Panamerické hry vyhráli Portoričané, poražený domácí finalista Mexiko vyřadil nakonec bronzový celek USA

José Juan Barea byl posledním, kdo si připsal body na basketbalovém turnaji Panamerických her. Tři sekundy před koncem finálového zápasu. Možná v Guadalajaře ani nebyl zajímavější hráč než on, takže tahle tečka patřila sedmadvacetiletému hráči právem. Tím spíš, že to byl vítězný koš.

Portoričané zdolali v utkání o zlaté medaile domácí Mexičany 74:72. Barea svým jumperem rozhodl drsný zápas, v němž se soupeři několikrát vystřídali ve vedení. Předtím pomohl svým barvám tak jako na celém turnaji - výbornou defenzivní hrou. Díky ní byl po právu vyhlášen nejlépe bránícím hráčem turnaje.

Ostatně, ankety ovládli Portoričané zcela jasně. Unikla jim pouze jedna individuální cena.

Barea je rodilým Američanem, vyrostl na Floridě, na univerzitu chodil v Bostonu a jako nedraftovaného jej v roce 2006 angažoval Dallas. Po půlročním angažmá ho klub sice poslal do Forth Worth Flyers, hrajícího D-League, ale on se zanedlouho vrátil a v dresu Mavericks to dotáhl až k letošnímu titulu šampiona. Je teprve druhým Portoričanem, který takové mety dosáhl.

Zároveň je to přece jen prcek. Oficiální statistika NBA u jeho jména uvádí šest stop (asi 183 centimetrů). On sám ale nedávno v jednom z rozhovorů vyprskl smíchy, když na otázku po své skutečné výšce odpověděl: "Je to pět stop a 11 palců. Když mám dobrý den..."

Po jeho střele ve finálovém zápase měli Mexičané ještě šanci odpovědět, ale jejich střelecký pokus skončil na obroučce. Nejsmutnější v celku poražených byl Lorenzo Mata-Real, hrdina semifinále proti Spojeným státům a oficiálně nejlepší pivot turnaje.

Také tento čtyřiadvacetiletý hráč se narodil ve Spojených státech, konkrétně v Kalifornii, a sportovní kariéra jej přivedla až na slavnou UCLA. Tamní Lakers ale o jeho služby nestáli, a tak přes japonskou kličku odešel do vlasti svých rodičů a hájí barvy Xalapy Halcones.

Ještě by se ale rád prosadil v USA, a proto bral jako zadostiučinění, že Mexičané vyřadili celek severního souseda, složený z hráčů Development league a vedený také trenéry z této pobočné ligy NBA. Ukázalo se, že výběr nebyl špatný, ale v jeho středu se nenašla žádná osobnost, tahoun.

Američané alespoň získali bronzové medaile po výhře v zápase o třetí místo 94:92 nad Dominikánskou republikou. Výrazný podíl na tom měli také Justin Dentmon z nově utvořeného celku Texas Legends a Leo Lyons z Austin Toros. na oba si určitě ještě vzpomene izraelské publikum.

Dentmon hrál předloni za druholigový Hapoel Afula a Lyons strávil jeden rok v Hapoelu Jeruzalém a druhý v celku Gilboa/Galil. To z nich ovšem žádné hvězdy Panamerických her nedělá.

A tak byl nejzajímavější postavou výpravy basketbalové velmoci vlastně trenér. Nathan Moe Tibbets koučuje v D-League hráče Tulsa 66ers ve městě, kde žije. V historických tabulkách University of South Dakota jeho jméno figuruje hodně vysoko, ale jako hráč to pak už dál nedotáhl.

Jelikož získal pedagogické vzdělání, začal se věnovat vlastní firmě TIBBS Basketball, v jejímž rámci vyvinul vlastní vývojový a tréninkový program. Tibbetts po zisku bronzu přemáhal slzy, protože za celou dlouhou kariéru je to první medaili, kterou mohl nechat houpat na krku.