"Ital" Kudláček: Nejde než myslet na tři výhry

04.08.2011 - Redakce
počet přečtení: 2471
vytvořeno 04.08.2011, upraveno 04.08.2011

Do dresu české reprezentace se letos vrací rozehrávač Jakub Kudláček, působící v italském týmu San Severo. O svých očekáváních, konkurentech Čarneckém a Šiřinovi i ambicích pozmeněné sestavy hovořil pro Basketmag před dvojicí přípravných utkání s Kanadou. V tom prvním zaznamenal Jakub jako druhý nejlepší střelec Čechů 12 bodů.

Do dresu české reprezentace se letos vrací rozehrávač Jakub Kudláček, působící v italském týmu San Severo. O svých očekáváních, konkurentech Čarneckém a Šiřinovi i ambicích pozmeněné sestavy hovořil pro Basketmag před dvojicí přípravných utkání s Kanadou. V tom prvním zaznamenal Jakub jako druhý nejlepší střelec Čechů 12 bodů.  

Jakube, v roce 2008 jste si odbyl premiéru v seniorské reprezentaci. Letos do ní nakouknete znovu. Jak se na reprezentační blok těšíte a co pro vás národní tým znamená?

Asi jako pro každého mladého hráče byl pro mě sen hrát v reprezentačním dresu. Takže je to pro mě opravdu čest a jsem na to hrdý. Doufám, že zemi budeme reprezentovat tím nejlepším možným způsobem. Už se nemůžu dočkat prvního zápasu kvalifikace. Doufám, že nás přijde podpořit co nejvíc lidí.

Jak vůbec probíhala během sezony komunikace s trenérem Budínským? Volali jste si a měl hlavně on eminentní zájem o to, abyste v létě přijel?
Během sezony jsem byl v kontaktu hlavně s panem Zídkem a Jakubem Důrou.

Na pozici jedna budou vašimi konkurenty rozehrávači z české ligy Čarnecký se Šiřinou. V jak velkou minutáž v jejich konkurenci věříte?
Všichni tři budeme chtít hrát co nejvíc a pomoct týmu, jak jen to bude možné. Nebudu lhát, samozřejmě bych měl nejradši co největší minutáž, nicméně tohle všechno se ukáže až na hřišti. Máme čas předvést trenérovi v trénincích a přípravných zápasech vše, co v nás je. Pak už bude na něm rozhodnout se, kdo bude hrát.



Po polovině bojů v divizi B vede český tým tabulku své skupiny bez jediné ztráty. Je vaším jednoznačným cílem zakončit vše s plným počtem bodů a tedy výhrami nad Kyprem, Švýcarskem i Slovenskem?
Už nemůžeme myslet na nic jiného než pokračovat v trendu z minulého léta a dokráčet k vítězství ve skupině s plným počtem bodů. Byl by to nejlepší možný způsob, jak navázat na výbornou loňskou část, a zároveň se připravovat na příští léto.

V přípravě máte poměrně zajímavá střetnutí především s fanouškům nepříliš známou, přesto divácky atraktivní Kanadou a v divizi B pak například velmi prestižní derby se Slovenskem. Na který zápas se vy osobně nejvíc těšíte?
Osobně se těším na každý zápas v reprezentačním dresu. Každý zápas je tím dresem jedinečný. Hlavně ale střetnutí proti Litvě a hned první derby bude mít speciální náboj.

Už od svých sedmnácti působíte v Itálii. Jak jste se vlastně k tomuto angažmá dostal?
Když mi bylo zhruba patnáct, šestnáct let, začal jsem objíždět try-outy v Itálii a ve Španělsku, protože mým přáním bylo odejít do zahraničí. Nakonec nejlepší nabídku jsem dostal z Reggio Emilia. Za všechno jsem vděčný mým rodičům, kteří mě a mého bratra ve všem podporovali a vytvořili nám skvělé zázemí. Mamka byla naší největší fanynkou a můj otec mě a mého bratra trénoval, už když jsme byli malí, až do doby, než jsme oba odešli z domova. Já jsem šel hrát do Itálie a můj bratr Kamil do NBL za NH Ostrava.

Předminulá sezona byla pro vás velmi slušná, ale v té uplynulé se vám, ani týmu již tolik nedařilo. Bylo pro vás tedy příjemnou změnou, když jste v lednu odešel hostovat z týmu Reggio Emilia do San Severa?
Předminulou sezonu jsem odehrál na slušné úrovni. Bohužel v té letošní se už tolik nedařilo. Hlavně v Reggio Emilia, kde letos měli nejvyšší rozpočet z ligy, nicméně výsledky tomu vůbec neodpovídaly, a tak začali být všichni docela nervózní. Z toho pramenil můj odchod na hostování do San Severa. Musím říct, že to byla velmi dobrá zkušenost a změnu jsem uvítal.

V Itálii tedy působíte již čtyři roky. Můžete už nyní říci, že stala vaším druhým domovem a vy jste si na ni plně zvykl?
Určitě. Na Itálii jsem si zvykl a už ji považuju za svůj druhý domov. Líbí se mi tam téměř vše. Od podnebí, místních zvyků, pomalejšího stylu života až po moji vůbec nejoblíbenější italskou kuchyni. Nicméně můj skutečný domov je pořád v Litoměřicích. U rodiny.


Ladislav Faltin
Foto: ČBF