Patálie nevinných bratří Jordanových

 

Nosit na zádech stigma a břemeno s nápisem "Jsem synem Michaela Jordana" je jedním z těch vůbec nejtěžších údělů. Dvacetiletý Jeffrey, starší ze synů jedné z největších legend profesionálního sportu, to dobře ví.

Autogramy rozdával už na základce. Tři z jeho utkání v posledním roce střední školy se vysílala celostátně. Každý jeho krok je detailně sledován. Jeffovi (na snímku s číslem 13) však shůry nebyly darovány nůše otcova talentu a při 185 centimetrech výšky musel být na univerzitě Illinois, kde studuje psychologii, vděčný i za pozici střídajícího rozehrávače.

Ač mu prorokovali lepší vyhlídky do třetí sezony na škole, v červnu se rozhodl tým opustit a soustředit se jen na studium a budoucnost mimo basketbal. Jako druhák točil skromných 8 minut, jako nováček ještě o tři méně. Málokdy vůbec vystřelil a za dva roky nastřádal 58 bodů a 42 asistencí.

 

Přitom trenéry udivoval 120ticentimetrovým vertikálním výskokem a velmi slušnými dunkerskými schopnostmi.

 

Kouč Bruce Weber byl jeho odchodem víc než zaskočen, i když už během sezony o budoucnosti svého svěřence diskutoval s oběma rodiči. Jeden z Jeffových nejbližších kamarádů a soupeř na univerzitě Northwestern Michael Thompson, však jeho pohnutky chápal.

 

Lovci autogramů, nekonečné otázky na otce, lidi civějící na něj, kdekoliv se objevil, očekávání, jež nemohl naplnit. A zklamání zástupů, když viděly, že není nijak výjimečný. Kvůli většímu soukromí se ze studentské ubytovny radši odstěhoval do vlastního bytu. Na čas dokonce od basketbalu odešel k americkému fotbalu.

 

Když mu Weber během studia přiřknul právo na plné školné, kritici hned vyrazili do útoku, nechápajíc, proč by někdo takový školné potřeboval. A když se na zápase objevil otec, i dospělí muži se začali chovat jako pomatení puberťáci.

 

"Tohle všechno ho někdy hodně dostávalo dolů," poznamenal Thompson.

Sám Jeff říká: "Vždycky jsem chtěl být normální. Nechtěl jsem vůbec vyčnívat, takže když se na mě na střední zaměřila pozornost celostátního charakteru, nebyl jsem na to absolutně připravený."

"Je velmi tichý," dodal i trenér Bruce Weber.

Od otce se však Jeff "odstřihnout" docela nechtěl. Přestože jako číslo dresu si vybral 13 kvůli narození mámy Juanity a nechodí s vyholenou hlavou, na těle má vytetované známé tátovo logo a panorama Chicaga jako bonus.

Unáhlené rozhodnutí se Jeffreymu přes léto rozleželo v hlavě a z kraje podzimu se tak ohlásil v kanceláři basketbalového oddělení, aby poprosil o návrat. Trenér byl potěšen, i když nejdřív musel požádat o vyjádření zbytek týmu. To bylo pozitivní. 

 

"Vrátil jsem se, protože jsem to sám chtěl. A víc si teď i věřím," prohlásil Jeffrey.

Úvodní dva zápasy sezony ještě nemohl hrát, protože byl v trestu. V létě, kdy už nepočítal s návratem do týmu, se totiž zúčastnil turnaje, který nebyl v souladu s pravidly NCAA.

UCF totiž dobíhá poslední rok exkluzivního pětiletého kontraktu v řádech milionů dolarů s konkurenčním Adidasem a jeho zástupci oznámili, že v této situaci firma další smlouvu se školou nepodepíše.  

 

Že by se někdo z rodiny Jordanů vzdal niků, si jde asi těžko představit. Zástupci školy navíc prý Marcusovi při lákání na univerzitu zaručili, že může zůstat u svých bot a s Adidasem že to vyřeší.

 

191 centimetrů vysoké křídlo se navíc hned ve svém prvním roce ukazuje ve velmi dobrém světle. Za 21 minut doručuje 7 bodů, je pátým střelcem týmu a připsalo si už i 23bodový zápas. A zdá se, že bude čím dál lepší...

 

Petr Hamták