"Dunker" Stehlík po šampionátu 3x3 s absurdním pravidlem a krutým větrem: Mohli jsme to vyhrát!

Porazili Ameriku, senzačně před časovým limitem zápasu skolili i Slovince, nejlepší tým světa, a měli našlápnuto hodně daleko. Jenže pak je zastavil nečekaný soupeř, který se později stal ještě nečekanějším světovým šampionem. Katar. Až třiadvacátý nasazený celek, který s odřenýma ušima postoupil ze základní skupiny. Druhé mistrovství světa 3x3 tak skončilo pro český národní tým hořkosladce. Šesté místo ze 24 mužstev je pro nasazenou sedmnáctku skvělý výsledek, lví skvadru však v moskevských Lužnikách zároveň tížilo vědomí, že medaile a možná i světový trůn nebyly vůbec daleko. Ba právě naopak. Více už vám nyní řekne lídr týmu a aktuálně nejlepší player země v disciplíně 3x3 Jan Stehlík, do jara hráč NH Ostrava v NBL, od podzimu už opora Gymnázia Hladnov v oblastním přeboru Severní Moravy, kde tento guard hrával dorosteneckou extraligu.

Honzo, na škále velký úspěch - střídmá radost - zklamání, čemu byly vaše pocity po dobytí 6. místa na MS nejblíž, při vědomí, že ve čtvrtfinále nechybělo moc k postupu dál?
Na jednu stranu to je určitě úspěch. Nevím, co se od nás čekalo, ale my jsme chtěli dosáhnout co nejvyššího umístění. A po osmifinále, kde jsme porazili Slovince, kteří byli loni v podstatě nejlepším týmem světa, protože vyhráli World Tour i All-Star v Dauha, bylo vypadnutí s Katarem velké zklamání. Cítili jsme, že na medaili máme. V tom čtvrtfinále jsme už vedli o čtyři nebo pět bodů, ale největším kamenem úrazu bylo letos nově zavedené pravidlo s fauly, které na MS zvedlo velkou vlnu protestů i od ostatních týmů. Dost totiž ovlivňovalo zápasy.

Můžete to trochu rozvést?
To pravidlo spočívalo v tom, že od sedmého faulu týmu (fauly všech hráčů se nyní od začátku zápasu sčítají) se házely dva trestné hody. A od desátého faulu týmu se dokonce házely dva trestné hody a ještě po tom následovala znovu držba míče. Třeba v osmifinále se Slovinskem jsme my i soupeři hráli v obraně agresivně, ale my v tom byli lepší a vše bylo bez problémů. Pak přišlo čtvrtfinále, které jsme původně měli hrát na částečně krytém kurtu číslo 1, ale hodinu před utkáním nám to přesunuli na jiné hřiště, což byla trochu nevýhoda. A už po čtyřech minutách jsme začali mít problémy s fauly. Pak už se vedení nedalo udržet, když spoléháte na agresivní obranu, a všechno se píská. A po tom desátém faulu soupeř kromě šestek měl ještě znovu balon, což znamenalo, že jsme se těžko dostávali do útoku. A nešlo jen o náš zápas, tohle pravidlo rozhodovalo i další utkání.

(Z pravidel: za střelecký faul, pokud je to 1.-6. faul týmu, se uděluje jedna šestka za faul uvnitř trojkového (v 3x3 dvojkového) oblouku a dvě šestky za faul vně oblouku. Po koši s faulem pak následuje 1 trestný hod. Za každý 7.-9. faul týmu už se bez ohledu na to, kde byl spáchán, a zda byl střelecký či nikoli, střílejí dvě šestky. Každý 10. a další faul už je považován za technickou chybu, resultující ve dvě šestky a navíc i držbu míče)



To vypadá skutečně absurdně. Věříte, že takové pravidlo zůstane v platnosti i dál?
Asi se to zase bude měnit. Uvidí se, kolik týmů se přidá k protestu proti tomuto novému pravidlu. Nám to opravdu uškodilo, protože jsme proti Kataru nemohli bránit tak agresivně, jak bychom chtěli. Oni se díky trestným hodům dostali do výhody a ten zápas otočili... Ono není špatné, že se člověk nemůže vyfaulovat (ještě loni byla praxe, že se hráč vyfauloval při čtyřech osobních chybách) a asi ani není správné dohrávat ve dvou lidech, ale i od toho desátého faulu by měly být normálně jen trestné hody a ne ještě znovu držení míče. Tým s nabranými fauly to naprosto znevýhodňuje, až poškozuje. Soupeř, který ztrácí víc bodů, už pak nemá ani mizivou šanci skore obrátit. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, příští rok to může být úplně jinak. Zatím se ten sport stále vyvíjí, jde nahoru a bude přibývat dost týmů, co se časem budou vyloženě specializovat na hru 3 na 3.

V základní skupině jste v sestavě s kolegy Gniadkem, Zbránkem a Jakešem porazili Němce, Tunisany, Nizozemce a také Američany a o pouhý bod jste prohráli jen s prvním nasazeným týmem MS Poláky. Které z těchto výsledků se daly čekat a co bylo nad či pod plán?
Pod plán byla prohra s Polskem, to jednoznačně. To, že byli první nasazení, nebylo tak zásadní. Kluky z Polska známe, měli jsme s nimi do té doby kladnou bilanci, ale bohužel proti nám zahráli lépe. My jsme vůbec nehráli naši hru. Po tom zápase jsme byli zklamaní, ale tím jsme dvakrát víc chtěli zahrát dobře proti Američanům. Od začátku jsme jim nedali čuchnout a pořád jsme vedli.

Američané neprohráli jen s vámi, co vůbec dovezli za tým?
Byli to samí střelci a spoléhali hlavně na střelbu z dálky. Měli jednoho malého rozehrávače, dvě křídla schopná i silové hry a jednu jako by "čtyřku". My jsme jim ubránili trojky, lepší jsme byli i na doskoku a vyplatila se nám agresivní obrana. V útoku nám navíc padly asi tři dvojky (zpoza oblouku), což hraje velkou roli. A po stránce té kvality amerického týmu - bavil jsem se tam pak s jejich nejstarším hráčem, který měl za sebou nějaké štace po Evropě, takže to rozhodně nebyl žádný nazdárek.

Jaká hráčská kvalita se na turnaji sešla?
Za Rusko nastupoval třeba Konstantin Nestěrov, který tuhle sezonu hrál za Petrohrad a dřív třeba za Kazaň. Celkově tam bylo dost hráčů, co buď ještě hrají profesionálně (pětkový basket), nebo už skončili a začali se věnovat 3 na 3. Úroveň byla opravdu vysoká. Totéž bylo v ženské soutěži, kde měly třeba dvě euroligové hráčky, v americkém týmu zase hráčky s výbornou prognózou pro WNBA.

Váš vedoucí týmu Michal Kruk po zápasech nejednou zmínil jako potíž výšku soupeřů a povětrnostní podmínky, které pro vás jako střelce z dálky nebyly právě příznivé. Jak jste to viděl z pohledu hráče?
Vzhledem k tomu, že spoléháme na agresivní obranu, kolektivní pojetí a střelbu z dálky, tak třeba v některých chvílích, když nám nepadly trojky, ten vítr byl znát. Třeba proti Nizozemsku to bylo hodně špatné, z dálky se vůbec nedalo střílet. Pokud ale bylo relativní bezvětří a byli jsme volní, tak jsme tam tu dvojku (zpoza oblouku) žahli a padla tam. V tomhle byla výhoda vnitřního kurtu, který měli trochu zakrytý. Tam byl jen lehký průvan.

O kolik vítr vůbec dokáže distanční střelu vychýlit?
Pokud máte slušný oblouk, tak o dost. Stalo se, že když jsme měli trénink, a pořádně fouklo, tak balon absolutně minul obruč. Míč ve vzduchu zaplave a skončí úplně jinde. Někdy jsme z toho měli celkem srandu. Když hodně foukalo, museli jsme tedy hrát dolů nebo na faul a zakončovat co nejblíž ke koši.

Jaké byly při turnaji klimatické podmínky všeobecně?
Podmínky vypadaly asi tak, jako když se teď podíváte z okna (rozhovor probíhal v odpoledním žáru tohoto týdne). Bylo tam fakt vedro, velký pařák, pro hru hodně nepříjemný. Mezi zápasy jsme se proto hned snažili schovávat do stínu, pokud jsme tedy nefandili při zápasech repre týmu holek.

A ještě k výšce soupeřů: podle vedoucího týmu byla třeba ve čtvrtfinále s Katarem dost znát.
Například Slovinci měli dva hráče kolem metru devadesáti, což není nějaký extrém. Ale ti druzí dva měli 210 a 215. Takhle to měla většina týmů. Disponovali jedním rozehrávačem a křídlem, což byli menší hráči, a pak dvěma vysokými hráči. Případně měli čtyři výškově vyrovnané borce. A v týmu Kataru byli tři vyšší a jeden malý rozehrávač.



V osmifinále proti vám Slovinci nastoupili v té nejlepší sestavě, v níž loni ovládli i FIBA World Tour?
Ano, přesně tak. Bavil jsem se s nimi a mají prý tři kvalitní týmy, co objíždějí všechny ty turnaje, a tuším, že dva z nich se dostaly do loňského finálového turnaje World Tour. My jsme proti Slovincům perfektně bránili a v útoku to odehráli kolektivně, kde jsme snad všichni dali stejný počet bodů (výsledek 21-8). Byla to naprostá paráda.

A přišel na řadu Katar, který tak tak postoupil ze skupiny na tři těsné výhry, jako nasazené číslo 23.
To nevím, proč měli takové číslo. Oni si možná uspořádají pár svých turnajů a pak sami sebe nasadí do toho All-Star turnaje, který doma také štědře zasponzorují.

Byli to samí rodáci, nebo i nějaký ten naturalizovaný import?
No, měli takového typického Katařana (ironicky), který se jmenoval Watson a mluvil jenom anglicky. To se ale nedá nic dělat. Pak měli ještě jednoho velkého pivota, který taky na Araba moc nevypadal. Třeba tam ale už žije delší dobu, to bych zase nechtěl pomlouvat... A jak už jsem řekl, v zápase jsme strašně rychle nasbírali fauly a těmi je dostali do hry.

Odhadnete, jak by to všechno dopadlo, pokud byste po skupinách neměli ztrátu dvou vstřelených bodů na první Poláky a šli dál z prvního a nikoli z druhého místa?
On pro nás ten los nakonec dopadl celkem dobře. Vyhrát skupinu, šli bychom na hodně dobré domácí Rusy, takže těžko říct. Navíc Slovinci nám v osmifinále sedli, pak ale přišel faktor těch faulů proti Kataru. Vyhrát, tak myslím, že jsme jednoznačně na bedně. V semifinále by nás čekala Litva, na kterou jsme si věřili taky. A ve finále bychom šli na Srbsko, se kterým jsme loni o dva body prohráli na Moscow Open a pak jim to vrátili v Praze na World Tour. Teď už je to ale jen kdyby.

Dobře, ale kolem a kolem, dalo se to celé i vyhrát, ne?
Dalo. A my jsme aspoň sami sobě dokázali, že můžeme hrát i tu špičku 3x3. Doufám, že v tom teď budeme pokračovat.

Někteří z vašich soupeřů prý odehrají až 80 zápasů za sezonu. Bylo tam takových hodně a kolik dáváte třeba vy?
Já si to moc nepočítám, ale na MS jsme měli sedm zápasů, něco podobného to je na české tour, kde jsme dosud odehráli dva turnaje. Tak zatím máme možná dvacet zápasů. Když jsem se bavil se soupeři na MS, tak někteří na 3x3 vlétnou hned, jak skončí ligová sezona, a další se tomu věnují už naplno. Obráží i turnaje v krytých halách a mají odehráno třeba dvakrát víc než my. To se týká Slovinců i Srbů. Mají i sponzory a díky prize money si taky vydělají. Obecně většina týmů, které postoupily do play-off, jsou herně někde jinde (než zbytek).

Co vás letos ve 3x3 ještě čeká?
Předně kvalifikace na ME a pak i samotné mistrovství. Tam třeba budeme schopní uhrát lepší výsledek. Pak bude i World Tour, kterou bychom také chtěli stihnout. Nejdřív se na ni ale musíme kvalifikovat, stejně jako na ME. Jsou tam mezery, takže je možné odehrát všechno. A pokud bychom se dostali i do finálového turnaje World Tour, měli bychom pak třeba šanci získat pozvánku na All-Star nejlepších týmů světa. To bylo loni poprvé v Dauha a pozvali tam nejlepší mužstva z World Tour. To by znamenalo skvělé završení celé sezony. Zatím jsme ale nepostoupili ani na jednu akci.



Mimochodem, dostává vítěz MS 3x3 i nějaké prize money?
Ne, to bylo jen za čest a slávu. Až World Tour nabízí i prize money.  

Vy jste letos trochu pozměnili reprezentační sestavu, kdy Romana Zachrlu nahradil Martin Jakeš. Co vám to přineslo?
Michal má velkou zkušenost ze streetballu, kde hraje za dnes už legendární český tým Usurpátors. Pohyb po polovičním kurtu má hodně zažitý, takže jsme si týmově sedli dobře. Nebyla to tedy nějaká razantní změna.

Všiml jsem si, že vy jako rozehrávač jste se přihlásil i do kvalifikace soutěže smečařů a vaši kolegové zase do střelby trojek. Jak vám to šlo?
(směje se) Strašně! Nikdo jsme se nekvalifikovali dál a já si akorát utrhl z ostudy kabát. Prostě už to byl třetí zápasový den, svalová únava byla znát a člověk už se nebyl schopný ani pořádně odrazit. Já jsem udělal chybu, že jsem se z toho včas neodhlásil. Nestálo mi to opravdu za to.

Hrálo se MS ve stejném areálu v moskevských Lužnikách jako streetballový mega turnaj Moscow Open?
Bylo to v olympijském areálu, ale trochu jinde. Hlavní stadion teď prochází velkou rekonstrukcí, takže se hrálo jinde. Jinak ale hřiště i hlavní tribuna pro několik set diváků byly stejné a pořád bylo plno. Plus hráči měli jeden kurt na rozehrání nebo i stan na relaxaci.

Na závěr se musím zeptat, jaké jsou ve vašem basketbalovém oboru nové trendy?
Nejsou týmy, co by se vyloženě spoléhaly na hru pivotů. Naopak mnohdy zápasy rozhodují trojky. A to jsme vypozorovali už loni, kdy na Moscow Open balkánské týmy hned na začátku zápasu vypražily třeba čtyři trojky v řadě, a až pak hrály dolů pod koš.



  




-trh-