Odchází, ač si to nikdo nepřeje. Na vrcholu kariéry snů

HOVORY S PRVNÍ A DRUHOU ČEŠKOU 2015    Stála tam, v záři reflektorů parádně "vystajlovaná" v desítkách odstínů zelené, a byť v sále před ní seděl zástup slovutných osobností, jež ve svých kariérách samy dosáhly úspěchů nebývalých, ona chvíle si žádala ještě jedno - ovace vestoje. Ta skrz naskrz skromná mladá dáma se právě tady - i bez zvuků fanfár - loučila. Aspoň na nejvyšší úrovni se rozhodla po letošním mistrovství Evropy skončit. Dost nečekaně. Jako by symbolicky však právě v tenhle okamžik vystoupala na český trůn, navíc coby úřadující vítězka Euroligy. Odchází-li skutečně a neodvratně, odchází na vrcholu. Jestli je někdo ztělesněním té fantastické generace posledních 15 let, tak to nemůže být nikdo jiný než ona. Jako rodačka z téhle malé středoevropské země rozbila tolik "jackpotů", že se jí nikdo další nemůže rovnat.

Juniorská mistryně světa 2001, mistryně Evropy do 20 let 2002, vicemistryně Evropy 2003, mistryně Evropy 2005, vicemistryně světa 2010, pátá na olympiádě 2004, vítězka WNBA 2010, trojnásobná šampionka Euroligy s třemi různými kluby, která má v archivu FIBA u svého jména zapsaných neuvěřitelných 24 reprezentačních akcí a k tomu nepočítaně ligových titulů s Brnem, USK a Valencií.

Při uvážení rozpadu "Ost bloku", zúžení někdejší federace a naopak znásobení evropské konkurence, při uvážení tvrdosti hry vyžadující enormní připravenost a pevnost fyzické stránky, by tahle supermanka jen těžko hledala konkurenci i v rámci celé federální historie. I bez individuálních ocenění a blyštivé hry. Ona nic takového nepotřebovala. Stačilo vědomí, že bez jejího příspěvku by ony týmy na nejvyšší stupně nedosáhly.

Drahokam, jenž nemusel zářit, přesto měl nedozírnou hodnotu. Drahokam, který si v sobotu na tom lázeňském pódiu zasloužil jedny velké standing ovation.

Poklona tu patří Vám, tichá superhvězdo Jano Veselá.



"Díky tomu, že "Evža" (Vítečková) bude kojit, jsem tu mohla dnes stát a konečně mám to první místo," řekla pro ni tak typicky hned v první větě po převzetí své první trofeje pro českou Basketbalistku roku 31letá forwardka, narozená na Silvestra v Praze v třiaosmdesátém roce.

Pak už ale nadsázku přece jen opustila: "Nesmírně si tohoto ocenění vážím. A jelikož je to moje poslední cena, chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mi pomáhali, a které jsem na své basketbalové cestě potkala. Mám z ní úžasné zážitky a jsem za to moc vděčná i vám všem."

Její vysněnou destinací je nyní Austrálie, kde by chtěla ještě hrát tamní ligu, ale zároveň si užít cestování a celkově volnějšího režimu. Jenže do soutěže u protinožců není vůbec snadné se dostat, a to ani pro takto dekorovanou hvězdu. Více už o tom i o divení Australanů v lázeňské knihovně řekla ve videointerview sama Jana.

Ta navíc poměrně jasně dodala, že pokud to s výjezdem neklapne, bude její kariérní "amen" už zcela definitivní. A i když na adresu své případné účasti na domácím ME 2017 ještě použila okřídlené "nikdy neříkej nikdy", z jejích slov i důrazů je patrné, že své místo vidí za dva roky už opravdu jen v hledišti při sledování ostatních kamarádek.



Janu navíc k završení kariéry směrují i některá znamení. Konečně se dočkala trofeje pro nejlepší domácí hráčku a vedle toho jí prý i tělo poslední roky dávalo dost signálů, že už je čas. Které součástky ráno nejvíc brečí, co si pak sama říká, a co by pro zbytek života rozhodně nechtěla, i o tom křídelnice promluvila velmi upřímně.

Vedle toho se dostane i na hold kolegyni Vítečkové, jedno překvapení týkající se Kateřiny Elhotové, nastartování Aleny Hanušové, na diamantový šperk, i na to, jak Jana naloží s vystudovaným trenérstvím.

Samozřejmě nešlo vynechat ani to, kdo všechno ji nyní přemlouvá k odkladu konce, z něhož je prý velmi špatná zejména Laia Palau, a také oblíbené letní hudební festivaly, s nimiž to letos i kvůli té poslední trofeji nějak nevyšlo. Ale co není, může ještě být, protože jak tahle tichá legenda říká, "asi to tak mělo být".



K těm, co rozhodně Janu Veselou přemlouvají k setrvání pod koši, patří i kolegyně z USK a reprezentace Alena Hanušová, jež letos podruhé za sebou dobyla v kategorii Basketbalistka roku stříbrný post.

"Já doufám, že Jana s námi ještě odehraje mistrovství Evropy v Česku a že tu kariéru ještě nekončí. Věřím, že i pro ni samotnou by to byla motivace se rozloučit až tímhle turnajem, i kdyby už neměla hrát 40 minut," vyřkla power forwardka hned na začátku odpovědi na otázku, zda po odchodu dvou legend během půlroku se jí třeba už pro příští rok otevřela cesta k pozici nejlepší hráčky.

"Jana by si teď klidně mohla dát i rok pauzu a pak se může vrátit do USK. Myslím, že manažer pan Kučera a majitel pan Zach by ji přivítali s otevřenou náručí."

24letá Alena, na slavnostním večeru oděna stejně jako třeba podkošová kolegyně Ilona Burgrová do elegantních šatů, si rozhodně nestěžuje, že opět skončila "až" druhá.



"Je to skvělé umístění, být druhá mi vůbec nevadí. Teď přede mnou byla Jana, loni Eva, to jsou osobnosti desetiletí, které mají za sebou ohromnou kariéru a hrozně moc toho dokázaly. Že já můžu být v takové konkurenci hráček národního týmu druhá, beru za obrovský úspěch," zářila z výšky svých 190 centimetrů.

Při zmínce o možnosti dobytí trofeje se stále tak trochu ošívá. Přitom na ni založila skvělým mistrovstvím Evropy, kde jako druhá střelkyně týmu sázela 15 bodů, navíc přidávala 6 doskoků i 38procentní trojky.  

"Mistrovství se mi povedlo a i v sezoně udělám maximum. Chci se rok za rokem zlepšovat a nejen v útoku, který ujde, ale především v obraně, na které s paní Hejkovou (trenérkou USK) fakt pracujeme. Taky bude záležet, kolik budu mít odehraných minut. Doufám, že dostanu víc prostoru, abych mohla mít lepší statistiky a pak bych "mooožná" mohla uvažovat o tom, že bych jednou vyhrála. Teď o tom ale nepřemýšlím," říká poměrně striktně.

A zároveň přizná, že letošní druhé místo po týmově i osobně nepříliš vydařeném MS 2014 a nevelkém vytížení v Eurolize je pro ni svého druhu překvapením. Sama tipovala na "bednu" kolegyně z USK Elhotovou a Burgrovou.

"S tím, že v Eurolize moc na hřišti nebudu, jsem počítala. Máme v týmu takové osobnosti, které hrát prostě musí. Já ale byla moc ráda, že jsem si s takovými hráčkami jako Sonja Petrovič, Kia Vaughn a především Laia Palau mohla zahrát. A ráda si to zopakuju."



A teď jedno odhalení druhé hráčky Česka. Ač se neobjevila v mediálně zdokumentovaném výčtu šesti potetovaných "galeristek" letošní reprezentační sestavy ("Nikdo se mě neptal"), je Alena Hanušová dodatkovým číslem 7. A jak se jí mezilopatkovou ozdobu dařilo dosud ukrývat, když ji nosí už 4 roky?

"Tetování není moc vidět, protože je schované pod sportovní podprsenkou nebo pod tričkem. Přitom není zase tak malé," podotýká Alena a hned odhalí i okolnosti vzniku.

"Nechaly jsme si to se ségrou-dvojčetem udělat ke 20. narozeninám. Máme úplně to samé, i na stejném místě. Je to znak pro blížence a dvojčata dohromady a pro nás obě to tedy má symbolický význam," pyšní se sourozeneckým propojením.