Podrápaný Vyoral: My jsme tím proslulí. "Nevidomý" lídr Tomanec: Museli mi pomáhat. Pospíšil: Bohužel

SEMIFINÁLOVÉ OHLASY Z HYUNDAI FINAL-4  - DOPLNĚN ONDŘEJ ŠIŠKA Jako muž bez nervů vystoupil v dosud hlavním zápase děčínské sezony rozehrávač Válečníků Tomáš Vyoral. V dramatické koncovce semifinále Českého poháru proměnil tři ze čtyř šestek a vedle toho si nachystal i dva parádní "buzzer beatry". První půlku zavřel po individuální akci dvojkou z pěti metrů a 1:24 do konce zápasu trefil opět s klaksonem závěru útoku klíčovou trojku na 59-54. S 12 body, 7 doskoky, 3 asistencemi, 3 zisky a s nulou ztrát za 33 minut patřil k hlavním oporám Děčína, který po vítězství 64-59 až v pátém vzájemném zápase ČP za posledních 8 let dokázal zlomit pardubickou Beksu.

"Přiznávám, že na začátku jsem malinko nervózní byl, ale pak to ze mě spadlo. Na konci ovšem ta trojka byla šťastná," řekl syn slavného otce na adresu své nervové soustavy.

Že jeho tým v závěru rozhodl třemi trojkami, byl v podstatě paradox. Ještě za 28 minut hry měl na kontě jedinou, Pardubice do té doby dokonce netrefily ani jednu. A to jde o dva celky s průměrem 8 na utkání.

"Nemyslím si, že by se hráčům klepaly ruce. Oba týmy výborně bránily, nechávaly střelcům minimální prostor a podle toho ty střely také vypadaly," soudí Vyoral, podle nějž závěrečné trojky Válečníků hrály velkou roli.



"K tomu jsme párkrát ubránili a tím jsme soupeři utekli. Tenhle zápas byl hlavně o bojovnosti a obraně, kdy jsme nedovolili dát Pardubicím ani 60 bodů, což je výborné."

Playmakerovu pravou paži "zdobil" po utkání pořádně dlouhý škrábanec. Ten jakoby symbolicky poukazoval na řádně tvrdou druhou půli, kdy se zcela minimálně pískaly jakékoli obranné zákroky při nájezdech útočníků. Komu tento metr seděl víc?

"Rozhodčí to pustili celkem tvrdé a nám to rozhodně nevadilo. My jsme tím proslulí a myslím, že to bylo férové," řekl jeden ze strůjců letošní skvělé sezony Severočechů.  

Podle něj jeho týmu také víc vyhovovala hra na jednoho dlouhého, s níž vyrukovaly jak Pardubice, tak i Děčín. "Oba týmy se snažily využít nějaký výškový rozdíl, ať už to bylo zvenku, nebo zpod koše. A asi jsme z toho líp vyšli my, když jsme vyhráli," pravil Vyoral, který nemohl nepochválit i top skórera Jiřího Jelínka, jenž ze svých 17 bodů hned 11 vystřihl ve druhé půli:

"Jirka je bojovník a ve druhém poločase to dvěma střelami z dálky (spolu)rozhodl."  



I Jelínek musel nahrazovat produkci guarda Bosáka, který kvůli problémům s kolenem týmu na turnaji chybí. "Určitě nám ve hře chyběl. Museli jsme hrát v užší rotaci a finále bude hodně těžké, jelikož jsme semifinále odehráli v sedmi osmi hráčích. Už se ale není na co šetřit a musíme ze sebe vydat všechno."

Tou poslední větou si můžete být jistí. Děčín se dnes podívá do druhého finále ČP za posední čtyři roky a s autobusem svých fanoušků v zádech bude večer toužebně vyhlížet první trofej klubových dějin. "Na Prostějov vlítneme a uvidíme, na co to bude stačit."



Se zcela opačnými pocity hovořil po prvním semifinále pardubický centr Zbyněk Pospíšil, který se nedávno vrátil do zápasového rytmu po překonané plicní embolii. S týmem si musel vytrpět hořké zklamání. Beksa tak nenaváže na trofejový úspěch z prvního ročníku ČP z roku 1994.

"Při té letošní šanci pohár vyhrát je zklamání určitě ještě větší. Na zápas jsme navíc byli dobře připravení," smutnil pivot.

"Celkově nepadalo moc bodů, což svědčí o naší dobré obraně. V útoku nám to ale trochu skřípalo. Na druhé straně i Děčín byl na nás dobře připraven. Bohužel, na konci mu spadlo pár střel a nám ne, a to rozhodlo."

Podle Pospíšila Beksu nejvíc nezalomily závěrečné trojky soupeře, ale spíš útočné doskoky Děčína a druhé šance z nich. JIP přitom Severočechy udržel na solidních 10 doskocích v útoku a 8 bodech z druhých šancí.

Na adresu trojkové bídy týmu centr jen smutně dodal: "Pozice jsme měli docela dobré, ale někdy to tam prostě nespadne. Dnes jsme jich potřebovali pár dát, ale nedali, naopak Děčín dal tři v posledních čtyřech minutách."

Beksa se musela vyrovnat se zásadní absencí Dušana Panduly. Jeden z nejužitečnějších hráčů NBL má po zranění z pondělního ligového zápasu naordinován několikadenní klid. "Dušan nám samozřejmě chyběl. Tým vždycky nabíjí energií, je agresivní v nájezdu i výborný střelec, ale my jsme sem přijeli vyhrát i bez něj. Bohužel se to nepovedlo."



Už do půle tak ležela velká tíha na rozehrávači Sandersovi, který se snažil pro tým urvat i závěr. Měl vedle enormní snahy Walla dostat větší podporu?

"Asi ano. Pro něj to bylo hodně náročné. Děčín věděl, jak se na něj připravit, přesto odehrál výborný zápas. A je fakt, že na konci to bylo hodně na něm a my jsme mu nepomohli tolik, kolik bychom měli."

Americký matador si v řadě závěrečných útoků bral své obránce na záda ke hře v dolním postavení. Ač tím Děčín vystavoval do nebezpečných situací, jeho akce se setkaly jen se střídavým úspěchem. "Pokud proti Ellovi stojí hráč, který není tak fyzicky vyspělý, umí tuhle hru využívat a je to jeho silná stránka. V podstatě ve všech zápasech sezony, kdy fyzickou převahu měl, jsme ho takhle chtěli využít. Takže i s Děčínem to byl záměr," podotkl Pospíšil, který se rovněž vyjádřil na téma efektivity hry obou týmů v sestavách s jedním dlouhým.

"Vypadá to, že Děčínu to asi sedělo víc, protože my jsme tam měli problém na doskoku. Děčín takový problém neměl a tlak v bedně měl větší," řekl Pospíšil. I v tomto případě ale čísla hovoří trochu jinou řečí. Zatímco pro první půli centrova slova platila, neboť tam Děčín vyhrál na doskoku 19-16 a jediné tři obranné doskoky pardubických gurdů měl na kontě Kotas, druhou půli Beksa Děčín na doskoku rozdrtila 31-17 a na útočném 11-3. K vítězství ji to však nedovedlo.

Vyzyvateli Severočechů ve finále se stanou prostějovští Orli. Utká se tak druhý s třetím aktuální tabulky NBL. A top skórer Ariete Jan Tomanec s 18 body si tak mohl řádně oddechnout. Zdolání Brna (75-67) totiž vůbec nebylo snadnou záležitostí.



"Ukázalo se, že to byl ošemetný zápas. Do finále tu chtěli všichni a pro nás je už teď jedno, jestli naším soupeřem je Děčín, nebo Pardubice. Hlavně to musíme dotáhnout."

Power forward musel vyzdvihnout i houževnatý výkon domácího Mmcité, které nebylo daleko od úspěchu. "Brnu se teď daří a zahrálo dobře. Skoro celých 40 minut jsme nemohli nic vypustit a museli hrát naplno. A byla to i pěkná podívaná pro diváky."

Přes Tomancova slova se po téměř tři čtvrtiny utkání zdálo, jakoby Orli spoléhali na svou úlohu favorita a místy působili letargicky.



"Podle mě jsme nic nepodcenili. Spíš to bylo tím, že Brno bojovalo. A i když jsme odskočili na sedm bodů, udělali jsme pak třeba dvě hloupé ztráty nebo zvolili špatnou střelu a Brno bylo zpátky ve hře," nesouhlasila opora Orlů.

Tomancem zmíněné ztráty byly nedílnou součástí vyrovnaného průběhu zápasu. A Orli jich měli na kontě 16 už za 34 minut. "To je docela velké číslo, naštěstí jsme vyhráli i s tím. Bývalo nás to mohlo mrzet," podotýká power forward, který za ještě větší problém označil 14 útočných doskoků Brna. "To je hrozně moc. Některé útoky dávali i načtyřikrát. My jsme se na tohle připravovali, ale stejně nám tam skákali."

Za výkon v klíčové závěrečné čtvrtině musel zkušený hráč pochválit mnohem mladšího kolegu rozehrávače Radovana Kouřila, který tuto sekvenci odehrál jako protřelý mazák.



"Nevím, jestli to byla jeho nejlepší čtvrtina v téhle sezoně, ale zahrál velice dobře a dokázal zastoupit Romana Marka. Tohle je naše výhoda, že není důležité, jestli hraje první nebo druhý rozehrávač. Radovan za to i přes svůj mladý věk umí vzít, tým podržet a potáhnout k vítězství."

Duel provázela stejně jako v prvním semifinále pořádně bouřlivá kulisa, což pro Jana Tomance znamenalo ještě o jeden problém navíc. Proč?

"Ani nebylo slyšet, co se hlásilo za signály. Hráči tak museli akce ukazovat posunky, s čímž já mám trochu problémy. Na dálku totiž nevidím, co tam rozehrávač ukazuje, a tak mi hráči, co jsou ke mně blíž, musí pomáhat. Nebo ukazuju já jim, jestli jsem viděl dobře," přiznal se semifinálový top skórer Orlů.

Na to, že neviděl, slušná práce.  



V brněnském dresu velký výkon, zejména v prvním poločase, kdy tým táhl, ukázal 21letý domácí rozehrávač Ondřej Šiška (na spodním snímku), po příchodu Stevena Bennetta aktuálně víc alternující na pozici shooting guarda.

"Šli jsme do zápasu s tím, že bojovným výkonem můžeme jenom překvapit. Třicet minut jsme se drželi, dokonce jsme se dostali i do vedení, ale ve čtvrté čtvrtině nám tam nepadly nějaké střely a Prostějov ukázal kvalitu svého kádru. Navíc nám v poslední čtvrtce dával hodně košů z druhých šancí," bilancoval bytelný playmaker s mírami 190/94.

V zápase se zejména v jeho závěrečné fázi na hřišti potkával s dalším mladým point guardem, Orlem Radovanem Kouřilem. Jako výzvu navíc ale tento souboj rozhodně nebral. "Radek je určitě dobrý rozehrávač se zkušenostmi ze zahraničí. Ani jsem si ale neuvědomoval, že stojíme proti sobě."

Co si Ondřej naopak uvědomoval a užíval velmi silně, byla atmosféra utkání. "Byla neskutečná, asi nejlepší, co jsme v Brně za sezonu měli. A náš největší fanoušek pan Čihák byl zase neuvěřitelnej! Doufám, že aspoň půlka diváků přijde i na sobotní zápas o třetí místo."  

A ještě jedna věc musela s Šiškou přijít na přetřes: jeho skokanské a letecké schopnosti. Občas se totiž při své vzdušné pilotáži objevuje s hlavou až na úrovni obroučky. Nechtěl by si třeba v blížícím se All-Star NBL střihnout jako žolík i soutěž dunkerů?

"Těžko říct, v lize je hodně lepších smečařů, s vyšším výskokem. Ale proč ne, nějaký kousek by se do soutěže určitě našel," sbírá hozenou rukavici jeden z poměrně nečekaných tahounů letošní sestavy Mmcité.