Půlnoční interview - II. top skórerka ME se zabijáckým crossoverem: Pod tlakem rodiny na trůn dokonalosti!

Půlnoční rozhovor s dobrou respondentkou po vyhraném zápase má své velké kouzlo i na distanc mnoha set kilometrů. Když jí je momentálně druhá nejlepší snajperka celého Eurobasketu v Polsku, nemůžete si přát víc. Jedna z loňských titulních tváří Basketmagu vám tak bude poutavě vyprávět především o tom, proč pod "osobním presinkem" permanentní analýzy a kritiky svých předků stoupá na evropské a světové scéně stále výš, a proč je nyní nejen elitní střelkyní celého ME, ale často i nejlepší doskakovačkou úspěšné české skvadry. Loni v lednu pro Basketmag prohlásila, že chce být velkým hráčem, který bude mít na ruce rozhodující střely. Po roce a půl pořád teprve jednadvacítka Kateřina Elhotová své tužby začíná až nebývale razantně naplňovat.    

Katko, váš poslední duel základní skupiny s Běloruskem byl veden jako Game of the Day, ale na soupeřkách to dlouho nebylo znát.
My jsme na začátku docela kralovaly a bylo důležité na ně takhle nastoupit. Ony se nás trochu lekly a byla škoda, že v třetí čtvrtce jsme o něco povolily a ony se přiblížily. Můžeme být ale rády, že jsme nakonec vyhrály.

Váš tým je z půlky nový, naopak Bělorusky se proti MS ještě posílily o Snytsinu. Přesto jste je daly. Zněl šatnou velký oslavný ryk?
Ne, ne, nebylo to nic velkého. Každý byl rád, že jsme vyhrály, ale víme, že ještě není konec turnaje. Radovat se předčasně a usnout na vavřínech by nebylo dobré. Je ale super, že tahle výhra doufám nakopne naše sebevědomí a s tím můžeme jít už na Turecko v osmifinále. Nebude tam žádný jednoduchý soupeř a bez stoprocentního výkonu vyhrát nepůjde.

Velkou část první půlky jste hrály jako stroje. Než přišly ztráty, dělaly jste správné věci v útoku a týmová obrana se mi zdála mnohdy i lepší než na MS. Jaký je váš dojem?
Já mám radost z toho, že naše podkošové hráčky dokážou předvést to, co předvedly. Ubránit Verameyenku nebo Levčenku, to musíte už odvést hodně kvalitní práci. Obě umí hrát zpod koše i vystřelit z dálky. Jinak do toho pohybu v obraně se dostáváme pořád líp a z toho mám dobrý pocit. Každý tam chce dát maximum a hlavně si umíme dobře vypomoct, když někdo někomu uteče. Můžeme se na sebe spolehnout. A ten rozdíl od MS? To bych si netroufla hodnotit.



Vy a Eva Vítečková jste měly vynikající střelecký nástup do utkání. Upravoval se po zápase s Británií systém clon pro Evu, protože se zdálo, že se v úvodu do pozic dostávala snáz?
To se nedá říct, že bychom měly víc pracovat pro Evžu, ale objevilo se tam pro ni prostě víc otevřených pozic. Nevím, jestli obrana zaspala, nebo naše dlouhé tak dobře postavily clony. Hlavní je, že se chytla a doufám, že to tak půjde dál, protože bez Evžiných bodů se vždycky hraje hůř.

Eva však také už za první půlku nasbírala velké číslo 5 v kolonce ztrát, když se na ni až nezvykle snažila o tvorbu hry. Měla být v tomto směru aktivnější cíleně?
Tohle pramení i z únavy, která narůstá. Jakmile hrajete ve třech dnech víc než dva zápasy, je to hned poznat. A to že začala víc tvořit, bylo asi tím, že se na ni soupeřky líp připravily, byla presovaná a hůř se v dalším průběhu dostávala do pozic. Ale když je ztráta (při přihrávce), většinou za to můžou dva lidi. Tohle bych jí tedy moc nevytýkala.  

Pro obě rozehrávačky musel být zápas, kdy byly nuceny se nekonečné minuty vyrovnávat s vysunutým zónovým presinkem, doslova očistcem. Jak těžké to pro ně bylo?
Rozehrávač má velkou důležitost v tom, že jakmile se v rozehře ztratí míč, je to většinou na jeho triko. My jsme se tak snažily jít většinou ve dvojici, abychom si to mohly líp rozťukat a ten presink přehrát. Chvílemi se to dařilo, chvílemi to bylo horší, ale to je daň presinku. Když si na něj zvyknete, je to lepší, ale jak narůstá únava, je zase jednodušší pro obranu získávat míče. Naše rozehrávačky se s tím ale popraly výborně.  
 
Vlastně až v úplném konci Veronika Bortelová překonala tuto obranu dlouhým pasem z vlastní půlky až na vás pod koš. Neměla by tam být taková možnost v zápase častěji?
On tam hráč volný být i může, ale většinou je těžké to tam hodit. Zvlášť složitě se to hází přes vysoké běloruské věže. Já jsem byla ráda aspoň za tu jednu šanci, to se ale mockrát nestane. Tady to bylo už na konci, ony se soustředily na získání míče a na mě zapomněly.

Proč postupně začal útok i obrana upadat, proč se nepovedlo soupeře dorazit už v nadějně rozjeté první půlce?
Bělorusky jsou soupeř, který hraje do poslední minuty, a dorazit je v první půlce se prakticky nedá. Mají výborný nástup do třetí čtvrtiny, kterou my naopak moc dobrou nemáme, a tam to stáhly. Byla tam najednou skoro plichta, vy jste ve stresu, že už jsou blízko, tahá se to. Muselo by to být v první půlce už o 40, ale to nevím, co by se muselo stát, aby se takový náskok podařil.

Jana Veselá byla v poslední čtvrtině přesunuta na pozici 4, proč hlavně?
Pan trenér ji už v přípravě pod košem zkoušel, ale nevím, jestli to teď bylo kvůli odpočinku našich pivotek, nebo z jiného důvodu. Někdy je dobré, že menší hráč je pohyblivější a má větší šanci dát koš.  



Zatím atakujete astronomické číslo 50 doskoků na zápas. Jak to děláte?
Jsme prostě aktivní. Útočným doskokem se sbírají laciné body po minutých střelách. To je k nezaplacení a my jsme si to uvědomovaly. I s Běloruskem to bylo dobře vidět, že to funguje v náš prospěch.

Vy osobně jste měla prsty v posledních čtyřech koších týmu. Hlavně za stavu 59-57 jste před únikem, rezultujícím v nesportovní faul soupeře, už cítila, že je to třeba vzít na vaše 21letá ramena?
(zasměje se) Já to beru tak, že když se taková situace naskytne, musím ji využít. Ale třeba ten nesportovní faul soupeřky jsem trochu nepochopila (Elhotová se těsně po něm potutelně na spoluhráčky usmívala), protože si tím jen hodily klacky pod nohy. Bylo by jednodušší nechat mě dát koš, takhle jsme měly šestky i výhoz ze strany. Ty střely ale mohl mít klidně i někdo jiný.

Hovoříc o ramenou, přijde mi, že jste od doby zvěčnění na titulu Basketmagu loni v lednu o poznání zesílila. Ano, nebo ne?
Během sezony musím přiznat, že moc neposiluju. V přípravě jsme ale docela dost posilovny měly, tak je to možné. Sama jsem si nevšimla.

S Běloruskem jste si dovolila jeden fantastický crossover z dílny Harlem Globetrotters. Jak dlouho jste na něm pracovala, abyste takhle dokázala vyblbnout svou strážkyni?
Už se mě na to ptalo víc lidí, že to chtějí naučit. Mně ale přijde, že takhle to umí spousta hráček. Já jsem tam měla štěstí, že mě bránila menší hráčka a mohla jsem to využít. Když mě ještě v dresu Brna bránila Evža Vítečková, na ni jsem si to moc dovolit nemohla, protože i když neposune nohy, pořád  tam dosáhne rukou. Tady proti menším obráncům to bylo snazší. Mám to v rejstříku zhruba od doby, co jsem v reprezentaci, takže to piluju nějakých sedm let. A doufám, že se to ještě zlepší.

Co mladší sestra Karolína (hráčka VŠ Praha)? Má tenhle pohyb taky tak zmáklý?
Já myslím, že má dobré jiné věci, které zase nemám já. Teď jsem ji ale neviděla dlouho hrát, navíc se musela věnovat víc škole než basketu. Nemůžu tak říct, v čem je, nebo není lepší.   

Kolik sms zaplavilo váš mobil po erupci s Velkou Británií?
Většinou chodí zprávy od lidí, kteří se neozvou třeba rok, což je takové milé. Nebylo jich zase tolik, hlavně šlo o kamarády.



Druhá střelkyně ME, stále v 21 letech, jak vám to zní?
(směje se). Nevím. Odehrály jsme jen tři zápasy, já bych byla spokojená, kdyby to tak bylo na konci turnaje. Je to fajn pocit, ale nemůžu se spoléhat, že to bude platit v každém zápase. Příště to třeba může být strašné - na ručník na hlavu a útěk do šatny. Já se proto hlavně chci vyhnout velkým výkyvům a držet si nějaký svůj standard. A nechci to teď zakřiknout.  

Pojďme ale dál. Máte i přes 5 doskoků na zápas, v posledních dvou zápasech jste v půlce byla nejlepší doskakovačkou týmu a s Běloruskem jste za první dvě čtvrtiny sebrala tři doskoky v útoku. K tomu máte přes 3 asistence na zápas, víc než rozehrávačka Bortelová. A navíc to vypadá, že už vám v obraně 1 na 1 soupeřky neutíkají tolik jako ještě na MS. Jak jste to za necelý rok všechno stihla?
Buď to může být náhoda, nebo (zasměje se a trochu odbočí)... Už v přípravě nebo spíš dlouhodobě moje rodina hodně sleduje statistiky a validitu hráče, takže to mám po zápase vždycky na talíři. Že nemám žádný doskoky, a když se ti nedaří střelba, tak ty nemáš vlastně nic! Dá se říct, že k tomuhle mě tedy hodně dotlačili naši. A já si uvědomila, že je důležité chodit i na ten (útočný) doskok. Body a sílu čerpáte právě tím, že získáte míč pro tým a máte v ruce nový útok. A to je super pocit!  

Kdo všechno v Polsku z rodiny je a jak jsou k vám její členové zatím kritičtí?
Mám tu babičku a dědu a máma s tátou tu byli na celou základní skupinu, po které jedou domů. Máma s babičkou mají tu chlácholící roli, takže když to bylo strašný, řeknou, že dobrý a že příště to bude lepší. No a táta s dědou jsou kritici na svém místě. Dokážou mi říct, co se jim nelíbí, co bych měla zlepšit. Když mi to říkají, tak se mi to moc nelíbí, ale pak uznám, že mají pravdu. A po nějaké době, když zjistím, že tam můžu jít a mám sílu na ten doskok... Vždycky jsem si totiž myslela, že na to nemám energii. Byla jsem v té pozici, že budu radši zajišťovat rychlý protiútok soupeře. Jenže teď se naskytly příležitosti, kdy se ke mně ty míče i odrazily, zvýší se mi validita a pro moje bližní je to hned lepší. (směje se) Já z jejich pocitů hodně čerpám. Když vidím, že nejsou spokojení, vrtá mi to hlavou. Může to znít blbě, protože hraju hlavně pro sebe, ale je to tak. Mají pravdu, že bych měla být komplexnější hráč a ne čerpat jenom z té střelby. Snad to vydrží a budu tam chodit dál.       

Radši si ani nepředstavuju, kam až půjdete, pokud k vám otec s dědou budou takto kritičtí i dál...
Já jsem za to ale hodně vděčná! Bez nich bych opravdu nebyla tam, kde jsem.

Týkají se výtky nejvíc obrany? Ptám se proto, že před získáním toho nesportovního faulu zcela volná Lichartovič trefila trojku na 59-57 a Eva Vítečková se zlobila, že u ní někdo měl být. Zajímalo by mě, jestli to náhodou nebyla vaše starost, a jestli to pro vás nebyl startovací moment za to vzápětí vzít.
U téhle situace jsem zrovna nebyla, byla jsem na druhé straně hřiště. Evža asi myslela "dlouhýho", který měl nějak přebrat clonu, ale byl v tom v jednu chvíli trochu guláš, že se to přebíralo sem a tam. A pokud jde o to těsné skore, já ho samozřejmě kontroluju a snažím se podle toho hrát. Když jsme vedly o 15 a najednou jen o pět, byl to takový nervózní moment, kdy jsme si s holkama říkaly, že si to nesmíme nechat vzít. A podvědomě prostě hrajete tak, aby se to nestalo.

A ve vašem případě máte hlavně v podvědomí i hrozícího dědu a jeho rozbor, pokud byste výhru ztratily.
(hlasitý smích) No, to hlavně.


Petr Hamták
Foto: FIBA