Nejdřív na absolutním dně. Potom šéfem obratu. FCB padl, ale Satoranský získal zkušenost k nezaplacení!

UDÁLOST    Byl to možná ten nejnižší bod, v jakém se za celou sezonu ocitl. Stál tam, v bouřícím jícnu sedmitisícového kotle Palau Blaugrana, a zcela konsternován nechápal, co se právě stalo. Za stavu 0-2 na zápasy se zdálo, že hůř už pro něj, do té doby nejužitečnějšího hráče Barcelony v play-off, ani nemůže být... V tom utkání mu od začátku ani trochu nepadaly karty. Hned na startu zahodil čistou šanci z brejkového nájezdu, minul trojku a jeho pět minut hrůzy před vystřídáním uzavřel pas na perimetru na Doellmana, který vystihl Fernandez z Realu, jenž ihned vyfičel do protiútoku ke snadným dvěma bodům... Jen se ve druhé čtvrtině třetího finále ACB Tomáš Satoranský vrátil na kurt, minul dvě šestky (své první házené po 93 minutách trvání série), což se mu v sezoně nejspíš ještě nestalo. V základní části měl bilanci 45/37 a v play-off do téhle chvíle dokonce 29/26.

A pak už nastal moment, který ho mohl totálně zdeptat a zahrabat hluboko pod palubovku. Po nájezdu, kde na něj nejspíš měl být odpískán faul, spadl na zem, ale míč se k němu ještě náhodně odrazil. Sotva s ním vstal, už ho obklopili centr Ayon a častý strážce Carroll. Už frustrovaný playmaker, který konečně chtěl, aby se také zapískalo něco na něj, se s míčem začal zuřivě otáčet a při tom do výšky zvednutým loktem zasáhl Ayona do obličeje. Nesportovní faul.

Satoranský se ale i přes obrovský vztek udržel a za stavu minus 6 se nenechal ještě dorazit technickou chybou. Ta ostatně k barcelonské kultuře nepatří a její hráči tento trest dostávají jen výjimečně. Místo toho Čech jen s nevěřícným výrazem ve tváři rázoval po hřišti, na němž jej kouč Pascual citlivě podržel. K vystřídání došlo až o něco později, když Satoranský už úspěšnými šestkami snížil na 28-40.

Po poločase 34-48 se Barcelona, jež opět vyrukovala s jinou základní pětkou (s Hezonjou a Doellmanem), zdála být na ručník. Na kontě měla jen 3 trefené šestky a také pouze 3 trojky z 16 pokusů. Impotentní perimetr (opět bez zraněného Navarra) za 20 minut snesl jen dvě trefy z pole a 8 bodů (Satoranský 2 body, 4 asistence za 10 minut) a vše tak leželo na kvalitně zásobeném centrovi Tomičovi (16, z toho 12 v první čtvrtině), který celkovými 29 body při střelbě 15/14 vyšplhal na obří validitu 36, díky níž těsně přeskočil Satoranského na pozici nejužitečnějšího hráče FCB v play-off.



Naopak Real, i s nevýrazným Fernandezem, na němž v obraně začínal Satoranský, hrál opět jako tým z jiného světa. Do obruče sesměrovával i ty nejtěžší pokusy a trojková bilance 10/7 na kurtu soupeře hovořila v poločase za vše. Nezdálo se, že by Barcelona, ohromně zranitelná i v krytí podkošového prostoru, měla na to zápas jakkoli zdramatizovat.

A kamerami stále dokola zabíraný kapitán Navarro jen v tichosti a beze stopy emocí seděl na lavičce. Jakoby pohroužen do zklamání z vlastní deaktivace vůbec neburcoval tým, jehož je hrající legendou. Přitom v kritickém zápase o prodloužení sezony by parťáci od svého kapitána jakoukoli podporu jistě uvítali. 

Od 24. minuty se ale přece cosi zlomilo. Právě v tomhle čase se k jedné z nejlepších pětiminutovek sezony i kariéry vůbec nadechl Tomáš Satoranský. Nejdřív po nájezdu získal faul a proměnil obě šestky. Po už 4. trojce Doellmana (s Tomičem dal 30 z prvních 49 bodů týmu), který nahrazoval distanční výpadek perimetrových hráčů, doskočil v obraně a zanedlouho asistoval z low postu, kde v sérii nebyl vůbec využit, na dunk Abrinese (51-57).

Pak ovšem udělal Barce čáru přes rychlejší návrat do zápasu Tomič, který nevydýchal svůj (sporně odpískaný) faul, obdržel technickou a Real šestibodovým pobytem v útoku odskočil na 51-62.

Satoranský se ale vzápětí nadechl podruhé a po seběhu po zadní lajně, dvou získaných faulech a střele z jumpu snížil na 55-62. Poté zblokovall Llulla, kdy se zdálo, že míč už se předtím dotkl desky, a brzy nato nabil dvakrát Tomičovi, když při druhém pasu v nájezdu natáhl dva obránce a přirávkou za sebe našel Chorvata (po 30 minutách z pole 11/11!) úplně volného pod košem (61-62).



Razítkem na hvězdnou sekvenci Čecha bývala mohla být jeho trojka na potenciálních 62-62. I bez úspěšného proměnění ale vykouzlil snový part, k němuž se odrazil z totálního dna první půle. Poprvé v sérii hrál skutečně aktivně. Tak, jak ničil soupeře do vedení 2-0 v semifinále s Malagou. Po velkém oslavném textu na webu ACB jako by na něj ale padla všechna tíha závěru play-off, obrany se na něj koncentrovaly ještě víc a ve Finále ACB mu už notně docházely zásoby sebevědomí...

Ne, ani ta parádní pětiminutovka ze třetí čtvrtky nakonec Barcelonu nespasila. Náročným doháněním trochu víc chybujícího Realu se vyčerpala a hosté pak nastartovali nový trhák. Začalo to vlastně už na konci třetí čtvrtky, kdy Rodriguez neskutečnou trojkou z půlky o desku snížil na 67-65. Na začátku čtvrtého dějství přidal další, vzápětí ho napodobil Carroll a už ve 33. minutě navíc následoval již 4. faul Tomiče.   

A Real nepolevoval: trojka Nocioniho, koš s faulem Mačiulise. Kdokoli z madridské All-Star sestavy (a to vůbec nehrál centr Bourousis) přišel na hřiště, dokázal být nebezpečný.

Satoranský se vrátil na kurt po pěti minutách oddechu, hned poslal Tomičovi další asistenci, ale Carroll s Nocionim novými trefami z dálky znovu odtáhli Real až na 11.

Satoranský ještě asistencí na trojku Abrinsese, technickým košem po nájezdu a udržením Rodrigueze pomohl k vykřesání naděje domácích, ale neskutečný Carroll další přetěžkou střelou už 14 vteřin do konce (83-88) donutil kouče Pascuala jen odevzdaně zakroutit hlavou nad čarostřelectvím Realu. Ten vyhrál 85-90 a sérii tak ovládl 3-0.



Ne, letos v Evropě vážně nebyl nikdo, kdo by útočnému orkánu Madridských dokázal čelit. A k tomu měl Real místy i nejlepší obranu Euroligy, již završil titulem. V sezoně vyhrál nad Barcelonou všechna tři finále (Superpohár, Copa del Rey, ACB) a z 9 střetů (včetně dvou euroligových) ztratil pouze dva (v lize a Eurolize venku). Jeho sezona se 4 trofejemi znamená historický rekord klubu.

A zatímco loni zraněný kouč Pablo Laso opouštěl po vyloučení hřiště Palau Blaugrana na vozíku (při zuřivé gestikulaci na sudí vypadal tragikomicky až švejkovsky), letos vše na stejném místě vrátil odvěkému rivalovi i s úroky. Pro Real to je už 32. ligový titul a letošním obhájcům z FCB (18) tak opět o něco odskočil. Pokud by se však brala jen novodobá historie, datovaná přejmenováním ligy na ACB v roce 1983, vládne Barca 15 ku 10. Letos zapsala už devátou finálovou účast v řadě (bilance úspěšných a neúspěšných finále 4-5).

Paradoxem posledního utkání letošní sezony zůstane, že Barcelona přes porážku vedla o 9 ve validitě. Rozdílovým faktorem byla úspěšnost trojek 30/10 ku 23/14 Realu.

Základní rozehrávač Barcy Tomáš Satoranský v závěrečné bitvě za 25 minut zapsal 10 bodů (z pole 7/3, TH 6/4), 8 asistencí, 3 doskoky i 5F+ a těšit ho může aspon to, že s ním na hřišti FCB o jeden bod vyhrál a že za Tomičem byl druhým nejužitečnějším hráčem týmu. Za touto dvojicí však v celém play-off - snad s výjimkou power forwarda Doellmana s rozehrávače Huertase - zela hluboká propast a to byl u týmu kalibru Barcelony dost závažný problém.



Reprezentační rozehrávač ukončil play-off s průměry 11,4 bodu (až po posledním finále se posunul o desetinu bodu za nejlepšího Tomiče), 4,7 asistence, 3,1 doskoku, 1,9 ztráty (dvojnásobek základní části), a 3,8F+. V průměru končil 0,8 bodu v plusu, měl 41procentní trojky a 86procentní šestky.

"Každý zápas série byl jiný. V prvním jsme hráli pod obvyklou úrovní, ale měli jsme šanci vyhrát. Druhý jsme ztratili hned v první čtvrtině a ve třetím jsme se zlepšili a mohli i vyhrát, ale byli jsme horší v procentu trojek," analyzoval kouč Barcy Xavi Pascual, který poprvé od února 2008, kdy tým vede, skončil sezonu bez titulu. Aspoň jeden za rok je v klubu nepsaným pravidlem a Pascual jich zatím snesl do pokladnice FCB 11, takže je pořád na průměru větším než 1.

"Sezona bez titulu je novota, která se nám ještě nestala, a je to určitě zklamání," přiznal.

Kouč za neúspěšnou sezonou viděl řadu faktorů od zranění mnoha křídel po jejich opětovné zapracovávání, matnou výkonnost v utkáních venku, což poznamenalo právě i Finále ACB, a ve finálové sérii ligy i nedostatečnou herní kvalitu prakticky všech hráčů.

Další postřeh přidal centr Ante Tomič: "Letos jsme s Realem hráli spoustu zápasů a něco jsme se měli naučit, například lépe útočit. Když proti někomu odehrajete tolik zápasů, každý očekává, že se z nich nějak poučíte, ale my se nepoučili vůbec."

Tak snad příště...