Přišel jsi vyhrát Euroligu? V Panathinaikosu jsi správně

Předloni nastoupil Mike Batiste proti Sieně v play-off Evropské ligy a Panathinaikos uspěl. Teď změří se stejným italským soupeřem síly v jediném vyostřeném utkání, jímž bude semifinále Final. "Je to úplně jiná situace," odmítá paralelu Američan.

"Něco jiného je vyřazovací část, kdy jde teprve o postup, a něco jiného je hrát na náhlou smrt. Jde o úplně jiný druh motivace," vylíčil pocity hráče. "V play-off po jedné prohře můžete vymyslet nový plán a vrátit se do hry. Pro semifinále musíte všechno soustředit do jednoho bodu. Co bylo dřív, neplatí."

Ve zcela jiné situaci bude další aktér série z roku 2009 Romain Sato. Oblékal totiž tehdy dres Montepaschi, zatímco v pátek v Barceloně bude mít na sobě triko řeckého šampiona. Obě kombinace jsou v originále sice zelenobílé, ale záměna není možná.

"Ro nám v této sezoně úžasně pomohl," ocenil Batiste letní posilu ze Středoafrické republiky. "Nemluvě o jeho basketbalových kvalitách, je to rozený vítěz."

Sám Sato neskrývá, s jakým cílem přijal nabídku Panathinaikos na přestup. Trofej pro vítěze Euroligy v rukou nikdy nedržel. "Ano, na něco takového čekám. Se Sienou jsem toho vyhrál hodně, ale to největší ne, a velmi po tom toužím," přiznal.

Na to Batiste reagoval: "Přišel do správného týmu." Až dosud jim to spolu a s ostatními vycházelo. Všichni fanoušci aténského celku mají v živé paměti čtvrtfinálovou sérii proti Barceloně. V prvním zápase se Satovi nedařilo, nepřipsal si ani bod. V dalších třech jeho umění explodovalo.

Musel si říct, že zapomene na minulost. Také za katalánský celek totiž v minulosti nastupoval. "Je mi to tu velice blízké," přiznal Sato směrem k dějišti nadcházejícího velkého turnaje, ačkoli ten se bude hrát v jiné hale než je pro místní klub ta domovská.

Evropský basketbal je migrací hráčů nesmírně propojen. Jádro Panathinaikos je však spolu už dlouho. Batiste, Dimitris Diamantidis, Kostas Tsartsaris, Antonis Fotsis a Stratos Perperoglou se znají už nejméně čtyři roky.

A všechny po tu dobu vede tentýž kouč: Željko Obradovič. "Možná je to výhoda, ale ne jistota. Nic z minulosti neplatí, žádný z našich titulů nám další nevynese. Je třeba mít tu správnou motivaci," dodal Batiste.

Podle něj ji mají i jmenovaní hráči, kteří už Final Four dvakrát (v letech 2007 a 2009) vyhráli. "Právě že už víme, co to obnáší, slavit takový triumf. Chceme být součástí historie. Já třeba mohu být jediným Američanem se třemi trofejemi z Evropské ligy," připomněl.

Obradovič potvrdil, že o motivaci svých svěřenců nemá nejmenší pochyby. A o té své už vůbec ne, přestože stojí na prahu svého dvanáctého turnaje finálové čtyřky. "Miluju svou práci a miluju basketbal. Jsem šťastný z každého tréninkového dne," shrnul svůj poměr ke hře jedenašedesátiletý srbský odborník.

O tom, že po třech loňských změnách na důležitých postech dali spolu s majiteli klubu dohromady opět silný tým, prý se přesvědčil už na prvním tréninku: "Ale souhlasím, že letošní euroligová sezona byla nepředvídatelná. Bylo v ní tolik kvality! Jen málo ze čtyřiadvaceti účastníků nemělo cíl dostat se do Final Four."

A on do něj svůj tým dovedl. Co rozhodne, o tom se nechtěl příliš rozšiřovat. Prvního soupeře ze Sieny má přečteného. Během dvou let se podle Obradoviče její styl nezměnil. A co bude v neděli? "Každý ze čtyř týmů má šanci získat pohár. Vždyť kdo by před dvěma měsíci řekl, že o něj budou hrát právě tyto čtyři..." doplnil kouč Panathinaikosu.