Palyza o údivu nad euroligovým Eurocupem, nových pořádcích u mistra, zcela jiné hře a křídle Welschovi

Small forward Nymburka Lukáš Palyza není pouze hráčem. Je také zaníceným pozorovatelem a studentem hry, a i proto se před startem nejnadupanější sezony eurocupových dějin stal respondentem Basketmagu, aby vedle Eurocupu hovořil i o okolnostech premiéry ve VTB lize, citelných absencích v týmu, přístupu a útočných i obranných strategiích nového kouče Kemzury, změně pravidel, své třetí sezoně i nových možnostech na hřišti. Na řadu však přijde i návrat Jiřího Welsche na křídlo, noví rozehrávači týmu, ukrutně náročná eurocupovo-euroligová skupina i přesun domácího prostředí pro evropské bitvy z Pardubic do Prahy.

Lukáši, jak složité bylo pro tým vyrazit na první vrchol sezony, euroligovou kvalifikaci, bez prvního rozehrávače Reynoldse, kterého kouč po blíže nespecifikovaném sporu nechal v Nymburce?
Bylo to určitě komplikované. Po pravdě, naše příprava byla hodně narušená. Sešli jsme se druhý týden v srpnu a chyběli nám čtyři reprezentanti, což už samo o sobě byla znatelná ztráta. Do toho se přidala nějaká zranění v přípravě a pak jsme odjeli na kvalifikaci Euroligy bez prvního rozehrávače, který se v přípravě jevil dobře. No a vypadli jsme hned ve čtvrtfinále, což byla škoda. Banvit není až tak silný tým a měli jsme na to ho porazit. Nemůžeme se ale na absence příliš vymlouvat. Musíme se vzchopit, protože nás čeká dlouhá sezona. Kádr máme slušný, trenéra výborného, ovšem je také pravda, že pokud chceme uspět, musíme udělat vše proto, abychom byli zdraví a na soupisce měli dvanáct vyrovnaných lidí. Když bychom jezdili na utkání po Evropě v devíti deseti, nebylo by to při tak náročné sezoně optimální. (rozhovor vznikl těsně před posílením o Martina Rančíka)

Jak to se všemi absentéry aktuálně vypadá?
Petr Benda je po artroskopii kolena a asi ještě 14 dní se nezapojí do zápasů. U Treho Simmonse a Dylana Page záleží spíš na jejich pocitu a taky na tom, jak na ně trenér a celý realizační tým bude tlačit, protože jsou jedněmi z klíčových hráčů a my je potřebujeme. Na druhé straně, pokud je možnost vynechat týden, aby se jejich stav ještě zlepšil, asi je rozumné počkat déle. Už ve středu nicméně začínáme Eurocup, kde určitě nebude Petr, a start Dylana s Trem bude záležet na rozhodnutí trenéra a taky na jejich pocitu. Oba už déle netrénovali, uvidíme. Pokud se někdo bude cítit dobře, možná může nastoupit... Já mám ale hlavně dobrý pocit z toho, že i když nám chybí tři hráči - a to je rozdíl od situace, kdy to bylo za trenéra Ginzburga víc postavené na třech čtyřech individualitách, k jejichž produkci ostatní občas něco přidali -, jsme schopní stále hrát slušně. Možná to zní troufale a já budu po středě vypadat jako trouba, protože stát se může cokoliv, ale máme pořád dost dobrých hráčů na solidní výsledek.   



V poslední sezoně byly pozice rozehrávače a obecně guardů plné různých problémů, ať už kvůli zraněním nebo jiným důvodům. Co lze čekat od letošní hlavní posily na pozici 1 Reynoldse?
Já bych ještě dodal Thomase Massambu, který přišel na try-out, zalíbil se a v týmu zůstává. Bude to slušná rozehrávačská dvojice. Ani jeden nevyniká střelbou, což je oba nutí extrémně pracovat pro tým, jak v obraně, tak v útoku ? tím, že vytvářejí pozice pro ostatní. Pod izraelským vedením jsme měli v minulých sezonách tendenci soupeře z perimetru spíš přestřelovat, což je takové nejisté. Dnes to vypadá trochu jinak, snažíme se to tlačit co nejvíc na pivoty, protože evropský basket se tak hraje. A pokud je pod košem hráč jako Mahalbašič, Rado Rančík nebo Benda, tak se to musí využít. Jsou tam síla i zkušenosti. Další věc je, že mezi pozicemi rozehrávače a křídel se smazávají rozdíly, každý musí umět s balonem, najet a něco vytvořit pro ostatní. Je to teď systematičtější, víc založené na určitých pravidlech a méně "run and gun" (sprint dopředu a okamžitá střelba). Už asi neuvidíte momenty, že hráč přeběhne hřiště a po pěti sekundách vypálí za tři. Oba rozehrávači jsou dobří obránci, menší, rychlí a hodí se do systému kouče Kemzury. V útoku se netlačí do zakončování přes obránce nebo z odskoků. Minulý rok tu byl třeba Tweety Carter, který měl potenciál dát pět šest trojek za zápas, ale někdy to už moc valil na koš a ostatní jen přihlíželi. To se letos nestane.     

Bude třeba i Rado Rančík hrát teď víc zpod koše? A byly tak jeho trojky 8/6 z Tallinnu spíš výjimkou?
On je samozřejmě dominantní a tvrdý hráč, který umí i zády ke koši. Nebude to ale jen přes něj. Obrovský přídavek do naší hry je i Rašid Mahalbašič. Pivot kolem 210 čísel a 120 kil, přitom pod košem vypadá strašně lehce, umí dobře fintovat a dělat pivotové obrátky a těží z toho body. Trenér s ním hodně mluví a on běhá přesně tam, kam má. V kombinaci s Radem jsou optimální dvojka. Až se uzdraví Dylan a Petr, a to nesmíme zapomínat ještě na Pavla Houšku, dalšího slušného hráče, tak ta síla pod košem tam bude a my to musíme využít. A Radovy trojky v Tallinnu? Náhoda to nebyla. On využil toho, že sezona začíná a skauting ještě není na takové úrovni jako později. Domácí měli dva vysoké Afroameričany, kteří zřejmě nepochopili, co je Rado za hráče, nedostupovali k němu a on to trestal. Během pěti minut tam vysázel tři trojky a to nám strašně pomohlo.

Jde výsledek z Tallinnu považovat při tolika absencích i za trochu nečekaný, nebo soupeř nebyl až tak silný?
Je to sporné, nicméně vstoupit do soutěže výhrou je plus, ať je to proti komukoliv. Máme ovšem na víc. Zejména v obraně jsme měli velké rezervy a Tallinn i podle ostatních kluků není na takové úrovni. Hrát o něco líp a mít ty chybějící hráče, měli jsme v pohodě na výhru o 10 až 15 bodů.



Ve středu vstupujete do Eurocupu v Ostende, co od premiéry za dané situace čekat?
Soupeř málem postoupil do Euroligy, v kvalifikaci získal skalp Chimki a Banvitu a je to finančně dobře zajištěný klub. Hrají týmově, pro nás to bude mnohem těžší než proti celku se čtyřmi Američany, kteří se při individualističtější hře dají líp pokrýt. Ostende je složené ze Srbů, Belgičanů a dalších Evropanů, mají snad jen jednoho Američana. A jejich hra se mi hodně líbila. Rozehrávač Džordževič najížděl a zapojoval do útoku další hráče. Dobře si přihrávají, mají trojky i hru dovnitř. Nečeká nás nic lehkého.

O útoku jste už mluvil. Popište ještě, o kolik jiná bude pod koučem Kemzurou vaše obrana?
Už jsme se s kluky v šatně bavili, že bude diametrálně odlišná. Jistě se nemusí vždy dařit a třeba v Tallinnu obrana nebyla nic moc, ale trenér Kemzura to má mnohem víc postavené na pravidlech, drilování a tréninku. Nenechá věci zajít tak daleko, že by až před zápasem hráči řekl: "Tak, od tebe čekám, že tady vypomůžeš, nebo tady uděláš tohle a toho budeš bránit takhle." On nás na začátku přípravy postavil všechny do jedné lajny, seznámil nás se svými drily a zákonitostmi obrany, a kdo se s tím nesrovná, tak není na hřišti nebo je podroben velké kritice. Obrana je prostě alfa a omega jeho hry. Žádné lehké koše, hodně vypomáhání ze slabé strany, je to strašně náročné. On třeba řekne: "Já po vás nechci, abyste na hřišti strávili 35 minut. Dej mi 4 dobré minuty a ukaž, že už nemůžeš, ale ať je vidět, že svého hráče v obraně zničíš. Já tě vystřídám a pak tě dám zase zpátky." On umí hráči dobře vysvětlit, co po něm chce, a na tréninku to do něj nadrilovat, aby to pak v zápase fungovalo jako reflex a neztrácel se zbytečně čas přemýšlením. Občas totiž půlvteřina nebo půlkrok rozhoduje o tom, jestli se balon získá, nebo ne. 
 
Další důležité téma je Jiří Welsch. Když máte teď dva klasické playmakery, vrátí se zpět na své křídlo, nebo ještě příležitostně bude na rozehře alternovat?
Myslím, že už alternovat nebude. Ukázal to už zápas v Tallinnu, kdy jeho většinu byl na rozehře Scottie Reynolds. Thomas Massamba tam kvůli čerstvému výronu kotníku neodehrál tolik, ale jinak budou minuty obou rozehrávačů nejspíš rozdělené 20 ku 20. Oba jsou vyrovnaní, týmoví a nemyslím, že jeden bude držen na hřišti dlouho. Půjde hodně o "tempo hru". A Jirka se vrátí na pozici 2, kde bude makat zejména v obraně a v útoku tvořit i pro ostatní. Věřím, že minulá sezona pro něj musela být extrémně náročná. Po řadě let v zahraničí, kdy hrál na dvojce v roli skórera a hráče, který si počká na balon a může pošetřit síly, se pro něj situace změnila v tom, že musel nahánět o hlavu menší rozehrávače po celém hřišti a ještě vyvážet balon a tvořit hru. Místy se na něj valila kritika, ale podle mě neoprávněně. On to zvládal. A pokud jde o chyby, ty dělá každý. Jestliže hráč celou kariéru něco hraje a pak musí hrát něco úplně jiného, nejde se divit, že to není dokonalé. Já vůbec nechci říct, že hrál špatně, ale pozice 2 mu bude sedět víc.     



Co bude rozhodovat o postupu do další fáze ve VTB lize?
První krok byl splněn. Bylo by smutné v Tallinnu nevyhrát, protože to je zrovna tým, co chceme dostat pod sebe. Cílem být v play-off se letos netajíme, což znamená skončit ve skupině mezi nejlepší šestkou. Skupina je to poměrně našlapaná, chybí vyložený favorit jako CSKA. Na druhou stranu je tam hodně vyrovnaných celků, s kterými nebude lehké hrát a bude překvapení, pokud by se nám povedlo vyhrát u nich. Ať jde o Kubáň, Rytas nebo Nižnyj Novgorod. To jsou strašně těžké zápasy, a kdo to nezažil, těžko si představí, co znamená přijet do Ruska a konfrontovat se s hrou těchto týmů. Ta je naprosto fyzická, tvrdá, pivoti 210 nebo 215, neuvěřitelný basketbal. Rozhodčí tu tvrdost dost pouští a není to sranda. Cílem bude snažit se vyhrávat doma a pak něco urvat venku. Loni jsme doma prohráli s Lyubertsy nebo s Novgorodem, a to je pak nereálné je dostat pod sebe a postoupit.

V Eurocupu zřejmě takřka všechny, kdo soutěž sledují, zaskočila kvalita vaší skupiny. Jak jste na los reagovali vy? Jen připomínám, že v druhé fázi se vůbec poprvé připojí celky vypadlé ze základní části Euroligy a letos tak jde Euroucup brát za "malou Euroligu". 
Ano, Eurocup šel hodně nahoru a bude to opravdu taková malá Euroliga. Moje první reakce byla: "Měl jsem za to, že jsme z euroligové kvalifikace vypadli, tak co to máme za skupinu?" Po pravdě, jde v podstatě o euroligovou skupinu. Téměř všichni naši soupeři v Eurolize buď byli, nebo o ni usilovali. Těžko cokoli předvídat. Zase budeme muset vyhrávat doma a soustředit se na ukořistění jedné dvou výher zvenku. Mě docela překvapila rozdílnost obou konferencí. Když se podíváte na skupiny z té Západní, všechny jsou vyrovnané a všude je 5 týmů, co klidně mohou postoupit. Kdežto ve Východní konferenci jsou ve třech skupinách vždy tři týmy jasně na postup. A divil bych se, kdyby překvapil někdo jiný, třeba z Maďarska. V tomhle máme trochu smůlu, že postup bude daleko těžší, ale nejde se na to vymlouvat. Navíc z herního pohledu si není nač stěžovat. Podíváme se do Le Mans, které loni málem postoupilo do Euroligy, pak je tam Cantú, které loni postoupilo do Euroligy, Cibona, která bude slušná, Artland představuje silný německý celek, s kterým jsme hráli v přípravě, a vše završuje Ostende, které letos málem postoupilo do Euroligy. Strašně moc bude záležet, jestli budeme hrát v plné síle a zdraví.  

Dá se předpokládat, že všechny eurocupové zápasy budete hrát v pražské Tipsport aréně?
Co jsem zaslechl, tak až 95 procent zápasů v Eurocupu i VTB lize bude v Praze. Jsou snad ale nějaké výjimky, kdy by se asi dvě VTB ligy a možná i jeden Eurocup hrály v Nymburce.



Co vůbec čekáte od přesunu z Pardubic do Prahy?
Já si nemyslím, že v Pardubicích by něco bylo špatné, nebo že by se tam nám hráčům nelíbilo. Byli jsme spokojení. O tomhle by ale asi víc řeklo vedení klubu. Nicméně to, že budeme hrát v Praze, na nás působí jakoby víc, řekněme, že je tam ta síla velkého města. Uvidíme, jak na to budou reagovat diváci a fanoušci, a co to do budoucna přinese. Byli bychom rádi, kdybychom přitáhli víc diváků, než teď naposledy chodilo v Pardubicích. Naši věrní fanoušci z nymburského kotle nás podporovat jistě budou dál a bylo by úžasné, kdyby se na nějaký zápas připojil i hokejový kotel Lva nebo Sparty, ale nevím, jestli to je reálné.

Vy máte před sebou třetí rok v Nymburce. Očekáváte, že i přes posílení sestavy by pro vás mohl být svým způsobem průlomový, jako se to stalo v případě Pavla Pumprly?
Na to se těžko odpovídá. Role Pavla pod trenérem Ginzburgem a moje role teď jsou diametrálně odlišné. Pavel byl na pozici 3 neohroženým hráčem, kouč na něj z 90 procent spoléhal v obraně a svěřoval mu i určitou část útoku. Pavel tak trávil v evropských soutěžích na hřišti třicet a někdy i více minut. Ve spoustě případů si to svou bojovností a nasazením samozřejmě zasloužil. Já se teď s ním nechci vůbec srovnávat, protože moje role je dneska úplně jiná. Nestavím si tedy cíle, aby sezona byla průlomová. Byl bych rád, kdyby moje výkony byly vyrovnanější než minulou sezonu. Už jsem párkrát v rozhovorech řekl, že jsem rád, že nový trenér ode mě vyžaduje něco jiného, než jen stát pět metrů od koše a odtud střílet. Trenér Kemzura už hráče tolik nedělí ve smyslu, že "ty jako rozehrávač budeš najíždět, ale nebudeš střílet, protože máme lepší střelce, a ty zase budeš střílet, ale ne najíždět". Teď se pozice 1, 2, 3 tak neškatulkují, berou se, jako že jde o hráče na perimetru, kteří musí svůj repertoár rozšiřovat. Nejde si myslet, že dnes bude někdo v zápase Eurocupu celou dobu "zapikovaný" v rohu a pokaždé dá pět trojek. Teď je to o pestré hře, musí se ve správnou chvíli umět najet, ve správnou chvíli přihrát na pivota nebo ve správnou chvíli vystřelit nebo naopak nevystřelit a nechat pracovat obranu. A tak je to správné. Pokud hráč je postaven do situace, kdy jako střelec mine první dvě střely v zápase a je po něm, tak takhle o basketu přemýšlet nejde. Trenér Kemzura od všech vyžaduje všechno. Vůbec mu nevadí, když si vezmu balon a rozehraju signál, nebo když otevřenou střelu vystřelí někdo, kdo není až takový střelec. Jde spíš o tempo a exekuci, aby to vypadalo dobře, jako že to je chtěné. Aby se úplně eliminovaly momenty, kdy dostanu balon, nevím, co s ním, a hledím na ostatní a ostatní hledí na mě. Takže jde o všestrannost, aby hráči v různých momentech měli co nabídnout.



Jde říct, že za izraelských koučů měla většina hráčů poměrně striktně vymezenou roli, z které se jen těžko dalo vystoupit?
Ve všeobecnosti by se to dalo takto říct. Každý měl svůj úkol a neměl se pouštět do něčeho, co mu není vlastní. Zase bych to ale nechtěl snižovat. Všechno má svá pro a proti. Oba izraelští trenéři tu za sedm let odvedli úžasnou práci, dovedli Nymburk k titulům a spoustě úspěšných zápasů v Eurocupu, VTB lize a mohl bych ještě dlouho pokračovat. Ten rozdíl mezi izraelským a litevským basketem může nicméně hráč vypozorovat už během prvních pár tréninků. V litevském basketu, což je vidět i na nejvyšší evropské úrovni, jsou hráči vedeni k maximální všestrannosti a týmové hře, založené na obraně a rychlém pohybu balonu. Nepřijímá se argument, že něco někomu není vlastní. Hráč musí být připraven na všechno.

Ještě jedna zajímavost na závěr - v zápasech Euroligy a Eurocupu se letos budou testovat některé novinky jako kratší timetouty a pauzy mezi čtvrtinami, jen jedna šestka a míč ze strany po technické chybě, nebo návrat rozskoku poté, co se o něj přetahují dva hráči. Poznáte to během hry vůbec?
My jsme se s tím mohli popasovat už v kvalifikaci Euroligy i prvním zápase VTB ligy. Jako hráči to ale moc nevnímáme. Možná ten 30sekundový timeout je takový divný, že si hráči ani nesednou. Trenér jen řekne něco rychlého a jde se zpátky na hřiště. Nikdo si v šatně nestěžoval, tohle jsou malé úpravy, co hráči ani nepocítí. A pokud jde o ty rozskoky, proč ne. To se mi líbí, je to soutěživý prvek a vlastně se jen vrací něco, co dřív v basketu bylo.

-trh-