O Jakubovi, který se ne(stal) hrdinou v rodném městě

Kdyby se ten zápas hrál jen na poločas, a navíc by skončil vítězně, stal by se senzačním králem rodného města. Ve velkém chomutovském šlágru s Itálií byl nakonec tak jako tak nejlepším střelcem, nicméně po změně stran už jeho prvotní aura ztrácela glanc a on dobře poznal, že udržet vysokou úroveň po celých 40 minut je výsadou jen těch nejlepších z nejlepších. Jakub Houška byl přesto víc než jistě velkým faktorem druhé kvalifikační bitvy českých lvů, a mít euforický vítězný konec, šlo by o tu nejsladší odměnu za comeback po přestáté vleklé a nepříjemné nemoci. Bohužel, ne všechny pohádky mají happy end z kategorie dokonalých...

"Prohráli jsme, takže můj výkon byl k ničemu. Jsem hrozně zklamaný," tvrdošíjně odmítal pivot Děčína hledat nějaká pozitiva. Mrzelo ho, že sladkou třešeň v podobě velkého skalpu jeho tým neutrhl.  

"Přitom jsme na ně měli a bylo to jen o tom dávat koše. Jenže to se nám nedařilo a v tom byl největší rozdíl. Ubránili jsme Itálii na 63 bodech, což je parádní práce, ale dát 53 je hrozně málo! V útoku jsme zklamali."

Sám však měl už před utkáním tušení, že on nezklame. "Dokonce mě ráno, když jsem vstával, napadlo, že večer budu náš nejlepší střelec," řekl s lehkým úsměvem.

A svým pocitem se především v první půlce s 10 body a 4 útočnými doskoky řídil víc než dost. Od prvních vteřin hrál v jiném vesmíru než zbytek týmu.



"Já nedychtím po bodech, ale vycházelo to na mě, navíc jsem měl ty útočné doskoky. Na zápas jsem se ohromně těšil. Věděl jsem, že bude plná hala a bude kotel, jaký tu býval vždycky, když jsem ještě hrál za Chomutov. Takže jak bych právě tady mohl nebýt víc namotivovaný, když hraju takový zápas ve svém domácím městě?!"

Ač už teď bydlí v Děčíně, do Chomutova dál pravidelně dojíždí za rodiči a považuje ho stále za svůj druhý domov. "Měl jsem na utkání moc známých, příbuzných a kamarádů. Ani pořádně nevím, kdo všechno přišel. Chomutov si takové zápasy zaslouží, celou minulou sezonu tu na ligu byla velmi dobrá atmosféra. Teď navíc přijeli i trumpetisti a bubeníci z Děčína a příště jich bude ještě víc," dívá se směrem k zápasu s Turky.

Ještě než se však zamyslel nad nejbližším kláním v Portugalsku, popsal, v čem český tým dlouho a často Italy trápil.

"Až na pár maličkostí, kdy se to splnit nepodařilo, jsme splnili plán obrany jejich pick and rollu. Když jsme všechno splnili, oni se pak pouštěli do těžkých střel, rozehrávač najížděl do plných a měli to výrazně těžší. Naopak když jsme obranu nedodrželi, většinou nás potrestali," řekl.

Plán byl tlačit soupeře na levou stranu. "A když se tohle povedlo a udrželi jsme je v tom koridoru, kde rozehrávači najížděli do nás pivotů, zároveň jsme tak neopouštěli své pivoty, kteří rychle sbíhají dolů a uvolňují se pro přihrávku. Snažili jsme se o chvilkovou výpomoc na rozehrávače a rychlý návrat jeho obránce zpět k němu."

Do Portugalska poletí lví smečka pro výhru. I když se ještě neví, jak to bude dál se zraněným Jiřím Welschem. "Pokud tam vyhrajeme, Itálie by se tím smazala. Věřím, že trenéři opět připraví účinnou taktiku," předpokládá Jakub.

Se svými parťáky jistě udělá pro úspěch maximum, aby si po zápase v kabině mohl zařvat - tak jako po Itálii - "Rvali jsme se jako lvi!".


Petr Hamták