První blog Mileny Moulisové z University of Delaware

U.S. BLOG ÚSTŘEDNÍ TRENÉRKY MLÁDEŽE (DÍVEK) MILENY MOULISOVÉ Cesta za velkou louži a za velkým basketbalem se stává skutečností a od prvních okamžiků trávených v Delaware jsem okouzlena univerzitním prostředím spíše anglického stylu. Na začátek programu se tři dny spolu s ostatními trenéry a trenérkami z několika zemí (Estonsko, Island, Norsko, Dánsko, Nový Zéland, Nizozemsko) vzděláváme na přednáškách týkajících se periodizace ročního cyklu, analýz a statistik, koncepce a systému rozvoje sportovců. Zejména sdílení informací s ostatními trenéry bylo hodnotné, neboť jsem měla šanci poznat situaci v ostatních zemích, slyšet podobné či rozdílné názory a tříbit si tak myšlenky.

Interaktivní diskuze s asistentkou reprezentačního výběru žen USA Cheryl Reeve či s ředitelem USA Basketball Seanem Fordem se pak týkaly zejména koncepce reprezentačních družstev, nominací hráčů a hráček a jejich přípravy.

Po velmi náročných dnech teorie se rozdělujeme na různé univerzity. Program není jen o pozorování, ale máme spoustu úkolů a projektů, na kterých během 4 týdnů budeme pracovat.



Realizační tým

University of Delaware je jednou ze zhruba 350 škol, jejichž basketbalový tým Blue Hens je účastníkem NCAA Divize I. Výsledky se pohybují mezi 80.-100. místem, několikrát byl tento tým vítězem konference, což se v loňském roce podařilo i mužskému týmu.

Čtyři týdny budu nyní součástí realizačního týmu Hens (s hráčkami nemám dovoleno dle pravidel pracovat) a proto se ho pokusím ve svém prvním blogu představit.

Hlavní trenérkou je Tina Martin, která je velice uznávanou a honorovanou trenérkou. Má mnohaleté zkušenosti (18. sezona v Delaware) a je držitelkou několika rekordů. Statističtí specialisté dokážou udělat analýzu jakékoliv osobnosti v číslech, ať už je to hráčka nebo trenérka. Každopádně největší hvězdou, kterou měla možnost Tina Martin trénovat, je bezpochyby Elena Della Donne, hvězda mezi nováčky WNBA a budoucí příslib ženské reprezentace.

Hlavní trenérka

Náplň a zodpovědnost hlavního trenéra je samozřejmě vedení tréninku, jeho příprava, příprava ročního plánu a zejména rekrutování, což je výběr a získávání nových hráček. Právě toto je hlavním klíčem k úspěchu týmu. V našich podmínkách je tato problematika trošku podceňovaná a ne úplně profesionálně zvládnutá. Avšak klubový basketbal má jiné zásadní aspekty úspěchu.

Asistenti trenérky

V žebříčku důležitosti realizačního týmu zaujímá druhou pozici asistentka trenérky Janine Radice, která má na starosti také rekrutování. Již nyní mají jasno, které hráčky je doplní v příštím ročníku. Dalšími asistenty jsou bývalá hráčka a specialistka na hru pivotů Tiara Malcom a Tom Lochner, věnující se zejména skautingu, rozboru soupeřů a také útočným a obranným strategiím.

Dále jsou v realizačním týmu lidé, kteří již nejsou tolik vidět, ale dělají spousty práce pro dobrý chod týmu:

Technická vedoucí

Velmi podobné našim technickým vedoucím: má na starosti téměř vše, od zajišťování vybavení po studijní povinnosti hráček, dokonce je na univerzitě obor, který tuto pozici pokrývá.

Fyzioterapeutka

Je přítomna na každém tréninku a má k sobě další dva pomocníky, kteří jsou z řad studentů a pomáhají při zajišťování tejpování, ledování, pitného režimu a dalšího. Všichni trenéři, vedoucí družstva a fyzioterapeutka jsou plnými profesionály.

Manažeři

Další pomocníci, které tu nazývají manažery, jsou studenti, jejichž úkolem je podávání míčů, stopování času, zajišťování jakýchkoliv požadavků z řad trenérů a dalších věcí.

Kondiční trenér

Vede kondiční přípravu u několika sportovních týmů na univerzitě a věnuje se týmu třikrát týdně.

U mužského týmu je mnohem více lidí, dokonce studenti, kteří s ručníkem pobíhají kolem čar a utírají podlahu, když je potřeba.



Ve srovnání s českými poměry jsem začala hodně rozdílnou tématikou, ale myslím, že stojí za to říci, že mnohé by mohlo být společné. Každý člen realizačního týmu, ať už jich je osm nebo dva, může dělat svou roli naplno, sžít se s ní, neustále se vzdělávat a zlepšovat. Stejně, jako je tomu u hráčů a hráček.

Musím také vypíchnout pozitivní přístup trenérů i ostatních ke všem hráčkám. I ta poslední hráčka týmu je pro ně nejdůležitější a snaží se jí věnovat, vysvětlit roli a ukázat pozitiva.

Pokud se používá kritika, bez níž by to samozřejmě fungovat nemohlo, tak je konstruktivní, jasně cílená a zaměřená na to, co dělat pro to, aby se něco změnilo. Komunikace na všech úrovních je základním pravidlem tohoto týmu. Ať už trenérů a hráček či trenérů a rodičů.

Přístup k rozhodčím stojí také za zmínku. Nikdo si nedovolí být vulgární, každý trenér se snaží být vzorem hráčkám. Ačkoliv kritika v určitých mezích samozřejmě existuje. Alespoň tak mi to líčí trenéři, až po zhlédnutí zápasů to ale budu moci sama potvrdit.

Asi vám to teď zní tak, jako bych říkala, že u nás je vše horší a já jsem tak nějak v jiných podmínkách a ve snách, ale to, proč se snažím sdílet tyto poznatky, má úplně jiný záměr. Myslím, že bychom se z nich mohli všichni poučit, zamyslet se nad svým působením u týmů, nad svou rolí, vzděláváním nebo nad přístupem k hráčkám a vůbec nezáleží, zda trénuji ve velkém klubu či v malém městě, malé děti nebo ženskou ligu.



Trenér by měl být osobností, která bude respektována a bude také respektovat. Která bude s největší pravděpodobností kritizována, ale zcela určitě bude i kritizovat, ale zkusme se posunout v tom, jakým způsobem a jaké metody budeme volit tak, aby byl basketbalový trénink i zápas radostí, zcela určitě i "bolestí", zklamáním, ale i nadšením a hlavně nás bude vždy posouvat alespoň v maličkostech dál dopředu a trenér bude tím hlavním aspektem a motorem, možná i motivací a inspirací pro celý tým.