Nezaměstnaný a hladový Bartoň exkluzivně: o tom, co není vidět, proč jde do rizika a kde selhal kouč Barcy

 

Euroligový šampion Luboš Bartoň bude největší hvězdou národního týmu ve třech srpnových bitvách v eurodivizi B. Pro basketmag.cz na startu reprekempu v Liberci vyhlásil, že pro český celek nebude velký rozdíl Slovensko s Rančíky, či bez nich, popsal rozdíly mezi svou situací a situací Jiřího Welsche a nakousl, jak mu reprezentace může pomoct, a proč nyní jde do rizika bez nové smlouvy. Přes všechen humor, včetně toho černého, však bylo znát, že kouči Barcy Pascualovi ještě nějaký pátek nezapomene, že ho celé play-off ACB nechal prosedět na lavičce.      

 

Na cestě do Čech jsem byl jeden víkend v Paříži. Asi osm dnů jsem pak strávil s přítelkyní v Česku a potom to byly tři týdny v Americe, odkud jsem si přivezl na další dva tři týdny syna. Pak ho tam zase musím odvézt. Teď jsou mu čtyři roky a žije u Chicaga.

 

Předpokládal jste to, nebo vás přece jen zaskočilo, že se Barcelona rozhodla neprodloužit po sezoně váš kontrakt?
Měli dva týdny od posledního zápasu na rozhodnutí, jestli smlouvu prodlouží. A rozhodli se, že ne. Já jsem počítal s oběma variantami, takže jsem ani nemohl být překvapený. Vlastně jsem s tím neprodloužením spíš počítal, když mě nenechali v play-off vůbec hrát, abych se ukázal nejen jim, ale i ostatním týmům. To mi napovědělo, že velké plány se mnou nemají.  

Jak vám to oznámili? Pozvalo si vás vedení a poděkovalo?

Ne, ne. Jen poslali informaci mému agentovi, že použijou klauzuli, že mě vyplatí z posledního roku. Žádný osobní kontakt, nic. Ono je to takhle lepší.

Tedy žádné vysvětlení?

Proč? Nemusí být. Taková je tahle branže.

Co to pro vás aktuálně znamená?

Že jsem nezaměstnaný. (rozesměje se)

 

Nechtěl bych to takhle zlehčovat...
Ono se to ale musí zlehčovat... Znamená to prostě, že jsem v komplikované situaci, kdy jsem vyjma pár zápasů poslední sezonu vlastně nehrál. A těch pár zápasů je hrozně málo na to, abych dostal nějaký výborný kontrakt. Budu muset být trpělivý a správně zvolit. Za prvé co se týká peněz, kdy určitě budu mít menší plat. Především ale abych šel někam třeba i na rok, ale hlavně hrál. Plus aby to nebyl úplně slabý tým. 

 

Kdy byste chtěl mít jasno?
Co nejdřív. Nechci to ale uspěchat. Radši bych do půlky září tápal a hledal, než kývl někomu teď a už v říjnu toho litoval.

 

Jak je na tom oproti loňsku hráčský trh tohle léto?
Je to víceméně totéž, ale protože už loni byly opasky klubů utažené, tak i kdyby to teď bylo ještě o něco víc, už to nebude takový rozdíl. Loni to bylo dost markantní. Když to přirovnám, z čísla 12 to spadlo na 6. A teď to spadne třeba na 5. Dost možná bude propad větší v Řecku, protože tam to je špatné.

 

Tohle nevím. V tom se nepohybuju. Za prvé ale musím přesvědčit, že jsem hlavně fyzicky v pořádku. Tohle bylo velmi těžké a pomalu se hojící zranění. A jsou různé typy. Některý hráč se uzdraví hrozně rychle a je v pohodě a někomu to trvá déle. Já se neuzdravil ani rychle, ani pomalu, ale hlavně už to je v pořádku. To musím ukázat a pak se uvidí, co kde kápne.

 

Bude to znamenat jezdit na try-outy do klubů osobně?
To bude záležet, kdo to bude. Když si mě pozve Real, nebudu přemýšlet a hned sednu na letadlo. Kdyby to chtěl tým ze spodku tabulky a ještě za nízký plat, muselo by to být někdy v říjnu, abych kývl. (potutelný smích)

Zmínky o vás a Realu, jsou nějak blízké realitě?
To nevím, žádné signály nebyly. A já jsem pro takové týmy spíš druhořadý. Hledají co nejlepší hráče z letoška a tam jsem na své pozici tři nefiguroval. Na trhu jsou tři čtyři hráči, o které se ty nejbohatší týmy poperou. To znamená třeba Šiškauskas, nebo Sato.

Neřešíte, že bez smlouvy v klubu jdete do reprezentace a riskujete i zranění, když jste si teď kvůli jednomu dost protrpěl?
Riziko tam je vždycky. Měl jsem ale to štěstí, že se mi zranění přihodilo během klubového kontraktu. I když teď mám komplikovanou situaci, jsem zdravý a v pohodě. Stát se to mimo kontrakt, bláznil bych, byl bych na tom psychicky špatně a těch 10 měsíců to měl hodně těžký. A měl bych problém s dalším angažmá, nikdo by totiž nevěděl, jak na tom jsem.

 

Dobré je, že tahle achilovka už nerupne. Když tak ta levá (smích s nádechem černého humoru). Teď právě kvůli achilovkám dělám dobrou přípravu, tak mi snad už do konce kariéry vydrží.

 

Jak je to teď při reprezentační akci v otázce pojistky, pokud se něco stane?
Teď nemám kontrakt, tak pojistka není. Mám osobní pojistku, to je ale pro případ zranění, z kterého bych se už nevylízal.

 

Důvody jsou různé. Záleží na psychickém a fyzickém stavu hráče. Zpovzdálí se na to dívá jednoduše, ale když je hráč opravdu přetažený, nejen fyzicky, ale spíš psychicky, protože už toho má dost, je ten pohled jiný.

Není to jen jedna dlouhá sezona, ale může se takhle jet pět let v kuse a ono se to pořád vrší a pak tělo neregistruje ani třítýdenní regeneraci. Tam se pak musí vypustit i dva měsíce, jít třeba do lázní, vyčistit hlavu i tělo. A to lidi moc nechápou. Myslí si, že hráči, co jede čtyři roky po sobě 10 měsíců sezonu a pak ještě reprezentaci, nějaké tři týdny na oddych stačí. A to se pak složitě vysvětluje.

 

Omluva z reprezentace je individuální věc, ale když mluvíme o vysokých částkách kontraktů, nemůžeme se divit, že Jirka Welsch nechce hrát bez smlouvy, protože to zranění může nastat při tréninku i zápase a pak má velký problém.

 

Vy teď nejste v takové situaci, také bez smlouvy v klubu?
Já jsem v trochu jiné situaci. Nemám moc na výběr, potřebuju hrát. Teď jsem už tři roky v reprezentaci nehrál, dva kvůli zranění a před tím už jsem toho měl moc a potřeboval přecvaknout.    

 

Jinými slovy, teď to může být i cesta, jak se případným zájemcům ukázat?
Určitě. Je to oboustranné. Já chci pomoct nároďáku a on zase může pomoct mně. Já reprezentuju rád, ale nejde to za každou cenu, abych byl v září úplně hotový. Teď je dobré, že jsem čerstvý a mám velký hlad. (smích)

Pojďme do Španěl. Ve finále ACB jste byli s Barcelonou jako šampioni Evropy favoriti, co se stalo, že jste ztratili oba úvodní domácí zápasy s Cajou Laboral a celkově pak i sérii 0-3?
Za prvé jsme hráli do karet soupeři, pokud jde o styl hry. Hlavně v prvním zápase jsme nebyli agresivní. Nechali jsme je diktovat tempo. Takže naše obrana, která nás dřív zachraňovala, i když to nešlo střelecky, nefungovala. Pracovala až ke konci, kdy oni dali trojky a my už jsme to nezvrátili.

Všechny tři zápasy jsme vlastně prohráli poslední čtvrtinou. Jít do poslední čtvrtky s vedením a prohrát, to mluví samo za sebe. Byl to mentální problém silného týmu, který se bál o výhru, a hrál jen, aby neprohrál. Nehrál na vítězství. Náš nejlepší zápas byl ten třetí, kde jsme měli i spoustu smůly. Série se ale prohrála prvním utkáním, který jsme začali vlažně, a soupeř se dostal na vrch a tam už zůstal.

A mluvím tu o rytmu. Cítili, že s námi můžou hrát a pro nás to bylo po té dlouhé sezoně psychicky těžké. Když se do té doby pořád vyhrávalo, tak najednou prohrávat doma, být pod velkým tlakem, netrefovali jsme ani zpod koše, šestky... Takový je prostě basket.

 

Bylo to i tak, že starý zkušený trenérský vlk Ivanovič přechytračil stále ještě mladého zajíce Pascuala?
To určitě. Taktika zvlášť někdy, a já to z lavičky přesně všechno viděl, byla od Ivanoviče výborná. Reagovat pak musel Pascual. A i když nechci říct, že to prohrál náš trenér, nějaký podíl na tom měl. Nejdůležitější ale bylo, že Barcelona byla unavená psychicky.

A tohle byl jeden z mých argumentů, proč jsem nebyl spokojený, že mě nepostavili do play-off. Byl jsem jediný, kdo začal hrát až v dubnu. Byl jsem po všech stránkách svěží, hladový a svými zkušenostmi jsem mohl pomoct. Víc, než nějaký Trias, který snad ve finále ani nehrál.    

Jde říct nějaký příklad, kde Ivanovič Pascuala dostal?
Jde o to, že na každý zápas nejde postavit stejnou taktiku. V prvním utkání oni výborně bránili náš pick and roll. To bylo od nich excelentní. Proto ani nechápu, že jsme po třech čtvrtinách vedli, jako mnohem hůř hrající tým. A my jsme naopak nedokázali ubránit pick and roll, co hráli jejich hráči na pozici 2 a 3. Hlavně San Emeterio nás tam "zabil" a v poslední čtvrtce prvního zápasu nás dorazil Huertas. My jsme pak do druhého zápasu museli kompletně změnit taktiku a na to byl jediný den.

 

Reakce vedení na výbuch ve finále byla extrémní?
To ne. Všichni viděli, že se trápíme a že jsme chtěli. Hlavně mezi hráči vládlo velké zklamání. A vedení bylo zklamané taky. V Eurolize se dosáhlo velkého výsledku, ale jakmile se sezona nezakončí vítězně, je to hořké. V základní části jsme měli bilanci 31-3, suverénně nejlepší v historii. Když to porovnám, tak kdyby třeba Bulls v sezoně 1995/96 se 72 výhrami v základní části dostali ve finále čočku 0-4 od Sonics, bylo by to něco podobného, co se teď stalo nám.    

Reprezentaci budou chybět Veselý a Welsch, budou i tak výhry ve třech letošních duelech eurodivize B s Kyprem, Slovenskem a Švýcarskem povinností?

Určitě ano. Pokud se prohraje, nebude to konec světa, ale myslím, že náš cíl by měl být vyhrát každý zápas a produkovat lepší a lepší basketbal. Jít dopředu bude dost důležité.

 

Osobně preferuju hrát proti hráčům, které znám. Něco jako Roger Federer. Potom se hraje mnohem jednodušeji, než proti hráčům, co jsem v životě neviděl. Pak se musíme koukat, jestli jsou střelci a podobně. Na druhou stranu, jestli Rančíkové budou, nebo ne, nehraje moc velkou roli. S nimi by měli větší kvalitu, ale to neznamená, že by se nám pak hrálo hůř.

Petr Hamták