Prezident Lorbek: "Divoká karta do Adriatické ligy nebude jen na jednu sezonu"

První věc, kterou zmínil, nebyl basketbal, nýbrž skoky na lyžích. Před lety totiž chodil pod skokanský můstek v Planici obdivovat Jiřího Rašku, prvního českého vítěze na zimní olympiádě. Dnes už ale většinu jeho času zaplňuje šéfování ABA, tedy Adriatické basketbalové asociaci, jež řídí NLB Ligu. Ta je u nás zatím stále známá spíš jako Jadranská, či Adriatická.

Radovan Lorbek, prezident ABA, viceprezident organizace ULEB a otec tří synů, z nichž dva jsou reprezentanty Slovinska, přijel do Česka, aby jednal s ČEZ Nymburk o jeho potenciálním připojení k NLB Lize od příští sezony.

Soutěž byla založena v roce 2001 slovinskou společností Sidro jako nadnárodní liga pro kluby zemí bývalé Jugoslávie. Jde o soukromý projekt. V sezoně 2002/03 soutěž hrálo na divokou kartu i hvězdné Maccabi Tel Aviv, jež ve finále podlehlo Zadaru.

ABA jako organizátor NLB League, je členem ULEB (Unie evropských basketbalových lig) a loni v listopadu jeho soutěž oficiálně uznala i FIBA Europe, tedy evropská "odnož" Mezinárodní basketbalové federace.

Radovan Lorbek byl jedním z diváků eurocupového duelu s Biellou a vedle půlhodinového rozhovoru pro basketmag.cz se také o spoustu věcí sám zajímal. Jak kvalitní je teď česká liga, jaké televize ji vysílají, které televize přenášejí zápasy Nymburka v Eurocupu, chodili by tu diváci na soupeře z NLB League? Víc než jeho otázky bylo však zajímavé jeho vyprávění. Tady je:

Pane prezidente, představte nejdřív čtenářům vaši soutěž. Co máte za sebou?
Adriatická liga (AL) není typická liga. Kdysi byla, ještě jako jugoslávská soutěž. Nyní máme ale šest různých zemí, z toho pět zastoupených v lize. Není to ACB, nebo česká liga. Když jsme s AL začali, jediným důvodem byla kvalita této soutěže, již naopak postrádaly jednotlivé domácí ligy. To, že Olimpija Lublaň, Partizan a Cibona hrály Euroligu, nestačilo. Ostatní kluby se mohly dostat maximálně do dnešního Eurocupu.
Šlo tehdy o společnou iniciativu klubů. Já sám jsem vedl jako generální manažer Olimpiji. Teď máme před sebou desátou sezonu AL. To už je nějaká tradice, máme reputaci. Jistě máme i spoustu ekonomických problémů, politických překážek. Hlavně v našem regionu. Ovšem to, že fungujeme už skoro deset let, znamená, že existuje skutečný zájem klubů.

Loni podle vás okolnosti k přibrání Nymburka do vaší soutěže nebyly příznivé kvůli komplikované situaci ve vedení evropského basketbalu. Mohl byste to více objasnit?
Loni jsme ještě čekali na uznání ze strany FIBA Europe, což jsme už teď obdrželi. To byl jediný důvod odkladu dalšího jednání. Nechtěli jsme ohrozit naše snažení. A vlastně i teď se určití lidé z různých koutů Evropy na naši soutěž koukají jako na něco cizorodého. Když se lišíte, vymykáte se. S Nymburkem by se tato "nenormalita" mohla ještě zvýšit.
Mezitím také došlo k mnoha změnám. A nedávno se rozhodlo o redukci počtu týmů ze 14 na 12 pro příští sezonu. Teď je však velký tlak zevnitř ligy pokračovat se 14. Musím říct, že jsem od začátku byl proti redukci, ale většina se pro to rozhodla, hlavně kluby ze Srbska. Teď ovšem změnily názor.
Zájem Nymburka registrujeme druhým rokem. Klub by chtěl vyzkoušet jinou kvalitu, získat nové znalosti, zažít jiný styl hry. Jugoslávská škola vlastně kromě baltické je teď v Evropě jediná odlišná od té americké. Jsme tak určitými nositeli evropské basketbalové identity.

Jak velký je zájem od dalších klubů mimo region hrát AL?
Zájem je značný a počet takových zájemců se rok od roku liší. Asi si pamatujete, že i Maccabi u nás rok hrálo, když zemi bezprostředně hrozila válka se Sýrií a Libanonem. My jsme tehdy lámali u hráčů určitou psychologickou bariéru. Jiné evropské kluby v Izraeli nechtěly hrát, týmy z AL však ano. A Maccabi jsme velmi pomohli. Jsme proto stále velmi dobří přátelé. Když nás potřebovali, byli jsme tu.
Postup Nymburka zcela chápu, a kdybych byl ve vedení klubu, přemýšlel bych o těchto možnostech také. Jsou jistě i další. Cílem je hrát s těmi nejsilnějšími. Říká se, že s kým se utkáváte, tím se pak i sami stáváte. A to je pravda. Oni se dívají dopředu. A my se snažíme podat pomocnou ruku komukoliv s upřímnými úmysly. Šance je vždy, i když je před námi ještě dlouhá cesta.

Při rozhodování o snížení počtu týmů v AL hrál roli příliš velký počet zápasů v sezoně? 
Musím to vysvětlit. Situace v Evropě je jiná než dřív. V Eurolize se zmenšil počet utkání v základní části ze 14 na 10. V Eurocupu je to jen šest. Kluby řekly: tady přicházíme o čtyři zápasy a o další čtyři v AL, tak kde jsme...? Teď uznávají, že se 14 týmy to bylo lepší a snížení počtu už chce jen pár celků. Zástupci mnoha klubů naopak přišli s tím, abychom se vrátili ke 14. Takže je opět naděje na 14. Jenže už se rozhodlo o 12 a my jsme teď v poněkud trapné situaci. V únoru bychom měli definitivně rozhodnout, kolik týmů od podzimu v AL bude.

Co se tedy změnilo, či zlepšilo pro situaci českého mistra?
Zaprvé máme to oficiální uznání od FIBA Europe. Z Euroligy vzešel nový projekt evropského basketbalu a konflikt, který vznikl mezi ULEB a Euroligou - a především ACB, se uklidňuje. Vlastně je pryč. Turbulentní loňský rok už není překážkou.
My však stále nemáme "politické" rozhodnutí o přijetí. Osobně vidím jedinou překážku v ekonomické situaci. 14, nebo 12 týmů znamená rozdíl zhruba 60 zápasů. Finančně tento rozdíl představuje náklady půl milionu eur. A my jako soutěž hradíme náklady na rozhodčí, hotely i řídící organizaci. Pro příští sezonu nebude hrazeno cestovné. A létání do Prahy by tyto náklady zvýšilo podstatně. Tyhle zvýšené náklady by prostě musely být pokryté. To je hlavní problém.
Naše kluby, to teď říkám zcela upřímně, mohou přežívat jedině díky skvělé produkci talentů. Ekonomika padá a třeba příjmy z televizních práv také. Přesto jsme stále basketbalová země.

Jaké jsou zhruba rozpočty klubů v AL?
To se hodně liší. Kluby hrající Euroligu mají rozpočet kolem 5 milionů eur. Nejmenší rozpočty jsou asi milion, nebo něco přes milion. My ale nežádáme od klubů žádný minimální rozpočet. Některé týmy mohou být skvělé právě díky excelentní produkci mladých hráčů.

Pokud by v AL zůstalo 12 týmů, šance pro celek vně regionu by se velmi zmenšila?
Stále bychom měli k dispozici divokou kartu. Ale tlak od našich klubů by byl příliš velký. Při 14 by šance byla větší.

Kdy o přijetí, či nepřijetí Nymburka rozhodnete?
Tím, že jsme přijali rozhodnutí o 12 týmech, musíme teď rozhodovat v návaznosti na to. Záleží, co se stane s těmi dvěma místy. Nechci teď nic předjímat. Počkáme na naše zasedání. Tam po jednání s Nymburkem půjdu s určitým návrhem, tedy zda budeme moci klub připojit. Definitivně rozhodneme do konce března, kdy končí základní část AL.
Po ní už následuje jen Final Four. Dříve před ním bylo ještě jedno kolo play-off. Při 14 týmech už je na řadě ihned Final Four. S těmi počty je to ale "legrační". Já jsem vždy bojoval za zachování 14. Neustálé změny totiž ničí soutěž a my potřebujeme stabilitu. Změny se musí dělat postupně, ne revolučně.

Máte na přistupující kluby nějaké speciální požadavky?
Jsou dva typy přístupů. V rámci regionu, tedy z bývalé Jugoslávie, se kluby do AL kvalifikují skrze svou národní soutěž. Jediným kritériem je sportovní výsledek. Ten klub musí samozřejmě mít dost velkou halu a podobně, ale to jsou už maličkosti.
Počet klubů z jedné země závisí na rankingu dané země, na počtu výher jejích klubů. Podle toho se vytváří koeficient a řídí se tím počet klubů v soutěži. Letos poprvé to vypadá, že Chorvatsko bude v tomto ohledu před Srbskem. Máme také pravidlo, že tým, který skončí v AL poslední, nemůže minimálně rok soutěž hrát, i kdyby byl mistrem své země.
Mimo kvalifikaci skrze sportovní výsledky existuje jediná výjimka a tou je divoká karta. Ta nemá žádná vlastní pravidla pro udělení. Dáváme ji z mnoha důvodů, třeba když přicházíme o tým, který je pro nás důležitý. Přesto žádná země nemůže mít v AL víc než pět celků. Při 12 týmech by nikdo nesměl mít víc než čtyři.
U divoké karty záleží, co čekáme od daného klubu v budoucnu. Zjišťujeme, zda stojí na zdravých základech, nebo jej drží jeden sponzor a pokud odejde, bude ten tým v problémech. Takovou organizaci nechceme. Ekonomika je důležitá, přináší peníze pro naši soutěž. Klub přispívá lize na hrazení nákladů na provoz.

Jak velký poplatek musí vstupující klub uhradit lize?
Opět je to různé. Rozhoduje o tom vedení soutěže. Máte spoustu aspektů. Řešíme, co daný klub přinese lize a ostatním klubům. Máte třeba důležitý klub, s velkým jménem, ale třeba i s aktuálními velkými ekonomickými problémy jako CZ Bělehrad. My ale chceme, aby se zase dostal nahoru, protože jejich značka je pro region významná. Ať Crvena Zvezda přijede kamkoliv, hala je narvaná. Takže zájem o ně je. Takový klub pak nemusí platit přímo, protože přinese peníze nepřímo. Nejde jen o peníze, ale i o zájem diváků, atraktivitu a další.

Vstupující na divokou kartu tedy nemusí poplatek nutně platit?
Nutně ne. Naposledy to nicméně bylo dvě stě tisíc eur. Zcela jinak to ovšem bylo v případě Maccabi. To platilo náklady všem klubům, které do Izraele letěly hrát. Dnes ale nemůžu říct, kolik by bylo třeba za kartu zaplatit.

Kolik kandidátů na divokou kartu nyní je kromě Nymburka mimo váš region?
Dva velmi vážní.

Jaká je dosud zpětná vazba na zájem Nymburka mezi ostatními účastníky AL?
Pokud by Nymburk hrál v našich zemích, v našich městech, zatím netuším, jaký bude ohlas, zájem diváků. To teď neznáme. Nevím ani to, jaký by byl zájem České televize o vysílání domácích zápasů Nymburka s našimi týmy.

Nemohu za ni mluvit, ale předpokládám, že o Partizan, Cibonu, Olimpiji i o konfrontaci s dalšími kvalitními kluby z AL by zřejmě byl.
To by bylo skvělé. Budeme to teď všechno diskutovat. Nejde o snadné rozhodnutí. Pokud nějak rozhodneme, myslím, že to nebude jen na jednu sezonu, ale ve střednědobém horizontu. Nechceme nikoho zklamat. I s Maccabi jsme počítali na delší dobu, ale po roce nám řekli, že už nemohou pokračovat, takže jsme si potřásli rukama. Delší účast by byla dobrá pro ligu. Maccabi tehdy bylo evropským superklubem.

Jak vlastně jeho působení v AL skončilo?
Byli až druzí! Tehdy to finále v Lublani bylo neuvěřitelné, bláznivé. (směje se). Maccabi bylo rok nato evropským šampionem, ale nevyhrálo Adriatickou ligu. Není vážně snadné ji vyhrát. Oni tehdy hráli zároveň izraelskou ligu, Euroligu i AL. A nemohli se dohodnout s domácí soutěží, aby hráli AL a doma jen závěr sezony.

Je AL nějakou konkurencí pro Euroligu?
Ne, vůbec. Jsme členové ULEB a naše soutěž má podporu z Euroligy. Sám jsem viceprezidentem ULEB. Tam nemůže být jakákoliv konkurence. AL je v podstatě národní soutěž. Hrajeme o víkendech, kdy se hrají národní soutěže. Euroliga běží v týdnu.

Pravděpodobně jste někdy slyšel námitku proti nadnárodní soutěži, jakou je AL, ve smyslu, že národní soutěže pak přicházejí o nejlepší týmy, fanoušci ostatních celků je v dlouhodobé části neuvidí na svém hřišti a tak dále. Jak jste na tohle na počátku reagovali a je to dnes jiné?
Tohle bylo také legrační. Na začátku byly velké stížnosti na to, jak AL ničí basketbal v jednotlivých zemích. Když se ale podíváte na poslední Eurobasket, tři celky tam uspěly. Srbsko bylo stříbrné, my Slovinci čtvrtí a Chorvaté šestí. Všechny tři týmy se kvalifikovaly na MS a všichni hráči z těchto týmů byli vychováni v AL. Na začátku byla velká diskuze mezi důležitými lidmi o tom, jak my s AL basketbal ničíme. Teď po Eurobasketu jsem ale neslyšel ani jednoho, aby řekl směrem k AL "Díky" za deset let práce.
A my tu přitom máme novou generaci, přicházející zevnitř AL, ne ze zahraničí. Celý srbský tým je z hráčů, kteří před rokem, nebo maximálně dvěma hráli AL. A já vím, že tito lidé to ví, a to mi stačí.
Totéž platí pro Chorvatsko, které teď ohromně vyrostlo. Slovinsko má třetí rating v rámci AL, protože prakticky všichni hráči z národního týmu jsou v zahraničí. Většina ostatních hráčů z těchto národních týmů ale pocházelo z Adriatické ligy, proto je náš argument efektivnosti AL velmi silný. I vaši Welsch a Veselý byli v soutěži vychováni...

Petr Hamták
Foto: ČEZ Nymburk

Co říká prezident ABA Radovan Lorbek o podmínkách, za jakých by jeho syn Erazem, hvězda slovinské reprezentace, vstoupil do NBA? Co si myslí o Janu Veselém a jeho potenciálu v zámořské lize? Jsou to velmi zajímavé názory. Více už v únorovém vydání BASKET Magazínu.