I teď, jako trenér na Alea Basketmag Campu, si muž s přezdívkou Ice najde během dne čas, aby "nastartoval" svůj velocipéd a odkroužil nějakých 40 kilometrů. "Jezdil bych i víc, ale není čas, tak se snažím vytěžit z minima maximum," říká exreprezentační křídlo Pavel Staněk, nyní ve službách prvoligového Chomutova, s nímž mu na jaře o pověstný vlásek uniklo finále play-off.
I teď, jako trenér na Alea Basketmag Campu, si muž s přezdívkou Ice najde během dne čas, aby "nastartoval" svůj velocipéd a odkroužil nějakých 40 kilometrů.
"Jezdil bych i víc, ale není čas, tak se snažím vytěžit z minima maximum," říká exreprezentační křídlo Pavel Staněk, nyní ve službách prvoligových chomutovských Levhartů, s nimiž mu na jaře o pověstný vlásek uniklo finále play-off.
Na bicykl jako klíčový kondiční prostředek teď musí hodně spoléhat.
"Na vrcholové úrovni jsem skončil kvůli kolenu, po nepovedené operaci. Jediná možnost na nabrání kondice je teď kolo. Konzultuju to i s trenéry, záleží, jaký si zvolím trénink. Běžně jezdím kolem dvou až tří hodin a to pak ujedu i 100 kilometrů," udivuje svými dávkami Pavel Staněk.
Pro něj to však už nic není. Ročně objede minimálně 15 cyklozávodů. A ne ledajakých. Jako člen Goofy Teamu, kde je vedle něj například i hokejista Radek Bonk, zdolává etapový závod TransAlp nebo se brodí bahnem na Králi Šumavy.
Tam letos dosáhl na nejdelší vypsané distanci 105 kilometrů času 5:46 a skončil na 63. místě. Ovšem z 600 borců, co dojeli.
"Kolo mě baví, je to můj koníček," vyznává se Ice, jehož Goofy Team má na svém webu výstižné motto:
"Není důležité jezdit rychle, ale dobře u toho vypadat"
Roman Kreuziger by to asi formuloval jinak, ale většina amatérských jezdců by se pod to mohla s klidem podepsat.
Ale zpět k letos 34letému Pavlovi, jehož v nové sezoně čeká u Levhartů, kam čerstvě přestoupil i Věroslav Sucharda, nová výzva.
"Vzhledem k tomu, že jsem převzal i funkci asistenta trenéra, tak se postupně z hráče převtěluju do bafuňáře. Zjednodušeně řečeno," říká křídlo, používající vytříbený slovník.
Jako špičkový sportovec, s hluboce zakořeněnou vítěznou touhou v DNA, v sobě stále nosí stopové hodnoty hořkosti z absolutní koncovky semifinále první ligy proti BA Sparta.
"Nebýt střely (vítězné) Sparty v poslední vteřině pátého zápasu, mohli jsme v klidu hrát finále s Plzní, což byl zrovna tým, který nám herně i hráčsky seděl. Takže to zklamání tam někde pořád je. Prohrát takhle nemůže nechat nikoho z nás chladným."
Přesto Pavel dodává: "Na druhé straně je to sport a právě tohle lidi zvedá ze židlí. A já, na to, jak celá sezona probíhala v určitých sinusoidách, ji hodnotím včetně play-off kladně."
Zda-li v příští sezoně Chomutov, který v červnu neusiloval o divokou kartu pro účast v NBL, už půjde přímo na postup, se teprve uvidí.
"Jelikož jsem se teď dostal i na trenérské pole, tak jako každý trenér musím mít ty nejvyšší cíle a to je postup. Když ale budu objektivní, vzhledem k naší nastoupené cestě omlazení a hledání nových mladých hráčů, tak teprve po jejich etablování v soutěži můžeme o postupu začít mluvit."
"Máme teď hráče, kteří nikdy v životě první ligu nehráli, vedle nich jsme udrželi i hráče se zkušeností z NBL. Mohlo by se to povést, my do toho jdeme s tím, že bychom to pak i vzali, ale momentálně to není hlavní cíl."
Ice si hráčské angažmá v Chomutově kroutí už vedle zaměstnání v "civilním sektoru".
"Pracuju na hranicích, kousek od Chebu, ve spediční firmě, kde využívám i jazykových znalostí získaných při působení v zahraničí. Pohybuju se na burze dopravy, takže se snažím pro firmu najít nejvýhodnější a nejlukrativnější zakázky," popisuje Pavel, který si na Basketmag camp musel vzít z práce volno.
Petr Hamták
Foto: BK Chomutov