Tři čtvrtiny času v devíti bitvách mistrovství světa pobývala na hrací ploše. Z toho obrovskou porci minut držela v rukou míč. Ve zbytku své minutáže o něj bojovala v obraně, nebo se k němu po clonách snažila protlačit v útoku.
Jak podotýkají ve vášnivé diskusi na stránkách FIBA někteří její obhájci, bez MVP šampionátu Hany Horákové by byl fikcí už český postup do čtvrtfinále, natož kamkoliv dál.
Její zřejmě největší konkurentkou v boji o nejvyšší individuální ocenění byla "nová" - neboť nedávno naturalizovaná -, Španělka Sancho Lyttle, v průměru dosahující double-double v podobě více než 18 bodů a 11 doskoků! Vynechala kvůli zranění semifinále s USA, ale její podíl na první světové medaili španělských žen byl enormní.
Podobně to bylo v případě vlivu pivotky Levčenky, s téměř 15 body a 9 doskoky v průměru, na megaúspěch Běloruska při jeho premiéře na MS.
Pro českou kapitánku však hovořila komplexnost výkonu a jeho význam pro tým, který často zcela sama držela v útoku (průměr 12 bodů a 4 asistence) a třemi zisky i pěti doskoky na zápas ho ohromně pozvedala i v obraně.
V ziscích byla nejlepší ze všech téměř dvou set hráček na MS, přitom za celý turnaj jen devětkrát faulovala. Pak už pouze McCoughtry, Maltsi a Yoshida měly přes dva zisky na utkání. A v poměru zisků na faul ujela zbytku celého pelotonu MS o parník.
V tahu s míčem do útoku by také těžko hledala protivníky. Byly jen dvě oblasti, které ji částečně ubíraly body - a sice 2,5 ztráty na zápas a také jen 63procentní šestky, což při 43 pokusech, jednom z vůbec nejvyšších čísel v kolonce pokusů na MS, znamená 16 minutých střel. Nemůže být ale každý tak čistý a chladnokrevný střelec jako nejlepší exekutorka trestů na turnaji Eva Vítečková, jež z 28 pokusů proměnila - 28.
Zajímavé je, že se svou úspěšností byla Horáková mezi vrhačkami šestek na 22. místě.
Asi hlavní protikandidátkou tak byla druhá nejlepší střelkyně MS Sancho Lyttle, i když fantastické výkony japonské motorové myši Ogy, nejlepší kanonýrky MS (19 bodů), která tým tahala v průměru 37 minut s téměř čtyřmi asistencemi a k tomu - při 170 centimetrech - i pěti doskoky.
Hráčky z týmů ze spodních míst pořadí však mají k této trofeji většinou dál a i proto zaslouží uznání MVP loňského ME Evina Maltsi, která se k němu prodrala jako lídr až pátého celku.
"Neměla jsem vůbec tušení, že bych tuhle cenu mohla dostat. Možná to někdo zmínil, ale to bylo spíš ze srandy. Minule ji získala Penny Taylor, která hrála úžasně všechny zápasy, byla nebranitelná a mně přišlo, že takhle jsem tu nehrála," zůstala skromná rozehrávačka, která ocenila pomoc všech spoluhráček, které jí k ocenění pomohly.
Co po finále s USA vicemistryně světa ještě řekla?
O zkušeném pózování s trofejí
To máme s holkama nacvičené. Když se řekne "sexy look", tak všechny víme, jak se zatvářit. Prosadila to Ilča s Petrou a měly jsme to fakt skvěle natrénované. Ony to vyčetly někde v časopise.
O fanoušcích, co týmu udělovali standing ovations dlouho před koncem finále
V Brně i tady byli úžasní. A nebylo to jen tím, že tleskali poslední dvě minuty ve stoje. Pomohli nám hlavně vždycky, když jsme to potřebovaly, a proto každému jednomu děkujeme.
O pocitu s medailí na krku
Až když mi ji navlékli na krk, uvěřila jsem tomu. Do té doby to bylo ve stylu: My hrajeme finále? Teď jsme ale druhé na světě a to nám už nikdo nevezme.
O tom, zda větší euforii než po finále zažil tým po čtvrtfinále s austrálií
Je jistě lepší, když medaili dostanete po výhře, ale tohle je neuvěřitelné. Je to stříbro!
O legráckách při rozcvičování před finále
Už po semifinále nám všichni psali, ať si to užijeme, prožijeme a prostě to tak bylo dané.
O tom, co rozhodlo v druhé půlce finále
Američanky mají 12 hráček, co mohly střídat, a nám ještě vypadla chudák Lesy, která má (po srážce) bolavou hlavu. Ony hrají finále celkem pravidelně a jdou do toho tak, že tam chtějí být. U nás je to: Uvidíme, co půjde. Američanky nám v druhé půlce odjely. Bylo strašně těžké se po tom všem koncentrovat na zápas. Kdo takové finále nezažil, pro toho se to těžko popisuje.
O tom, že od Španělské bitvy tým až do finále moc nepoužíval zónu
Tohle ordinují trenéři, ale nevím, podle čeho. Američanky měly tolik individualit, že to trenéři chtěli trochu změnit. Je ale fakt, že jsme od Španělska moc v zóně nebránily.
O Největší Přednosti své družiny
Je v tom, že tu bylo 12 holek, které věděly, co chtějí. Nebyly mezi námi žádné konflikty, a i když jsme hrály sedmý, osmý, devátý zápas, pořád jsme chtěly, i díky lidem. Když každý den hrajete a ještě k tomu máte dopoledne tréninky, je to na "palici" strašně těžké. Běháte hodinu a půl s maximálním nasazením a to je strašně těžký. My jsme to ale zvládly.
O "délce" oslav
Letím za chviličku do Istanbulu (za novým angažmá ve Fenerbahce), musíme slavit rychle. V pondělí frčím do Brna, musím tam zařídit spoustu věcí a ve středu letím, takže oslava znamená dvě piva a jít spát.
O odměně od vedení federace
Jednu dobu to vypadalo, že nám to řeknou. Pak se na to nějak zapomnělo, až přišel trenér Blažek, že v půlce turnaje mu bylo řečeno, zda to vedení má týmu vůbec říkat. My ale stejně pro peníze nehrajeme a odměnu jsme až do konce turnaje neznaly.
O Budoucnosti týmu
Skončila Iva, která byla naprosto úžasná, tvrdě bránila a dávala důležité koše. To je jeden kamínek z mozaiky. Dál jsme se nebavily, ale to je přirozený vývoj. Spíš bude důležité, kdo to doplní, jak mladé holky budou chtít a jak budou dobré.
O své reprebudoucnosti
Nevím, teď to vůbec neřeším.
O vlastní české dynastii
Nebereme to tak, že na něco navazujeme. Prostě chceme vyhrát za sebe. A tohle je historická medaile. My jsme nesledovaly, co kdo kdy získal dřív. Vím to až z různých televizních medailonů, co jsme viděla.
O tom, co je pro ni Největší odměnou
Tohle (chytne medaili na krku). Po semifinále mi to přišlo celé neuvěřitelné a spíš to prožívali všichni kolem, ale teď když mám medaili, vím, že jsme něco dokázaly.
Petr Hamták
Foto: carlosnovotny.com