O federálním bratrství, různých soudech o souhvězdí RGR, vytočeném Radovi a rozehrávači bez asistence

 

Ten nejdojemnější moment prvního federálního derby mužů za posledních devět let nastal už při rozcvičování. Téměř plnou City arénou v Prievidze se neslo skandování "Zdravíme Česko!" Vzápětí při hymnách přišla další citovka, když někteří příznivci i v domácím kotli zpívali slova singlu "Kde domov můj?". A třetí dojmoscéna už skoro uváděla do rozpaků. To kotelníci spustili hromové "Bratia Česi!".

S uznáním hovořil o vekorysosti prievidzkého publika po vítězném utkání v eurodivizi B i kouč českého týmu Pavel Budínský. To o společné minulosti obou zemí vyprávěl svému americkému asistentovi Mikeu Taylorovi, z bitvy ohromně nadšenému.

 

Vzpomínky na československé soužití jsou a budou na obou březích řeky Moravy živé ještě hodně dlouho. A člověk se během utkání neubránil myšlenkám na to, kolik toho býval mohl na světovém a evropském fóru dokázat společný československý celek ve fotbale, hokeji a ano - i pod bezednými koši.

 

Domácí fans nicméně před zápasem ukázali i podporu vlastnímu mužstvu, když hlavním sektorem naproti TV kamerám koloval dlouhý transparent: "Kurz 2,14, ale my vam veríme!"

 

"Dát zápas do Prievidze byla nejlepší volba. Přišlo plno lidí, a když jsme se drželi ve hře, hlediště bylo stále s námi. Za to všem děkuju," zdůraznil rozehrávač skvadry zpod Tater Anton Gavel.

Za delší konec lana však po téměř celou první půlku tahali týmověji hrající hosté. Domácí bratři Rančíkové se sice mocně tlačili do koše, ale z toho jim vypadávaly i ty nejtutovější pokusy. Po nejedné své akci si pak vylévali zlost na sudí, kteří podle nich neviděli české fauly.

Martin Rančík si první bod připsal až po 26 minutách ze šestky a jeho konečné konto mělo hodnotu jen pěti bodů za 29 minut.

 

Příběh bratra Rada byl o poznání jiný. Opora Galatasaraye, které se dostal jasně nejbouřlivější aplaus při představování týmů, byl na suchu téměř 17 minut. Až pak konečně vsítil dva trestné hody.

 

A vzápětí ho nechtěně nastartoval vlastní spoluhráč Marko. Rančík ho po jednom útoku od plic vyplísnil za spáchanou chybu i za pomoci nehezkého dvojslabyčného slova, slyšitelného na celou halu.

 

Rozpálený Rado však ihned poté poslal do obroučky trojku a za poslední tři minuty druhé čtvrtky a první dvě minuty té třetí 13 body v řadě sám otočil skore z 24-30 na 37-34. Ohromným způsobem tím rozparádil i fanoušky, ale - také se jednalo o jeho jediné body za 34 minut nakonec strávených na hřišti.

 

Porážka 60-65 ho naštvala natolik, že po zápase ani nechtěl hovořit s novináři. Těsně po posledním klaksonu nebylo do řeči ani německému mistrovi Antonu Gavelovi.

 

Později už "povolil" a dokonce si vyměňoval slovní šťouchance i s koučem Ulmu Mikem Taylorem. "Tohle byl jen jeden zápas. Počkej, až k nám přijedete," odkázal na bundesligové soupeření, kde jeho nyní již euroligový Bamberg má nad Ulmem jasně navrch.

 

"Teď už vážně - hrál jsi skvěle," poklonil se Taylor soupeři na závěr verbální přestřelky.

 

Gavel sám také nejprve pogratuloval vítězům, aby dodal: "Když Češi uniknuli v poslední čtvrtině už na 11 bodů, byl to pro nás už takový hřebík do rakve. Vrátit se ještě do zápasu pak bylo těžké. Soupeř hrál velmi rozumně a proto vyhrál."

 

Na začátku duelu byla podle pointguarda hodně patrná oboustranná nervozita, daná prestiží této události. "I já jsem do toho chtěl dát všechno. V závěru nám ale nepadaly střely, naopak Čechům ano a to nás ubíjelo."

 

Přestože míč měl v rukou po velkou část mnoha útoků, nezaznamenal jako rozehrávač jedinou asistenci. Spoustu akcí po průnicích zakončoval sám. Musí tedy současný slovenský tým hrát hlavně přes individuální akce jeho a obou Rančíků, aby byl na mezinárodním fóru konkurenceschopný?  

 

"To je těžké říct. Prostě to tak tentokrát bylo. Češi přebírali hodně clon a já se pak snažil přes dlouhé hráče ty situace využívat. Párkrát to padlo, párkrát ne. Tohle je prostě náš systém, víc zaměřený na hru 1 na 1. Buď máme úspěch, nebo ne. Tentokrát to tak nebylo. Češi určitě hráli kolektivněji a slavili úspěch."

 

Oproti tomu trenér Slovenska František Rón (na spodním snímku) na otázku, do jaké míry jde na individuální akce tria hvězd spoléhat jako na "výherní faktor", Gavelův názor zcela nesdílel.

 

"My se na to takhle vůbec nespoléháme. Pořád říkáme, že oni jsou, v uvozovkách, součástí týmu."

"Ano - ať na sebe vezmou zodpovědnost, ale my na to nespoléháme a ani útočné systémy tak nejsou postavené. To, jak to bylo, vyplynulo ze hry. Proč by Rado nezakončil tolik míčů, když ho soupeř nezdvojoval, nešel hluboko do výpomoci, a když on byl dva metry od koše?"

"Je ale škoda, že mu to v první půli i na začátku druhé tolik povypadávalo z koše, že ani on sám něco takového nepamatuje."

"Takže to není o těchto třech. Míč měli a svůj díl přidali i další: Nuber, Červenka, Sedmák. Rančíkové a Gavel prostě na sebe chtějí vzít zodpovědnost, mají to v sobě." 

 

Gavelova hra byla i předmětem rozboru kormidelníka Čechů Pavla Budínského. "Chystali jsme se na něj, ale měli jsme trochu jiné varianty řešení, protože jsme čekali, že Marko začne na rozehrávce a Gavel z pozice křídla. To se i stalo, ale pak pochopitelně přešel na svůj post a  ukázal, že je to výborný hráč."

Hostující tým ovšem věřil, že uspěje týmovějším pojetím a zapojením více hráčů, kteří by měli vydržet vysoké tempo a tím Gavela také utlumit. "Ve druhé půlce bylo i vidět, že v tom těžkém vzduchu v hale už domácí hrají na krev a volili hrozně těžké střely, což byl klíč k úspěchu."

 

Někdo však musel dávat také body. A tady se zase hodil nakonec 15bodový kapitán Benda. "Měl rychle dva fauly, pak i třetí a část prostřední fáze zápasu nehrál. Ale na konci dal osm z našich posledních deseti bodů, čímž nás podržel."

Českým záměrem bylo vydržet se silami lépe než soupeř až do konce. "Čekali jsme, že ani na jednu stranu nebude v utkání velký bodový odskok. Oba týmy se přednostně snažily využít slabiny protivníka."

 

Na rozehrávce chtěl Budínský používat především duo Čarnecký a Tóth. Slezák, který se na této pozici solidně uvedl na turnaji v Bulharsku, měl zůstat až rezervní možností. Bylo to kvůli jeho nedávno zraněnému zápěstí?

"To ne, ale poslední zápasy už jsme hráli na dva klasické rozehrávače Čarneckého a Tótha. Tomáš Tóth ale proti Slovensku nebyl zcela ve své kůži, zaspal tam i na obranném doskoku, takže jsem se rozhodl dát prostor Pavlu Slezákovi. Byla to spíš volba podle citu, pro Pavla je těžké a nezvyklé hrát na klasické rozehrávače, jakým je Gavel."

Petr Hamták, Prievidza

Foto: autor