Nejsladší prohra dekády! Lvi U20 mají "zlatý zápis"

NERVYDRÁSAJÍCÍ BOJ O ČTVRTFINÁLE ME U20    "Nehraj! Nech to už!" řval Petr Czudek na rozehrávače Půlpána tak, že ho muselo být slyšet až na lignanských ulicích kolem haly. Kouč národního týmu U20 už sice má v kapse loňský ligový bronz s Opavou, ale uhrát něco velkého s reprezentací, to je přece jen v úspěchové hierarchii o kousek výš. A bývalý skvělý rozehrávač si tenhle sukces už nechtěl nechat uniknout... Přesto na jeho zuřivých pokynech něco nesedělo. Dobíhaly poslední vteřiny závěrečného duelu osmifinálové skupiny ME a jeho tým ztrácel s Německem jen 71-74, což mu bohatě stačilo. Už se zdánlivě nemohlo nic stát. I kdyby Češi minuli a soupeř trefil zázračně přes celé hřiště, nic by to nezměnilo na postupu lvů z fantastického třetího místa a německých nepostupových očích pro pláč. Tak proč tolik křiku?

Není mnoho okamžiků ve sportovních utkáních, kdy kouč nechce, aby jeho tým skóroval. Nebo kdy by dokonce ukřižoval hráče, kterému by se to povedlo. Jeden z takových případů ale právě v dobíhajících vteřinách tohoto zápasu nastal. Pokud by playmaker Půlpán proměnil náhodnou trojkovou střelu, znamenalo by to prodloužení a německý tým, i kdyby mu zbývala ještě nějaká ta vteřina k dobru, by se už nepokoušel v normální hrací době vyhrát.

V tomhle utkání musel zvítězit aspoň o 9, aby v minitabulce tří (na třetím až pátém místě) s Čechy a Litvou dorovnal 9bodovou porážku od Litevců (ti byli -1 kvůli 10bodové prohře s Čechy), dostal se na nulu ve vzájemných skore, a vystřelil pobaltský celek ze hry o čtvrtfinále. Češi by v takovém případě (při prohře o 9) drželi stále třetí příčku, jenže už porážka o 12 by je sesunula až na pátou (nepostupovou) pozici, a to Petr Czudek v prodloužení rozhodně nechtěl riskovat. Proto prohru o 3 v normální hrací době přijal s asi největší radostí své kariéry.      



Na eurobasketech dvacetiletých to totiž bylo po vydání 2004 (tam však hrálo jen 12 týmů, letos už je to 20, navíc i s osmifinálovou skupinou) teprve podruhé, kdy český tým překonal nástrahy základní skupiny a protloukl se do čtvrtfinále. A to v elitní A-divizi znamená pro český basketbal svátek z největších. Po většinu minulých let se lví týmy v této kategorii buď lopotně prokousávaly z divize B, nebo se po nebývalých nervech zachraňovaly v divizi A za vteřinu 12. Letošek se tak vymyká všemu dosud zažitému a páteční čas čtvrtfinále s Francií (14:15) si proto zakroužkujte velmi tlustou fixkou.

Letošní turnaj je jakousi "Tour na rozloučenou" s vrcholnými mládežnickými turnaji pro výjimečný český ročník ´95. Jeho ústřední tváře mají v domácích trezorech kadetské stříbro z roku 2011, dva roky po sobě hrály na mistrovství světa a teď svůj "abiturientský večírek" touží korunovat znovu něčím nezapomenutelným.

Nechybělo však moc a tahle dosud nebývale úspěšná párty mohla skončit bolestivou kocovinou. Za super kritického stavu 62-73 tři minuty před koncem, v utkání, které bylo víc než čím jiným trýznivým trápením vysíleného týmu, hrajícího třetí zápas ve třech dnech, se leckterá česká srdce začínala zastavovat. Čtvrtfinále se dostávalo do ohromného ohrožení.

Drtivou většinu zápasu vedoucí Němci řemeslně kvalitní hru do koše do stále propustnější obrany prokládali občasnými trojkami (6), ničili Čechy důležitými útočnými doskoky a málo ztráceli, čímž nenabízeli mnoho šancí k brejkům. Viditelně znavení lvi už neměli dost sil se cpát a sbíhat do koše, s čestnými výjimkami Šouly a Dragouna, a příliš pokusů - navíc málo doprovázených útočným doskokem - odbavovali z dálky.

V nouzi nejvyšší však svou druhou trojku v zápase sesměroval do obruče forward Svoboda. A po smolné soupeřově minele zpod koše po útočném doskoku udeřil znovu z trojky Dedek, 10. úspěšným projektilem týmu z 29 pokusů. A za chvíli Pecháček snížil ala Navarro z rychlého přechodu už na 70-73.

Němcům dvě minuty do konce nezbývalo než už vše ostřelovat za tři, ale Dragoun šestkou snížil na dva body, načež z útočných doskoků vzápětí vzešly dva trojpokusy, jež potenciálně mohly tým posunout k výhře. To už se ale blížil úplný závěr a těsné skore bylo rázem podobně nebezpečné jako manko o 11.

Dlouho nekoncentrovaným lvům ovšem v zápase bylo ouvej vícekrát a nezlomní Němci, až příliš často snadno pronikající do srdce české defenzivy, několikrát hrozili utržením nad hranici 10 bodů.



První čtvrtinu Czudkova družina skončila bez útočného doskoku a ztrácela až 16-23, když ji 16 body zasypali Ferner a Sengfelder. Ve 12. minutě přišel deficit 19-28, ale trojky a Pecháčkova kouzla lvy dostaly dokonce k obratu na 31-28.

K vyrovnanému poločasu vedle Peterky (8) s Pecháčkem (6+7 doskoků) nejvíc přispěl guard Šoula, který 7 body za 6 minut a nebojácnou hrou s nájezdy i do houštin několika těl navázal na svůj plusový projev z duelu s Turky.

Naopak už druhý zápas byl málo vidět Škranc, v základu nahrazený Pecháčkem, a třetí duel za sebou marně hledal trumfová esa playmaker Kouřil. Ten si za dalšího složitého stavu (40-49), kdy se Čechům nedařilo vůbec nic, udělal v útoku už svůj čtvrtý faul. A to chybělo odehrát ještě 14 minut.

7,5 minuty do konce se však vrátil do hry jako pravý dirigent. Trojkou srazil 9bodovou ztrátu na 6, později skóroval z nájezdu s faulem a poté i střelou ze střední vzdálenosti. I když Němci tu stále pošilhávali po vedení nad 10 bodů, Kouřilovy dvě asistence na trojky Svobody (mimochodem top skórera celého A-divizního ME kadetů 2012) a Dedka už jejich naděje definitivně zavřely. Kouřilův finální účet zněl 10 bodů a 5 asistencí na 6 ztrát.

9 bodů za 11 minut vyprodukoval Šoula a 10 za 32 minut Peterka. Českým mužem zápasu, který opět dával koše v důležitých chvílích (14 bodů, +4 za 26 minut), byl ovšem Adam Pecháček, který dokázal zakončovat z různorodých pozic, navíc hodně zaměstnával obranu (5F+) a poprvé byl i velmi výrazný na doskoku (10).

On, Peterka, Šoula, Kouřil i Dedek, to všechno jsou ony v úvodu zmíněné pětadevadesátky. Jako by si ani přes tolikrát nepříznivý vývoj zápasu nechtěly nechat tu šanci na ještě jeden velký výsledek ujít a do koncovky daly úplně všechno.

Čtvrtfinále s Francouzi pro ně teď bude sladkou odměnou.
Už tou úplně poslední?
Anebo...?