Nová srbská star Mičič: S Američany je nejdůležitější...

Vasilje Mičič ví, kdy si vybrat ten správný moment na zapůsobení na skauty NBA. Ano, v duelu proti nadupaným Spojeným státům, které se zatím na MS U19 jeví jako hlavní kandidáti na titul. Fantastický srbský rozehrávač s chlapskou vizáží i hrou je vedle Daria Šariče velkým důvodem, proč byste si v O2 Areně neměli nechat uniknout páteční derby-čtvrtfinále mezi Srbskem a Chorvatskem.

Mičič byl proti USA v bitvě o první místo ve skupině F hlavní zbraní svého týmu a do značné míry právě díky němu srbský celek v útoku dokázal soupeře nejednou přelstít. Point guard si při nakonec velmi přijatelné porážce 62-71 připsal fantastických 24 bodů, včetně tří trojek z pěti pokusů, proti nesmlouvavé nátlakové obraně (se spoustou přebírání) přidal tři asistence proti šesti ztrátám (z 18 týmu), získal 8 faulů (TH 12/9) a hlavně - na hřišti vydržel a přežil 35 a půl minuty!

Po utkání notně zdrchaný poskytoval jeden rozhovor za druhým a sem tam si rukou přejel přes jeden z mnoha škrábanců na svém těle. To za poslední rok prý ještě o 3 čísla povyrostlo a Vasilje tak měl v uplynulých měsících problémy s koordinací různých pohybů. V Praze to ale maskuje víc než zdatně.

"Zápas byl fakt velké maso," ulevil si v interview pro Basketmag. "Američané na mě vyměnili asi tři nebo čtyři obránce, což pro mě bylo hodně těžké. Naopak pro ně to bylo velmi snadné. Přesto jsem dokázal uspět. Potřeboval jsem zjistit, jestli budu schopný se s těmito hráči poměřit, a teď už vím, že můžu. Byl to pěknej zápas," oprávně se pochválil Milič po souboji s řadou mužů, kteří budou v nejbližších dvou letech vybráni na velmi vysokých místech draftu NBA.



Srbové mají na turnaji asi nejlepší sestavu i hru na to se s Američany měřit jako rovní s rovnými. Jediný velký rozdíl byl na doskoku, kde z dálky téměř nestřílející Američané ukořistili 24 odražených míčů. Právě díky tomu vyhráli.

"Jasně, v tomhle jsou strašně silní. Mají prostě hodně dobré hráče a to, že mají spoustu zisků a útočných doskoků, je proto normální. Nejdůležitější proti nim je zpomalovat tempo a rytmus hry. Při jejich rychlosti, která je oproti ostatním týmům trojnásobná, s nimi nemůžete lítat nahoru dolů. To jsme zvládli dobře, ukázali jsme, že máme organizovanou hru v útoku a hlavně v obraně. Pro nás bylo také zásadní vyvážit hru, abychom neměli příliš ztrát," vysvětluje Mičič, jeden z nejlépe hodnocených hráčů ročníku ´94.

Nechal si jeho tým ještě něco do rezervy? Jako překvapení pro případnou odvetu na turnaji, která nyní může přijít nejdřív ve finále?

Určitě to podle playmakera nebude zónová obrana, kterou kouč Dejan Mijatovič zásadně nevyužívá. "Pro nás je klíčem výborná taktická příprava před každým zápasem. O každém hráči víme všechno a to nám hodně pomáhá. Pokud bychom se utkali ještě ve finále, možná bychom trochu upravili obranu, spíš ale zůstane vše jako teď."

196 vysoký druhý top skórer týmu (12,5 bodu, 2,8 asistence, 3,7 doskoku), o kterém se po zápase s USA píše po celé Americe, se vyznal, že jeho snem je NBA a stejně to prý vidí i všichni spoluhráči v týmu. "To je přece normální," říká a na adresu svého krajana a kolegy z rozehrávky Miloše Teodosiče, jenž se do NBA (i k údivu repre trenéra Ivkoviče) nijak netlačí, dodává:

"Miloš je unikátní hráč, jeden z milionu, co hraje tak jako on - v pozitivním smyslu slova je tak trochu blázen. Hraje v nejlepším týmu Euroligy a to mu stačí. Pro spoustu z nás je ale NBA velký sen, koukáme na každý zápas, co můžeme, a u mě to není jiné."


-trh-