Nejlepší rumunský hráč 3x3 je Španěl. Prožil ukrutnou bolest, ale stále se směje. Mistr Evropy Angel Santana

INTERVIEW S HVĚZDOU 3X3    Jeho přítomnost je snem každého turnajového organizátora. Pro svět trojkového basketbalu jako by se narodil. Z jeho tváře nikdy nezmizí úsměv, ani v ty nejvypjatější momenty. Tak jako v závěru finálového duelu nedávného Prague Masters, kde jeho bukurešťská skvadra byla blízko složení nejlepšího týmu světa ze Srbska. Měl zrovna předat míč soupeři, ale místo toho zvedl ruku a začal hecovat tribuny. Srbové byli vytočení, chtěli hrát, zato publikum se dostávalo do maximálního varu. Tenhle 37letý Španěl, který po dlouhém pobytu v Rumunsku získal i tamní občanství, ví, jak dělat zábavu. Už proto, že jeho skoro dvoumetrovou a víc než metrákovou postavu nejde při šesti hráčích na hřišti nikdy přehlédnout.  

V tyhle momenty, kdy vypadá jako nejšťastnější člověk na planetě, by nikdo neřekl, že před šesti lety prožil něco tak bolestného jako ztrátu sestry s celou její rodinou. Stalo se při havárii na madridském letišti a tehdy 31letý Angel Santana se rozhodl přehodnotit svůj život. Už nenechává věci na později a žije každou minutu tak, jako by byla tou poslední.  

Dva roky zpátky přiznal, že basketbal se pro něj stal něčím jako čistícím ústrojím, které ho osvobozovalo od všech špatných pocitů. A letos během měsíce mu jeho milovaný sport, kterému se věnuje odmala, přihodil i něco navíc. V Praze mu jen o vlas unikl titul, postup na finále World Tour však ne. Angel sám navíc přidal i individuální titul ve střelecké soutěži. 

A v neděli se na své "druhé" domácí půdě, v Bukurešti, stal v dresu své adoptivní země vítězem premiérového mistrovství Evropy 3x3. V 37 letech. Ale to je naprosto v pohodě, protože třicátníků je trojkový basket plný, jak sám říká.



Nyní už k vám promluví tenhle nejlepší rumunský hráč 3x3 osobně. Rozhovor proběhl jen den před úspěchem v Praze a samozřejmě také nedlouho před dobytím evropského trůnu.

Angele, proč jste se vůbec na 3x3 dal?
Úúú. Hlavní důvod byl, že se tak dá basket taky hrát. Všechno to začalo s dalšími členy rodiny a kamarády ze základky. Zůstávali jsme na hřišti celý den a tam jsem se do basketu zamiloval. Až později jsem se dostal i ke hře 5 na 5. Moje začátky ale byly 3 na 3.

Hrajete stále i pětkový basket a je to profesionálně?
Ještě jsem s tím neskončil. Teď hraju druhou ligu, kvůli práci, kde nemám tolik času. Ale hraju pořád, protože to miluju. A v létě přecházím na 3x3. S pětkovým basketem jsem vlastně nikdy neskončil a hraju ho už 27 let. Hrál jsem na univerzitě ve Státech (na samém konci druhého tisíciletí) a pak první ligu ve Španělsku, Německu, Francii, Belgii a Rumunsku, vlastně skoro všude. (směje se)

Jak moc si musíte ukrajovat čas z práce, abyste stíhal všechny ty letní turnaje?
Vždycky se snažím najít rovnováhu. V práci si udělám, co je potřeba, a víkendy si někdy prostě musím vzít jen pro sebe, protože basket je moje vášeň. První je ale práce a 3x3 je až na druhém místě. Tou druhou částí mého života.

I čeští hráči o vás hovoří jako o legendě. Co byste vybral jako svůj největší úspěch?
Doufám, že to bude postup na finále World Tour. A jinak jsem šťastný, když potkám na každém turnaji nové známé a užiju si s nimi nějakou zábavu.

Kolik turnajů odehrajete za léto? A v kolika různých zemích?
Mezi 8 a 12 a je to tak v pěti šesti zemích.



Specifikem 3x3 je hra bez trenéra. Jak je to složité obzvlášť v napjatých koncovkách?
Trochu těžké to je, hlavně když už přichází únava. Pak bys nějakou podporu nebo radu z lavičky uvítal. My se v týmu snažíme být kouči všichni čtyři a ten, co právě nehraje, nad vším ze střídačky dohlíží. Je to fakt těžké, ale už jsme si na to zvykli.

A ještě jedna věc mě zaujala, v zápasech Prague Masters se moc nezatloukalo. Proč tomu tak podle vás je?
Zaprvé nemáme tolik místa, aby se dalo kolem někoho uvolnit, utéct a zarvat. Taky průměrný věk hráčů je přes 30 let, takže nohy už tak neslouží. A samozřejmě dohází i ke spoustě fyzických střetů, takže těch sil už pak nezbývá moc.

Jak blízko či daleko jste teď od stavu, kdy byste mohl hrát 3x3 skutečně profesionálně. A je to už v Evropě možné?
Bude to možné. V jednom týmu ze Slovinska, se kterým taky hrajeme tyhle turnaje, si každý hráč za léto může přijít na 40 tisíc dolarů. A to je za pět měsíců dost dobrý výdělek. Nemyslím, že to už je na úrovni plného profesionalismu, ale je to už dobrý způsob, jak dost vydělat.

Kolik jde vůbec zvládnout turnajů za jedno léto?
Dá se hrát prakticky každý víkend, takže to může být mezi 12 až 16. Teď už se jich pořádá opravdu hodně.

Jak velkou popularitu má aktuálně 3x3 v Rumunsku?
Posledních deset patnáct let to docela jede. Vlastně to není nic nového. Jak jsem říkal, turnaje pořádáme každý týden. A celkově se jich účastní ve všech kategoriích dohromady, kdy máme muže do 18 let, od 18 do 35 let, nad 35 let a ženy, přes dvě stovky týmů. Věnuje se tomu tedy spousta lidí, ale to trvá už dlouho. Nestalo se to přes noc.