Pumprla o "Kadetovi Pumprlovi na hraně": Kašpar týmu? Překvapil. Snad si spolu zahrajeme v repre

Dělí je devět let, ale podobají se prý jako vejce vejci. Postavou, pohybem, pozdějším růstem, hrou a nyní už i příslušností k reprezentaci. V jednom se však tito bratři přece jen liší. Zatímco starší je v kolektivu tišší a neslyšíte ho střílet hlášku za hláškou, ten mladší, patnáctiletý, není k přehlédnutí. A hlavně k přeslechnutí. Aspoň to o něm tvrdí kolegové z kadetské reprezentace, chystající se na ME, jež letos pořádá Česko.

"Po pravdě musím říct, že jsem o něm tolik netušil, že je to takový hlásič. A když jsem si to přečetl, byl jsem překvapený," přiznává křídelník ČEZ Nymburk Pavel Pumprla, když mluví o svém takřka o dekádu mladším sourozenci Radkovi.

"Ne že by doma byl úplně tichý, ale že bych ho tipoval na největšího hlásiče a kašpara týmu, to bych zase neřekl," dodává se smíchem.

Ač je Radek o nějakých deset čísel menší a hrává kromě dvojky i na rozehrávce, hlasy zpod košů zní už nějakou dobu jasně: "Je dokonalou kopií bratra."



"Já se sám nepozoruju, takže mi to tak nepřijde, ale čím dál víc lidí mi to neustále opakuje. A nejde prý jen o podobu, ale už i o styl hry, k čemuž ho předurčují podobné tělesné dispozice," říká Pavel.

O co jde? Například i o to, že u Pumprlů se roste později. "Sám jsem ještě v polovině gymplu byl jedním z nejmenších ve třídě a brácha je na tom podobně. Proto vedle křídla funguje i jako rozehrávač. To mu může jedině prospět, protože bude hodně hrát s balonem, bude si s ním rozumět a nebude muset později řešit problémy s driblingem."

Starší bratr tuší, že už za rok dva bude Radek atakovat jeho 197 centimetrů. "Pokud bude dál růst skokovým tempem jako teď, dožene mě brzy."

A co jiné parametry, například distanční střelba, kterou Pavel ještě musí vylepšit, aby byl větší hrozbou pro koš soupeře i z venkovních prostor? "Nevím, jestli bych to měl veřejně říkat, ale Radek je na tom líp, než já byl v jeho věku."

Může být mladší bratříček jednou lepší i celkově?

"Já v to doufám. Hrozně mu to přeju a fandím mu," odhazuje Pavel sourozeneckou rivalitu.

"Bude to velmi záviset na tom, jestli vydrží na sobě pracovat jako teď, a bude ho to bavit. Na soudy je teď ještě brzy, ale proč ne? Mohl by to být pro nás dobrý cíl, zahrát si jednou spolu v nároďáku."

Počkejte, Pavle, i s tím rozdílem devíti roků? "Pokud by se tam Radek dostal někdy po dvacítce jako mladý, to bych snad ještě vydržel," směje se.

Křídlo mistra předpokládá, že umožní-li mu to povinnosti, podívá se v červenci a v srpnu do Hradce Králové či Pardubic na nějaký zápas lvů na ME kadetů. A prý bez ohledu na to, zda bratr nakonec v týmu bude, nebo ne.   

A věří, že bude?

"Předně mu prospějí už tréninky s tím širším výběrem, a pokud nakonec v té dvanáctce nebude, nic se neděje. Bude mít motivaci do další práce. Sám jsem se do reprezentace poprvé dostal až ve dvacítkách a ničemu to nevadilo," podotýká Pavel, podle jehož zpráv je bratr zatím na hraně týmu pro ME.

"Je tam několik hráčů, co jsou v extraligové soutěži svými výkony mnohem výraznější než ti další. Věřím ale, že on se do finálního týmu svou pracovitostí nakonec nějak vleze."


Petr Hamták