draftem NBA. Pak jsme se rozdělili do čtyř týmů koučovaných trenéry z NBA a hráli zápasy mezi sebou. A poslední den vybrali dva týmy z těch nejlepších hráčů na kempu a hráli jsme All-Star utkání. Během kempu jsme měli čas od času sezení s některým hráčem nebo trenérem, pokaždé ohledně nějaké konkrétní věci typu "jak důležitá je komunikace" a podobně. Taky zbyla chvilka času na krátkou společnou prohlídku Říma. Ze známých hráčů tam byli Al Horford z Atlanta Hawks, s kterým mám i společnou fotku (horní snímek), dál Brandon Knight, Hanno Mottola, Danilo Gallinari (na čtvrtém snímku shora v bílém tričku vpravo), Andrea Bargnani a Gigi Datome.

Mohli jste si s hráči z NBA i víc promluvit, zeptat se, co vás zajímá? 
S hráči i s trenéry jsme mohli kdykoli mluvit a zeptat se, na co jsme chtěli - během tréninku nebo i mimo něj. Já jsem si od hráčů z NBA nechával ukazovat různé věci. Tito borci byli vždy přiřazeni k jednotlivým týmům a radili nám pokaždé, když je něco napadlo. Já se ale spíš ptal trenérů po kempu, v čem bych se měl zlepšit, a oni mi třeba řekli, že "touch around the basket", tedy takové ty háčky a zakončení kolem koše, abych dokázal i po tvrdém kontaktu dobře vystřelit a zakončit správně zapěstím. Trenéři tam byli skvělí, mám z Říma i díky nim spoustu výborných zážitků. 



Letos jste byl na ME U18 26. střelcem s 11 body na utkání, plus se povedla záchrana, takže celkové pocity a dojmy z turnaje byly plusové?
Jsem rád hlavně kvůli té záchraně. Na turnaji byla spousta výborných hráčů, jen je škoda, že my jsme si proti mnoha z nich nezahráli kvůli nepostoupení ze skupiny. Přesto jsme se střetli se skvělým Tureckem nebo třeba s Řeckem a to jsou důležité zkušenosti.

A na závěr pár zajímavostí o vás - co stíháte mimo basketbal? A najde se i čas na nějaké studium? 
Od září studuju podle individuálního plánu střední školu v Česku. Mimo basket toho moc nestíhám, prakticky pořád trénuju, a když čas je, tak většinou podnikneme něco s klukama z bytu, kde nás bydlí pohromadě šest.