Na stopě historického postupu USK: show skvostné Španělky a její běžecké skupiny, co uštvala favorita

ECHO SEMIFINÁLOVÉHO EPOSU LAII & CO.    Na těch několik minut se posunula do nejvyšší basketbalové dimenze. Jako by do ní naráz vstoupil duch Magica Johnsona i Johna Stocktona. Jedna skvělá asistence střídala ještě báječnější a k tomu všemu navrch přidala i to, oč ji už několik týdnů před Final-4 žádala trenérka - body. Spoustu bodů. Druhé semifinále pražského Final-4 Euroligy patřilo před napěchovaným hledištěm JÍ. Té španělské pětatřicítce, která už takových bitev odehrála mraky, a i proto působila tak úžasně klidně. Svému týmu dávala velmi potřebný pocit jistoty, že tenle zápas prostě neprohraje. Ve druhém poločase asistencemi na stříbrném podnose nastartovala i do té doby trápící se podkošovou oporu Kiu Vaughn. A když úplně otevřená z čela trojky zasadila zkoprnělému Fenerbahce knockout na konečných 62-49, musela se už smát od ucha k uchu. Tak skvěle jí dosud největší zápas jejího působení v USK vyšel. A kapitánka španělské repre to dobře věděla. Laio Palau, tohle byl mistrovský kousek!



"Hrozně jsme to odbojovaly pod košem, výborně jsme bránily a na konci jsme využily svou šanci. A teď jsme ve finále," radovala se po hodně nečekaném výsledku velezkušená point guardka, která zápas končila i díky dvěma trojkám na 13 bodech, 7 asistencích a 6 doskocích. Za 37,5 minuty ztratila proti nejlepší obraně soutěže jediný míč! A trenérka Natália Hejková si ji nemohla dost vynachválit.

"Laia opět zahrála skvěle. Nepomohla nám ale jen přihrávkami a organizací hry, ale především svými body. 13 je na ni neobvyklé číslo," podotkla kormidelnice, která po zkušenostech z deseti závěrečných turnajů Euroligy dobře věděla, že v takto vyrovnaných zápasech se hodí každé minipřekvapení. A tak si jedno či dvě nachystala.

"Poslední tři týdny jsem Laie tlačila do hlavy, že bude muset střílet, protože trenér Fenerbahce ji velmi dobře zná a ví, že hlavně skvěle přihrává. Tohle tak pro ně bylo překvapení. Stejně jako 12 bodů další neobvyklé střelkyně Jany Veselé. Ano, Kia Vaughn (15 bodů, 12 doskoků) si odvedla svou práci a zastínila i Tinu Charles, ale tyhle dvě hráčky pro nás udělaly extra práci," pochvalovala si vydařený tah Hejková.



S jejími slovy na adresu Veselé, jež se hned od prvních minut nebývale rozohnila i ze střední vzdálenosti, však nesouhlasila Palau, jež s českou parťačkou vyválčila před časem euroligový titul v Istanbulu. "Vesi je prostě střelec. Na čtyřce je perfektní. Když jí to jde, chodí do koše, a když má otevřenou pozici, z těch 4 metrů je něco jako Evža Vítečková. Navíc v obraně odvedla super výkon proti těm velkým tělům soupeře."

I tohle je pravda. Jana Veselá, ač na pohled nebytelné konstituce, vyniká v tom, že se dokáže postavit i fyzičtějším soupeřkám. Quanitra Hollingsworth nebo mistryně světa a olympijská vítězka Tina Charles, která měla zpod koše rozhodovat, by o tom mohla vyprávět. Dala sice 14 bodů, nejvíc z týmu, ale jen při střelbě 14/5, navíc za jejích 37 minut ve hře by tým 13 bodů v minusu.

Sama Veselá přiznala, že i přes dvě vítězství v Eurolize je tenhle postup i celý turnaj pro ni speciální. V Praze se narodila, takže hraje za tým ze svého města, do nějž se po dlouhých letech v létě 2013 navíc opět vrátila. "Pro mě je vždycky super hrát doma. Kdyby byl tenhle turnaj v Istanbulu, tak tam nevyhrajeme," přiznává důležitost domácího prostředí, které USK jakoby vůbec nesvazovalo.

A co ta střelba 9/6 z pole, Jano? "U mě člověk nikdy neví, jestli mi to tam spadne. A pak už to bylo o sebevědomí. Už před zápasem jsem se cítila dobře, dobře jsem se i rozcvičila, nebolelo koleno, takže všechno bylo dobré. Navíc soupeřky se hodně soustředily na Sonju Petrovič, na které byly přisáté jako klíště. Stejně tak zdvojovaly Kiu Vaughn. Mě si nikdo moc nevšímal, takže jsme měla volné střely," usmála se univerzální forwardka.



Stejně jako se ona potýkala s hvězdnou Charles, musela se Kia Vaughn vyrovnávat s ještě tělnatější Quanitrou Hollingsworth. Ta se zpočátku zdála hodně rozjetá a místy i těžko zastavitelná, ale postupem času uvadala a třeba ve třetí čtvrtině si dávala i větší oddych. 

"Ona je fakt veeelká holka. Hrozně silná a o několik palců vyšší než většina z nás. My jsme ale běžci, a jak zápas pokračuje, tak i když ony se na nás stále snažily hrát fyzicky, my zase pořád sprintovaly dopředu, na což jsme díky trenérčiným tréninkům opravdu dobře připraveny. Takže jsme je uběhaly a ony pak už odpadly," popsala stretagii sedmi až osmičlenné rotace USK Kia Vaugn, která se nakonec vůbec nemusela vypořádávat s důležitou pivotkou soupeře Ndour, která nenastoupila ani na vteřinu.

Důležitou okolnost obranné práce zmínila i Laia Palau: "Vzhledem k tomu, jak je Fenerbahce vysoké pod košem, jsme si tam musely hodně pomáhat. A v tom jsme odvedly výbornou práci. Proti Fenerbahce se vůbec hraje těžko. My jsme ale splnily plán udržet se v zápase a pak využít šanci, když se soupeř dostane pod tlak. A Fenerbahce ho muselo (po dvou porážkách ve finále v řadě) cítit."

Rohování s hvězdnými soupeřkami si na vlastní kůži vyzkoušela i 12 minut vysoce aktivní power forwardka Alena Hanušová, jež létala do protiútoků a zajistila nečekaných 8 bodů včetně jedné trojky. "Přetlačovat se s Holingsworth, která hraje někdy i na fauly, opravdu bolí. Obrana je ale o sebeobětování. Ve druhé polovině už nám tolik bodů nedaly, Holingsworth už byla i vynervovaná a to nám hrálo do karet. V obraně jsme měly dobrou taktiku. Zdvojovaly jsme je a jim to očividně vadilo, protože si nedokázaly přihrát na pivota," vsimla si Hanušová.



Podle Palau bylo zásadní i to, že vedle křídla Zellows se neprosadila především kariéru letos končící trojkačka Bibrzycka, a to i kvůli brzkému nabírání faulů. "Tohle bylo důležité. Ona je jejich velký hráč, ale jak dlouho vysedávala na lavičce, chyběl jí pak rytmus."

Ústřední playmakerka USK ozřejmila i důvod toho, proč se dlouho vůbec nedařilo Vaughn, která navíc střílela převážně ze střední vzdálenosti, a také křídlu Petrovič. "My jsme dlouho hráli na místě, staticky, ale jakmile jsme začaly běhat, přidaly nějaké pick and rolly, otevíraly jsme si ve hře prostory a dávaly i trojky. Soupeř tím pak byl zaskočen a neveděl, jak nás pokrýt."

Důležitou okolností semifinále byl i výkon exkluzivně dámské sestavy rozhodčích (pouze dámy pískaly i duel Kursku s Jekatěrinburgem), vykazující značnou nekonzistenci a nepředvídatelnost. USK tak měl v úvodu zápasu dlouhé minuty problém vynutit si vůbec faul, naopak jeho důležitým hráčkám osobní chyby poměrně rychle naskakovaly. Postupem času se ale poměr nevyvážeností srovnával. 

"Rozhodčí obecně připustily hodně tvrdou hru, chvílemi se to hrozně řezalo a vůbec se nedivím, že někomu pak i tekly nervy," řekla k tématu a také k ve druhé půli stále nervóznějším soupeřkám Kateřina Elhotová. "My jsme z toho ale vyšly líp, a já před holkama smekám."



Další nemalý střípek úspěšné mozaiky představoval v utkání adrenalinový výkon Aleny Hanušové. "Ráno na předzápasovém tréninku jsem Aleně říkala: "Možná budeš hrát jen dvě minuty, ale musíš tam pořád sprintovat." Ona mi odpověděla: "Já jsem připravená, já tam tu Hollingsworth zničím a ona bude muset běhat za mnou." A skutečně to splnila. Když si hráčka uvědomí, jaká je její úloha, tak k tomu může ještě něco přidat. A Alena přidala trojku a získala i fauly," chválila koučka Hejková.

Ta se svým týmem v zápase zlomila několik neměnných zákonů Fenerbahce. To v sezoně vyhrálo všech 9 zápasů, kdy v poločase vedlo, a také všech 7, kdy mělo méně ztrát než soupeř. Oba předpoklady se po poločase 28-27 a při poměru ztrát 11-14 ve prospěch istabulského celku naplnily, leč vítězství nepřišlo. I proto, že druhý nejlepší celek sezony na doskoku byl od USK přeskákán 48-37!

USK se ve vyrovnaném poločase a prakticky i celý zápas pořádně nedostal na trestnou linii (8/4), ovšem na body zpod koše vládl (36-20). V obraně si fantasticky vypomáhal, zdvojoval i rotoval a nutil soupeřky do mnoha nouzových přihrávek. A když tým v zápase přežil řadu podkošových minel a díky super záskoku Hanušové také 4. faul Vaughn už po 29 minutách, roztočil závěrečný kolotoč řízený Laiou Palau, která vyčarovala i parádní zakončení z podběhu zády ke koši. USK skvěle kombinoval až do koše a ze stavu 48-48 se rozjel k závěrečnému drtivému úderu, kdy za posledních 6 minut 40 sekund dovolil soupeři už jen jeden jediný bod.

"Naše obrana byla špičková, lépe jsme na tom byly i fyzicky. A po stránce útoku rozhodlo naše tempo v poslední čtvrtině," podotkla Natália Hejková. "Dobře se to pro nás vyvíjelo i takticky. Ve čtvrté čtvrtině se vyfaulovala Bibrzycka, která by to trojkou ještě mohla zamotat. A ostatní hráčky si kvůli naší dobré obraně přestaly věřit."



Hejková už dlouho před turnajem tvrdila, že její tým je na něm ten čtvrtý. Teď je však ve finále, kde naopak chybí další nováček Final-4 z Kursku, který jasně podlehl Jekatěrinburgu. "Kursk zápas nezvládl psychicky. Proto si vážím toho, že moje hráčky té atmosféře nepodlehly."

Ano, atmosféra hraje svou roli vždy. Při účasti tureckých fanoušků se očekávalo pořádně třaskavé prostředí, ale domácí kotel byl nakonec mezi 2500 diváky nečekaně hlasitější a celkově akčnější. Jedno skandování střídalo druhé a závěr se proměnil už v euforickou smršť.

"Bylo to super. Plná hala, lidi se bavili, podpořili nás a my se cítily skutečně jako doma. A to byl také důvod toho, proč USK chtěl turnaj pořádat," prohlásila rozehrávačka Palau.

"Fanoušci byli výborní! Po mnoha letech jsem zažila v Praze na basketbalu fantastickou atmosféru. Přispěli k tomu i Turci a v neděli to bude podobné, protože fanoušků Jekatěrinburgu je tu ještě víc," vyzdvihla i trenérka Hejková.



Před USK nyní stojí úkol nejtěžší - vypořádat se ve finále s ruským gigantem z Jekatěrinburgu i s jehou oranžovou 400hlavou armádou fanoušků, a zkusit senzaci dotáhnout až ke sladkému vrcholu. "I když jim chybí Diana Taurasi, pořád mají tolik super hráček. V semifinále bylo znát, že Kursk na něj nebyl mentálně připraven. Když necháte Jekatěrinburg hrát, snadno vás přejede, proto to bude zase o obraně, obraně a ještě jednou obraně," říká kategoricky Laia Palau.

Svého prvního finále se hned v prvním Final-4 kariéry dočká služebně nejstarší hráčka USK Kateřina Elhotová, která v klubu zařezává už osm let. V semifinále se za svých 19 minut převtělila především do role asistentky (3). "Když si řeknu, že v neděli nás čeká finále s Jekatěrinburgem, zní to úplně neuvěřitelně. Musím si ale zvyknout," usmála se shooting guardka.

A závěrem slovo k finále koučky Hejkové.

"Soupeř je absolutní favorit, v sezoně jsme s ním dvakrát prohrály. I v minulých sezonách se nám ho nedařilo porazit. Má obrovskou zkušenost s Final Four, zatímco my jsme tu nové. Hráčkám ale určitě zdůrazním, že je tu šance, která už nikdy nemusí přijít, a proto do toho musí dát všechno, aby si v případě prohry mohly říct, že udělaly vše."

Na adresu Taurasi, která rozhodovala oba vzájemné zápasy této sezony, zkušená trenérka podotkla: "Bez ní hrají týmověji, semkly se. Důležitá bude proto naše defenziva. Taková obrana, jakou jsme předvedly v semifinále, by platila na kteréhokoli soupeře, včetně Jekatěrinburgu. Pokud se nám povede vymknout se k takovému sebeobětování, pak máme šanci."