Od krádeží míčů až na vrchol scoringu v NCAA i Itálii. Coleman o Nymburku, krutosti Serie A i o "NE" Sieně

Takový úlovek tu nejspíš ještě nebyl. Nejlepší skórer celé NCAA ze sezony 2009/10, o desetinu bodu druhý top střelec minulé sezony italské ligy, přesto i lupič, který jako senior v dresu University of Houston kradl 2,7 míče na zápas a v Itálii už dokonce 3,3. Není divu. Z jeho hry je znát, že míč opravdu miluje a umí s ním velké věci - od nebranitelných nájezdů, dunků z vysokých náskoků až po divoké střely z nekonečných zavěšení do vzduchu. A k tomu v NCAA přidával jako 193 vysoký guard i osm doskoků na utkání. Jak tohoto 24letého vystudovaného sociologa vklínit do nymburské hry, to bude teď největší úkol pro kouče Ronena Ginzburga. Právě on, jak se zdá, odlákal Aubreyho Colemana i ze spárů šampionů Apenin.

Aubrey, povězte, proč jste se rozhodl podepsat do Nymburka a tím mimo jiné i do české ligy?
Roli hrálo to, co mají v Nymburce za sebou, že jsou mistři své země, hrají VTB ligu a Eurocup, takže je šance hrát třikrát i čtyřikrát týdně. To mám radši než svůj program v Itálii, kde jsem hrál jen v neděli a trénovali jsme v pondělí, úterý, středu, čtvrtek i pátek, vždycky dvakrát dvě hodiny. Nemám ještě zkušenosti s hraním v tolika soutěžích, ale radši budu hrát než pořád dokola jen trénovat dvakrát denně. Takže jsem přišel za výhrami a šancí hrát daleko víc zápasů.

O Nymburku jste slyšel poprvé až tohle léto?
Po pravdě jsem o české lize neměl vůbec přehled, hlavně jsem sledoval Itálii, ACB a Turecko. Měl jsem nabídku ze Sieny, což by bylo fajn, ale jelikož jsem stále mladý (zatím má za sebou kromě minulé sezony v Bielle jen pár měsíců v Turecku, odkud v prosinci 2010 odešel, a také v NBDL), radši se budu ještě nějaký čas hrou bavit, než udělám tak zásadní rozhodnutí (jako jít do Sieny, týmu většinou na hraně Final-4 Euroligy). A navíc, je vždycky lepší být v týmu nahoře, kde je šance vyhrávat nebo na to mít šanci prakticky každý zápas. S tolika dobrými hráči kolem bude i moje hra snazší, protože nebudu muset dávat tolik bodů. Budu dělat to, co umím nejlíp. Nikdo na to moc nebere zřetel, ale já jsem fakt dobrý obránce. Miluju loupení balonů a body s tím pak přijdou. Když jsem odcházel z NCAA, byl jsem její nejlepší střelec, ale taky jeden z nejlepších v ziscích. O tom ale nikdo nemluvil.

Nabídku Sieny jste tedy pro letošek odmítl.
Jasně že mě to zajímalo. V dané situaci jsem ale radši využil nabídku Nymburka. Siena je tým, který chce každý porazit, což tedy i v Nymburce bude podobné. Ale prostě jsem se rozhodl takhle, z důvodů, které jsem už zmínil.



Kouč Ginzburg s vámi osobně mluvil, než jste se pro jeho tým rozhodl. Čím vás přesvědčil?
Jedna z důležitých věcí je, že jde o hráčského kouče. Chápe, co hráči potřebují. Když jeden večer hrajete naplno 30 minut a druhý den přijdete na dvouhodinový trénink ve stejném tempu, je to nejlepší cesta k tomu se zranit. V Itálii tohle v některých klubech nechápou nebo neberou v potaz. Když mi proto zavolal a zmínil něco jako hodina a půl, řekl jsem OK. (směje se) Ne, vážně. V Itálii to bylo fakt drsné i během sezony, v rámci jednoho tréninku nejdřív hodinu všechny možné drily a pak další hodinu v plném tempu obrana a všechno to ostatní, to je už moc.

Přibližte ještě víc vaše tréninky v Bielle.
(několik vteřin se směje, než začne mluvit) Za prvé příprava na sezonu: pravidelné běhání v písku, vždycky asi hodinu. Žádný míč. Pak přišly lajny a všechny běhací drily v tělocvičně. A když sezona začala, tak spousta z těch drilů pokračovala. Dvě hodiny (dvakrát denně), nebo i tři. Bez výjimek. A pokud se hrálo, i tak byl den předtím jeden dvouhodinový trénink na plné pecky. Prostě "crazy". Ale abych zmínil i naše výsledky - málem jsme porazili Sienu, s Cantú jako dalším euroligistou jsme prohráli o tři a porazili jsme Milán. Nakonec jsme skončili v tabulce dole (12. s bilancí 13-19), ale byli jsme dobří. Jenže když po zápase jako se Sienou máš dvouhodinový trénink, nebo zase den před ním, jsi na začátku hotovej a než se naděješ, můžeš prohrávat o 10 a víc bodů. To už bych nechtěl zažít.

Co když máte nějaké menší zranění, to se v potaz nebere?
Ne. Když se zraníš v tréninku, na chvilku ti dají oraz a pak si to musíš odmakat navíc. Tvrdé tréninky jsou na většině míst v Itálii. Možná jsem slyšel o Sassari, kde to není tak tvrdé.   

Jak složitá situace byla teď po stránce financí? Jeden z hráčů českého národního týmu mi řekl, že opoždění v řádu několika měsíců už je skoro běžné.
V Bielle to díky našemu prezidentovi nebyl takový problém. Možná se to někdy zpozdilo jen o pár dní. Jediné větší zpoždění bylo, když jsem z klubu v květnu odešel. Trvalo to skoro do července, ale dostal jsem to. V nové sezoně to ale bude velký problém. Několik klubů nezaplatilo hráče třeba celý rok. Je to fakt hodně těžké. Tvůj kontrakt sice říká, že když peníze v daném termínu nedostaneš, můžeš odejít nebo nepřijít na trénink. Jenže když máš basket rád, tak prostě neodejdeš. Navíc není tak jednoduché odejít kdykoliv v sezoně, protože nejdřív musíš mít kam jít. Tohle je velký rozdíl mezi Evropou a Amerikou. Tam když výplata nepřijde patnáctého, hned se ptáš, co se děje. V Itálii se ale patnáctého nic nedělo a šel jsi na další dvouhodinový trénink. Pro mě to nebyl takový problém, basket miluju, a i když to nebylo úplně na čas, pokud jsem peníze nakonec dostal, byl jsem spokojený.



Stalo se někde, že hráči odmítli trénovat?
V minulé sezoně se to párkrát stalo, ale nikdo jim nic neřekl, protože management to chápal. Italská liga je skvělá, ale ohledně peněz je to prostě takhle. Při příchodu jsem byl ale připraven, protože můj agent mě o tom dopředu informoval.

Pořád mi vrtá hlavou jedna věc - že jen o desetinu druhý skórer v Itálii preferuje hlavně obranu a vypichování míčů.
Řeknu ti, jak se to stalo. Můj kouč v Bielle pro mě nestavěl žádné systémy, já si ani nežádal míč, jen jsem to odjezdil v obraně a jako letec do protiútoků využíval situace, co se naskytly. A to bylo snadné. Jasně že jsem byl celkem špatný z toho, že se pro mě nestaví systémy, ale nebylo to o mně, bylo to o týmu. A mým cílem v zápase je hlavně někoho ubránit.  

Lze si tedy vsadit na vaše dva zisky třeba v Eurocupu jako zápasový průměr?
Chtěl bych mít i víc než dva.

Sedí, že jste víc fanouškem agresivních nájezdů do koše než střelby z trojkových distancí?
Najíždění mám asi radši, ale otevřenou trojku vezmu taky bez problémů. Není to ovšem moje nejoblíbenější střela. Vím, že větší šance na body je skórovat za dva.

Ač jste zatím Sienu nevzal, i letos budete mít šanci se o Euroligu poprat při kvalifikaci v Itálii. Bylo i tohle benefitem vašeho nového angažmá?
I tohle byla velká věc. Proto, že se hraje v Itálii. Kdyby se to povedlo, znělo by to velmi dobře.



Po univerzitě jste absolvoval Letní ligu v dresu Hornets, jak vypadaly vaše námluvy s NBA v poslední době?
Dva dny před letošním draftem jsem byl na minicampu u Knicks. Povedlo se mi to, ale neměli pro mě v danou chvíli místo, vytrejdovali Jeremyho Lina a pár dalších hráčů a pak už se neozvali. Pořád se k tomu musím vracet, protože ten minicamp se mi vydařil skvěle, a největším cílem každého je proniknout do NBA. Teď a tady se tím ale nějakou dobu nebudu zabývat.

Konec konců, ač jen částečně garantovanou, podepsali letos smlouvu s Celtics ex-prostějovský Smith i ex-nymburský Christmas, takže šance do NBA je i pro hráče z českých klubů.
Jasně! Navíc tolik zápasů, kolik v Nymburce budeme mít, to je jako NBA. Hraje se každý druhý večer...