Postupové video echo: Tomáš Satoranský, Pavel Pumprla a Luboš Bartoň o emocích ohromné bitvy

VIDEOROZHOVORY ZE SZOLNOKU    Byl znovu klíčovým mužem české sestavy. A byť v domácím prostředí to lvi proti Maďarům dotáhli až k vítězství i bez něj, na mega bouřlivé půdě soupeře by byl potřebný výsledek bez jeho výkonu nemyslitelný. A potřebný výsledek znamenala porážka do 16 bodů. Rozehrávač Tomáš Satoranský tým ke kýženému skore dotlačil zejména díky výtečné jistotě z čáry trestného hodu (17/13) po celkem 13 získaných faulech, z nichž 9 připadlo na druhý poločas. K tomu za 36 a půl minuty přidal i jednu ze dvou českých trojek, 6 doskoků, 5 asistencí, 2 zisky a pouhopouhé 2 ztráty.   

Na hotelu už pak v klidovém stavu vyprávěl o dramatu závěrečných minut, neuvěřitelných střelách Maďarů, o tom jediném, co Čechům zbývalo, o překvapivé atmosféře v Szolnoku a jejím srovnání s ACB, i o možnosti být v této dvouapůltisícihlavé bouři uškvařený.

Playmaker Barcelony zároveň ocenil výkon Maďarů, vysvětlil, proč je letošní postup na ME cennější, a jaké má očekávání směrem k příštímu Eurobasketu. Rozebral problémy, které tým provázely, zdůraznil, že v tomhle zápase chtěl uspět i kvůli oběma "dědkům", vypovídal se z tísnivého pocitu 100 vteřin před koncem, kdy Češi zaostávali už o 16 bodů, a dostalo se i na stěžejní "support" Pavla Houšky a také na toho, který jediný ho dokáže rozhodit. 

Když seděl v hotelovém lobby a kroutil hlavou nad tím, že jeho hlavní maďarský úkol David Vojvoda i přes trojky 7/1 a celkovou střelbu 20/6 stejně stihl 20 bodů, přitočil se k němu kouč Ronen Ginzburg a řekl na jeho adresu: "Tenhle nenápadný chlap to všechno držel pohromadě."

Ano, tak nějak by se dal vystihnout přínos Pavla Pumprly letošní edici reprezentačního týmu, v níž figuroval coby druhý nejvytíženější muž s 30 minutami na zápas, druhý doskakovač s 6,5 míče, druhý top skórer (z hráčů, co odehráli všechny zápasy) s téměř 10 body a také coby strážce největších zbraní soupeřů.

Právě křídelník Obradoira, který z loňské reprezentační trojky byl letos při absenci Veselého už mužem číslo 2 za Tomášem Satoranským, je druhým v řadě zpovídaných po poslední kvalifikační bitvě o ME 2015.

V interview promluví o naštvání a únavě v dramatickém závěru, o tom, kam se jeho tým nechtěl za žádnou cenu dostat, o úžasném publiku v Szolnoku, sázce Maďarů na českou střeleckou marnost a jejích důvodech, i o těch, co na sebe vzali těžké břemeno v nervydrásající koncovce. Věta či dvě zazněly i na adresu cirkusových trojek domácích a také české druhé půle, v níž z 37 lvích bodů přišlo 17 z čáry trestného hodu.

Pavel se dostal i ke zlomu, od nějž už bylo jasné, že se nebude hrát na vítězství, na přetěžké szolnocké prostředí a také na to, zda tlaku publika podlehla trojice sudích. Vynechat samozřejmě nešlo ani čarostřelce Davida Vojvodu a jeho rozpuk v druhé půli, a samozřejmě radost z druhého postupu na Eurobasket v řadě.

 
Kapitán Luboš Bartoň před mačem v Szolnoku napsal v angličtině na svůj facebookový profil: "Tohle by dost dobře mohl být můj poslední zápas za národní tým. Má 17letá reprezentační kariéra si ale zaslouží lepší, nikoli hořký konec."

Jako by z něj trochu promlouvala skepse a střelecký zmar, který ho stíhal poslední čtyři zápasy, a který mu nedovolil rozlétnout se k výraznějším výkonům. Nové reprezentační opory jej však podržely a jedna z nich, Tomáš Satoranský, k tomu po szolnockém pekle trefně prohlásila: "Jsem rád, že tohle nebyl můj poslední zápas s dědkama."

Dědkama Welschem a Bartoněm, dodejme, Druhý jmenovaný nyní řekne několik vět o vydřeném, ale zaslouženém postupu, maďarském prostředí těžším toho v Gruzii, vlastním uvěznění ve špatném snu, čísle 17, laufařských trojkách domácích a výhledu a očekávání ke svému již čtvrtému mistrovství Evropy.