Nejen o ruce Moniky Satoranské, křídelnice v přerodu

 

S novou sezonou stojí před Monikou Satoranskou výrazná výzva. Sestřenice reprezentanta Tomáše narostla "jen" na 184 centimetrů, a tak ji ve druhé sezoně v Excelsior Ženské basketbalové lize čeká přerod z podkošové hráčky v křídelnici. Zato v dorostenecké extralize táhne Slovanku jako vůdce převážně - ano, podkošový.

 

Aby těch otazníků pro nový ročník nebylo málo, osmnáctiletá basketbalistka do něj nastupuje s operovanou rukou. V posledním utkání minulé sezony si totiž ošklivě zlomila vřetení kost. Ale kariéra v ohrožení není. "Problémy vůbec nemám," hlásí Monika dobrou zprávu. "Pokud se zrovna nepodívám na jizvu, ani si neuvědomuju, že jsem byla na operaci."

 

Formu zdravotní i herní Satoranská ozkoušela už během léta na mistrovství Evropy do 18 let, kde coby jedna z tahounek pomáhala k devátému místu. "V přípravě jsem to ještě cejtila. Ale bylo to spíš tím, že ruka byla zatuhlá. Ale na Evropě už to bylo v pohodě."
 
Mezi mladoboleslavskými hráčkami se tak už může soustředit na změnu své hry. Ovšem slovo "plně" v předchozí větě použít nelze. "Na křídle trénuju, ale v týmu máme letos jen tři pivoty. Já jsem čtvrtá, takže někdy musím jít do zápasu jako pivotka. Trenér už mě taky na křídlo občas postaví, abych si to zkusila zahrát," svěřuje se Satoranská.

 

A jak se jí "přestavba" daří? "Kdysi jsem to už hrála. Bylo to v žákyních, ještě předtím, než jsem všechny přerostla. Ale i tak je to nezvyk. Jiné bránění, míň přetlačování, ale zvyknout si prostě musím," přesvědčuje sebe samu.

 

 

Rok a něco po premiéře v Excelsior ŽBL hlásí rodačka z Prahy zlepšení hned v několika kategoriích: "Nestíhala jsem rychlostně, to se myslím zlepšilo. Za rok mezi ženskými jsem se taky otrkala. Člověk musí jít dál, když se něco nepovede. Jinak bych ani neměla šanci se na hřiště dostat."

 

Teď ještě získat herní praxi. "Přehled na hřišti člověk získává zkušenostmi, hraním. V tom se rovnat těm starším prostě nemůžu," vysvětluje.

 

Start do "dospělé" sezony nebyl pro Moniku zrovna růžový. Povedl se desetibodový duel proti VŠ Praha, ale jinak v ligových kláních spíš paběrkuje. A statistiky padají...

 

"Dařit se nemůže pořád," hází ale Satoranská nezdary za hlavu. "Doufám, že teď dostanu nějaký minuty, abych se mohla předvést. Tak uvidíme, jak mi teď bude trenér věřit, snad jo."

 

Její naděje je spjata i se středečním soubojem Středoevropské ligy. Slovanka doma podlehla rumuským mistryním z ICIM Arad 60:79, ale 10 bodů a sedm doskoků si říká o titul nejužitečnější hráčky týmu právě pro Satoranskou. "Ale ano, dala jsem nějaký body. Ale zase celkově bych řekla, že jsme měly hrát líp," leží jí na srdci spíš týmové výkony.

 

Ty nejsou nejlepší ani v české nejvyšší soutěži. "Loni jsme měly super nástup, skoro všechno jsme vyhrávaly. Proč to letos nejde, to sama nevím. Třeba jsme čekaly, že to letos půjde stejně. A pak se nepovedly první dva zápasy a nám se nedařilo se z toho vyhrabat. Ale já myslím, že to bude jenom lepší. Už teď je to znát," doufá v lepší příští.

 

Oproti většině spoluhráček má Monika Satoranská jednu výhodu: radost si může udělat aspoň v nejvyšší juniorské soutěži. Po šesti kolech je Slovanka na čtvrté příčce s aktivní bilancí.

 

"Tam chodím hlavně pomoct," vysvětluje svou roli mezi teenagerkami. "V týmu je hodně mladých holek, osmnáctiletých je nás tam přece jen málo. Myslím, že bilance 4:2 je docela dobrá. ale těžcí soupeři nás teprve čekají," upozorňuje.

 

Víkendová "moravská tour" na hřištích SBŠ Ostrava a OSK Olomouc se Satoranské každopádně vydařila. K vysoké výhře na hranicích Moravy a Slezska pomohla 19 body a sedmi doskoky, o den později ničila Hanačky 24 body a 17 doskoky. A katapultovala se do popředí exraligových žebříčků.

 

Takže spokojenost? "Ano, ale na statistikách není úplně přesně vidět, že jsem proti Olomouci měla hodně zbytečných ztrát, to bych si v dorostu dovolit neměla. To mi trenér vytýkal," odmítá usnout na vavřínech. "Ale jinak se povedlo."

 

Přestože české mládežnické soutěže obecně nepřekypují hráčkami nad 18 decimetrů, i mezi dorostenkami může Satoranská místy zapracovat na své křídelní budoucnosti. Ale většinou hraje pod košem. "Jsme totiž na hřišti většinou tři dlouhé, takže se různě točíme," dodává Satoranská. 

 

Klubové cíle Basketu Slovanka mezi devatenáctiletými a mladšími jsou relativně skromné: útočit zezadu na čtveřici favoritů. "Hlavní je play-off, to by mělo být jasné, ale předbíhat nechci. I na republiku bych se ráda dostala, to asi celý tým. Postup se očekává od USK, Trutnova, Frisca a Hradce," popisuje situaci v nejvyšší juniorské soutěži. "Ale i my na ně máme," dodává bojovně.

Bohdan Zakoš