NBL-manažeři proti sobě! Důra vs. Valcha v souboji o druhou ligu. Důra: Půjdu až na hranu svých možností!

15.6.    Bude to bafuňářský souboj jako řemen, v sérii rezerv NBL-celků, s níž se přitom původně vůbec nepočítalo. Sportovní manažer děčínských Válečníků proti sportovnímu řediteli jindřichohradeckých Lions. Rozehrávač proti "perimetrovému hybridu". Ano, Jakub Důra (na horním snímku) proti Radimu Valchovi (na spodním snímku vlevo)! V dodatečné kvalifikaci o druhou ligu, která startuje dnes od 17 hodin u Vajgaru a skončí duelem 20. června od 20:30 v Děčíně. Ač v minulosti byli půl sezony i spoluhráči v jindřichohradeckém celku, dnes budou z Důry a Valchy nesmiřitelní soupeři. Ve velké sérii mezi Lions B a Horejskem Děčín. Na jejím úsvitu jsme oba muže podrobili křížovému dvojvýslechu.

Pánové, čeká vás manažersko-hráčský duel o postup do druhé ligy, což je poměrně pikantní záležitost. Co si od toho slibujete po stránce výsledkové i po stránce osobních výkonů?
JD: Po stránce výsledkové věřím v postup do druhé ligy. Rádi bychom ji v Děčíně opět měli, zapadá do naší koncepce, ideální je pro hráče z aktuálního družstva U19 a pro hráče, kteří nedávno přešli do mužské kategorie. Svůj osobní výkon očekávám na hranici svých možností (smích), budu se snažit nebýt přemotivovaný, protože na hradeckou halu mám hráčsky živé a krásné vzpomínky.
RV: Já osobně se velmi těším, s Kubou se známe dlouho a jsem zvědavý, jak náš souboj dopadne. Přeci jenom jsme ze našich pozic zvyklí hodnotit a možná i kárat, nyní si však opět vyzkoušíme, jak zní kritika trenérů.

Na jakých postech hrajete, může dojít i k vzájemným osobním soubojům?
JD: Já hraju na postu rozehrávače, Radim spíš křídlo, jestli se tedy nic nezměnilo od dob, kdy ho pamatuji v dresu. Ke vzájemným soubojům jistě dojde, budeme-li na hřišti v jeden okamžik. Oba jsme běhaví, rychlí borci, co mají široký akční rádius. (smích)
RV: Já jsem takový "hybrid". Vždy jsem hrál na pozici nižšího křídla, v posledních letech však alternuji na každé pozici na perimetru. Jsem přesvědčen, že s Kubou se na hřišti budeme potkávat a raději budu běhat za ním než za nějakým z děčínských mladíků. (směje se)

Pokud jste nastupovali v nižší soutěži celou sezonu, do kolika zápasů jste stihli zasáhnout, jakou jste měli minutáž a jaké výkony jste týmu odevzdali?
JD: Já jsem hrál za tým Severočeskou ligu. Díky pátečním hracím termínům  jsem měl možnost stihnout většinu utkání. Minutáž jsem měl někdy pro mne až překvapivě velkou. Týmu jsem se snažil odevzdat vždy maximum. Bohužel ne vždy to bylo dostatečné, rozhodně nejsem se sebou spokojen. Cítím, že větší přínos jsem měl svými hlasovými projevy a snad i vůlí po výhrách.  
RV: V našem týmu působím jako hrající trenér, a proto jsem se moc nesnažil do zápasů vstupovat. Když je však potřeba, na hřišti nechám vše. Nejsem zvyklý něco vypustit. Už jsem ve věku, kdy se netlačím do zakončení, spíš se snažím hru uklidnit a pomoci hráčům, kteří v týmu mají výraznější roli než já. Po dopravní nehodě, kterou jsem měl v říjnu, jsem ani hrát nemohl, začal jsem až v polovině prosince. V základní části jsem s týmem absolvoval asi 80 procent zápasů, v nadstavbě jsem pak byl přítomen skoro vždy. S mou pozicí je velice obtížné vše sladit, s áčkem jsem na každém výjezdu a při domácích zápasech nemohu chybět jako pořadatel.



Jaký je váš střelecký top výkon sezony?
JD: Přiznám se, že jsem musel hledat ve statistikách. Pokud jsem hledal dobře, tak to bylo 15 bodů proti Teplicím.
RV: Tak to nedokážu odpovědět, na konci každého zápasu mě zajímá jediná statistika - jestli jsme dali víc bodů než soupeř.

Nedobírají si vás po utkáních béčka nemístně hráči A-týmu, kterým v klubu jinak velíte?
JD: Naopak. Dobírají si mě naprosto místně! (smích) Jsem vždycky potěšený, že se kluci přijdou podívat a jejich účast bývala hojná. Spíš ocení, když se mi něco povede. O chybách celkem taktně mlčí a probíráme spíš celkový obraz hry.
RV: Především Američané si každý můj zápas vysloveně užívali a poznámek jsem si vyslechl opravdu mnoho. (směje se) Stále mi připomínali, že musím víc střílet a že mám sice spoustu asistencí, ale na konci je důležité mít hodně bodů. Já ovšem nejsem Američan, jsem Hradečák a svou pozici v týmu znám moc dobře.

Kde na vlastní hraní nebo dokonce tréninky s týmem berete čas? Jde to stíhat?
JD: Na vlastní hraní čas najdu. Rodina tím sice ztrácí další večer, ale pro mě je to důležité a mám v tom doma velikou podporu, za níž touto cestou moc děkuju, a jsem za ni vděčný. Těch večerů s NBL a dalšími akcemi klubu je už totiž tak dost. Tréninky jsem nestíhal skoro vůbec, až se někdy cítím špatně vůči trénujícím klukům. Ale hodlám to od příští sezony napravit - bez ohledu na soutěž. 
RV: Je to obtížné. Času je opravdu málo a to nejsem jediný. V týmu máme mnoho hráčů, kteří hostovali v jiných týmech, jsou zde hráči, kteří již mají své rodinné životy. Obecně bylo velmi obtížné se sejít v plné sestavě a to je velká škoda. Kdybychom hráli v plné síle, postoupili jsme bez problémů a nemuseli hrát dodatečnou kvalifikaci.

Kam jste to vůbec jako hráči dotáhli nejdál?
JD: Nejvyšší soutěž, kde jsem byl na soupisce a na pár minut i vyběhnul, byla jedna sezona NBL v dresů Kondorů Liberec.
RV: Já jsem basketbalem vyloženě odmalička žil, ale vždy jsem věděl, že má budoucnost je v mém vzdělání a tak jsem k tomu i přistupoval. Mým vrcholem byla první liga mužů, kde mě mou poslední sezonu trénoval i nynější trenér našeho áčka Karel Forejt. Za těch pár let jsem potkal mnoho výborných hráčů a zažil velice zajímavé situace, na které do dneška rád vzpomínám.

Kolik manažerů či dalších funkcionářů nebo členů realizačních týmů klubů NBL kromě vás stále aktivně hraje?
JD: O několika vím. Zdeněk Bříza (člen představenstva) a Michal Šob (vedoucí týmu) z USK Praha, u nás také Lukáš Houser (GM). V Ústí Tomáš Hrubý (GM, do nešťastného zranění), Tonda Pištěcký (asistent kouče) a do play-off naskočil i Martin Stavěl (asistent kouče). O dalších nevím, ač bych tipoval, že třeba "Bobo" Hájek (asistent kouče v Prostějově), Štěpán Vrubl (dosud kouč Brna), Michal Hubálek (technický vedoucí Nymburka) snad ještě ano.



Když oba vaše týmy jdou do dodatečné kvalifikace o druhou ligu, znamená to, že ji vaše celky touží hrát? A byli byste u toho i pak vy oba?
JD: Místo ve druhé lize se uvolnilo kvůli nezájmu některého z postupujících. Proto byla vypsána dodatečná kvalifikace pro zájemce z druhých a třetích míst jednotlivých oblastí. My jsme toužili postoupit přímo a nepodařilo se nám to - ve finále jsme neuspěli s vítězem základní části a hodně zkušeným B-týmem Slunety Ústí. Proto jsme za tuto možnost rádi a postoupit chceme. Nechtěli jsme soutěž odkupovat - taková možnost se také naskýtala, ale takhle se poprat chceme. Moje účast v případném druholigovém týmu zatím jasná není, nejdřív ji chceme vybojovat.
RV: Jednoznačně ano. V sezoně jsme si ji bohužel nedokázali vybojovat, a proto jsme po krátkém rozhodnutí přijali možnost zabojovat o ni v kvalifikaci. Nejprve jsem však zjistil, zda-li každý hráč má zájem zase začít trénovat a chce o ligu zabojovat. Jsme měsíc po ukončení sezony a většina z nás nepočítala, že bychom letos ještě hráli. Pokud u toho budu v nové sezoně já, to nedokážu v tuto chvíli odpovědět. Jasné je však jedno. Ať získáme ligu letos, nebo o ni budeme bojovat až v příští sezoně, tým bude mít mnohem vyšší počet tréninkových jednotek, vedených Davidem Musilem a Karlem Forejtem (asistent a hlavní kouč A-týmu v NBL).

Máte v týmu ještě nějakou další zajímavou nebo známou postavu?
JD: U nás jsou zajímaví všichni. (smích) Kromě pár mladíků, kteří jsou, snad budou nebo byli součástí A-týmu, tady je spousta fajn chlapů. Zkušeňák Pavel Prach je asi nejvýraznější a nejznámější osobností. Ke každému bych dokázal říct své, ale hlavně kvůli taktice to nemůžu udělat. (smích)
RV: Tým je složen z hráčů mé generace, nejznámějším je asi Tom Šustek (bývalý hráč Liberce a Brna v NBL). V týmu působí mladí hráči, kteří byli v letošní sezoně na soupisce áčka, a někteří i nastoupili v zápasech hraných v Děčíně. Jsme mladý tým a naším cílem je získat druhou ligu buď letos, nebo najisto v následující sezoně.

Kdo je favoritem této série a proč?
JD: Ač myslím, že je to nepodložené, tak jsme mírným favoritem my, protože jsme skončili v oblasti druzí a Lions B třetí. Ovšem kluci měli stejný počet bodů s druhým a mezioblastní srovnání bude jistě zajímavé. Jako vždy bude ovšem rozhodovat aktuální forma na hřišti. 
RV: Obtížná otázka, neznáme se a jména na soupisce neřeknou před zápasy nic. Jako favorita ale musím označit Děčín, mají několik hráčů z NBL a Severočeská liga je podle mého názoru mnohem kvalitnější soutěž než ta naše. Děčín tak za sebou má mnohem více obtížných zápasů než my. Jsou to však pouhé dva zápasy, rozhoduje skore a my rozhodně nic nehodláme vypustit. Věřím, že zabojujeme o postup již doma, abychom v odvetě neměli svázané ruce a já si již během zápasu mohl do Kuby i do Míry Soukupa trošku rejpnout. (smích)

A na co váš tým bude herně nejvíc sázet?
JD: My se snažíme hrát svižný, jednoduchý, účelový basket. Budeme se snažit bavit hrou a využít tuto nečekaně naskytnutou šanci.
RV: Budu záhadný jako hrad v Karpatech a určitě Děčínu neporadím, co na zápasy s Karlem Forejtem připravujeme. (úsměv) Jako tým jsme už dlouho spolu, my staří spolu hrajeme od mládí a zbytek s námi působí již třetí sezonu, proto věřím, že se známe natolik dobře, abychom si dokázali vyhovět i na hřišti. 





-trh-