Ničitel moskevské defe Pumprla o nezvyklé blízkosti Euroligy a překvapení větším než třetí Čech v NBA

Když před dvěma lety do Nymburka přišel jako "rookie", byl už sice oporou Opavy, přesto najednou v jiném světě. Už tenkrát však na jeho adresu kouč Katzurin prohlásil, že jen nebe je pro něj limit. Za dva roky je z Pavla Pumprly stabilní reprezentant a také člen základní sestavy a už téměř i hlavní ofenzivní zbraň osminásobného českého mistra. Dokazuje, že i bez střelby z dálky jde být pro koš soupeře ďábelsky nebezpečný. Ví to už i pan Fridzon a další hvězdy Chimki Moskva, kolem nichž v semifinálové bitvě kvalifikace o Euroligu neúnavně fičel znovu a znovu do koše a k tomu standardně přidával obranu nejnebezpečnějších hráčů soupeře.   

Když po triumfu nad Chimki seděl před hrstkou novinářů, s 64 minutami hry v hranicích jediného dne, mohl si zhluboka oddychnout. Jeho tým naštěstí neztratil 27bodový náskok z první půle a teď vyhlíží finálový duel o Euroligu s domácím Charleroi.

"Je lepší vyhrát takhle těžce, kdy si člověk musí hodně hrábnout na dno sil. Právě to jsme udělali, hráli jsme srdcem, a když jsme v druhé půlce dali pár snadných košů, byli jsme zpátky na cestě k vítězství," řekl. Cestou do hotelu z haly Spiroudome pak v hučícím autobuse své myšlenky o zápase rozvedl dál.

Pavle, řekněte, jak se vám povedl takový vstup do utkání a hlavně jak jste mohli udržet takovou fazonu celý poločas?
No jednoduše. Když tým, který je zvyklý hrát proti euroligovým supermanům, nastoupí proti týmu, jehož jméno ani neumí vyslovit, natož aby tušil, odkud je, tak do zápasu vstoupil vlažně. Nepočítali vůbec s tím, že bychom jim mohli dělat problémy. Jakmile jsme ale dali prvních pár košů, najednou viděli, že budou muset zabrat. My jsme ale byli v ohromném fajru, tím jsme je drtili a hráli i super v obraně. Jim trvalo moc dlouho, než začali hrát svou hru, a potřebovali na to i poločasovou pauzu.  To už jsme ale naštěstí byli dost vepředu.

Jde si představit, co se asi dělo v šatně Chimki při ztrátě 27 bodů, když se týmu rozplýval jeho euroligový cíl?
(směje se) Jak znám historky o přístupu ruských majitelů a členů vedení tamních klubů, tak si to ani moc představit nejde.  Trenér je ale zkusil motivovat, že i takové zápasy jdou vyhrát. A ať jim řekl cokoliv, setkalo se to s úspěchem. Během třetí čtvrtky se dostali do zápasu a my měli hodně co dělat.



Chimki si vzalo dva hráče z NBA, tedy ještě vedle Mozgova, kteří moc nemají povědomí o poměrech a hře v Evropě, jak velký to pro ně mohl být problém?
To jistě, ale rozehrávač Chris Quinn je takový hráč, že kdyby člověk nevěděl, že je Američan z NBA, působí evropským dojmem a do té hry se docela rychle dostal. Spíš to vyšlo z nějakého podcenění, že jim naše jména nic neříkala a brali to proti nám jako snadnou záležitost.

Jak si nicméně vysvětlujete, že se do hry nedokázali dostat dřív než po půlce?
Ono je to hrozně těžké. Pokažený začátek tým srazí dolů a potom nejde nic. Nedávali koše, co by běžně dávali, střelci míjeli otevřené trojky...

Obr Mozgov byl velmi rychle odvolán ze hry a už se tam zpátky nevrátil. Čím jste mu k tomu "pomohli"?
Ničím extra. (směje se) Měli jsme Petra Bendu a to funguje spolehlivě už několik let. My jsme přes něj hráli v útoku a Mozgov nezvládal naše rychlé tempo. Pivot Lončar na to byl mnohem lepší. To byl tedy jediný důvod, protože bez Mozgova se jim dařilo.

Zdálo se, že ne vy jim, ale oni vám se museli přizpůsobovat v menší a pohyblivější sestavě.
Tak to bylo. I v té malé sestavě ale pořád hráli dolů přes Lončara, což nám místy dělalo problémy. Většinou jsme se s tím ale i díky výpomocím dokázali nějak vyrovnat.     

V jinak dokonalé první půli pro vašeho kouče přece jen nastal jeden nervní okamžik, a to když si Lawrence udělal už po 9 minutách třetí faul. Bylo to i tím, že - i přes loňskou zkušenost s Eurochallenge Cupem - se nyní ocitl na vyšším basketbalovém levelu a stále si na to zvyká?
Taky to tím trochu je. V české lize byl dosud hvězda se jménem, na což rozhodčí možná i nevědomky dají a takovým hráčům ty fauly pískají trochu opatrněji, protože ví, jak moc by to (větší počet faulů) týmu ublížilo. Tihle rozhodčí - například zkušený Lamonica (pískal tento zápas) - si ale z žádného jména nic nedělají a pískají vše, co vidí. Naštěstí Geno zápas dohrál a v druhé půlce pro nás byl velmi důležitý.

Jak těžké  to pro vás bylo fyzicky, druhý zápas ve dvou dnech 32 minut, pořád chodit do koše a v druhé půlce nad to bránit i rychlíka Quinna?
(směje se) Těžko říct. V zápase mi přijde, že tu únavu ani necítím, hlavně když to je vyhecované. To už se nejde z energetických zásob, ale z adrenalinových. Doufám, že nám to dodá energii i pro finále.

Nicméně netřásla se vám už znavená ruka, když jste v druhé půlce míjel trestné hody?
To určitě jo, ale šestka je přece jen standardní situace a i v nejhorších chvílích by se měla zvládat. Naštěstí o šestkách to tolik nebylo.



Co pro vás bylo hlavní v obraně a co v útoku?
Museli jsme agresivně bránit a dávat si pozor na hru Chimki pod koš. A z té dobré obrany valit dopředu. Věděli jsme, že s jejich velkým pivotem se budou těžko vracet a využili jsme to. A hráli jsme s čistou hlavou, že nemáme co ztratit.

Co jste si vlastně říkali v poločase v kabině a proč jste soupeře nechali na sebe tak vlítnout, když jste něco takového museli čekat?
No, my jsme až takovou agresi nečekali. A jim se hlavně začalo dařit v útoku. Pak na nás lehla deka jako na ně v první čtvrtce, že jsme nebyli sto se chytit obranou, ani útokem. Věřili jsme ale, že se to jednou musí zlomit a - naštěstí - jsme se zase chytli.

Z laického pohledu z tribuny to vypadlo, že nebýt Simmonse, který to za stavu o čtyři začal zachraňovat, nebyl mezi vámi najednou nikdo, kdo by se v útoku trefil.
Ano, Tre je hráč, který s takovými zápasy má zkušenosti, a stejně jako Mike Lenzly má zcela kamenný výraz, jako by si z toho nic nedělal a neměl žádné nervy. V krizi jsme díky němu a několika obranným stopkám získali zpět sebedůvěru a deku zahodili pryč.

Jaké jste měl vy osobně útočné úkoly, když jste svého obránce co dva útoky bral s sebou do koše?
Měl jsem napadat obranu, kdykoliv to bylo možné, protože jsme věděli, že oni to budou stahovat hodně dovnitř. A pak jsem měl hledat střelce na perimetru. Z dobrého napíchnutí obrany vznikají i dobré střelecké situace a naštěstí se to párkrát povedlo. Byly z toho střely, ale i nějaké fauly, a to bylo důležité, když se nám nedařilo střelecky. Přidalo nám to na variabilitě.

Proběhl od nějakého ze soupeřů při zápase trash-talking v jakékoliv podobě?
Překvapivě ne. Nic jsem nezaslechl.

Teď vás čeká české derby svého druhu proti domácímu Charleroi Jiřího Welsche. Jeho fanoušci tu už v semifinále byli dost živí a hluční, kotel skandoval, bubnoval, křičel i přes megafon, plus i moderátor zápasu se do toho dost vkládal. Co čekat od soupeře, jehož sestava je protkaná hromadou Američanů?
Atmosféra bude určitě bouřlivá. Určitě už jsme někdy něco podobného zažili a třeba to dodá energii i nám. Navíc myslím, že fanoušci jsou tu féroví, že nejenom pískají proti soupeř, ale hlavně hodně fandí. Pokud jde o tým soupeře, proti loňskému dvojzápasu (rovněž v kvalifikaci o Euroligu) se moc nezměnil. Hlavním rysem je to, že dobře týmově brání.

Budete tentokrát na Jiřího Welsche v obraně drsnější, když je v sázce daleko víc, než když jste se utkali loni v Eurocupu s Estudiantes?
To rozhodně budeme.

Je to hodně divné, říct si, že jste 40 minut od Euroligy?
Je to hodně nezvyklé. Charleroi proklamovalo, že postoupit chce, my jsme říkali, že chceme vyhrát aspoň jeden zápas. Teď máme volné ruce, čistou hlavu a půjdeme to zkusit.

Vaši mladší spoluhráči se shodli, že případný postup do Euroligy by byl rozhodně větším překvapením, než Jan Veselý v NBA. Jak to vidíte vy?
Veselka v NBA pro mě překvápko nebylo, takže aspoň nějaké překvapení - pokud se povede - muselo zůstat na nás. (směje se)


Petr Hamták