O NBA snící smolař Pomikálek: Tisíce smečí za rok

Je bláznem do smečí a při absenci Pavla Pumprly s Derekem Wrightem se mohl stát černým koněm Slam Dunk Contestu při 15. All-Star Game Mattoni NBL. Nakonec se Tomáš Pomikálek řečený Jerry probil do finále, když po semifinále uspěl v "rozstřelu" tří borců o dvě zbylá finálová místa. Celkově obsadil třetí příčku za vítězným Muirheadem a druhým Horákem.

Ve finále ukázal odborník na lékařskou terminologii dva velmi zdařilé pokusy. První se zárazem dvou míčů, druhý s otočkou o 360 stupňů. A k tomu všemu stihlo 20leté děčínské křídlo ještě zápas mladíků do 23 let. Ten letos nenaplnily komické výstupy, tak jako loni v Praze.

Tomáši, bylo to tím, že chyběl komediant Satoranský? Tentokrát tedy žádné sázky o výhru, ani předem nacvičené legrace pro diváky?
No, je pravda že tentokrát Tomáš chyběl a o nic jsme se nevsadili.

Chystal jste si na smeče cokoliv předem, coby tajný kandidát na vysoké umístění?
Něcojsem sipřipravil, ale jednu připravenou věc mi sebral Horák, takže jsem si musel spíš vymýšlet. Z těch připravených jsem nakonec provedl jenom něco. Dva míče byly nachystané předem, další už jsem víceméně domýšlel na místě.

Kolik máte odsmečováno?
Větší soutěž byla tohle první, jinak mě to hrozně baví, žiju tím. Když počítám i tréninky, budou to za rok i tisíce smečí.

Stal se Corey Muirhead letos oprávněným vítězem smečí?
Ano, předvedl dobré kousky. 

Jsou Češi spíš jednonozí smečaři, tedy ti, co se odrážejí z jedné nohy, nebo vedle Pavla Pumprly je víc i těch dvojnohých?
Tohle je hodně individuální. Je to hodně o zvyku. Já sám jsem rozhodně jednonohý, ale pokusím se ještě zlepšit, abych to zvládal i ze dvou nohou. Uvidíme příště.

Je to ze dvou nohou o dost těžší? A omezuje to pak výskok?
U mě konkrétně jo, ale jinak je to u každého jiné. Natrénovat se dá oboje. 

Je to v lize tak, že zdejší hráči se ve vzduchu před smečí k mnoha "windmillům", zapumpováním nebo zakroužením pažemi a velkým nápřahům při zápasech neodhodlají a převažují smeče na jistotu, zblízka?
To tak rozhodně je. Zahraniční hráči si dovolí určitě víc.

Ještě k vám a lize: za předchozí tři sezony jste jako ligový hráč v Liberci měl vždy na kontě jen omezenou porci zápasů. Proč tomu tak bylo?
Vždycky to bylo nějaké větší zranění, které mě vyřadilo i na tři měsíce ze hry. Každý rok to přišlo po Vánocích, vždycky v polovině sezony, když se mi začínalo i dařit. Byla tam zlomená ruka s dislokací, přetrhané vazy v kotníku a poslední věc byla zlomená malíková kost, kdy jsem to musel mít sešroubované zevním fixátorem. 

Konečně to tedy letos vypadá na průlom (zatím v průměru solidních 13 minut, 5 bodů a 3 doskoky), Vánoce i Nový rok jste přežil, takže co kromě pevnějšího zdraví vám k němu pomohlo?
Hrozně moc mi dal pan Budínský, protože je důležité cítit důvěru trenéra. A když mi začaly minuty přibývat, chtěl jsem se mu za to odvděčit. Daleko víc jsem se snažil a žil tím. Hodně to motivuje.

V čem vás trenér pozdvihl nejvíc?
Hlavně v sebevědomí.

Kam až byste chtěl vyskočit? Skutečně až do Euroligy a NBA, jak pravíte na děčínském webu?
I když to zní vtipně a jsou to spíš takové dětské sny, tak ano, vždycky mířím nejvýš.

Petr Hamták
Foto: Roman Valenta