"Jen pošlapaná ruka, jinak klid," říká elitní trojkař

 

Kdo krvelačně očekával, že se kyperští borci, kteří mají za sebou hromadnou bitku z přípravy v Bulharsku, od prvních minut zakousnou do českého národního týmu a budou všemožně narušovat jeho koncentraci a výkon, musel po úterním duelu eurodivize B zůstat poněkud "zklamán".

Hosté sice aspoň do začátku zápasu vložili větší úsilí a rozporovali téměř každou situaci na obou koncích hřiště, vykoledovali si technikou chybu, ale čím víc narůstalo skore v jejich neprospěch, tím smířenější s osudem a jistou porážkou se zdáli.

 

Nebo to snad bylo jinak, Pavle Slezáku?

"Oproti jejich přípravě, kterou jsme viděli, a kdy hráli tvrdě a někdy i zákeřně, byli opravdu klidnější. I když pár zákroků tam bylo," pravil křídelník například k obtisku protivníkovy boty na své ruce.

 

"Nevím, jak moc úmyslně, ale šlapal mi tam dobře," uvedl Slezák k situaci, při které se pod soupeřovýma nohama ocitl na zemi.   

Kypr prý navíc překvapil i tím, že nenajížděl a nevyhazoval na trojkaře, jako to praktikoval v přípravných zápasech. Jeho bilance 7/2 zpoza oblouku byla více než skromná.

 

To Slezák sám porazil z trojek celou skvadru soupeře na hlavu. Stejně jako v Prievidzi trefil kvartet projektilů, z šesti pokusů.

Souhlasí, že o náhodě už hovořit nejde. "Zatím se mi daří, ale určitě to je i díky spoluhráčům, kteří mě nacházejí v dobrých pozicích."

 

 

Jeho nejoblíbenějšími pozicemi jsou ty, kdy čas na útok odpočítává poslední vteřiny a pod tlakem je třeba rychlého vypuštění střely.

 

"Po takových trefách má člověk skvělý pocit. Každého to povzbudí," doříkává Slezák a přicházející americký asistent Mike Taylor, jako by tušil, o čem jde v češtině řeč, vykřikne: "Three!" (trojka)

 

Křídlo Nymburka se zatím jen průběžně věnuje nácviku trojčení z pravidly nově zavedené, o půl metru delší vzdálenosti. Tedy z míst minimálně 6,75 metru vzdálených od středu koše.

"Zatím jsem si to zkoušel jenom při zápase s Vyšehradem, když tam měli jednu lajnu za trojkou navíc. Jinak se na tréninku snažím 30 až 40 střel dávat z téhle vzdálenosti."

Jak tuší, že se změní procento elitních snajprů?

"To se uvidí až v utkáních. Ono ale na té vzdálenosti tolik nezáleží. Není to zase o tolik dál a mechanika střelby zůstane pořád stejná. Bude to hlavně o momentální formě hráče," soudí.

I Slezák si celé utkání užíval ohromně hlučné podpory bubeníků a obsluhovače dvoumetrové megařehtačky ve speciálním sektoru skvadry Fans Boletice, což je 14členné uskupení, které tvoří v NBL v Česku nadstandardní hlukovou kulisu na domácích zápasech BK Děčín.

Reprezentanti také těmto podporovatelům po zápase úklonami v řadě poděkovali a věnovali jim podepsaný dres.

 

"Taková děkovačka asi v reprezentaci ještě nebyla. Děčín basketem žije a prostředí tu bylo skvělé. Bylo to bouřlivější než třeba loni pražská Folimanka. My jsme tu hráli rádi a chtěli bychom se sem ještě vrátit."

Takové přání se reprezentantům příští rok při druhé půlce programu eurodivize B může vyplnit. Podle zástupců realizačního týmu je to prý dost pravděpodobné.

A kouč Pavel Budínský mohl na tiskové konferenci porovnávat, jak se liší prostředí a hluk při zápase národního týmu a jeho Děčína v lize.

"Už to mám naposlouchané, byl tam rozdíl jednoho decibelu," usmál se. Už vážně dodal, že on sám děčínskou halu pro toto utkání neprosazoval, leč zodpovědní zástupci ČBF byli jasně pro.

 

A fanoušci nezklamali, 1100 lidí ČEZ Sportcentrum prakticky zaplnilo. Mnozí diváci navíc přispěli rodině Voříškových v rámci narychlo spuštěné charitativní akce reprezentací mužů i žen.

"Děčín byl dobrá volba a atmosféra se podobala velkým zápasům z play-off NBL. I když je hala menší, působí, jako by v ní sedělo šest tisíc lidí," dodal Budínský nejen na adresu výborné akustiky budovy.

 

Petr Hamták