Otevřený Luboš Bartoň o egoismu těch, co "čekají" na mistrovství Evropy, a Honzovi draftovaném do NBA

Zdravím všechny čtenáře Basketmagu! Po dvouměsíční odmlce bych rád okomentoval pár věcí, které jsou aktuální nejen na našich palubovkách, ale i v cizině.

Nejprve bych rád veřejně pogratuloval Janu Veselému k letošnímu draftu, kde byl vybrán jako šestý hráč v prvním kole. Již teď je to velký úspěch nejen pro něj samotného, ale zároveň pro celý český basket. Díky svému talentu a usilí na sobě pracovat má Honza před sebou světlou budoucnost. Proto bych mu rád popřál to, co příliš ovlivnit nemůže: štěstí a hlavě zdraví. Aby jeho hvězda mohla svítit na maximum, potřebuje Honza správný systém, trenéra, který bude stát za ním, a spravné spoluhráče. K tomu je navíc nutné, aby se mu vyhýbala zranění těžkého typu, která kariéru sportovce leckdy zcela poničí. Doufám, že se výluku NBA podaří co nejdříve ukončit, a že uvidíme Honzu v dresu Washingtonu Wizards v akci již letos!!

Je tu polovina července a blíží se začátek repre bloku - divize B, část II. Čekají nás tři týdny přípravy a turnajů a potom tři mistrovské zápasy, ve kterých "o nic nepůjde". Jako hráč se na tento měsíc můžu dívat ze dvou úhlů: 1) Soupeři jsou slabého jména, v podstatě se nehraje o nic, a přesto hrozí zranění, navíc všichni přijdeme o volný čas, který bychom mohli trávit třeba na dovolené. 2) Zápasů můžeme využít k sehrání mančaftu pro budoucí kvalifikaci/šampionát 2013, můžeme se zviditelnit před domácím publikem a navíc díky tomu každý z nás hráčů projde vždy potřebnou fyzickou i herní přípravou. Tušíte, který úhel je mi bližší?

Je týden do začátku a v sestavě chybí většina z hráčů, kteří by v týmu měli figurovat. Jako malá země, která disponuje omezeným množstvím hráčů, MUSÍME být v kompletní sestavě, abychom něco dokázali! Tohle poselství napsali už mnozí přede mnou a určitě ho budou psát i spousty dalších po mně. Jakmile nám chybí jeden stěžejní hráč, handicap je znatelný. Jestliže nám chybí dva takoví hráči, ztrácí se šance na jakýkoliv úspěch. No a pokud postrádáme ještě víc klíčových hráčů, můžeme všichni zapomenout na jakkoliv přijatelný výsledek. V takovém případě naopak přicházejí na řadu obavy o budoucnost českého basketu. 

Již minulé léto jsem se k absenci hráčů v nároďáku vyjádřil a můj postoj se nezměnil. Každý hráč má právo na to, aby se z reprezentace omluvil, pokud jde o důvody osobní, zdravotní, nebo třeba finanční. Ale jestli hráč odmítá reprezentovat jenom kvůli tomu, že se hraje v divizi B, a vyčkává na chvíli, kdy se bude "o něco hrát" (v našem případě mistrovství Evropy), pak jeho přístup nazývám egoismem prvního stupně. Pak ať mi nikdo nevypráví pohádky o cti reprezentovat naši republiku...

Mezi další "tradiční" důvody pro omluvu z reprezentace patří rekonvalescence. Jsou případy, kdy má hráč nedoléčené zranění, nebo má po operaci, a využívá léto k tomu, aby se dal do kupy. Fajn. No problem. Někomu ale příliš vadí, že by měl přijít o část své dovolené. Chápu, že má za sebou dlouhou sezonu v klubu, ve které odehrál hodně zápasů, a potřebuje víc času, než jeden měsíc mimo palubovky. Okay! Ať mi ale nikdo nepovídá, že hráč, který má v létě tři měsíce volna, nemůže jeden měsíc věnovat reprezentaci. S nároďákem se trénuje dost lehce, každý hráč má hodně prostoru na svoje vlastní drily a cvičení a navíc je k dispozici masér a atletický trenér. A to už vůbec nemluvím o hlavních trenérech - momentálně dvojici Budínský, Taylor -, kteří mohou hráčům (hlavně těm mladším) hodně pomoct co se týká jednotlivých herních situací a basketových znalostí.

Česká basketbalová federace nikdy neměla, nemá a asi v nejbližší době ani mít nebude prostředky na to, aby hráče lákala na finanční náhradu. Za celou moji reprezentační kariéru peněz nikdy moc nebylo a kdybych to měl porovnat se svým normálním klubovým platem, tak by se moje účinkování v nároďáku blížilo označení "zadarmo".

Jsem si vědom toho, že v létě existuje spousta basketbalových kempů (některé z nich jsou navíc hodně prestižní), po jejichž absolvování nezbývá příliš času na odpočinek. Kolik odpočinku ale dvacetiletý hráč potřebuje? 

Tak se vracím zpátky na začátek. Příští měsíc Česká republika "B" nastoupí proti soupeřům, kterými budou Slovensko "A", Kypr "A" a Švýcarsko "A". Český mužský basketbal utrpí další ránu pod pás a zůstane tam, kde se momentálně nacházi - na dně. Bude se mluvit víc o těch, kteří nedorazili, nežli o těch, kteří "se lvem na prsou" opravdu budou hrát. A ať naše "béčko" zahraje jakkoliv, bude to pro náš basketbal nakonec opět negativní léto.

Tenhle stav se nezmění až do doby, kdy si všichni hráči uvědomí následující: k tomu, aby se stali skutečnými basketbalisty, potřebují kromě dobrých výkonů v klubech předvést taky svůj charakter a trochu obětavosti. Hráč by měl vždycky dodržet to, co slíbil, a zároveň by se měl nepříjemné situaci, kdy musí reprezentaci odříct, postavit čelem. To znamená zvednout telefon (popřípadě odpovědět na mail), jednoduše se omluvit a vysvětlit proč. To je podle mého minimum, co může basketbalista v dané situaci udělat. 

A tak se s vámi loučím trochu v rozpacích. Na jedné straně bude mít Česká republika po dlouhých letech zastoupení v NBA, na straně druhé mě mrzí špatný vztah některých hráčů k reprezentování. Takový Dirk Nowitzki, to by měl být náš vzor do budoucnosti! Nowitzki, čerstvý vítěz NBA a zároveň její nejužitečnější hráč, téměř vždy reprezentuje svoji vlast. Troufám si tvrdit, že bez něj by mělo Německo veliké problémy a určitě by se neúčastnilo vrcholných akcí jako jsou mistrovství světa, mistrovství Evropy, nebo olympijské hry. 

Doufám, že jsem se ve svém blogu vyjádřil dost jasně, poněvaž bych byl velice nerad, kdyby si čtenáři vyložili věci jinak, než jsem zamýšlel. Každopádně je to ožehavé téma a ne všichni na to mají stejný názor. Já jsem chtěl jenom sdělit ten svůj.

S pozdravem