Pod povrchem 6. postupu v řadě: skoro kat Balvín, gladiátor Welsch a trenérovy objevy z NBA sezony

ECHO POSTUPU V EUROCUPU   Některé zápasové momenty si jen stěží vybavoval a slangově řečeno, byl "grogy". Mluvil tak vyčerpaně, jako by právě skončil poslední zápas sezony. Nebo jako by zrovna po nemilosrdné řeži opustil ring Rocky Balboa. Jenže Jiří Welsch, z hlediska zastávané pozice a věku asi nejvytíženější muž letošní nymburské sestavy, v úterý večer v útrobách pražské Tipsport arény neviděl ještě ani na dárky pod vánočním stromkem. A po pravdě, po tom programu, kdy od 26. listopadu do 9. prosince Nymburk hrál z šesti zápasů pětkrát venku (Oldenburg, Děčín, Tallinn, Riga, Řím) a před rozhodujícím utkáním sezony přišla ještě v pátek Opava a v neděli CSKA, je skoro s podivem, že ten zápas se Sevillou, do značné míry rozhodující o úspěchu a neúspěchu sezony, nakonec pro něj i celý tým dopadl dobře.

"Asi jsme to nakonec zvládli vůlí, ale upřímně - nevím, kde se to v nás ještě vzalo. Sám jsem měl už od druhé čtvrtiny (fyzickou) krizi, která střídavě odcházela a zase se vracela," přiznal v lednu 35letý basketbalový gladiátor (v utkání 10 bodů, 6 asistencí za 33 minut).  

Měl pravdu. Ničím jiným než vůlí tohle utkání posledního 10. kola základní fáze Eurocupu ani zvládnout nešlo. Ne poté, co si tým hrábl až na dno sil nedělním celozápasovým naháněním CSKA, kde nebyl prostor pro to říct si v jakýkoli moment: "Teď už se budeme šetřit na Sevillu."  

Nymburk úterní výhru v kulise 1500 diváků potřeboval, aby pošesté v řadě pronikl ze základní fáze Eurocupu a zejména se přiblížil naplnění klubového cíle o postupu mezi nejlepších osm. Po dramatu s prodloužením, jež bylo s úspěšnou koncovkou na programu už podruhé z pěti domácích utkání, ji nakonec v porodních bolestech urval (91-82).



S největší pravděpodobností by se tak ale nestalo, pokud by hosté hráli celý zápas s plnou sestavou a nestáhli své základní hráče už po pár minutách. I Petr Benda, v hodnoceních vždy velmi střízlivý a neeuforický, férově přiznal přímo do TV kamery: "Porazili jsme béčko Sevilly. A pokud takhle budeme hrát i dál, nevím, jestli ještě uděláme v soutěži nějaký úspěch."

Celek z Andalusie, který si postup zajistil už před tímto utkáním, měl naštěstí pro Středočechy aktuální priority nasměrované k ACB, kde mu s bilancí 3-8 neustále bliká nad hlavou červený maják.

"Hrát Sevilla v plné sestavě, s naším výkonem bychom asi na postup nemohli pomýšlet. Na to se ale historie nebude ptát," dodal ještě Benda, který k vítězství přispěl velkým výkonem s 16 body (+24) a 7 doskoky, když zejména v závěru hodně těžil ze spolupráce se Simmonsem. "My se bohužel s jejich nečekanou sestavou dlouho neuměli vypořádat, protože jsme se dva dny chystali na úplně jinou. Z jejich strany to ale bylo logické: postup měli jistý a já jsem aspoň rád, že když nám ve skore utekli, my jsme se z toho pokaždé vyhrabali."

"Nechci říct, že prohrát s jejich druhou pětkou by byla přímo katastrofa, ale zklamání by to určitě bylo," přiznal Luboš Bartoň, jeden z mužů závěru utkání a autor 10 bodů včetně tří trojek. Forward ovšem také upozornil na zrádnost hry proti méně používaným hráčům soupeře.



"Pro nás to bylo v určitém směru ještě horší. Člověk se v přípravě soustředí na ty základní hráče a pak najednou naběhne do hry někdo jiný, kdo ani není moc naskautovaný. Myslím, že Sevilla chtěla vyhrát, jen to nebrala tak vážně. Šetřila opory a my jí to naší krkolomnou hrou málem nechali."

Celá situace mohla potenciálně nabýt ještě tragičtějšího rozměru. Do role hlavního nymburského popravčího se totiž celý zápas situoval v Eurocupu i ACB letos jen minimálně využívaný centr Ondřej Balvín. Ten svůj 38minutový výkon vyšperkoval 13 body (-14 v plus/minus), 19 doskoky a 4 bloky, když zapsal o parník nejvyšší validitu z týmu. Mimochodem: 19 doskoků znamená třetí nejvyšší číslo v dějinách Eurocupu a vůbec největší za poslední více než desetiletí! 

"Z těch 19 doskoků šlo ale 10 přes Luboše - když jsme šli do přebrání, a on to při doskoku nebral na záda," zasmál se Petr Benda na otázku k super numerům podkošového kolegy z reprezentace. Byla to samozřejmě velká nadsázka,  neboť v útoku získal sevillský centr doskoků "jen" 7.

A k jen těsně nerealizované eventualitě, že by tým mohl ze soutěže vyřadit krajan, nymburský power forward i se závěrečnou narážkou poznamenal: 

"Ondra nehrál špatně, hodně sbíral odražené balony, hlavně v obraně, kdy my už ve čtvrté čtvrtině málo chodili na útočný doskok (přesto v utkání měl tým celkem 19 útočných doskoků). A v útoku těžil z našich chyb, kdy jsme nahoře zaspávali, a on pak byl sám pod košem a dával jednoduché body. Ale dobře to pro nás dopadlo a Ondra může v létě přijet na reprezentační sraz bez obav."



"Ondřej na začátku sezony moc nehrál, tady ale využil svou velkou šanci. On je kvalitní hráč a ve hře má výkyvy jen kvůli výpadkům koncentrace. Proti nám byl motivovaný a svou výškou, váhou i pohybem kolem koše nám dělal velké problémy," komentoval výkon repre spoluhráče i Jiří Welsch.

A do třetice na adresu obra Luboš Bartoň: "Chytil se a měl hodně doskoků. On je hráč, co sleduje míč, a jde za ním. Tak získává i většinu bodů a těží z toho i v národním týmu.  Je hrozně dlouhý, na tyhle balony má čuch, a i když jsme ho párkrát odstavovali, stejně si ten míč vzal."  

Nymburk do poločasu až na výjimky precizně (včetně po čase efektivního využívání taktických nestřeleckých faulů) bránil a v útoku tažený 10 body Burnse stále mírně vedl, když Sevilla po úvodním náskoku (10-15 po 5 minutách, ještě se základními hráči) dala za dalších 14 minut pouhých 10 bodů. Domácí ale sráželo nevyužívání podkošových situací (Stutz) i nadějných brejků (Simmons), a proto se jim nedařilo ve skore odskočit. Když se pak Nymburk i kvůli doléhající únavě proztrácel třetí čtvrtinou k manku 47-56, vypadalo to s ním už zle nedobře.

Ve čtvrté periodě ale česká veteránská legie s Welschem, Bartoněm a Bendou dokázala najít poslední zbytky sil k maximálnímu tlaku v obraně, jenž hosty nutil ke ztrátám (v utkání 20), a Nymburk se i pomocí trojek (celkem 28/11) postupně vracel do zápasu. "Jo? Já fakt nevím, nedokážu si to už nějak vybavit. To jen nějak vyplynulo ze situace," reagoval Jiří Welsch tázavým pohledem na jednoho z novinářů při dotazu směřujícímu k důležitosti starších nymburských mužů ve čtvrtém dějství.



Za stavu 68-71 ovšem svých 11 trojek měla i Sevilla a poslední dvě minuty se změnily v nebývalé drama. Hosté vedli 72-74 a po Balvínově dopichu v čase 39:40 ještě 74-76, ale závěrečné akce pro Nymburk zvládl Simmons, který 30 minut nabízel v zápase jen velmi málo (3 body), aby končil na 18 bodech a 11 asistencích! Na 76-76 těsně před klaksonem čtvrté čtvrtiny vyrovnával z jeho přihrávky zcela volný Benda. Duu B+S pak kompletně patřilo i prodloužení, jež už Nymburk ovládl.

"Tam už rozhodla naše větší zkušenost. Oni hráli s hodně mladými hráči a my to prostě chtěli víc. Chvílemi to ale byly nervy, když se nám v posledních pár minutách míč několikrát neuvěřitelně vykroutil z koše, a jim v zápase naopak spadly neuvěřitelné koše, včetně dvou trojek o desku," pravil rozehrávač Welsch.

"Oni ke konci už moc nestíhali naše pick and rolly a pick and popy. Byli tam příliš pozdě a nevypomáhali si jako prvních 30 minut, což jsme využili na konci čtvrté čtvrtiny i v prodloužení v každém našem útoku, a většinou z toho byl buď koš, nebo aspoň dobré zakončení," pochvaloval si Petr Benda

Luboš Bartoň dodal, že Benda se Simmonsem byli v závěru exkluzivní volbou pro útoky domácího týmu. "Buď měl střílet Simmons, nebo sbíhat Benďák. A jestli se obrana scukne, někdo musí zůstat volný, což někdy vyšlo i na mě. Sevilla udělala v závěru pár chyb, které jsme využili, a taky jsme měli štěstí na trefy z dálky."



Podle zkušeného forwarda je nymburská hra hodně založená na střelecké produkci Simmonse. "Pokud se mu ale nedaří, musíme hledat jinou variantu, což dnes bohužel nevycházelo. Soupeř trefoval i haluze, na což jsme poslední měsíc už zvyklí, ale Tre se naštěstí na konci chytil. V těch situacích co byl, už prostě musel střílet."

Zajímavostí koncovky čtvrté čtvrtiny bylo i to, že kouč hostů Roth si po vyrovnání Nymburka necelých pět vteřin před koncem nevybral svůj třetí oddechový čas (jeden si vzal v 28. minutě a druhý v 34.). Na pohled se zdálo, že Sevilla výsledek skutečně mnoho neřešila, kapitán reprezentace Bartoň však bez ohledu na situaci tento tah schválil.

"Po inkasovaném koši to dává při okamžitém rozjetí útoku určitou výhodu. Po timu se totiž celá obrana zkonzoliduje a ta výhoda už není taková. Dvě vteřiny do konce by to bylo jistě jiné, ale při pěti je podle mě lepší si time nevzít a jít do nepostavené obrany."

Kouč Kestutis Kemzura po utkání ocenil zkušené matadory a kromě již řečeného viděl jako velký problém, že soupeř doskočil příliš míčů, kdy z celkových 40 doskoků měl na kontě prakticky polovinu Balvín. "Stutz, možná kvůli své menší zkušenosti nebo tlaku, nám moc nepomohl, Chris Burns měl dobrý a aktivní útok (nejlepší střelec s 19 body), ale v obraně jsme s ním na hřišti byli zranitelní," zmínil například limity dvou letních podkošových posil.



A když se stočila řeč na vzedmutí Simmonse, neopomněl kromě jeho bilance trojek 12/4 ("Měl otevřené střely a já mu říkám, že takové si musí brát") komentovat ani další aspekty nejen Američanovy útočné hry. "Dělali jsme chyby i ve snadných situacích. Třeba v první půlce jsme po dobré obraně šli do protiútoku 3 na 2, ale asi čtyřikrát jsme ho nedokázali zakončit, když naše přihrávky přicházely pozdě. Dril 3 na 2 přitom opakujeme skoro každý trénink. Pokud tedy trénujeme?"

Právě poslední větou se litevský kouč dostal k tématu, jež se jako červená nit vine už pátý rok v řadě celou nymburskou sezonou. Kemzura se většinou ošívá, když má o únavě a tíze téměř 80zápasového programu hovořit, protože nechce, aby to znělo jako výmluva, ale ať chce nebo ne, je to stále ten nejdůležitější faktor ovlivňující výkonnost jeho celku.

"Sevilla byla čtvrtým zápasem za sedm dní. My navíc nejsme mladý tým, pro který by to ale bylo podobně těžké takový program fyzicky ustát. My se snažíme hráče různě šetřit, ale v neděli s CSKA nešlo hrát s půlkou energie. Musíte mít respekt k fanouškům, co přišli, k soupeři i sami k sobě," podotkl trenér.



Při otázce na to, zda si většího dopadu únavy při vyšším věku řady hráčů byl dopředu vědom, kouč odpověděl:

"Máme tým, jaký máme, a snažíme se, jak to jde, šetřit některé hráče v ligových utkáních. Hráváme je i s širší rotací, ale stejně se každý zápas nasčítává. Postupně jsem zjistil, že nejhorší variantou je, když hrajeme ob den jako teď s CSKA a Sevillou. V úterý jsme hráli v Římě, v pátek doma s Opavou, v neděli s CSKA a dnes se Sevillou. Není čas trénovat, zlepšovat se a je těžké podávat konkurenceschopné výkony ve třech soutěžích. A i když jsme s tím počítali, někdy zvládneme se s tím vypořádat a jindy to na nás prostě dolehne."

V čem si kormidelník třetího týmu z MS 2010 vzal ponaučení ze zkušenosti z minulé sezony, tedy vedle co nejčastějšího šetření zejména starších hráčů v lize a co nejširší rotace sestavy?

"Minulou sezonu jsme v podstatě pořád i v NBL hráli s jednou sestavou, neboť Nymburk jako klub má závazek i vůči domácí soutěži," podotýká Kemzura. "Jenže vedle hraní nesmíte zapomenout ani na spoustu cestování. Možná do budoucna - a já tu předesílám, že nejsem proti starším zkušeným hráčům, protože s nimi pracuju rád, učím se od nich a je to s nimi mnohdy snazší, neboť leckteré detaily chápou rychleji - bude třeba větší rovnováha mez staršími a mladšími."

Řešení situace ještě větším rozšířením soupisky Kemzura sice připouští jako možné pro zlepšení situace, ale nikoli jako všespasitelné. "Další otázkou by pak byly tréninky. Jak je řešit, když by v mužstvu bylo už třeba 20 hráčů? To už by byly vlastně dva týmy. Vzpomínám si, že když Maccabi Tel Aviv před časem hrálo souběžně domácí soutěž, Adriatickou ligu a Euroligu, trenér Blatt (Kemzura mu kdysi dělal asistenta v Petrohradu) mi říkal, že to bylo něco neuvěřitelného. Neměli vůbec žádný čas na trénování, a i když při cestování využívali charterové služby, trápili se. A teď ani nemluvím o fyzické stránce věci, ale vůbec o přípravě, protože co jde stihnout za jeden den přípravy na příštího soupeře? Projdete si tak maximálně akce a zastřílíte si. Ale třeba naučit hráče, jak, odkud, kam a kdy je třeba dát určitou přihrávku v některé akci, už ne. Pořád se totiž hlavně snažíte ušetřit energii. Takže tohle je velký problém."



A trenér své nové poznatky rozkrývá ještě dál. Podle něj energie vkládaná do utkání je v současném basketbale natolik důležitá, že dělá 10-12 bodů rozdílu. "Když energii máte, hned vaše hra vypadá úplně jinak. Stačí se podívat na některé naše zápasy. Cítíme, že když ti starší hráči dostanou den volna navíc, vrátí se s úplně jinou energií a vše rázem funguje: běhají, brání, trefují své střely."

Kemzura jako ideální ilustrační příklad řečeného nabídl domácí zápas s Charleroi. "V něm jsme vůbec neměli nohy a taky jsme nemohli nic trefit. Hráli jsme ve středu po nedělním zápase v Tallinnu, oni naopak měli po lize nějakých pět dnů pauzy a byli čerstvější."

"V dnešním basketbale je vše vyrovnané a po stránce herní, hráčské i taktické jsou mezi týmy jen malé rozdíly. Ta energie ale rozdíl dělá. Teď nad tím ale nechci brečet. Dál se s tím snažíme pracovat a například nakládat víc mladým. Tady bych si vzal jako příklad Tomáše Pomikálka, Martina Kříže nebo i Matěje Svobodu. Hlavně první dva loni nehráli tolik jako teď, kdy mají průměry v lize ke 30 minutám, a jejich bodové i jiné příspěvky už jsou velké."