V aktuálním výběru reprezentace je podkošový hráč Pavel Houška jediným zástupcem BK Děčín. Trenér tohoto ligového celku a zároveň kormidelník národního týmu Pavel Budínský na adresu děčínských mužů vyhlásil, že pokud někoho z nich pozve na reprezentační sraz, neuslyší žádné výmluvy na únavu, rodinu, přítelkyni, ani školu. Tak se podle něj chová "správný hráč".
.jpg)
V aktuálním výběru reprezentace je podkošový hráč Pavel Houška jediným zástupcem BK Děčín. Trenér tohoto ligového celku a zároveň kormidelník národního týmu Pavel Budínský na adresu děčínských mužů vyhlásil, že pokud někoho z nich pozve na reprezentační sraz, neuslyší žádné výmluvy na únavu, rodinu, přítelkyni, ani školu. Tak se podle něj chová "správný hráč".
Pavle, je to tak? Skutečně kouč Budínský žádnou omluvu od vás hráčů neuslyší?
Když to říká trenér, tak to tak je.
A vy jako hráč to potvrdíte?
Myslím, že určitě. Reprezentovat je čest a každý by si to měl srovnat v hlavě. Záleží na svědomí každého, jestli chce, nebo nechce reprezentovat. Teď jsem viděl rozhovor s Petrem Bednou, který řekl, že reprezentovat bude vždycky. To Petra dělá Petrem a takový přístup je správný a měl by ho mít každý.
Pro vás v Děčíně tedy neexistuje důvod se z reprezentace omluvit? Nebo co takovým důvodem je?
Tak, mohly by to být nějaké vážné zdravotní důvody, ale jinak asi ne.
Jak to s vámi tedy trenér řeší? Jak z vás dělá ty správné hráče a buduje vztah k reprezentaci?
Snaží se to nastavit tak, abychom to vnímali a přistupovali k tomu jako profesionálové, protože je to věc, která nás živí a baví. Mělo by to tedy být na té nejvyšší profesionální úrovni a k tomu patří, že pokud člověk je pozván do reprezentace, tak by to měl přijmout.
Co si myslíte o mladících, co teď odmítali U20, hlavně ti podkošoví, kteří pak podle trenéra Slowiaka ve hře chyběli nejvíc?
Tohle je hrozně těžké. Neznám situace jednotlivých kluků, ale jak jsem řekl, je to věc svědomí a srovnání si priorit v hlavě. Ona pak ta pozvánka už nemusí přijít. Proto by měl každý tu šanci čapnout za pačesy a využít ji. Pokud nechce, nechce, je to jeho rozhodnutí, ale nemůže se divit, když už ho potom nikdo nepozve.
Kdy a kde se má vztah k reprezentaci začít budovat?
Nemyslím, že by to měl být vztah přímo k reprezentaci, spíš k té profesionalizaci. Aby člověk měl ponětí, co znamená profesionální stránka sportu, aby si toho vážil, protože je určitá deviza a výhoda, že tenhle sport můžeme dělat na téhle úrovni. Pokud pak přijde i ta reprezentace, je to ta pověstná třešnička na dortu, která by se měla využít.
Jak to bylo u vás? Kde jste tenhle postoj získal vy?
To se hrozně těžko říká, na to byste se musel zeptat někoho jiného. Mně to prostě přijde automatické, já nic cítit nemusím. Přišla pozvánka a já řekl: "Jo, přijedu, budu se těšit."
Hvězdy různých reprezentací mají za sebou během sezony šichtu v NBA, nebo zápřah na několika frontách v top evropských klubech. Jde pak, zvlášť když na ně zatlačí i klub, u nich pochopit omluvu víc, než u hráče vytíženého míň, třeba z týmu NBL, který nehraje zápasů tolik?
Tohle se mi těžko komentuje. My máme základní část sezony se 44 utkáními, v NBA je to 82 a já jsem takovou únavu nikdy nezažil. Pokud ti hráči sotva vlečou nohama a vědí, že by pro reprezentaci nebyli prospěšní, tak dejme tomu, ale jinak nevím, proč by neměli přijet.
Co když tři roky po sobě absolvujete s reprezentací letní přípravu a pak se nedostanete do finální dvanáctky? Jak se pak hledá motivace jít do toho znovu? Neodradilo by to, nebo neváhal byste ani pak?
Tohle k tomu patří. S tím do toho všichni jdeme, že se do toho finálního výběru nemusíme dostat. A to nemusí být jen tím, že vás někdo nevybere. Můžete se zranit, natáhnout si sval v poslední fázi před tou akcí. To nejde předjímat. Na konci jde o rozhodnutí trenéra, které musí všichni respektovat. Já bych se určitě těšil znova, na další rok.
Petr Hamták
Foto: Roman Valenta
