Nečas: "Tahle šance už tu jen tak nebude!"

 

Po famózním 18bodovém triumfu v Pionir Aréně nad CZ Bělehrad stojí nymburský tým v Eurocupu před historickým milníkem. Má všechny trumfy v rukou, aby v úterý v pardubické ČEZ Aréně dotáhl postup do čtvrtfinále. Lístky na duel s Turkem Telekom Ankara mizí rychlostí blesku a sami hráči musí vyřizovat záplavu žádostí. Bude to zápas roku! "Zápas roku dosavadní sezony," opravuje podkošová opora Radek Nečas.

 

"Doufám, že přijde plná aréna a pomůže nás do čtvrtfinále dovést, což by pro celý český basket byl obrovský úspěch," zve k překonání dosavadního rekordu sezony 7300 diváků ze zápasu s Gran Canarií.

 

Nymburk má nyní ve skupině L bilanci 3-2, stejně jako Crvena Zvezda a Gran Canaria. Ta v posledním kole LAST 16 hostí právě srbský tým. Pokud vyhraje, nemusí český mistr dokonce ani vyhrát, neboť při shodné bilanci 3-3 by měl s CZ lepší skore. Jenže když by vyhrála CZ, Nymburk by domácí porážka kvůli horšímu vzájemnému skore s Canarií odsoudila k třetímu místu. Turk je po domácí porážce 78-79 s Canarií s bilancí 1-4 už mimo hru.

 

Radku, v prvním zápase LAST 16 jste porušili zlaté pravidlo čtyřčlenné skupiny a prohráli doma. Po 5 kolech už máte ale na podnose historický postup do čtvrtfinále. Je to zázrak svého druhu, nebo výsledek vaší tvrdé práce?
Všechno dohromady. Je to výsledek dobré práce a úspěchů hlavně venku, kdy před posledním zápasem doma máme kladnou bilanci, což před losem nikdo nečekal. Opět jsme po dvou letech darovali doma vítězství Crvene Zvezde a pak si ho vzali zpátky. Tehdy taky šlo o postup. Letos jsme si na ně věřili a to sebevědomí si přenesli i do Bělehradu, kde jsme měli utkání přes nesnadný průběh 40 minut pod kontrolou.

 

Zatím šlo ale pořád o dílčí úspěchy. Aby se vše zúročilo, musíme udělat v úterý ten poslední krok. Turk Telekom sice nemá o co hrát, ale nepřijede to odevzdat. Bude to šichta. Už před Bělehradem jsem řekl, že v Pioniru to bude snadnější než pak doma. Tam jsme znali prostředí, věděli, do čeho jdeme. Nebyl takový tlak, i když jsme věděli, že výhra nás posune k postupu blíž. Kdyby ale Turk doma porazil Canarii, jdeme do posledního zápasu všichni s otevřenou situací.

 

Zatím byly ty výsledky příznivé, jak dvě výhry v prodloužení, tak to, že Zvezda doma minule prohrála s Turkem poprvé v Eurocupu doma a my jim teď nahlodali sebevědomí ještě víc. Věřím, že ten poslední krok uděláme a potvrdíme, že čtyřmi výhrami si jasně zasloužíme postup. Bude to zápas, který bude buď obrovským vyvrcholením, nebo obrovským zklamáním sezony, ale my věříme v to první. Taková příležitost už se jen tak opakovat nebude. Jde o velikou šanci uspět na evropské úrovni pro Nymburk a celý český basketbal, aby o něm zase bylo slyšet.

 

To první v Ankaře jde připsat na vrub toho, že nás podcenili. My si ale věřili, že když podáme výkon na 150 procent, můžeme uspět. Takový výkon jsme sice nepodali, ale jim se vymstilo to podcenění, i když jsme měli i štěstí. V prodloužení už jsme ale hru diktovali. I to nastavení doma s Canarií bylo celé v našich rukách. A ty dvě výhry venku jsou fantastické, my ale museli nahrát zpátky domácí porážku se Zvezdou.
 

Byl to začátek skupiny, po naší prohře doma se Zvezdou. Pomohl nám i domácí trenér, který vystřídal podkošové hráče, co nás výškou i silou převyšovali, a dal tam takové, které jsme přejeli. Bylo to o dílčích aspektech, které nakonec vedly k výhře. Důležité bylo, že jsme domácí nepustili do vedení a oni na náš odpor nebyli připravení. 

 

Hlavně jde o dvě diametrálně odlišné soutěže. Pokud jde o ligu, je jedině dobře, že takové hlasy zní. A pokud mají pocit, že jsme k poražení, tak určitě do zápasů s námi půjdou jako favoriti. Když si všichni nebudou hrát na to, že s Nymburkem jdou jen odehrát slušný zápas a konečně někdo převezme zodpovědnost říct, že nás porazí a nebudou to jen ty čecháčkovské řeči o tom, že jsou v jiné pozici a my jsme favoriti, bude to pro nás výzva, kterou rádi přijmeme. Bude jedině dobře, když semifinále a finále ligy bude mít takovou příchuť.

 

Zažil jste prakticky všechny poslední sestavy Nymburka, tu s Whitfieldem, Zídkem, Johnsonem, pak tým tažený Rančíkem a teď ten současný, který nevyniká hvězdnými osobnostmi, ale má na dosah největší úspěch. Jak vyznívá srovnání jejich síly?
Měli jsme tu hráče, který se pohyboval v čele statistik Eurocupu, ale je ke zvážení, že teď bojujeme o čtvrtfinále Eurocupu. Vše má své výhody. Je dobré mít lídra, který tým táhne, a vezme zodpovědnost ve zlomových okamžicích. Teď máme ale 12 hráčů, kteří sice nehrají veliký počet minut, ale nikdy se neví, komu se bude dařit, a to je pro soupeře mnohem víc deprimující, než když ví, že bude muset ubránit dva hráče a pak zápas vyhraje. Když nemáme hráče s 20 body na utkání, vypovídá to o tom, že hrajeme týmověji a pokud dodržíme, co máme, jsme i těžko k poražení. Doufám, že to ještě ten jeden zápas vydrží. 

 

Dozvěděli jsme se to až po zápase. Já až v šatně. Jen trenéři to věděli v poločase. Stejně by to nemělo na naše utkání vliv. Museli jsme se snažit vyhrát tak jako tak. Nebylo třeba se o to zajímat.

 

Co vám vyhrálo duel s CZ vedle kvalitní obrany? A použili jste stejně jako s Canarií vaši match-up zónu?
Moc ne, match-up jsme nasadili jen pár minut. Důležitá byla hlavně výpomoc, když křídla CZ běhala přes dvojclony. My jsme jim znepříjemňovali možnost přihrávky, aby nemohli hned střílet. V zóně byly i chyby, protože není lehké dostat po střelbě hráče na záda, když jsme v pohybu. Do toho pár balonů doskočili, ale to nerozhodovalo.

 

My je hlavně obranou hráče od míče donutili ke spoustě ztrát. Chtěli jsme zamezit přihrávce, nebo jim aspoň hodně ztížit zakončení. To se většinou dařilo a byl to hlavní stavební kámen výhry. U nás těch nájezdů a rozhození míčů měli daleko víc, než teď, kdy jsme ten prostor líp zaplňovali a pozičně zachytávali míče, zblokovávali je a měli z toho protiútoky. Doma jsme přitom neměli skoro žádné.

V první půlce tam byly z obou stran nevídané ztráty: odrazy míčů od vlastních nohou, překlápěné driblinky, velké chyby. Bylo to dané nervozitou z velké důležitosti utkání?

Bylo to oboustranně agresivní obranou. CZ začala agresivněji než my, snažili se nás odříznout od míče a v útoku hráli dobře pozičně tělem, takže přihrávky jim chodily líp, než potom, kdy už jsme jim je ztížili. Naštěstí ztráty měly oba týmy. Klíčové bylo, že oni z našich ztrát nedávali body, naopak my pak ano. Z těch protiútoků jsme je přehráli.

 

Vždy je lepší vyšší rotace hráčů, pak se udržuje vysoké tempo, a když je na konci nerozhodné skore, je výhoda na straně těch, co střídají víc. Ale styl našeho trenéra je, že Eurocup se hraje v užším počtu. Někdy to vyjde, někdy ne, tentokrát to vyšlo. Příště to bude zase podle toho, jak se bude zápas vyvíjet, a komu se bude dařit. Pro hráče je těžší si na to zvyknout. Každý by chtěl být na hřišti, ale je to na trenérovi. 

 

Jak se vůbec hraje ve slavném Pioniru? I když nebylo plno, dýchlo na vás jeho kouzlo?
Kolem pěti tisíc tam přišlo, takže i na nás bylo hlediště zaplněné dost. Je radost tam hrát i pro soupeře. Jak spustí ty písně a deset minut jedou své chorály, nabudí to i tým protivníka. Když ale nasadí pískot hned po přijetí míče soupeřem, je to jistě jiné, ztíží to komunikaci. Přesto jde o zážitek. Kéž by takových bylo co nejvíc.

Na konci už ovšem domácí fanoušci byli naštvaní a pískali i na svůj tým. Slyšeli jste řev i z domácí kabiny?
Rozčarování tam určitě bylo, z výsledku i hry. V Srbsku je zvykem, že trenéři řvou před i po zápase. Když jsme šli na utkání, trenér měl z našeho pohledu dost zvýšený hlas, pro ně ale naprosto normálně udílel pokyny. Stejně i po utkání. Emoce jsou pak živé, člověk může sklouznout i k projevům, kterých později lituje. Kouč CZ hráče určitě sepsul. Ve třetí čtvrtině prakticky složili zbraně a nechali si vnutit naši hru. Z toho musel být trenér hodně rozčilený.

Zvlášť ve druhé půlce se zdálo, že Zvezda vůbec není v pohodě. Mohly mít - vedle vašeho výborného výkonu - nějaký vliv na psychiku týmu i ty často propírané ekonomické problémy?
To si nemyslím. Pokud jde o ekonomické poměry, je tam naprosto normální, že se dva tři měsíce dluží hráčům výplaty, ať je to v Partizanu, Zvezdě, slovinských týmech jako Lublaň nebo Laško, když jsem tam byl. Jsou tam mladí hráči, kteří to tak neřeší, i když ty tři měsíce jsou bez platu. Spíš to pak řeší zahraniční borci. Místní jsou ale rádi, že jsou v týmu a mohou se odrazit k angažmá do větších klubů. Tímhle "problémem" se absolutně nezabývají.

 

Druhá strana je, že ti hráči, co se nám jeví jako mladí, jsou pro ně ve věku, kdy se rozhoduje, jestli půjdou výš, nebo ne. Pokud jde o výkon Zvezdy, v Eurocupu předváděla fantastické výkony a až teď dvakrát doma rupnula. V Adriatické lize má tým ale dost zápornou bilanci, takže to není zase takový výkřik do tmy, že s námi prohráli o 18 bodů. Prostě na ně teď padla deka a doufejme, že to ještě týden vydrží. I na Canarii.    

Ještě k Ankaře. Kde bude hlavně nebezpečná?
Mají dobrý tým, vysoké podkošové hráče, dobré střelce na perimetru, vynikajícího rozehrávače. Musíme se na ně nachystat jako na tým a od začátku jim vnutit nás styl hry. Tvrdou obranu na hráče bez míče, chodit do protiútoků a lehkými koši dostat soupeře do stavu frustrace, která se pak přenese i do menší sebedůvěry v jeho postupném útoku. Vše bude vycházet z obrany a při jejich vyšších podkošových hráčích i pohlídání obranného doskoku.

 

Petr Hamták
Foto: ČEZ Nymburk