Náš muž v Reggiu o unikátním klubu, hvězdné noci v Miláně, škole Lavrinoviče i módní značce Světový Mír

INTERVIEW Z ITALSKÉ LEGA BASKET    Když loni v létě podepsal tříletý kontrakt s tehdy čerstvým vítězem Eurochallenge Cupu Reggiem Emilia, bylo mu ještě 19. Přesto nešlo o náhodu, neboť za tři sezony v Boloni Adam Pecháček kraloval šampionátům U17 i U19.  A když se klub se slavnou historií rozhodl neprodloužit s ním smlouvu, ihned toho využilo Reggio. V jeho dresu v základní části letošní Lega Basket power forward knihoval ve 13 utkáních v průměru 2,5 bodu za 6 minut. Navíc v aréně euroligového Milána zaznamenal 9 bodů za 13 minut a nedlouho poté dokonce nastoupil poprvé v základu, který jednou zažil i ve svých osmi zápasech Eurocupu s průměrem 2 bodů za 6 minut. Nyní, ač kvůli cizinecké kvótě nedostává zápasové nominace, sahá s klubem po historickém úspěchu, když Reggio v ligovém semifinále s Benátkami drží po dvou zápasech venku stav 1-1.

Adame, vraťme se nejdřív k loňskému létu, kdy jste po třech sezonách odešel z Boloni. Proč hlavně?
Po skončení smlouvy o mě Virtus dál neprojevil zájem. Pořádně mi to ale nikdy neodůvodnili, takže nechci spekulovat o tom, proč se takhle rozhodli. Podle toho, jak mají teď tým složený, bych ovšem řekl, že hledali hráče s většími zkušenostmi, kteří už někdy hráli na úrovni první ligy. Byl jsem tedy volným hráčem a čekal na nabídky, kterých bylo z Itálie víc, jelikož se mi po celé tři roky v Boloni dařilo. Obzvlášť dobrý byl poslední rok, kde jsem byl vyhlášený MVP soutěže U19, což mi hodně pomohlo. A z nabídek se mi nejvíc líbila ta od Reggio Emilia.

Čím vás Reggio zlákalo?
Agent mi řekl o historii klubu a zdůraznil, že jako jediný v první italské lize opravdu dává šanci mladým hráčům a dokáže s nimi velice dobře pracovat.



Už Jakub Kudláček, váš český předchůdce v Reggiu, loni podotkl, že vás berou pro první tým. Jaký příslib vám v klubu dali? A co v Itálii znamená, když už v podstatě dospělému hráči dá vítěz Eurochallenge Cupu a aspirant předních příček ligy s poměrně nabitou soupiskou smlouvu na 3 roky?
Když mi Reggio nabídlo právě takhle dlouhou smlouvu, bez váhání jsem podepsal. Taková smlouva totiž znamená, že se mnou do budoucna na sto procent počítají a chtějí mě na hřišti. Samozřejmě záleží i na mých výkonech na tréninku a taky v zápasech, pokud dostanu příležitost. Právě v utkáních jsem si musel tenhle rok vytvořit respekt u hráčů a hlavně si zvyknout na tempo týmu, který hraje na této úrovni.

Je v Itálii na pozicích podkošových hráčů hodně velkých a statných těl?
Konkurence je tu obrovská a dobrých podkošových hráčů tu působí spousta. Prosadit se tak není jednoduché, ale taky to není nemožné. Individuální tréninky navíc už tu ovšem samy o sobě nestačí, jako tomu bylo v mládežnických kategoriích U17 a U19. Individuálně si přidávat jistě pomůže, ale jsou i jiné věci, které se dají zlepšovat pouze při hře s ostatními hráči, jako například koncentrace nebo komunikace, a to především v obraně. Právě obrana je jednou z hlavních věcí, které musím ještě hodně zlepšit.

Překvapilo i vás, že jste dost brzo dostal šanci v Eurocupu, byť jen na kratší herní úseky?
V Eurocupu jsem dostal větší šanci v situaci, kdy naši podkošoví hráči nebyli stoprocentně zdraví. Doufám ale, že tam byl i jiný důvod než jen nedostatek dlouhých.



Ve 20. ligovém kole jste zazářil v Miláně a pak přišel i první základ v Lega Basket doma proti Boloni. To v situaci, kdy jste honili každou výhru kvůli co nejlepší pozici pro play-off, byla celkem důvěra trenéra pro hráče, který je jinak rád za každou minutu, ne?
V Miláně jsem dostal velkou šanci a myslím, že jsem nezklamal. Naopak, ten zápas se mi povedl. Snažím se získat důvěru trenéra každou minutou hlavně na tréninku. Dostat potom šanci v zápase je pro mě odměna.

Jak se k vám chovají hvězdy týmu?
Spoluhráči mě podporují a jsou super! Mámu tu skupinku mladých a skupinku veteránů a přesto dokážeme být výborně sehraní jak na hřišti, tak mimo halu.

V týmu jste potkal i litevská dvojčata Lavrinovičovy. Dostával jste od nich hodně naloženo?
Lavrinovičové se tu prostřídali oba, protože jeden byl zraněný a druhý ho "zastupoval". A jelikož jsou to dvojčata, tak se rozdíl po basketbalové i nebasketbalové stránce ani nepoznal. Jsou vážně stejní. Darjus Lavrinovič, který je tu teď, je silný fyzicky a k tomu má i spoustu zkušeností, které z něj dělají vynikajícího hráče. A já jsem neskutečně vděčný za to, že proti někomu, jako je on, můžu na tréninku hrát a spoustu věcí se od něj naučit. Je to opravdu k nezaplacení!

Když jsme u soubojů s Lavrinovičem, kolik vlastně teď vážíte a kolik jste za poslední rok dva přibral?
Když jsem poprvé do Itálie přijel, měl jsem přibližně 93 kilo. Na konci minulé sezony jsem už vážil mezi 101 a 102 a před nástupem do Reggia jsem o prázdninách přibral díky individuální přípravě dalších pět šest kilo. Teď mam 107 a při výšce 207 jsem s tím spokojený. Snad to jsou svaly. (směje se)



Pro vás je podstatná i cizinecká situace v týmu. Kolik teď vůbec smí být v sestavě zahraničních hráčů a jste vy sám i přes odsloužené mládežnické roky v Itálii stále brán za cizince?
Ano, jsem a i nadále budu. Jinak v zápasové sestavě týmu může být, tuším, cizinců pět.

Vás o cizinecké místo v závěru sezony připravil příchod zimbabwského podkošového hráče Chikoka (k zápasům z cizinců dále nastupují Litevci Kaukenas a Darjus Lavrinovič, Američan Diener a Lotyš Silins). Tušíte, co se s cizineckou složkou bude dít v létě a jaký dopad to pro vás může mít?
Chikoko je tu na "zkoušku", a když se trenérovi bude líbit, tak by tu měl podepsat i na příští sezonu. Podle toho, jak teď hraje, to ale moc nevypadá. Kdyby ovšem zůstal, tak já můžu jen doufat, že někdo z ostatních cizinců odejde, a tím pádem se uvolní (herní) místo pro mě.

Jak vypadá od vypadnutí z Eurocupu, kdy hráváte už jen jednou týdně, váš běžný pracovní týden?
Třikrát týdně máme dvoufázový a čtyřikrát jednorázový trénink, plus individuální přídavky. Trénink většinou trvá dvě, maximálně tři hodiny, podle toho, co je právě na programu.

Kde bydlíte a jak se ve 170tisícovém městě žije?
Bydlím deset minut autem od centra, v hotelu, kde mám byt. Jsem s tím spokojený, protože mi tu absolutně nic nechybí. Jinak centrum je tady malé, ale já jsem dost vytížený basketem, takže město jako takové pro mě není důležitou věcí.



A jak zapálená je vaše fanouškovská obec?
Do hlediště se vejde asi 3500 lidí a je pokaždé zaplněné do posledního místa. Vstupenky byly vyprodané na celý rok, což je úžasné, a je vidět, že lidi tady basket sledují a podporují nás, jak jen to jde! Miluju tu atmosféru, v podstatě každý zápas je pro mě velkým zážitkem.

Už v pizzerii dostanete třeba salát zdarma?
Salát nejspíš ne, maximálně tak kafe.

A perlička na závěr - jaké haló v lize způsobil příchod Metty World Peace do Cantú v závěru základní části? Šlo to jen o marketing, nebo si od něj klub skutečně sliboval něco většího?
Já jsem příchod Metty vůbec nepochopil a po pravdě se tím vůbec nezaobírám. Věřím, že lidi v Cantu jsou z toho k neudržení, ale pořád je to "jen" hráč. Přiznávám, že jako hráče ho nemám rád a za příklad si ho určitě neberu. Už to, že ve svém prvním zápase za Cantu dostal po dvou minutách technickou, o něčem vypovídá. Je možné, že jeho příchod skutečně byl jen marketing, protože on má svoji značku a Itálie v módě kraluje.