Osobní strážce Vojta o svém vítězném pivu, záchraně Bendy, TV pohledu na 55 minut i pochybách Zabijáka

6.11. INTERVIEW S HVĚZDOU ZÁPASU EUROCUPU   Ač je hořké, muselo mu to včerejší rituální vítězné pivo chutnat obzvlášť sladce. Vítězství po 55minutovém spektáklu na skoro nejvyšší evropské scéně se zažívá maximálně jednou za kariéru. Nymburský křídelník Vojtěch Hruban v nočním thrilleru v pražské Tipsport areně navíc ztvárnil jednu z hlavních rolí. Jako defenzivní specialista byl nasazen na top skórera celého Euroucpu, Římana Brandona Tricheho, jehož 22bodový průměr srazil s dopomocí kolegů na pouhý tucet za 48 minut! Sám jako čtvrtý nejužitečnější hráč týmu za 45 minut zasíťoval 10 bodů, doskočil 5 míčů, čtyřikrát asistoval a třikrát loupil.

Dnešní detailní interview s ním má jednu nespornou  výhodu. Vojtěch v něm vždy dobře věděl, o čem je řeč. Možná vám cukají koutky, ale není důvod. Proč, to už vysvětli sám reprezentant.

"Když jsem po půlnoci nemohl usnout, zkouknul jsem si ze záznamu celý zápas. A stálo to za to vidět utkání takhle z odstupu. Je to o dost jiné než ze hřiště. Jak se totiž hraje takhle dlouho, člověku to dost splývá. Říká si třeba, že tahle situace byla v tomhle prodloužení, ale ona byla v jiném. Už jsem moc nevěděl, co se kdy stalo, protože těch situací se odehrálo strašně moc. Bez toho odkoukaného záznamu bych o tom tak podrobně rozhodně nemohl mluvit," směje se forward, než spustí povídání o zřejmě nejdelším zápase svého života.

Vojto, jak je vám den po zápase fyzicky?
Docela to jde, po vítězství se regeneruje daleko líp. Nevím, jak ostatní, ale já byl dnes docela v pohodě.

I když jste těch extrémních 55 minut táhli prakticky v sedmi?
Je to větší porce, ale těch deset minut pro každého navíc už není tak hrozných. Jistě v nohách cítím, že se něco takového hrálo, ale spíš je to špatným spaním. Po takovém zápase se opravdu blbě spí a to je asi jediné minus.



Podepsal by tato slova i kolega Washington, který musel předčasně končit kvůli křečím?
To nevím. Už ze šatny ale vycházel v pohodě. Vzal si nějaké magnesium a rozchodil to. Tyhle křeče bývají jen chvilkové.

V zápase se poprvé v sezoně objevila nová posila Burns, ale vedle Bartoně s Rančíkem chyběl i rozehrávač Raivio. Co s ním bylo?
Má lehce nataženou achilovku a už říkal, že to nejde, protože by musel hrát moc přes bolest. Takže vysadil, aby byl připravený na další zápasy.

A Radoslav Rančík se vrátí na jaký zápas?
Až přijedeme z tripu Helsinky - Sevilla, měl by už, myslím, začít trénovat.

Předpokládám, že kromě standardní večeře se po zápase nic velkého nedělo.
To ne. Já jen přijel domů, dal si jedno vítězné pivo jako vždycky a to byla celá moje oslava.

Byl to ten typ výkonu a výsledku, co už jste nutně potřebovali, aby vás nastartoval?
Pro výsledek to platí stoprocentně, protože výhru jsme potřebovali, zvlášť doma, kde nechceme prohrávat. A že to přišlo po takovém zápase, nás může jen zvednout. Bylo to ubojované vítězství, které nás stálo hodně sil. Ukázali jsme, že týmového ducha máme a že nás nezlomí ani první nebo druhé nedotažené prodloužení. Teď jde o to, abychom tuhle sílu dokázali přenést i do dalších zápasů.



Trenér Kemzura se v utkáních zejména po triviálních chybách zdá stále nervóznější. Už i na něm ten tlak na zlepšení výkonů i výsledků byl hodně znát?
To asi byl, na druhou stranu po tomhle zápase byl v pohodě a i trochu uvolněnější. Proběhly i nějaké vtipy. Tohle je ale jen na chviličku, my musíme hrát takhle i dál.

Vládla teď na trénincích dusnější atmosféra?
Sem tam, ale ne pořád. Naše chyby neplynou z toho, že bychom se nesnažili, ale vycházejí ze hry. A trenér ví, že pokud by na nás řval, nebude to k užitku. Trénovalo se asi víc, než kdybychom vyhrávali, ale nebylo to nějak vyhrocené.

Proti Římu vyniklo zásadní zlepšení vaší obrany. Přibylo výpomocí, zlepšily se rotace, ubylo lehkých košů soupeře i jejich úspěšných průniků jeden na jednoho. Jak to, že to najednou jde, navíc proti skoro nejlepšímu útoku soutěže? 
Asi to bylo nějakou lepší koncentrací. Taky jsme měli Řím dobře naskautovaný, věděli jsme, co budou dělat, jak máme koho bránit. Příprava byla opravdu výborná. Ta obrana nebyla špatná, ale oni nám taky hodně pomohli tím, že stříleli spoustu střel z dálky. Měli 41 trojek, z nichž mnohé nedali. Mít lepší procento, asi by to vypadalo jinak. Na druhou stranu spousta těch střel byla těžká a naše strategie v obraně nebyla špatná.

Řím vypálil dokonce víc trojek než dvojek. Je to u něj běžné?
Skoro myslím, že jo. Na perimetru měli vynikající střelce, ať šlo o Gibsona, Tricheho nebo Stipčeviče. Oni sice v průběhu zápasu moc nedávali, ale když se lámal chleba, jeden z nich vždycky dal nějakou těžkou trojku, kterou je vracel do zápasu. Jinak nám ale určitě pomohlo, že celkově měli horší den a my se mohli soustředit na zavírání vnitřního prostoru.



Proti takovým střelcům tedy ani nebyl prostor na vaši účinnou zónu?
Tohle na to nebyl tým. Když navíc na podkošové pozici hrál De Zeeuw, měli na hřišti čtyři střelce naráz a to by se v zóně strašně špatně bránilo.

Ještě slovo k vašemu hojnému přebírání clon na malé hráče s míčem podkošovými Houškou či Bendou. Týmy na vyšší úrovni už tohle umějí docela dobře trestat, jaká pro to tedy máte pravidla?
S Římem jsme to nějakých 35 minut nepřebírali, ale v koncovkách zápasu to podle pokynů dělat máme. Tady to bylo trochu jiné v tom, že koncovka zápasu trvala 20 minut. (úsměv) A že jsme to s Kazaní dělali častěji? To je pravda. Tam jsme to ale prováděli v situacích, kdy soupeř neměl pivoty, kteří by dokázali porazit naše křídla ve hře 1 na 1 zády ke koši. To byl případ Kaimakogloua, který se do toho moc netlačil. V týmu Říma Jackson a De Zeeuw taky zády moc nehráli. A v tu chvíli to přebírání vychází. Navíc naši dlouzí na nohách rozehrávače po té cloně stíhají, byť se to ne vždy povede, stejně jako v případě pokrytí pivotů křídly. To by jinak zápasy končily 0-0.

Vy osobně jste měl na starosti top skórera soutěže Tricheho, kterému jste s pomocí kolegů zápas dost znechutil. Měl jste ho nakoukaného i na videu?
Věděl jsem o tomhle úkolu pár dní dopředu, takže jsem ho na videu viděl několikrát a prohlédl si i jeho statistiky. Povedlo se nám ho pokrýt slušně, on se ale taky netlačil do těžkých střel, čímž jsem to měl ulehčené. Hlavní byla ale týmová obrana. A jestli byl z naší obrany naštvaný? Nějaké slovo jsme prohodili, protože jsme se bránili vzájemně, ale spíš byl otrávený z toho, že mu to ten zápas moc nešlo.  

Doslova strašidelnou statistikou bylo 22 útočných doskoků soupeře. Někdy míč doskočil i jediný útočník proti třem obráncům. Čím to bylo?
Chodili tam ve více lidech, měli silné pivoty, hodně skákali. Po pravdě jsem si při zápase ani nevšiml, že toho měli tolik. Jsou utkání, kdy to je jasně vidět, ale tady to z herního obrazu tak zřejmé nebylo. Když jsem pak ovšem viděl statistiky, bylo to dost strašidelné. Co na to říct? Je to výborný tým a někde být lepší musel. A ty doskoky mezi třemi - všiml jsem si toho, ale to byl jejich pivot proti nám třem křídlům. Tohle je trochu zavádějící a tam s tím nic neprovedem. Jistě by se to ale tolikrát stávat nemělo. Doskok je zatím naše silná stránka, i když s Římem nám tolik nefungoval.    



Pojďme k důležitým jednotlivcům. Dostal 23bodový top skórer utkání Chester Simmons, řečený Zabiják, jasný pokyn, aby víc tvořil pro ostatní a neodstřílel celý zápas jen do obručí jako s Kazaní?
Myslím, že ne. Po Kazani si prostě asi řekl, že takhle to nepůjde, protože těch negativních ohlasů si nejspíš vyslechl dost. A měl výborný zápas, se spoustou krásných přihrávek a přitom i dával body. Ze začátku se do utkání dostal líp těmi asistencemi a pak se chytil i střelecky. Byl jedním z nejlepších hráčů na hřišti.

Jak se stane, že se takto super sebevědomý americký střelec jako on, který o sobě zdánlivě ani na vteřinu nepochybuje, může i v několika zápasech za sebou tak moc trápit?
Pochybnosti si připouští každý. A těch, co si nepřipouštějí opravdu nic, je hrozně málo. Když se střelecky nepovede jeden zápas, dá se to přejít, když dva, je to horší, ale u Treho to už bylo několik utkání za sebou. Jeho hru trochu omezilo i to, že letos máme dva střílející rozehrávače, na což asi nebyl tolik zvyklý, takže pak neměl tolik míčů, kolik by chtěl, což i sám říkal. S Římem se už ale zase ukázalo, že pokud bude hrát tak, jak umí, je pro tenhle tým nepostradatelný.

Motorová myš Darius Washington snad nejvíc vynikl svým dá se říct tip dunkem na 53-50 v závěru čtvrté čtvrtiny. Zvládá takové situace standardně, naskytnou-li se?
Standardně asi přímo ne. Určitě výskok má, ale dřív skákal ještě výš. I na tréninku sem tam něco takového předvede. V danou chvíli toho zápasu to ale byl strašně důležitý koš.

Kdo opět vynikl a zároveň překvapil snad nejvíc, byl muž bez nervů Pavel Houška. Nejdřív to byla jeho trojka na 56-54 dvacet vteřin před koncem čtvrté čtvrtiny a pak i bravurně trefované šestky v závěru třetího prodloužení. Leccos už předvedl v kvalifikaci ME, kdy přišel v roli klíčového žolíka, teď je důležitý znovu. Měl jste z něj už i dřív pocit, že tyhle nervní situace tak perfektně zvládá,  nebo je to skutečně až otázka posledních měsíců?
Houši tohle umí a ukazoval to už v Děčíně. Za ty dva dosavadní roky tady v Nymburce ale prakticky nedostal šanci, takže to ukázat nemohl. Je to však výborný hráč. Že to zvládá až takhle chladnokrevně, jsem tedy netušil, ale on prostě hraje se sebevědomím a tím, že má dost minut i střel, se prostě chytil. Ty pokusy z volných pozic mu docela vycházejí, protože ubránit všechny hráče samozřejmě nejde. A když se celá obrana soustředí na Dariuse, kterému pak stačí vyhodit míč na trojku, je tam Houši sám. Pokud to sebevědomí má, je jedno, jestli jde o koncovku, nebo o desátou minutu v první čtvrtině.



Z druhé strany, kolik budou nedané šestky, které se vám mohly stát osudnými, stát matadory Welsche s Bendou?
Kromě spousty vtipných poznámek v šatně to bude od každého nějaká stovka do banku, aby si už příště dali pozor. (smích)

Pojďme teď po stopách vyrovnaných koncovek jednotlivých hracích období. Co šlo dělat na konci čtvrté čtvrtiny za vašeho vedení 56-54 při posledním útoku soupeře, který si poslal míč až na zakončení pod obruč dvě vteřiny před sirénou?
Tam to bylo těžké. Gibson to udělal výborně. Krásně si vytáhnul Benďáka, vypadalo to, že půjde do trojky, aby vzápětí najel a shodil to dolů. Jedině jsme mohli faulovat střelce, aby si ty body musel zasloužit šestkami. Oni to ale udělali výborně.

Konec prvního prodloužení pak měl parametry cirkusové show. Vy jste vedli až o pět ještě 35 vteřin před koncem, pal se ale hosté přes dvě minuté šestky Welsche dostali na bod a přišly trestné hody Bendy, který rovněž dvakrát minul. Jenže odkudsi jste přiletěl vy a dopíchl druhý pokus za dva body na 69-66. Tušil jste, že tam budete muset jít?
 No jo, to určitě. (úsměv) Bylo vidět, že Benďák je psychicky hodně dole, takže jsem si řekl, že tam musím jít. A dost šťastně se to ke mně odrazilo, ani jsem ten balon pořádně neviděl.

Jenže vzápětí došlo na infarktovou situaci na druhé straně. Triche dal pár vteřin před koncem první šestku, aby si druhou nahodil o obruč, doskočil a po dalším faulu z následných trestných hodů srovnal. Mohl tam získat nesportovní výhodu díky předčasnému a neodpískanému překročení čáry trestného hodu?
Když jsem viděl záznam, ten přešlap se dal písknout, ale nebyl nijak zásadní. Prostě si to dobře nahodil, na správnou stranu. Byla to těžká situace v tom, že Garrett Stutz se pod košem hodně opřel do svého hráče, aby ho nenechal doskočit a Trichemu úplně uvolnil cestu ke koši. Byla to trochu smůla, na druhou stranu bychom tohle měli sebrat a nenechat si to takhle utéct. To první prodloužení už bylo prostě vyhrané a tohle byla velká chyba, která nás mohla stát hodně.  



O pět bodů jste vedli i ve druhém nastavení, kde ale soupeř obracel skore velkými trojkami po šťastných situacích. Za stavu 74-75 pak jednu šestku minul Houška a za remízy opět dvakrát Benda, načež Stipčevič měl nájezd na rozhodnutí...
Tam ale přišlo jeho zakončení po klaksonu na útok a rozhodčí nám ještě ubrali nějaké vteřiny na poslední útok. Došlo tak k jasnému selhání rozhodčích a stolku, se kterým na to, že byl domácí, bylo spoust problémů, a my tak přišli o ten poslední útok. Samozřejmě dvě vteřiny jsou málo, ale mohla to být důležitá střela.  

Ve třetím prodloužení jste byli naopak o tři v minusu vy, navíc minutu před koncem musel na lavičku kvůli křečím Washington, už od konce prvního prodloužení byl vyfaulovaný Welsch a po minutě třetího nastavení Benda. Nervydrásající koncovku tak dohrávali zcela nerozehraní Pomikálek, Kříž a Kudláček. To v danou chvíli musely být hrozné nervy, nebo ne?
Trochu těžké to jistě bylo, ale kluci to v té obraně zvládli. Hlavní bylo nenechat si dát lehkou trojku a pak už jenom faulovat.

Z taktického hlediska byl zajímavý velmi brzký faul Kudláčka za stavu 88-85 ihned po výhozu soupeře zpod koše, kdy zbývalo ještě pět vteřin, a neušetřili jste tak žádný čas.
I tohle bylo hodně těžké. Útok předtím se Kuba snažil faulovat a rozhodčí to nechali. Bylo lepší, že ho ten hráč nějak neobešel. Rozhodčí měli celý zápas tendenci pouště takové ty cílené fauly, proto Kuba soupeře radši "říznul" dřív, než aby nám to chybělo a oni trefili trojku. A dopadlo to dobře.