Psychologická hra Kinga Jamese a jeho "ex-partnerky" Cavs: Lebron byl pořádně nejistý, ale zvítězil!

Ještě jednou se vraťme ke včerejšímu zápasu zámořské NBA, v němž Cleveland (ne)přivítal Miami. O tom, že Lebron James odehrál skvělý zápas navzdory pekelně nepřátelské atmosféře v Quicken Loans Areně, bylo napsáno dost. Byla ale ona atmosféra reálně tolik nepřátelská?

Kdyby geografové chtěli onoho večera vyměřit bod, jenž leží přesně ve středu Spojených států, přístroje by jim ze zmatečné situace zkolabovaly. Středobod celé země byl totiž na několik hodin pohyblivý a navíc byl dost vychýlen - nacházel se v Ohiu.

LeBron James se vrátil do "svého" Clevelandu jako hráč Heat a všichni čekali, co se stane. Fanoušci hovořili o tak negativním "přijetí", jaké NBA ještě nezažila. A dalo se tomu věřit - všechna nenávistná prohlášení a pálení Jamesových dresů poté, co LeBron oznámil odchod, jsou stále v živé paměti.

Nakonec se toho přeci jen zas tolik nestalo. Bučení, které na Jamese zaútočilo při nástupu na palubovku, bylo sice hodně intenzivní, také to ale byl moment, kdy nenávistná nálada v aréně kulminovala. Například ve druhém poločase (jistě i kvůli dominanci Heat) už drtivý hluk tribun trochu opadal.

Vztah Lebrona Jamese a clevelandských fanoušků by se totiž mohl přirovnat ke vztahu dvou lidí. On a ona jsou spolu spoustu let a milují se nade vše. Po prvních rocích už  nechtějí otálet a rozhodnou se, že si "pořídí" potomka. Jak léta plynou, vztahu se daří stále růžově, narození potomka ale nepřichází.

Po sedmi letech je konec. Ona si stále myslí, že spolu mohou mít děti, on je přesvědčen, že už se to nepovede, a tak se s ní rozchází(dost necitlivým  způsobem). Ona je zhrzená, zničená a naštvaná a prohlašuje, jak ho nenávidí. On už je mezitím u jiné.

Trocha času uplyne a oba se mají (dejme tomu při přiležitosti nějakého večírku) poprvé od rozpadu jejich vztahu potkat. Oba jsou nervózní. On se bojí její reakce, ona má potřebu dát pořádně najevo, co si o tom mizerovi myslí. Přijde okamžik setkání a ona je opravdu hodně nepříjemná. On to přijímá a snaží se hrany alespoň nepatrně otupit.

Postupem večera je nenávist skutečně rozmělňována. On se chová přirozeně, mile, taktně a dík svému charizmatu je středem společnosti. Ona si uvědomuje, že tohle je přesně to, proč ho tolik milovala. Milovala a miluje. Nenávist, kterou byla po jejich rozchodu pohlcena, byla oprávněná a působila silně, nebyla v ní ovšem stoprocentně zakořeněná.

Znáte ty bonmoty z filmů: "Jak já ho nenávidím! A přesto stále miluji..." Možná i takhle by se dala vyjádřit nálada v clevelandské aréně. Jako by nenávistná póza ustupovala jinému citu - lítosti. Lítosti, že tenhle borec už řádí jinde.

Kromě rozpolcených pocitů všech fans sehrál ještě jeden faktor při střetnutí Cavaliers s Heat klíčovou roli. Byl to přístup domácích hráčů. Teď pomineme fakt, že hráli - stručně řečeno - špatně. Jde o jejich chování směrem k Lebronovi.

Přestože se hostující "115 kg vážící rozehrávač" před utkáním často usmíval, a přestože si neodpustil svůj křídový rituál, nejistota na něm byla patrná. Právě proto se Král ze South Beach často uchyloval k táčkám s domácí střídačkou. Tam se snažil v nepříjemné protijamesovské atmosféře nalézt - řečeno pateticky - malou, ale nesmírně důležitou, oázu přátelství. A to se mu taky podařilo.

Bývalí spoluhráči s ním bez problémů konverzovali, což LeBronovi umožňovalo povznést se nad všechen negativní tlak z tribun. Pakliže hráči Cavs chtěli Jamese s Miami porazit, k tomuhle neměli svolit. Ostatně, na to upozorňoval už v poločasové přestávce duelu rozvášněný Charles Barkely:

"Já být trenérem Scottem, tak jsem pořádně naštvaný! Dobře, ať jsou klidně kamarádi po zápase, ale celá hala je proti tomuhle člověku a vaším cílem je vyvést ho pokud možno z koncentrace a porazit ho. Toho určitě nedosáhnete tím, když přistoupíte na jeho "hru" a budete s ním při zápase v pohodě žertovat. Na sportu je přeci nejkrásnější soutěžení a s tím nemá přátelské povídání s protihráčem nic společného."

Skrytý, leč stále přítomný, obdiv fanoušků Clevelandu a veskrze milé přijetí od domácích basketbalistů (pochopitelně byly výjimky) LeBronovu situaci značně ulehčily. Kdyby z hlediště i z clevelandské lavičky čišely na Jamese pouze výčitky, chlad a záporné emoce, 38 bodů by dvojnásobný MVP ligy nikdy nenastřílel. 

V takové atmosféře by basketbalový koncert dokázal předvést snad jen Michael Jordan, jehož nepřátelská nálada naopak motivovala a hnala za lepšími výkony. Minimálně v tomhle ohledu ale LeBron není Michael.